ROZVOJ HARVESTOROVÝCH TECHNOLOGIÍ V LH

Jiří Dvořák

Harvestorové technologie patří k nezadržitelnému vývoji v lesním hospodářství, spojeného s rozvojem lesnické mechanizace, růstem nákladů na lesní výrobu, nedostatkem kvalifikovaných pracovních sil a dalších faktorů. První stroje se objevily v sedmdesátých letech v imisních oblastech Krušných hor. Skutečný průlom, spojený s nasazením harvestorů a vyvážecích traktorů, přišel na počátku devadesátých let a od této doby dochází i k pozvolnému návratu k sortimentní těžební metodě (od kmenové, popř. stromové). K polovině minulého roku pracovalo v lesním hospodářství cca 32 harvestorů a 66 vyvážecích traktorů, které se podílely na celkové těžbě dříví zhruba 5 % a jejich počet se neustále zvyšuje.

Harvestorové technologie lze považovat za jedny z progresivních a do budoucna perspektivních metod, u kterých lze ovšem velice těžko jednoznačně předvídat směr a rychlost vývoje. V současné době sílí konkurence na trhu s dřevní hmotou, a proto je nutné minimalizovat výrobní náklady. Současně sílí i tlaky ze strany ekologických aktivistů požadujících enormně šetrný přístup při těžebních zásazích. Provoz harvestorů a vyvážecích traktorů (VT) dokazuje možnost relativního zmírnění těchto tlaků.

Cílem dotazníkového šetření, které zjišťovalo postoje podnikatelských subjektů v lesnictví k provozu harvestorů a VT v ČR, bylo vytvoření uceleného přehledu využívaných harvestorů a VT u nás a rozvoje jejich využití do budoucna.

V projektu, který je postaven na dotazníkovém monitoringu, jsme oslovili celkem 92 subjektů v lesnictví, mezi které patří společnosti poskytující těžebně-dopravní služby (především akciové společnosti) a majoritní vlastníci lesů v ČR. Na dotazníky zareagovalo a odpovědělo celkem 82 % respondentů.

Dotázali jsme se i společností neuvažujících o pořízení stroje.

ANALÝZA ZÁKLADNÍCH DOTAZŮ

1. Zajištění pořizovacích prostředků

- Náklady na pořízení harvestoru a vyvážecího traktoru jsou příliš vysoké. Cena obou strojů se pohybuje v průměru okolo 20 mil. korun. V dotaznících cca 53 % společností zajišťujících zakázky odpovědělo, že nemá možnost zajistit pořizovací prostředky, 47 % naopak odpovědělo kladně. Jakou formou by se náklady hradily jsme detailněji nerozebírali vzhledem k diskrétnosti otázek.

- Vlastníci lesa v 62 % pociťovali nemožnost zajištění pořizovacích prostředků na nákup strojů. Plocha a z ní vyplývající výše těžeb je ve většině případů menší než plocha, na které provádí své zakázky společnosti poskytující služby, a to znamená menší příjmovou stránku společností. Pouze 13 % oslovených majitelů uvádí možnost zajištění pořizovacích prostředků jakoukoli formou. Zbývajících 25 % subjektů nedokáže posoudit, zda jsou schopni investici do strojového vybavení vložit jednorázově nebo ji splácet.

2. Nerentabilní výroba

- Představu o rentabilitě harvestorových technologií při jejich vhodném nasazení má v dnešní době mírná nadpoloviční většina (54 %) zástupců podnikatelských subjektů poskytujících služby. Procento se zvyšuje pravděpodobně s rostoucími náklady na pracovní sílu, s potřebou investic do manipulačních skladů spojených s jejich modernizací a celkovou nutností zvyšování produktivity práce. Dalších 13 % společností nedokáže rentabilitu výroby posoudit a 33 % se domnívá, že je pro jejich společnost zavedení vlastní harvestorové technologie nerentabilní. Nejčastějším důvodem je malý podíl těžeb a vysoký podíl listnatých porostů, přesto si cca 60 % společností, které považují harvestorové technologie za nerentabilní, najme k těžbám společnost, která harvestor a VT vlastní.

- Majitelé lesů považují harvestorovou technologii za nerentabilní v 62 %. U vlastníků porostů je tato vysoká hodnota vysvětlitelná nasazováním strojového parku do vlastních výchovných a mýtních zásahů, tzn. provozu pouze na vlastním majetku. Vzhledem k vysoké výkonnosti strojů a potřebě jejich využití vzhledem k ekonomickým provozním nákladům by to představovalo potřebu vyhledávání zakázek u dalších lesních společností, což není často cílem těchto subjektů.

3. Krátkodobé smlouvy o dílo ohrožují návratnost investice

- Majitelé lesa, a to především Lesy České republiky (LČR), uzavírají s akciovými společnostmi a dalšími podnikatelskými subjekty smlouvy na 2 - 5 let. Tato doba je příliš krátká na vytvoření záruky návratnosti investice do drahých strojů. Z toho důvodu až 80 % subjektů vyjádřilo obavu o návratnosti investice.

- Struktura diagramu u vlastníků lesa je oproti předcházející rozdílná, neboť majitel má jistý podíl zakázek zajištěn (jejich počet se zvyšuje s plochou vlastnictví), proto o případnou návratnost investice nemá strach až 50 % vkladatelů, čtvrtina se o návratnost obává a další čtvrtina nedokáže výhledově tuto otázku posoudit.

4. Služby s využitím harvestorových technologií může poskytovat jiný subjekt

- Řada společností pořizujících si harvestor a vyvážecí traktor musí již předem vyhledávat obchodního partnera, který jí bude zadávat další pracovní zakázky vzhledem k vysoké výkonnosti strojů. Mezi ně nepatří pouze vlastníci lesů, ale i primární poskytovatelé služeb, kteří si najímají pro plnění některých úkolů i vlastníky harvestorů a vyvážecích traktorů (forwarderů). Celých 64 % firem, které tyto stroje nevlastní, využívá služeb jiných, nejčastěji akciových, společností.

- Vlastníci lesa nejčastěji s výměrou nad 1000 hektarů potvrdili v 38 % nasazení harvestorové technologie.

5. Nevyhovující výrobně technické podmínky

- U společností zajišťující služby považuje tyto podmínky jako nevhodné pro harvestorovou technologii 54 % respondentů, 13 % z nich je nedokáže posoudit a 33 % subjektů nevlastnících stroje registruje výrobně technické podmínky jako vhodné. Nevhodnými výrobně technickými podmínkami jsou nejčastěji listnaté nebo smíšené porosty, roztroušené těžby, nadměrně svažitý terén či nepřístupný terén díky dlouhotrvající sněhové pokrývce.

- Ze skupiny majitelů a správců lesa pokládá výrobně-technické podmínky 49 % respondentů za vyhovující a 38 % za nevyhovující (o 16 % méně než ve vyjádření podnikatelských subjektů). Zbylých 13 % respondentů nedokáže posoudit vhodnost podmínek pro harvestorové technologie.

6. Konzervativní postoj zaměstnanců

- U podnikatelských subjektů není překvapivě odpor k provozu progresivních harvestorových technologií. Důvodem může být ekologická čistota práce při použití sortimentních metod, tj. výrobě krátkých výřezů standardních délek (5 % poškozených stromů) oproti kmenové metodě, při které je poškozeno až 22 % stromů. Dalším důvodem může být výchova nové generace lesníků, jejichž názory nejsou již ovlivněny pohledem na škody z konce sedmdesátých let způsobené nasazováním prvních strojů v imisních oblastech. Práce s novými stroji představuje pro operátory značné ulehčení v ergonomii, hygieně a bezpečnosti práce.

- I u vlastníků lesů je nedůvěra k použití harvestorů a vyvážecích souprav velmi malá (asi 13 %).

7. Obava z finanční ztráty při výrobě omezeného počtu sortimentů

- Obavu má 20 % společností při výrobě jednotných sortimentů, jejichž délka se pohybuje od 2 do 8 metrů. Tento podíl subjektů tvrdí, že daleko vyšší zpeněžení je při využití klasické těžební metody a následném zpeněžení na manipulační lince.

- Vlastníci lesů většinou obavy ze ztráty na zpeněžení nemají (75 %), 25 % vlastníků nedokáže posoudit, zda by k nějakým ztrátám došlo.

8. Obava z možných škod v porostech

- Škod v porostech se obává poměrně málo respondentů (asi 20 %). Výzkum při nasazení harvestorových technologií dokazuje skutečně velmi malé škody, jak na lesních dřevinách (do 5 %), tak na lesní půdě. Na druhé straně krátkodobé smlouvy o zakázkách mezi majiteli a podnikateli a neuzavření dohod o maximálních škodách (s provedením následných sanací), nevede zpracovatele zakázek k šetrnému přístupu.

- Poškození se neobává 38 % respondentů, 49 % majitelů porostů z něho obavy mají. Zbylých 13 % nedokáže tuto otázku posoudit.

9. Obava z příliš velkých provozně - technických nároků na provoz

- Tato obava není překvapivě příliš velká (20 % respondentů), 73 % ji považuje za minimální a 7 % lesníků nedokáže posoudit, zda jsou nároky na provoz strojů vysoké či nízké vzhledem k produktivitě práce.

- U vlastníků lesů jsou tyto hodnoty obdobné jako u subjektů poskytující služby. Žádnými obavami z provozně technických nároků netrpí 62 %, určitou představu nepřiměřených nároků má 25 % respondentů a 13 % nedokáže problém posoudit.

SHRNUTÍ DOTAZNÍKOVÉHO ŠETŘENÍ

Možné důvody pro nepořízení harvestorové technologie byly shrnuty do devíti bodů. Ve vyplněných dotaznících nebyla ze strany lesních společností uvedena další významná příčina. Ostatními respondenty zaregistrované důvody jsme mohli vždy zařadit pod některý z výše uvedených bodů. Pro budoucnost nejsou odpovědi na dané otázky neměnné (kromě nevyhovujících výrobně technických podmínek), a proto lze i u těchto společností předpokládat jistou změnu pohledu při potenciálních investicích do technického parku s pořízením harvestoru a VT. Tato změna je podmíněna především vývojem struktury provozních nákladů, smluvními dodavatelsko-odběratelskými závazky, smluvními vztahy mezi vlastníky lesů a těžebními společnostmi, změnou vlastnické struktury lesů apod.

PODMÍNKY ZAVEDENÍ HARVESTOROVÝCH TECHNOLOGIÍ

V současnosti je zavádění harvestorových technologií podmíněno těmito faktory:

- snižováním nákladů na pracovní síly, ať již přímo při těžbě dřeva (ve srovnání s klasickými technologiemi až o 30 pracovních sil na jeden uzel), tak nepřímo při omezení nebo rušení provozu manipulačních skladů,

- nedostatkem kvalifikovaných pracovních sil pro těžební činnost ve 28 % společnostech,

- zvyšováním výkonnosti až u 98 % respondentů,

- snižováním celkových nákladů až u 89 % subjektů,

- manipulační sklady a jejich stárnoucí technika nejsou pro investice výrobních subjektů příliš atraktivní, a proto až v 36 % volí raději nákup harvestorů a vyvážecích traktorů.

Adresa autora:
Ing. Jiří Dvořák
Lesnická fakulta ČZU v Praze
Kamýcká 129, 165 21, Praha 6 – Suchdol