UMĚLÁ OBNOVA V HOSPODÁŘSKÉM SOUBORU Č. 13

Oldřich Mauer

Hospodářský soubor č. 13 “Borové hospodářství přirozených borových stanovišť” je v ČR plošně zastoupený asi čtyřmi procenty. Základními soubory lesních typů jsou 0M, 0K, 0N, 1M. Vzhledem ke svým specifickým stanovištním podmínkám vyžaduje hospodářský soubor č. 13 (HS 13) takové postupy umělé obnovy, které na jiných stanovištích nejsou uplatňovány (užití obdobných postupů obnovy v hospodářském souboru č. 23 spíše svědčí o nevhodném typologickém zařazení těchto stanovišť).

ANALÝZA EKOTOPU

- Většinou se jedná o roviny v nánosových pásmech řek. Nízko položené oblasti s malým množstvím srážek a vysokou teplotou vzduchu (v ročním průměru až +10 °C) - jde o nejnižší a nejteplejší oblasti ČR.

- Půdní vlastnosti:

• písčité půdy,
• vysoká propustnost pro vodu a vzduch,
• nízká vodní kapacita,
• kapilární voda je většinou nedostupná,
• nízký obsah živin,
• nedostatek organické hmoty v profilu rhizosféry, nedostatečná mikrobiologická aktivita vyvolává hromadění surového humusu na povrchu půdy,
• vysoké povrchové teploty (až + 60 °C) obnaženého písku v průběhu vegetační doby,

- Pohyb (vátí) písku může vyvolat mechanické poškození vysázených rostlin nebo jejich zahrnutí.

- Často úporná buřeň, obzvláště Calamagrostis.

- Úrodnost půdy se může rychle měnit dle terénu (výšky hladiny spodní vody, zvlášť při vytvoření nepropustných vrstev).

- Časté škody chroustem.

- Dobré půdní vlastnosti - hluboká a dobře zpracovatelná půda.

- Možné fyziologické poškozování vysázených rostlin:

• trvalé vadnutí (transpirace je vyšší než příjem vody),
• přehřívání pletiv (denaturace protoplazmy).

Hlavní závěry z analýzy ekotopu:

• Přípravou stanoviště je třeba zajistit potlačení negativního vlivu buřeně, eliminovat chrousta, ale hlavně zajistit větší podíl organické hmoty v profilu rhizosféry.
• Pro obnovu je nutné použít takové druhy dřevin, které snesou relativně chudá a suchá stanoviště.
• Pro obnovu použijeme co nejmladší sadební materiál - lépe se přizpůsobí stanovišti a lépe snese vysoké povrchové teploty půdy.
• Vzhledem k tomu, že hlavními dřevinami pro obnovu budou dřeviny světlomilné, je nezbytné obnovu realizovat na větších plochách.

PŘÍPRAVA STANOVIŠTĚ PRO OBNOVU

Z výše uvedené analýzy ekotopu vyplývá, že nezbytným způsobem přípravy stanoviště je příprava mechanická. Může se realizovat celoplošnou nebo pomístnou orbou a celoplošným nebo pomístným frézováním půdy.

1. Příprava stanoviště celoplošnou orbou

Z biologického hlediska jde o nejvhodnější způsob přípravy. Pouze celoplošná orba může řešit většinu negativních faktorů stanoviště. Je třeba zdůraznit, že celoplošnou orbou jsou do půdy zapracovány nadložní vrstvy nadložního surového humusu, čímž se profil rhizosféry obohacuje o organickou hmotu.

Technologický postup přípravy stanoviště:

- Odstraňování pařezů

• klučením (vyvrácením stromu s kořenovým systémem)
• vytrháváním,
• vystřelováním,
• odvrtáváním speciálními dutými vrtáky,
• frézováním na štěpky,

Při odstraňování pařezů nesmí dojít k odstranění nebo výraznému přemístění humusových horizontů.

- “Likvidace” pařezů

• umístěním do valů (vhodně umístěné valy snižují rychlost větru, čímž se i eliminuje vátí písků; nevýhodný je však zábor půdy, desítky let trvající rozklad dřevní hmoty a kryt pro škůdce, obzvláště králíky),
• prodej (nebo využití jako dřevní suroviny),
• pálení (nejméně vhodný způsob),
• pohřbívání (zahrnování pařezů do hlubokých jam na stanovišti; později se negativně projevuje poklesem půdy v místě zahrnutí pařezů).

- Vyčesávání kořenů

• po nasazení kultivátorů jsou kořeny vyneseny na povrch půdy, odkud se ručně vysbírají.

- Hluboká orba na podzim - minimálně do hloubky 45 cm, před orbou lze na plochu aplikovat a orbou zapracovat organická nebo minerální hnojiva.

- Jaro příštího roku

• je li to nutné, urovnat terén (smykem, často stačí i rovná kláda),
• v případě silného zabuřenění lze jeden rok realizovat úhorování,
• v případě, že je nutné dodat další organickou hmotu do profilu rhizosféry, lze jeden rok realizovat zelené hnojení.

2. Příprava stanoviště pomístnou orbou (brázdová příprava)

- Jde o užití jednostranných nebo dvoustranných brázd; po naorání se vysazují sazenice na dno brázdy. Tento způsob přípravy stanoviště eliminuje pouze negativní vliv buřeně, všechny další negativní faktory nejsou tímto způsobem přípravy řešeny.

Výsadba rostlin se realizuje do jalového a sterilního písku, neboť humusové horizonty jsou orbou pouze povrchově přemístěny (převrstveny), a tak není organická hmota využita a velmi rychle se mineralizuje.

- Výhodou je, že není nutné odstraňování pařezů, ekonomické náklady na obnovu jsou tudíž nižší.

- Tento způsob obnovy má svoje opodstatnění pouze na stanovištích s humózními písky v celém profilu rhizosféry.

3. Příprava stanoviště celoplošným frézováním půdy

Nasazení půdních fréz (rotavátorů) není pro obnovu lesa příliš žádoucí.

Nevýhody použití půdních fréz:

• dochází k totální destrukci humusových horizontů a tím i celého ekosystému,
• na stanovištích s podílem jílnatých částic větším než 30 % dochází k negativnímu narušení všech fyzikálních vlastností půdy (projevuje se až po několika letech po aplikaci),
• dochází k naprosté změně (destrukci) biologické aktivity půdy,
• v případě, že jsou do půdy zapraveny i štěpky z těžebních zbytků, může dojít k nedostatku dusíku v profilu rhizosféry (projevuje se až po několika letech po aplikaci).

Vzhledem k tomu, že v HS 13 má půda malý podíl jílnatých částic (nedochází ke zhutnění půdy), lze celoplošné frézování připustit za těchto podmínek:

• do půdy nebudou zapracovány těžební zbytky; v případě jejich zapracování je třeba přihnojovat na 1 m3 zapravené dřevní hmoty minimálně 2 kg čistého dusíku (v několika dílčích dávkách),
• nedojde k žádnému přemístění humusových horizontů; těžební zbytky budou po ploše rozmístěny rovnoměrně a při frézování nebudou přehrnovány; jestliže před celoplošným frézováním nebudou předem odfrézovány pařezy, je splnění této podmínky téměř nemožné.

4. Příprava stanoviště pomístným frézováním půdy

Jde o nasazení půdních fréz (podstatně vhodnější jsou frézy s malým počtem otáček) o šířce záběru cca 40 cm, které v pruzích frézují pouze místa výsadby (pruhová příprava půdy). I v případě zapravení menšího množství těžebních zbytků do půdy jde o postup, který na stanovištích HS 13 může být významným přínosem (principiálně jde o zcela jiný způsob přípravy než naoráváním brázd).

V případě velkých přísušků (v HS 13 je vážným ohrožením kultur sucho) mohou vysázené rostliny trpět totálním nedostatkem vláhy, neboť frézováním (na rozdíl od brázdové přípravy) dochází k narušení vzlínání spodní vody (stejně jako u sadby jamkové).

VÝSADBA

Sadební materiál se vysazuje po slehnutí půdy, tzn. minimálně 4 měsíce po přípravě stanoviště; výjimkou je brázdová příprava půdy, kdy lze vysazovat ihned po orbě (není narušen profil rhizosféry). Vysazujeme prostokořenný materiál, protože použití krytokořenného sadebního materiálu má na uvedených stanovištích více nedostatků než předností. Kořenový bal, který je převážně tvořen rašelinou, vysychá rychleji než půda. Chemické vlastnosti kořenového balu a půdy jsou výrazně rozdílné - dochází tedy k deformaci kořenového systému. Zásadně se neužívají rostliny s obalem, který umožňuje prorůstání kořenů a při výsadbě se nesnímá. Obal totiž rozkládají mikroorganismy, kterých je na uvedených stanovištích nedostatek. To zamezuje spolu s nedostatkem vody rozkladu těchto obalů (papír, rašelina, textil) a vyvolává nejzávažnější deformace kořenového systému.

Po celoplošných přípravách půdy se užívá mechanizovaná výsadba, po pomístných (brázdových) přípravách ruční štěrbinová sadba (ruční štěrbinovou sadbu vykonávají vždy dva pracovníci).

Ruční i mechanizovaná výsadba musí být uskutečněny pečlivě, protože deformace kořenového systému způsobené sadbou mohou vyvolat naprosté rozvrácení porostu v dalších letech. Po brázdové přípravě orbou je nezbytné do každé štěrbiny přidávat organickou hmotu.

Výsadba je podúrovňová a utopená (kořenový systém co nejblíže spodní vodě). Při výsadbě by kořenový systém sadebního materiálu měl být chráněn antidesikačními prostředky (Agricol, Gefa). Po výsadbě lze užít startovací hnojení pouze pomalu rozpustnými hnojivy.

POUŽÍVANÉ DRUHY DŘEVIN A JEJICH STÁŘÍ

Zásadně se užívá co nejmladší sadební materiál, tzn. jednoletky, kde ztráty po výsadbě jsou cca 10 %. Při užití staršího sadebního materiálu jsou ztráty podstatně větší. Síje je velmi riziková a ekonomicky problematická (1 kg osiva BO - cca 10 tisíc Kč).

Hlavní dřevinou pro obnovu je borovice lesní. Je žádoucí, aby podíl melioračních dřevin (tzn. dřevin listnatých) byl minimálně 30 %. Na nejsušších stanovištích, kde neroste ani borovice, se uplatní lípa plstnatá. Další možné druhy dřevin jsou lípa malolistá, dub letní, dub červený, bříza, habr, akát, javor jasanolistý, jasan zimnář, na vlhčích stanovištích i buk, z jehličnatých dřevin modřín a borovice černá. Přirozeně zmlazený smrk může plnit pouze funkci krycí a výchov-nou. Nelze připustit jeho agresivní zmlazování.

Ideální způsob rozmístění melioračních dřevin je celoplošný, tzn. jednotlivě nebo řadově. Skupinový způsob smíšení, který účinně řeší problematiku škod zvěří oplocením, není biologicky vždy příliš vhodný.

PÉČE O KULTURY

Jediným významným rozdílem v péči o kultury v porovnání s jinými stanovišti je snaha o omezení výparu z půdy a důsledná eliminace tlaku buřeně.

Po celoplošných přípravách půdy se zásadně vždy aplikuje kypření. Realizuje se celoplošně min. 2 roky po výsadbě, min. dvakrát za rok, v mezipruzích mechanizovaně (např. diskové brány), v blízkosti a mezi rostlinami ručně. Ruční kypření v okolí rostlin je žádoucí a významně pozitivní i při brázdové a pruhové přípravě půdy. Při ručním kypření jsou uvolněny i rostliny zahrnuté pískem.

V případě eliminace negativního vlivu buřeně herbicidními prostředky je žádoucí, aby zásah uskutečnili proškolení a na tuto práci specializovaní pracovníci (podstatně větší efektivnost zásahu a lepší ekonomika).

OBECNÉ POZNÁMKY

• Doba zajištění kultur, v případě, že byly užity vhodné biologické postupy, nepřekračuje dobu obecně stanovenou zákonem a po celoplošných přípravách je i o jeden rok kratší.
• K obnově musí být použit geneticky nejvhodnější sadební materiál, tzn. původem z místních porostů.
• Hlavními dřevinami pro obnovu jsou borovice a listnáče. Již od kultur musí být stromy výškově homogenní a musí být relativně v hustém zápoji. Počty vysazovaných rostlin musí být minimálně 12 tis. ks na 1 ha.
• Velikost obnovovaných holin by mohla být i podstatně větší než zákonem stanovené 2 ha.
• Obnovní doba musí být krátká.
• Pro potlačení buřeně a zvýšení podílu organické hmoty v půdě lze užít i klasické tříleté polaření. Zásadně nelze připustit hrabání nebo travaření, které vždy vedou k degradaci půdy.
• Borovice je nejcitlivější dřevinou na útlak buření, a proto do doby zajištění nelze připustit větší výskyt buřeně.
• Po přípravách půdy, kdy jsou zcela odstraněny pařezy, není nutná ochrana kultur proti klikorohům.
• Ve vhodných podmínkách lze spojovat přirozenou a umělou obnovu borovice lesní.
• Eventuální výskyt keříčkovitosti borovice po výsadbě, který se již 40 let v ČR vyskytuje, není vyvolán způsobem obnovy (nejsou-li ovšem porušeny zásadní a základní biologické přístupy), ale jinými faktory.

Příspěvek je součástí MSM 434100005.

Adresa autora:
Prof. Ing. Oldřich Mauer, DrSc.
LDF MZLU v Brně, Zemědělská 3, 613 00 Brno