Ohlédnutí za mezinárodním rokem hor a horské lesy v ČR
Stanislav Vacek
V roce 1998 vyhlásila OSN rok 2002 Mezinárodním rokem hor. Zahájení Mezinárodního roku hor proběhlo 11. prosince 2001 v New Yorku a jeho prezidentem byl jmenován Adolf Ogi - prezident Konfederace alpských spolků. Této i jedné z dalších četných akcí v průběhu r. 2002 se kromě řady odborníku na horské ekosystémy a milovníků hor aktivně zúčastnil i generální tajemník OSN Kofi Annan. Svými aktivitami se k němu přihlásilo 130 států včetně ČR.
Horské oblasti Země zaujímají 21 900 161 km2, tedy asi 4 % zemského povrchu a 15 % plochy souší (obr. 1). Horské oblasti se člení na mladé horské systémy, které vznikly vyvrásněním mladých horotvorných zón (např. pohoří na jihu Eurasie, na západě Severní a Jižní Ameriky) a na staré horské systémy. Ty se vytvořily na místě starých zarovnaných povrchů při neotektonických pohybech zemské kůry (např. Ťan-šan, pohoří jižní Sibiře, Kunlun, Skalnaté hory). Tato pohoří mají výrazně větší rozlohu než mladé horské systémy.
Obě skupiny pohoří tvoří významnou, převážně dominantní složku krajiny. Liší se mezi sebou v mnoha fyzických a biotických vlastnostech i v rozsahu, délce a dynamice působení člověka. Jednotlivá pohoří se odlišují především vlivem zeměpisné šířky a délky i nadmořské výšky. Tyto faktory ve svém důsledku nejvíce ovlivňují vegetační pásmovitost a stupňovitost.
Velehory
Odedávna člověka nejvíce přitahují nejvyšší horské polohy – velehory (nad 4 500 m n.m.), pokrývající 8 % plochy hor. Jedná se především o bájný Himálaj, nejvyšší horské pásmo na Zemi, ležící v jižní Asii. Jeho 11 vrcholů přesahuje 8 000 m n. m., (nejvyšší je Mount Everest – 8 863 m). Plný mýtu je i Karakoran se čtyřmi osmitisícovkami (nejvyšší je K2 – 8610 m). Unikátní jsou i Andy, nejdelší souvislé pásemné pohoří na Zemi, lemující západní okraj Jižní Ameriky v délce 7 800 km. Díky jejich rozšíření od tropů po mírné pásmo a vysokým nadmořským výškám (nejvyšší hora Aconcaqua – 6960 m) zahrnují nejpestřejší typy krajin ze všech světových velehor. Jedinečné jsou i Aljašské hory (nejvyšší vrchol Mount McKinley – 6194 m), které pokrývá nejvíce ledovců na kontinentu s více než třemi miliony ledovcových jezer.
Teprve až koncem 19. století se lidé rozhodli horské vrcholy zdolat, a tak zahnat mýtické duchy i démony. Tehdy nastaly hotové závody o dobytí nejvyšších horských vrcholů. Nedostatečná výbava však dlouho nedovolovala člověku přežít ve výškách nad 7 500 m n.m. Teprve roku 1950 vystoupili Francouzi Herzog a Lachanal na první osmitisícovku – Anapurnu. O tři roky později (r. 1953) zdolali Hillary a Norgay vrchol “trůnu bohů” – Mount Everest.
Evropské hory
V Evropě hory pokrývají 972 408 km2, což je 9 % plochy kontinentu (obr. 2). Nejvyšší hora Alp – Mont Blanc – dosahuje výšky 4 807 m. Rozmístění horských poloh v ČR (od 6. LVS výše) je patrné z obr. 4. Nejvyšší hora ČR a Krkonoš Sněžka je přitom vysoká pouhých 1 602 m (obr. 5).
České hory
České hory patří převážně k velmi starému systému evropských pohoří, které byly střídavě vyzdvihovány a erodovány v průběhu více než 300 milionů let. Jejich nadmořská výška je podstatně menší než výška mladých velehor a také jejich reliéf je méně členitý. Zejména pak nemá tolik skalnatých a hluboce zaříznutých údolí. Ve srovnání s velmi členitými Alpami mají česká pohoří převážně zaoblený reliéf, nepříliš pestré zastoupení hornin a následně i půd, relativně mírné klima a dominující smrkové lesní porosty. Jen v Krkonoších les dosahuje své přirozené horní hranice s výskytem cenných společenstev borovice kleče a arktoalpínské tundry. České hory jsou převážně zalesněnými středohorami a jen Krkonoše miniaturním vysokohořím (obr. 3). Přesto česká pohoří tvoří rozmanité typy krajin s poměrně pestrými stanovištními a porostními poměry.
Horské lesy
Největší plochu z horských oblastí Země pokrývají lesy (9 098 107 km2, tj. 42 %). Největší podíl tvoří temperátní a boreální stálezelené jehličnaté lesy (30 %), temperátní a boreální opadavé listnaté lesy (25 %), tropické a subtropické vlhké lesy (25 %), méně pak temperátní a boreální opadavé jehličnaté lesy (14 %) a nejméně tropické a subtropické suché lesy (6 %).
LVS a cílová druhová skladba
Do horských lesů v ČR souladu s pojetím ÚHÚL řadíme lesní ekosystémy v 6. - 9. lesním vegetačním stupni (LVS), tj. smrkobukovém, bukosmrkovém, smrkovém a klečovém (tab. 1). Cílová druhová skladba (tab. 2) je určitým optimalizovaným kompromisem mezi požadavky na zvyšování ekologické stability lesních porostů a na nepřetržité plnění všech funkcí lesa. Vychází především ze současné imisně ekologické situace a provozních možností lesního hospodářství (z hlediska zajištění reprodukčního materiálu, možností zavádění jednotlivých druhů apod.) i z podmínek ochrany přírody ve zvláště chráněných územích (ZCHÚ). V současné době má zásadní význam pro volbu obnovních cílů.
Přírodní lesní oblasti (PLO)
Výsledkem typologického průzkumu lesů ČR bylo i vytvoření PLO jako územních celků s podobnými přírodními podmínkami (obr. 4). Jednotlivé PLO jsou vymezeny na základě vzájemných rozdílů: v konfiguraci terénu vyhraněných geomorfologických celků, v půdotvorných matečných horninách a makroklimatu. Tyto faktory se společně rozhodující měrou podílejí na rozšíření lesních společenstev a předpokladech pro růst dřevin.
Chráněná území (CHÚ)
Horské lesy ČR kromě funkce produkční plní významné funkce ekologické a environmentální. Většinu našich hor totiž pokrývají velkoplošná ZCHÚ (NP a CHKO), hojně se zde vyskytují “maloplošná” ZCHÚ (zejména národní přírodní rezervace a přírodní rezervace), systémy ekologické stability (včetně nadregionálních biocenter) i prioritní biotopy Evropské unie (EU) ve smyslu Natura 2000.
Horské lesy se nachází na území Krkonošského národního parku (KRNAP), Národního parku Šumava (ŠUNAP) a CHKO - Slavkovský les, Jizerské hory, Orlické hory, Jeseníky, Beskydy a Šumava (obr. 5). Vyhlašování velkoplošných chráněných území v průběhu více než 40 let bylo vedeno snahou o ochranu nejreprezentativnějších a nejzachovalejších částí území s výjimečným a charakteristickým krajinným rázem.
Význam horských území a lesů
Tato horská území jsou velmi významná z hlediska záchrany biologické rozmanitosti tisíců druhů rostlinné a živočišné říše, jejich společenstev a vzájemných vazeb jednotlivých ekosystémů (záchrana genových zdrojů dřevin, bylin, mechorostů, lišejníků, hub, živočichů, mikroorganismů apod.) Horské lesy zabezpečují také příznivé půdoochranné a hydrické účinky. Lesy v horských polohách přitom nepůsobí jen na prostředí místa, kde vyrůstají, ale mají i dálkové účinky. V níže položené produkční krajině ovlivňují její protierozní a protipovodňovou ochranu a zásobování vodou. Horské lesy proto patří do vylišených oblastí se zvýšeným zájmem na půdoochranném působení lesů a byly vyčleněny rovněž jako lesy vodohospodářsky důležité. Značný vodohospodářský význam hor ČR dokumentují vyhlášené Chráněné oblasti přirozené akumulace vod (CHOPAV) – Šumava, Jizerské hory, Krkonoše, Orlické hory, Jeseníky a Beskydy (nařízení vlády ČSR č. 40/1978 Sb.), Krušné hory, Novohradské hory, Jablunkovsko a Žamberk – Králíky (nařízení vlády ČSR č. 10/1979 Sb.), Chebská pánev a Slavkovský les, Severočeská křída (nařízení vlády ČSR č. 85/1981 Sb.). Hranice CHOPAV byly vymezeny víceméně shodně s hranicemi velkoplošných ZCHÚ.
Vodohospodářský význam horských lesů dále dokumentuje jejich participace v ochranných pásmech vodních zdrojů, zejména v perimetrech vodárenských nádrží a toků (vyhláška MŽP č. 137/1999 Sb., vyhláška Ministerstva lesního a vodního hospodářství č. 28/1975 Sb.).
Mezinárodní konference a aktivity
Uvedená fakta a další hlediska dala v evropských zemích podnět ke společnému jednání ministerstev pověřených péčí o lesy (v ČR MZe). První ministerská konference věnovaná ochraně evropských lesů se konala ve Štrasburku v roce 1990. Jedním z významných jejich závazků byla Rezoluce S4 – Přizpůsobení obhospodařování horských lesů novým podmínkám životního prostředí. Od té doby jsou na úrovni ministerstev již více než deset let vedena různá jednání z hledisek ekologických a socioekonomických. Pro koordinaci aktivit Rezoluce S4 vznikl v r. 1998 ve Francii Evropský institut pro horské lesy. Metody koordinace aktivit tohoto institutu jsou založeny na pochopení významu dané problematiky a mezinárodním dobrovolném kladném přístupu k horským ekosystémům. Citlivost a ohrožení horských ekosystémů jak z hlediska ekologického, tak i socioekonomického konstatovaly i výsledky celosvětové konference o životním prostředí v Rio de Janeiro v roce 1992.
Tuto skutečnost potvrzují i další mezinárodní ekologické a lesnické akce konané v rámci OSN, FAO (Organizace spojených národů pro výživu) a IUFRO (Mezinárodní svaz lesnických výzkumných ústavů).
Metodicky je koordinace aktivit rámci rezoluce S4 založena na následujících kritériích:
- integraci ekologických a socioekonomických aspektů;
- zahrnutí kapacit FAO a IUFRO do spolupráce;
- zahrnutí různých subjektů zainteresovaných na horských lesích (vlastníci, uživatelé, hospodáři, provozovatelé služeb, výzkumní pracovníci a jiní) prostřednictvím pravidelných pracovních setkání;
- mezinárodní konzultace signatářských států Rezoluce S4 (včetně ČR).
V rámci Mezinárodního roku hor byla konána řada významných akcí, např.:
- evropský seminář o horských lesích a lesnictví při rozvoji venkova (16. až 18. 5. 2002, Skotsko, Iverness);
- mezinárodní konference o horských lesích: potřeby studia, sociální problémy a perspektiva po roce 2002 (26. až 28. 6. 2002, ve Španělsku a ve Francii);
- seminář o vypracování polyfunkčních hospodářských plánů pro horské lesy (30. 6. až 5. 7. 2002, Itálie, Bardonecchia);
- evropský seminář o nové generaci projektů pro obhospodařování povodí (4. 9. 2002, Francie, Megčve);
- mezinárodní konference o životě lidí v horách a jejich budoucnosti (17. až 22. 9. 2002 Ekvádor, Quito).
Na přelomu Mezinárodního roku hor (r. 2002), s vizí Ministerské konference o ochraně lesů ve Vídní (duben 2003) i se zřetelem na Mezinárodní rok svěží vody (r. 2003), vstupují aktivity při Rezoluci S4 do nové fáze.
Seminář v Opočně
Příští seminář o horských lesích v Evropě, který se bude konat v Opočně v červnu r. 2003, bude neformálně uzavírat Mezinárodní rok hor. Na programu má především následující okruhy problémů:
- perspektivy života lidí v horách ve vazbě na lesní ekosystémy;
- posilování účinnosti trvale udržitelného obhospodařování lesů nejen z hlediska ekologických, ale i socioekonomických aspektů;
- podíly na zodpovědnosti při trvalém obhospodařování horských oblastí;
- podíly na užitcích a výdajích, souvisejících s obhospodařováním horských ekosystémů.
V rámci mezinárodního roku hor byla k tisku připravena kniha Horské lesy v ČR, která pojednává o principech trvale udržitelného obhospodařování horských lesů obecně i konkrétně v deseti PLO ČR.
V Evropě třetího milénia, zdokonalující svou instituční politiku, ve prospěch více než 500 milionů obyvatel, zůstává odkaz Mezinárodního roku hor v podobě plnění Rezoluce S4 jedním ze základů trvale udržitelného rozvoje základních potřeb a aktivit lidské společnosti. Podobně tomu je i v ostatních kontinentech Země.
Doc. RNDr. Stanislav Vacek, DrSc.,
národní koordinátor Rezoluce S4,
VÚLHM, Výzkumná stanice Opočno