Poškozování lesních porostů posypovou solí
Eliška Semorádová
Vliv posypové soli je jedním z významných negativních antropogenních faktorů, bohužel v posledních letech neprávem opomíjený. Poškození je závislé na intenzitě zimního solení, která souvisí s hustotou dopravy a z toho plynoucí nutností zajištění bezpečné sjízdnosti komunikací.
Nárůst silniční dopravy
K prvému výraznému nárůstu dopravy dochází záhy po roce 1960 v evropských i našich zemích. Inertní materiály již nestačí, začínají se ve velké míře používat chemická tavidla na bázi chloridů, především chlorid sodný (NaCl). Velmi záhy se v literatuře začínají objevovat první zprávy o vznikajícím poškození. Zpočátku u nás převládají publikace týkající se zeleně intravilánů (zejména Horký, Soukup). Poškozováním lesních porostů se nejdříve zabývá prof. Pelíšek z lesnické fakulty v Brně, následuje řešení výzkumného úkolu na VÚLHM Jíloviště-Strnady ve spolupráci se Silničním vývojem Brno a Správou dálnic Praha.
Potřeba řešení byla vyvolána odezvou lesnické praxe na stoupající rozsah poškození zejména smrkových a borových porostů, částečně modřínu. Listnatým dřevinám, s ohledem na širší okruh na ohrožených lokalitách použitelných dřevin, byla věnována pozornost jen okrajově.
Druhým významným mezníkem nárůstu silniční dopravy je období těsně po r. 1989. Přestože došlo v novelizovaných pokynech k určitému snížení doporučeného množství soli při jednom posypu a určitému kvalitativnímu posunu v technologii zimní údržby, intenzivní solení pokračuje. Je proto udivující, že toto téma se z literatury v posledních cca 10 letech zcela vytratilo, zejména pokud se týká lesních porostů.
Důvodem nebude neexistence tohoto typu poškození, ale spíše organizační a personální změny zainteresovaných subjektů i majetkoprávní změny v okruhu vlastnické držby lesů, na některých lokalitách nelze vyloučit ani záměnu za imisní poškození.
V bližším výhledu nelze očekávat odklon od užívání solí, a tedy ani vymizení poškození vegetace a kontaminace půdy.
Částečně se změnila skladba silniční sítě, avšak intenzivní solení přetrvává. Bylo by proto nejvýš žádoucí prověřit současný stav a znovu se začít tímto problémem zabývat. Je třeba se seznámit s vlivem posypových solí na vegetaci a půdu, s příznaky poškození a s charakteristikou nejvíce ohrožených lokalit, s aplikací reálných nápravných opatření, včetně sortimentu relativně odolných dřevin. Pro včasnou diagnostiku tohoto typu poškození je důležité:
1. Posouzení současného i potenciálního ohrožení lokality
K posouzení ohrožení konkrétní lokality byly vylišeny stupně ohrožení, určené především polohou komunikace v terénu a konfigurací nejbližšího okolí plus řada dalších faktorů (sklon a frekventovanost komunikace, průběh počasí, intenzita solení apod.)
- 1. stupeň – místa nejvyššího ohrožení: lokality pod úrovní komunikace, terénní deprese, místa podmáčená s vysokou hladinou podzemní vody nebo malou hloubkou kompaktního podloží. Jílovité, špatně propustné půdy.
- 2. stupeň – místa středního ohrožení: lokality v úrovni komunikace, rovina, stanoviště nepodmáčená, kde malá hloubka kompaktního podloží umožňuje dosah kořenového systému.
- 3. stupeň – místa mírného ohrožení: lokality v úrovni a nad úrovní komunikace, stanoviště nepodmáčená, kde hloubka a charakter podloží umožňují vyplavení škodlivin mimo dosah kořenového systému. Svahy nad úrovní komunikace jsou zasahovány pouze ostřikem solankou, působení prostřednictvím půdy prakticky nepřichází v úvahu.
Rozsah i dosah poškození mohou být různé, s ohledem na interakci řady faktorů, které mají v závislosti na konkrétních podmínkách různou váhu (např. poloha komunikace v terénu, frekventovanost, spádové poměry, průběh počasí). Dosah poškození je podmíněn především konfigurací terénu. Bezprostředně je ohrožena vzdálenost 10–15 m od okraje komunikace, kritická může být vzdálenost 30 m70 m.
Na lokalitě, kde se kumuluje více nepříznivých vlivů, může poškození dosahovat podstatně dále, 200 m i více (prudké svahy pod úrovní komunikace, podmáčené paty svahů, místa vyústění odtokových zařízení z komunikace apod.).
Posypová sůl poškozuje vegetaci dvěma způsoby - přímým ostřikem solankou a prostřednictvím půdy. V praxi se oba způsoby uplatňují společně (až na výjimky). Například vegetace na svazích nad úrovní vozovky je poškozována prakticky pouze ostřikem, působení půdou se týká větších vzdáleností od komunikace, kam už ostřik nedosahuje.
2. Stanovení jednoznačného postupu diagnostiky příčin a intenzity poškození
Posouzení současného i potenciálního ohrožení konkrétní lokality s ohledem na možnost vzniku poškození předpokládá znalost alespoň přibližného obrazu vlivů jiných možných faktorů, které na dané lokalitě mohou přicházet v úvahu.
Odlišení poškození posypovou solí od jiných vlivů (výfukové plyny, imise, sucho, karenční jevy) by nemělo činit potíže, je-li dodržen následující postup:
- celkové posouzení lokality s ohledem na možnost uplatnění se jiných faktorů;
- vizuální posouzení příznaků a jejich intenzity ve vztahu k reliéfu terénu a vzdálenosti od komunikace;
- posouzení výsledků laboratorních analýz asimilačních orgánů (obsah Cl) půdy (obsah Na, hodnoty pH).
Škody posypovou solí se vyskytují v terénních zářezech kolem komunikace a sledují její průběh. Typické je skupinovité nebo hnízdovité poškození porostů (především smrkových) ve větších vzdálenostech od komunikace v místech, kde ústí zařízení pro odvod vody z povrchu vozovky a kde může docházet k hromadění vody se solí.
a) Na základě vizuálně rozeznatelných znaků je třeba sestavit v praxi použitelnou stupnici poškození dřevin. V praxi lze vystačit s následující (prozatímní, velmi přibližnou) stupnicí poškození pro smrk ztepilý a borovici lesní:
- 1. stupeň poškození (0,5–1,0 st.) - bez vizuálně patrných příznaků;
- 2. stupeň poškození (1,0–2,5 st.) - slabé až střední poškození, smrk většinou 5 i více ročníků jehlic, borovice 2, event. 3 ročníky, barevné změny téměř neznatelné, většinou jen při spodu koruny, její části nebo jednotlivých větvích. Ztráta sytě zelené barvy;
- 3. stupeň poškození (2,5–3,5 st.) - střední až silné poškození, smrk většinou 3 ročníky jehlic, borovice 1 ročník, event. zbytky 2. ročníku, ztráta sytě zelené barvy je výrazná, barevné změny jsou intenzivnější, často je mírně porezlá celá koruna, patrné je zkrácení jehlic;
- 4. stupeň poškození (+3,5 st.) - silné poškození až odumírání, silná redukce počtu ročníků jehlic, smrk max. 2 ročníky, borovice 1 ročník, jehlice jsou silně zkrácené, výrazně porezlé.
Příznaky poškození
Listnaté dřeviny: podle intenzity poškození různý stupeň a rozsah nekrotizace listů, splývající někdy s příznaky podzimního vybarvování; předčasné podzimní vybarvování a opad; řidší, drobnější olisťování, při intenzivnějším poškození velmi řídké až typicky chomáčovité; zasýchání koncových větviček přechází s mírou zasažení na větvičky silnější a vede k prosýchání části nebo celé koruny; slabší nasazení květů a plodů zhoršené kvality. Jehličnaté dřeviny: příznaky jsou pro smrk a borovici téměř shodné - změny v barvě a délce jehlic; po opadu starších ročníků řídnutí koruny, přičemž postiženy mohou být jednotlivé větve či k vozovce přivrácená část koruny do výše ostřiku solankou, event. rovnoměrně celá koruna. Modřín má příznaky podobné - výrazné zkracování a změny v barvě jehlic; v těžších případech nepravidelné chomáčovité olistění; předčasný opad; řídnutí koruny.
b) jednoznačně určit indikátory zasolení, způsob odběru vzorků pro laboratorní analýzy a jejich rozsah.
Nejdůležitější indikátory zasolení:
- obsah Cl v asimilačních orgánech;
- obsah Na v půdě;
- hodnoty půdní reakce pH.
Asimilační orgány
Hlavním a v podstatě jediným indikátorem zasolení je obsah Cl. Bylo prokázáno, že obsah Cl je nejvyšší v 1. ročníku jehlic, směrem k starším ročníkům se jeví výrazný nepravidelný pokles. Toto zjištění platí pro odběry jarní i podzimní, pro spodek i vrcholek koruny. V podobných relacích jako Cl se pohybují obsahy základních živin (N, P, K, Mg).
Postačí tedy, s ohledem na pracnost i úsporu finančních nákladů, odebrat a analyzovat jen l. ročník jehlic.
Kromě toho byly mezi obsahem chloru v 1. ročníku jehlic smrku i borovice a dalšími veličinami zjištěny důležité vztahy, jejichž zobecnění by ovšem vyžadovalo ověření v rámci nového šetření.
U starších dřevin je často obtížné až nemožné odebírat vzorky jehlic z horní třetiny koruny, aniž by bylo nutno vzorník pokácet. Existence vztahu obsahu Cl v jehlicích při vrcholu a dolní části koruny tento problém řeší, postačí odebrat vzorky ze spodků korun a výsledek laboratorních analýz pak vztáhnout k vrcholové části korun. Zjištěné vztahy jsou v praktické diagnostice poškození plně využitelné.
Půda
Posypová sůl vyvolává v půdě řadu změn fyzikálního i chemického charakteru. Pro účely běžné praxe se stačí zaměřit na dva hlavní indikátory - hodnoty půdní reakce pH a obsah Na (obsah Cl nevyhovuje).
Hodnoty pH v zasolených půdách blíže komunikaci se pohybují v rozmezí cca 4–5,5 pH, dále pozvolna klesají na hodnoty normální pro dané stanoviště (ve sledovaných případech na cca 2,8–3,6 pH v kontrolní vzdálenosti nejméně 70 m od okraje komunikace).
Obsah Na má podobný trend jako pH. Hodnoty při okraji komunikace mohou být velmi vysoké (na některých plochách až 900–1000mg/kg), se vzdáleností výrazně klesají, někde s určitým nárůstem ve vzdálenosti 30 m. V kontrolní vzdálenosti (cca 70 m a více) jsou již obsahy Na většinou na úrovni přirozených obsahů (max. do 50 mg/kg). S ohledem na nízký počet údajů i krátkost časové řady nebyl nalezen platný vztah mezi obsahem Na v půdě (vyhovuje horizont do 25 cm) a stupněm poškození dřeviny. Nicméně s růstem obsahu Na v půdě stoupá i poškození. Pro běžnou praxi může být k odhadu ohrožení konkrétní lokality využito hodnot, uvedených v tab. 7.
Odběr vzorků: u jehličnatých dřevin postačí odběr 1. ročníku jehlic pro laboratorní analýzu obsahu Cl. U půdních vzorků pro analýzu obsahu Na a hodnot pH není třeba separovat humus a zeminu, postačí vzorek směsný do hloubky profilu 25 cm.
3. Stupnice poškození ve vztahu k vysledkům laboratorních analýz
Výsledky laboratorních analýz je třeba porovnat s příznaky poškození lokality. V tomto případě lze využít hodnot, uvedených v tab. 1–7. Zejména hodnoty, uvedené v tab. 7 mohou napomoci k specifikaci možného vlivu posypové soli alespoň v přibližných relacích.
Pro nezpochybnitelnou diagnostiku příčiny poškození lze doporučit následující postup.
1. Posoudit charakter lokality s ohledem na kategorii stupně ohrožení.
2. Na základě vizuálních projevů poškození dřeviny odhadnout intenzitu (v rozmezí stupnice poškození).
3. Odebrat vzorky asimilačních orgánů (jehlic 1. ročníku) z jedinců poškozených (při okraji komunikace) a z jedinců ve vzdálenosti kontrolní (vliv solení tam prokazatelně nezasahuje). Není-li dostupná horní část koruny, postačí odběr ze spodních přeslenů.
Ze stejných vzdáleností odebrat vzorky půdy, postačí profil 0–25 cm, netřeba oddělovat humus a zeminu.
Laboratorními analýzami stanovit obsah Cl v asimilačních orgánech (1. ročník jehlic), obsah Na v půdě a hodnoty pH.
4. Uplatnění reálných nápravných opatření
Opatření technická a technologická
Tato skupina opatření náleží do kompetence organizací spravujících komunikace (především minimalizace solné dávky a dodržování technologické kázně při zimní údržbě vozovek).
Opatření biologická
Spadají do kompetence vlastníků lesa. Náleží sem především záměna sortimentu citlivých dřevin za druhy relativně odolné i vhodný způsob výsadby (obalované sazenice).
Některé druhy dřevin jsou zvýšeně citlivé, jiné relativně odolné, určitý význam může mít i vnitrodruhová rezistence.
- Zvýšeně citlivé dřeviny
Smrk ztepilý, borovice lesní, modřín opadavý, jedle, douglaska, javory klen a mléč, jeřáb ptačí, lípy, habr, buk a jilmy.
Z keřů líska obecná, svída krvavá, ptačí zob obecný a růže šípková.
- Relativně odolné dřeviny
Smrk pichlavý, borovici černá, kleč, duby, trnovník akát, jasan ztepilý, pajasan žlaznatý, osika obecná, olše šedá a lepkavá, topol bílý a šedý, hlošina úzkolistá, rakytník úzkolistý, vrby.
Z keřů čimišník obecný, žanovec měchýřník, kustovnice cizí, trnka obecná, meruzalka alpská a zlatá, růže svraskalá, pámelník bílý, tušalaj obecný, tamaryšek galský, olše zelená, keřovité formy vrb.
Adresa autorky: Ing. Eliška Semorádová,
FŽP UJEP, Na Králově výšině 1
400 96 Ústí nad Labem