Semenné sady lesních dřevin v České republice

Jaroslav Rambousek

Semenné sady jsou po lesních porostech druhým nejvýznamnějším zdrojem osiva lesních dřevin pro obnovu lesa. Semenné sady se zakládají jako výsadby selektovaných klonů, tj. vegetativních potomstev výběrových stromů, nebo jako výsadby generativních potomstev rodičovských stromů (tzv. jádrové sady).

Místo založení se volí tak, aby se vyloučilo nebo alespoň minimalizovalo sprášení pylem stejné dřeviny nacházející se mimo sad. Očekávaným výsledkem je dosažení častějších, bohatších a snadnějších sklizní vysoce kvalitního osiva.

Všechny semenné sady založené v ČR jsou evidovány v republikovém registru zdrojů reprodukčního materiálu, který vede Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti (VÚLHM) Jíloviště Strnady, stanice Uherské Hradiště. Cílem tohoto příspěvku je podat lesnické veřejnosti v rámci informačního servisu poskytovaného VÚLHM stručnou informaci o historii a současném stavu zakládání semenných sadů v ČR.

Semenné sady v ČR

Všechny sady v ČR jsou vegetativního původu – jsou založeny z roubovanců vypěstovaných z výběrových stromů. Ke konci roku 2001 bylo v republikovém registru evidováno celkem 130 semenných sadů 24 druhů dřevin, o celkové výměře 357,18 ha. Sadů jehličnanů je 93 (9 druhů dřevin, výměra 303,90 ha – 85,08 % z celkové výměry) a listnáčů 37 (15 druhů dřevin, výměra 53,28 ha – 14,92 % z celkové výměry sadů).

Počtem i výměrou je nejvíce sadů borovice lesní, následuje modřín evropský a smrk ztepilý (gr. 1). Z ostatních jehličnanů jsou zastoupeny: douglaska tisolistá, jedle bělokorá, jedle obrovská, borovice vejmutovka, borovice limba a borovice blatka (6 % výměry sadů jehličnatých dřevin, 11 % počtu).

Z listnatých dřevin dominuje buk (gr. 1), v pěti sadech se nachází jilm drsný a třešeň ptačí (výměry 7,85 ha a 5,23 ha), ve čtyřech sadech javor klen (5,30 ha), ve třech lípa malolistá (4,29 ha) a ve dvou sadech jilm vaz a jeřáb břek (2,15 ha1,72 ha). Jeden sad je založen pro jasan ztepilý (1,00 ha), jilm habrolistý (0,88 ha), olši lepkavou (1,33 ha), lípu velkolistou (2,40 ha), jeřáb oskeruši (1,61 ha) a topol osiku (0,26 ha). Byl založen i jeden sad dubu letního o výměře 3,60 ha, který však byl v roce 2002 zrušen a vyřazen z evidence z důvodu řady nepříznivých okolností, které provázely jeho vznik (viz níže).

Historie zakládání semenných sadů

Počátky zakládání semenných sadů v ČR sahají do období konce šedesátých let minulého století. Jako vůbec první byl v roce 1958 založen semenný sad modřínu opadavého na území nynější LS Šternberk LČR. V roce 1960 pak sady stejné dřeviny na území současných LS Náměšť nad Oslavou a Janovice. Po zvládnutí techniky výroby a dopěstování roubovanců se přistoupilo k zakládání sadů dalších dřevin (tab. 1).

Po cca 40 letech zkušeností se zakládáním a obhospodařováním semenných sadů v ČR lze rozlišit dvě období – od počátků v roce 1958 přibližně do roku 1990 jako převážně jehličnaté a od roku 1991 do současnosti jako převážně listnaté období.

Období od počátku zakládání sadů do roku 1990

Éra modřínu

Roky 1958–1990 lze nazvat “érou modřínu”. V tomto období bylo založeno 27 sadů modřínu o výměře cca 82 ha. V počátečních letech byly zakládány sady o výměře kolem 1,5 ha. V letech 1978-1990 se zakládaly sady velkých výměr (min. 2,11 ha, max. 11,04 ha). Modřín se ukázal jako “vstřícná” dřevina, ujímavost při roubování i při výsadbě roubovanců je vysoká, doba pro vypěstování výsadby schopných roubovanců zpravidla nepřesahuje 2 roky. Ve 4.–6. roce po výsadbě začínají roubovanci plodit. Pět z celkového počtu 27 sadů je založeno ekotypem původního jesenického modřínu (sad č. 17 – LČR LZ Kladská, č. 49, – LČR LS Vítkov, č. 53 – býv. LZ Zbraslav (nyní soukromý), č. 85 – LČR LS Šternberk a č. 107 – VLS Myslejovice LS Borohrádek). Osivo z těchto sadů je použitelné na celém území ČR. Zbývající sady jsou založeny některými z významných kulturních populací modřínu, například modřínu adamovského, paršovického, křivoklátského a dalších. Osivo z těchto sadů je použitelné na celém území ČR s výjimkou oblasti výskytu původního jesenického modřínu.

Éra borovice

Roky 1973–1990 mohou být nazvány “érou borovice”. Nastupuje zhruba 15 let po začátku éry modřínu, když již byly zvládnuty potřebné technologie zakládání sadů a posledních cca 17 let se období překrývají. Celkem bylo založeno 29 sadů o výměře 115 ha.

Stejně jako u modřínu i u borovice byly v letech 1978–1990 zakládány soustředěné sady velkých výměr (nim. 2,93 ha, max. 9,87 ha). Při zakládání sadů borovice se také neobjevovaly zásadnější technologické problémy, snad pouze doba pro vypěstování výsadby schopných roubovanců je poněkud delší než u modřínu. Plodnost borovice v sadech nastupuje prakticky ve stejném věku jako u modřínu. V období zakládání velkých sadů v 80. a 90. letech došlo k tomu, že pro některé oblasti bylo založeno tolik sadů, že jejich produkce osiva výrazně přesahovala potřebu osiva borovice v dané oblasti. Nejvíce je to patrné u sadů s produkcí určenou pro semenářskou oblast č. X - jihomoravská a č. XI - rohatecká. Pro toto vcelku nevelké území bylo založeno 9 sadů o výměře 32,5 ha, což představuje více než 25 % všech sadů borovice v ČR.

Smrk ztepilý

Sady smrku ztepilého se zakládaly po dlouhé období v rozpětí let 1975–2000. Se zakládáním sadů smrku se sice začalo prakticky ve stejnou dobu jako u borovice, stejné bylo období zakládání “velkých sadů” v letech 1978–1999. Ve srovnání s borovicí však byla situace se sady smrku přece jen v řadě věcí odlišná. Výměry zakládaných sadů nebyly tak velké. Nejmenší výměra sadu smrku z tohoto období byla 1,60 ha, největší pak 6,00 ha. Úspěšnost výroby roubovanců a jejich ujímavost při výsadbě byla nižší. Delší je doba dopěstování výsadby schopných roubovanců, stejně tak i doba nástupu plodnosti. Ta se podle dosavadních zkušeností dostavuje až kolem 20. roku po založení sadu. Jenom výjimečně některé klony plodí dříve. V období výrazného imisního poškozování horských smrčin byly zakládány sady ohrožených populací vysokohorského smrku Jeseníků, Beskyd, Orlických hor, Krkonoš i Šumavy. Značná část sadů jesenického a beskydského smrku byla založena na bývalém Lesním závodě Litovel. Sady smrku zakládané v posledních deseti letech se od sadů prvního období liší zejména snahou zakládat sady konkrétních výchozích populací. Tím bývá úžeji vymezena i oblast použití produkce semene.

Sady ostatních jehličnanů jsou spíše lokálního významu bez významnější produkce osiva (douglaska tisolistá, jedle bělokorá, jedle obrovská a borovice vejmutovka). Sady borovice limby byly zakládány se záměrem použití osiva v imisních oblastech a sad borovice blatky má zajistit osivo pro reprodukci populace této dřeviny u LČR na LS Jindřichův Hradec.

Listnaté dřeviny

V počátečním období zakládání sadů převládaly sady jehličnatých dřevin. Začaly se však realizovat i první, víceméně pokusné sady hlavních listnatých dřevin (buk lesní a dub letní). První sad buku byl založen v roce 1962 na tehdejším LZ Ledeč nad Sázavou. Potom s odstupem deseti let v období 1973–1976 bylo založeno pět sadů s průměrnou výměrou kolem 1,5 ha. Další tři sady buku založené v letech 1978–1990 byly také dotčeny tendencí zakládat sady velkých výměr. Průměrná výměra se v tomto období zvýšila na více než 2,5 ha. V roce 1991 byl u LČR LS Frýdek Místek založen pokusný sad horského buku selektovaného na pozdní rašení. Na všech výše uvedených sadech bylo postupně zjištěno, že buk není pro sady vhodnou dřevinou. Plodnost ve srovnání s jinými dřevinami nastupuje pozdě. Ani na nejstarších sadech, které jsou ve věku 30–40 let, nebyla zaznamenána významnější úroda semene. Po dlouhou dobu se projevuje úhyn roubovanců způsobený špatnou srůstavostí roubu a podnože, vyskytuje se i poškození korní spálou. Dubem letním byl (nepočítaje výzkumnou plochu prof. Vyskota) vysázen jeden sad – v roce 1983 na LZ Židlochovice, polesí Valtice. Příčinou již zmiňované neúspěšnosti tohoto sadu byl souběh nepříznivých okolností (výsadba na stanoviště pro dub nepříliš vhodném, přítomnost dubu ceru v okolních porostech, masivní a opakované napadení žlabatkou, úhyn roubovanců způsobený špatnou srůstavostí roubu a podnože apod.). Prakticky všechny dosud zmíněné sady byly zakládány ex situ, tj. mimo místa výskytu populací, které byly v sadech zastoupeny. Zakládaly se zpravidla v nižších, klimaticky méně exponovaných polohách s tím, že se očekával příznivý dopad mírnějšího klimatu na plodnost sadů. Význam vyprodukovaného osiva nespočíval, až na některé případy, v oblasti zachování genofondu, ale spíše v jeho vysoké a kvalitativní hodnotě s očekávaným heterozním efektem, podmíněným důslednou selekcí výchozích výběrových stromů. Pro dosažení snadného sběru úrody je nutno prakticky u všech dřevin provádět tvarování roubovanců.

Období od roku 1990 do současnosti

Éra listnáčů

Období od roku 1991 do současné doby lze nazvat “érou listnáčů”. Zmiňované zkušenosti s bukem a dubem v 70. a 80. letech ukázaly, že tyto dřeviny nejsou pro zakládání sadů vhodné po stránce technologie roubování a pěstování roubovanců. Také skutečnost, že u těchto dřevin se sbírají na zem opadaná semena, omezuje přínos sadů spočívající ve snadné sklizni semen. Začaly se zakládat sady dříve opomíjených dřevin: jilmu drsného (5 sadů), třešně ptačí (5), javoru klenu (4), lípy malolisté (3), jilmu vazu (2), jeřábu břeku (1), jasanu ztepilého (1), jilmu habrolistého (1), olše lepkavé (1) a lípy velkolisté (1). Jako výsledek výzkumných aktivit bylo založeno po jednom sadu jeřábu břeku, jeřábu oskeruše a topolu osiky. Pro všechny uvedené sady je charakteristická adresnost při výběru výchozích populací i užší lokalizace regionu, pro který je produkce ze sadu určena. Tak byly založeny například sady pro reprodukci regionálních populací horského javoru klenu z oblasti Jeseníků, Beskyd, Drahanské vrchoviny, Českomoravského mezihoří a dalších oblastí, populace jasanu ztepilého úžlabních stanovišť z oblasti Beskyd, třešně ptačí z oblasti Bílých Karpat, Drahanské vrchoviny, Podbeskydské pahorkatiny a lužního ekotypu z lokality Troubky. V sadech lípy malolisté jsou reprodukovány populace z oblasti Polabí a Brd. Sad jeřábu břeku založený LČR je určen k reprodukci populací z oblasti Křivoklátska. Další sady jeřábu břeku a jeřábu oskeruše, založených VÚLHM stanice Uherské Hradiště, reprezentují nejvýznamnější populace těchto dřevin na území jihovýchodní Moravy. Pro jilm drsný jsou založeny sady obsahující dosud zachované populace Hrubého Jeseníku, Předhoří Hrubého Jeseníku, Beskyd, Drahanské vrchoviny a Českomoravského mezihoří. Nejstarší sad jilmu drsného byl založen již v roce 1986 na lokalitě Horní Stropnice na území LS Nové Hrady (LČR). V tomto sadu jsou shromážděny klony z oblasti Šumavy. Mnohé z výběrových stromů,z nichž uvedené klony pocházejí, již v přírodě uhynuly. Populace jilmu vazu z oblasti Hornomoravského úvalu, vybírané ve spolupráci s CHKO Horní Pomoraví, byly umístěny ve dvou sadech na území LČR LS Šternberk, na lokalitách Střeň a Březová. V sadu jilmu habrolistého jsou zastoupeny zbytky populací z oblasti Polabí. Tato dřevina je v ČR téměř na pokraji vyhynutí. Svědčí o tom mj. i to, že pro další zamýšlený sad se na území Moravy a Slezska dosud podařilo najít pouze 66 použitelných stromů. Z toho v oblasti Dolnomoravského úvalu 17 stromů na lokalitě Salajka na LS Strážnice (LČR) a 24 stromů na LS Židlochovice (LČR). V oblasti Hornomoravského úvalu 13 stromů na lokalitě Střeň na LS Šternberk (LČR), v oblasti Drahanské vrchoviny pak 10 stromů na lokalitě Náměšť na Hané (LS Prostějov) a v oblasti Podbeskydské pahorkatiny pak dva stromy u obce Jistebník.

Sady jehličnanů

V tomto období se v omezené míře zakládaly i další sady jehličnanů. Také zde však bylo zakládání sadů zaměřeno na konkrétní významné regionání populace. Jmenovitě se jednalo o zbytky populací chlumního smrku Drahanské vrchoviny, populace horského smrku Orlických hor, Beskyd, Šumavy a západní části Krušných hor. U borovice lesní pak o původní borovice labských pískovců, ekotyp slezské borovice Nízkého Jeseníku, náhorního ekotypu borovice z oblasti Českého lesa a ekotypu borovice “lánské” centrální části Žďárských vrchů.

Všechny sady jehličnanů i listnáčů zakládané v tomto období mají následující společné znaky:

- užší vymezení výchozích populací při zakládání sadů, stejně tak i lokalit, pro něž je produkce osiva určena;

- menší výměry sadů, kolem 1–1,5 ha;

- převažující umístění sadů “in situ”, to je v místě výskytu výchozích populací;

- význam osiva vyprodukovaného v těchto sadech se posunuje i do oblasti reprodukce významných regionálních populací. V některých sadech pak vyprodukované osivo nabývá vyloženě významu záchrany genofondu. Tak je tomu například u sadů jilmů jmenovitě jilmu habrolistého, jeřábu břeku a jeřábu oskeruše.

Adresa autora:
Ing. Jaroslav Rambousek
VÚLHM, Stanice Uherské Hradiště
686 04 Kunovice
e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.