Dřeviny keřovitého růstu jako složky lesnických zájmů a aktivit

Jiří Šindelář

Lesním dřevinám keřovitého růstu (DKR) se až dosud věnovala v lesním hospodářství (LH), zvláště v posledních desetiletích, malá pozornost. Většinou šlo s výjimkou některých specifických účelových výsadeb mimo les o lesnické meliorace, resp. hrazení bystřin v souvislosti se zakládáním břehových porostů a při vodohospodářském ochranném zalesňování, v určitém období také o zakládání ochranných lesních pásů.

Význam dřevin keřovitého růstu (DKR)

V břehových porostech se využívaly zejména některé druhy keřových vrb v návaznosti na výsadby dřevin stromovitého růstu (olše, topoly, jasan aj.). Určitý význam DKR byl uznáván v lesích s intenzivním chovem zvěře, zejména v oborách a bažantnicích. Keře byly a jsou i dnes v těchto účelových lesích nejen trpěny, ale někdy i úmyslně vysazovány. Mohou vedle krytu poskytovat potravu nebo alespoň potravní zpestření pro zvěř a ptactvo (ohryz kůry, spásání letorostů a listů zajícem a spárkatou zvěří, plody a semena).

V souvislosti s těmito skutečnostmi je i lesnická literatura, která se týká vlastností a možného využívání dřevin keřovitého růstu v LH poměrně chudá (GREGER, PETZ, KATZEL, SCHIECHTEL 1998; ŠINDELÁŘ 1995). Teprve v posledních desetiletích se DKR v LH věnuje poněkud větší a soustavnější pozornost v souvislosti s uplatňováním ekosystémového pojetí v pěstování a ochraně lesů a uznáváním biodiverzity zejména pro stabilitu lesních ekosystémů. Mj. se pozitivně hodnotí význam DKR pro tvorbu a zdokonalování systému ekologické stability v krajině, a proto jsou v současnosti považovány za užitečné složky v prvcích systému ekologické stability (např. v biokoridorech v otevřené krajině mimo les).

K aktivitám, které lze v současnosti na základě dostupné literatury registrovat, patří např. snahy získat nové poznatky o biologických vlastnostech DKR nebo jejich prohloubení, zejména v oblasti jejich množení (BEHM 1993; KöPP 1987; RUMPF 1997; SCHIECHTEL 1998 aj.). Pozornost je věnována také možnostem jejich využití jako pionýrských dřevin při zalesňování obtížně zalesnitelných holin nebo nelesních půd (GREGER, PETZ, KATZEL 1998).

Ochrana DKR

V souvislosti s opatřeními k reprodukci genových zdrojů dřevin a zabezpečení biodiverzity spektra rostlinných druhů v lesních ekosystémech se jako nová aktivita v posledních letech uplatňují tendence orientované i na DKR. Jde např. o koncepce k uchování lesnických genových zdrojů v SRN (1989). Některé DKR jsou ohroženy vyhynutím, buď jako druhy, nebo jako určité regionální nebo lokální populace.

Vyhláška MŽP ČR (1992)

Podle vyhlášky MŽP ČR č. 395/1992 Sb. k zákonu č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny je z druhů dřevin chráněno celkem 27 taxonů, většinou druhů keřovitého růstu (viz tab.). Značnou část chráněných taxonů představují drobné keře a keříky rostoucí na rašeliništích nebo rašelinných půdách, podél vodotečí, ve vysokohorských oblastech nebo na jiných specifických stanovištích, které někdy nemají charakter lesních ekosystémů. Z dřevin stromovitého, někdy keřovitého růstu jsou v seznamu zařazeny pouze tis červený a dub pýřitý, dále jeřáb muk a jeřáb český. Podstatná většina DKR, zvláště těch, které se vyskytují ve větším rozsahu v lesních ekosystémech v keřovém patru nebo v lesních a porostních okrajích, není ve smyslu zmíněné vyhlášky ohrožena. Přesto si však zasluhují pozornost se zřetelem na to, že jejich význam z hlediska biodiverzity a stability lesních ekosystémů, s ohledem na zájmy ochrany přírody a krajiny, není zanedbatelný.

Existence druhů DKR by neměla být při plánování pěstebních opatřeních ohrožena nebo zcela znemožněna. Může se jednat i o takové druhy dřevin, jejichž existence není ve smyslu vyhlášky ohrožena, avšak výskyt je vázán na některá specifická stanoviště nebo je regionálně omezený (např. olše zelená, mahalebka obecná, brslen bradavičnatý).

Seznam (HOLUB 1971)

Vedle vyhlášky, která obsahuje v příloze seznam ohrožených druhů rostlin, byl v r. 1971 zpracován seznam vyhynulých, endemických a ohrožených taxonů rostlin květeny ČSR (HOLUB 1971).

Rostliny jsou rozděleny (vedle souboru endemitů) na taxony kriticky ohrožené, ohrožené a dále vzácnější taxony vyžadující pozornost. Jako dřeviny kriticky ohrožené až ohrožené seznam uvádí oproti vyhlášce z r. 1992 navíc tyto druhy: Padus avium subsp. petraea, Ribes petraeum, Rosa majalis, R. micrantha, R. pimpinelifolia, Cerasus fruticosa. Jako další vzácnější taxony vyžadující pozornost uvádí v rámci této kategorie dalších 31 položek dřevin, z toho 8 taxonů rodu Rosa, 4 taxony rodu Crataegus a 3 taxony rodu Rubus. V seznamu jsou uvedeny i některé druhy stromovitého růstu, jako např. Betula obscura, B. tortuosa, Fraxinus angustifolia, Pyrus nivalis, Quercus cerris, Sorbus danubialis, z keřů pak dále např. Cotoneaster nigra, Cornus mas aj.

Německá koncepce

Pro porovnání lze uvést, že koncepce pro udržení lesnických genových zdrojů v SRN (1989) zahrnuje v seznamu mimo domácí a některé cizokrajné druhy stromovitého růstu i některé domácí druhy keřovitého růstu, pokud jsou ohroženy a zahrnuty do červené listiny ohrožených rostlin. Tyto DKR (v seznamu 37) mají být předmětem specifických opatření zajišťujících jejich záchranu a reprodukci. V seznamu je kromě řady taxonů rodů Rosa a Salix uvedeno i několik dalších druhů rostoucích na našem území, např. Betula nana, Daphne cneorum, Ledum palustrae, Prunus fruticosa, Ribes nigrum, Ribes petraeum, Staphylea pinnata aj. Způsoby ochrany případné reprodukce nejsou v základním dokumentu LH specifikovány.

Záchrana a reprodukce genových zdrojů

Opatření k záchraně a reprodukci genových zdrojů jsou v současnosti navržena a prakticky realizována v ČR pro lesní dřeviny, které mají přímý hospodářský význam zejména pro produkci dřeva. Jde o druhy dřevin, které jsou ve své existenci přímo ohroženy (např. jilm habrolistý) a o druhy, které sice druhově ohroženy nejsou, avšak existuje nebezpečí nadměrného zúžení geneticky podmíněné variability nebo dokonce extinkce určitých regionálních populací. V podmínkách ČR jde např. o zachování regionálních populací jedle bělokoré v Krušných horách, Jizerských horách, Krkonoších aj. nebo jilmu horského v Krušných horách.

Dále jsou předmětem opatření k záchraně a reprodukci genových zdrojů ty populace lesních dřevin, které mají nebo mohou mít značný ekonomický význam z hlediska praktického LH. Jde např. o dílčí populace, které se v rámci výzkumu proměnlivosti, zejména výzkumu provenienčního, vyznačují hospodářsky významnými znaky a vlastnostmi, jako je rychlost růstu, vysoká produkce dřeva, jakost, dobrý zdravotní stav, případně zvýšená odolnost ke specifickým stresujícím nebo přímo škodícím faktorům.

K opatřením patří vedle pěstování in situ (genové základny, porosty uznané ke sklizni osiva, výběrové stromy, přirozená obnova) zejména reproduktivní výsadby (semenné porosty, klonové archivy, semenné sady, výsadby z autovegetativního množení, dále skladování osiva, pylu, celých rostlin nebo jejich částí).

Všechna tato zmíněná opatření by mohla teoreticky přicházet v úvahu i pro ohrožené druhy dřevin keřovitého růstu. Význam těchto druhů dřevin keřovitého růstu není z hlediska LH produkční, ale jen nepřímý, ekologický. V rámci genových zdrojů proto nepůjde o opatření, která by předpokládala širší využití druhů bezprostředně pro hospodářské účely.

Komplexní ochrana stanovišť

Většinou se bude jednat o opatření in situ, obecně tak, jak jsou formulována ve vyhlášce MŽP ČR č. 395 ze dne 11. 6. 1992, kterou se provádějí některá ustanovení zákona o ochraně přírody a krajiny. Ve smyslu této vyhlášky je základem ochrany zvláště chráněných druhů rostlin komplexní ochrana jejich stanovišť a bezprostředního okolí. Bezprostředním okolím rostliny se rozumí takový prostor, který vytváří základní podmínky pro její existenci a do něhož nelze zasahovat, aniž by rostlina na tyto zásahy nereagovala. Ve vyhlášce jsou dále specifikovány zásahy, které mohou nevhodně ovlivňovat hydrologické poměry v půdě, ráz půdního povrchu a chemizmus prostředí, zejména v půdě. Lesnická opatření se budou týkat především druhů, které jsou součástí lesních ekosystémů, často na stanovištích specifického charakteru, jako je lýkovec vonný, rojovník bahenní, bříza trpasličí, dřín obecný aj. Lokality, kde se tyto ohrožené druhy dřevin keřovitého růstu vyskytují, bývají často chráněny jako přírodní rezervace nebo památky a režim těchto výskytů podléhá specifickým ustanovením. Pokud tomu tak není, je úlohou LH v rámci systému hospodaření vhodnými zásahy do porostů respektovat zachování existenčních podmínek pro chráněné druhy rostlin. Navíc může LH podle poměrů vhodnými zásahy do porostů podporovat existenci ohrožených druhů rostlin. Může se jednat např. o vhodné uvolnění stromového patra, pokud nadměrným zástinem existenci chráněného druhu ohrožuje.

Inventarizace výskytu DKR

Předpokladem realizace vhodných opatření k uchování a případné podpoře druhů DKR, pokud jsou ohroženy, je inventarizace a evidence výskytu. Většinou se realizuje v rámci aktivit orgánů ochrany přírody a botanických institucí. Je však žádoucí, aby výsledky těchto inventur byly registrovány též v lesnických elaborátech, především v LHP tak, aby vhodná opatření mohla být v rámci hospodaření v lesích respektována a realizována.

Umělé doplňování

Ke specifickým opatřením k ochraně chráněných druhů rostlin, tedy případně i některých dřevin keřovitého růstu, např. lýkovce vonného aj., může být i “posilování” existujících málo početných populací umělým doplňováním. Tento postup předpokládající vypěstování rostlinného materiálu generativní nebo vegetativní cestou by měl být realizován vždy po dohodě a spolupráci s příslušnými orgány ochrany přírody, u chráněných druhů po předchozím povolení MŽP ČR.

V případech, kdy se počítá se soustavnou a pravidelnou produkcí sazenic DKR nejen pro lesnické účely, ale i jiné potřeby (účelové výsadby mimo les – remízy, parky, ozeleňovací práce různého charakteru), je vhodné založit jako zdroj reprodukčního materiálu specifické výsadby charakteru archivů nebo matečnic. Tento postup může být výhodný zejména pro větší lesní školky orientované mj. na produkci sazenic DKR. Tyto výsadby lze podle potřeby využívat jako zdroj řízků pro množení řízkováním, případně semen pro generativní reprodukci. Účelové výsadby (matečnice, archivy) pomáhají reprodukci genových zdrojů, zvláště v případech, kdy je spektrum zastoupených potomstev dostatečně početné.

Využití DKR

DKR by se měly vhodně využívat v rámci pěstování lesů. Předpokladem jsou cílené aktivity na jejich udržení a reprodukci se zvláštním zřetelem na taxony, které jsou ohrožené a významné pro udržení, případně obohacení biodiverzity lesních ekosystémů. Dále půjde o druhy, které mohou být vhodně využitelné v rámci pěstební techniky, zejména obnovy lesních porostů.

V LH se v našich podmínkách v současnosti DKR v rámci obnov lesních porostů a zalesňování prakticky nevyužívají. Výjimkou je např. výsadba borovice kosodřeviny nad horní hranicí lesa (Krkonoše) a na některých těžko zalesnitelných imisních holinách v okrajích rašelinišť (Krušné hory). Pokud se zalesňují větší plochy (např. holiny po kalamitách nebo nelesní půdy), využívá se k zakládání přípravných porostů vesměs dřevin stromovitého růstu, keře zcela výjimečně. Např. v některých oblastech SRN však DKR představují nezanedbatelnou složku sortimentu dřevin přípravného charakteru. Jde např. o zalesňování poměrně rozsáhlých zamokřených ploch v povodí Labe, zejména ve spolkové zemi Sasko-Anhaltsko (PETZ, KATZEL 1998). Dřeviny (hlohy, řešetlák počistivý, trnka obecná aj.) se po předchozí pomístné úpravě půdy vysazují rovnoměrně v řídkém sponu tak, že tvoří cca 60 % redukované plochy porostu. Tyto výsadby keřů jsou prosazovány vhodnými druhy dřevin stromovitého růstu (černé topoly, stromové vrby, jilm habrolistý, jilm vaz aj).

V minulosti, v době plného rozvoje služby lesnických meliorací a hrazení bystřin, se DKR využívaly v dosti značném rozsahu při výsadbách melioračního charakteru, např. na strmých svazích, podél vodotečí, zejména v případech, kdy šlo o upevnění půdy a zabránění sesuvů (např. výsadby olše zelené na svážných lokalitách v oblasti Hrubého Jeseníku).

DKR vhodných druhů a pokud možno i vhodného původu by se měly v současnosti využívat zejména při tvorbě vhodných lesních okrajů. DKR jsou (zejména na hranici mezi lesem a pozemky jinak využívanými nebo neplodnou půdou) složky ekotonů, které jsou významné z hlediska tvorby krajiny a ochrany přírody.

DKR bychom měli šetřit a podporovat zejména tam, kde mohou přispívat k udržení vhodného porostního klimatu, zabezpečovat alespoň částečný kryt půdy a mít pozitivní vliv na tvorbu svrchních vrstev půdy, zejména vhodných forem humusu.

DKR bychom měli používat jako doprovodný materiál při výsadbách mimo les, hlavně při pracích spojených s tvorbou a úpravou systému ekologické stability v krajině (zejména břehové porosty, pásy podél vhodných komunikací, ochranné protierozní výsadby, příp. rozptýlení na vhodných plochách s předpokladem dalšího spontánního šíření).

Záchrana a reprodukce DKR

Pokud jde o opatření k záchraně a reprodukci DKR, specificky pak ohrožených taxonů, mají v současnosti lesnické výzkumné instituce pro řešení tohoto problému velmi omezenou kapacitu, takže sotva lze počítat s tím, že by se mohly ve větším rozsahu této problematice věnovat. Je proto žádoucí spolupráce s organizacemi ochrany přírody, např. CHKO. V zatím ojedinělých případech tyto aktivity již existují, např. v souvislosti s reprodukcí kriticky ohroženého lýkovce vonného, některých druhů vrb a druhů rodu Sorbus. Spolupráce spočívá v množení kulturami in vitro, mimo jiné z toho důvodu, že spontánní reprodukce, např. zmíněného lýkovce, je obtížná. V souvislosti s těmito opatřeními by měl alespoň v omezeném rozsahu probíhat výzkum, který by postupně doplňoval i poznatky taxonomického, genetického a ekologického charakteru.

Jedním ze základních předpokladů realizace některých navržených opatření, zejména využívání DKR v lesnické pěstební technice, pro výsadby mimo les i pro některá opatření k reprodukci genových zdrojů, je zvládnutí techniky množení. Ta je spojena s problematikou biologie reprodukčních orgánů, výzkumem v oboru lesního semenářství, shrnutím a doplněním poznatků o možnostech autovegetativního množení. V dostupné literatuře jsou určité konkrétní informace k dispozici (např. o charakteru plodů a semen, zpracování plodů, uložení, předosevní přípravě a výsevu semen). V české literatuře se obsahuje některé údaje např. učebnice Zakládání lesů (KANTOR 1975) a ze starších publikací např. Lesní semenářství (ŠNAJPERK 1954), ve které jsou zejména informace z tehdy dostupné ruské resp. sovětské literatury. Vedle toho existují četné praktické zkušenosti pracovníků lesních školek, orientovaných na produkci sadebního materiálu pro ozeleňovací parkové a jiné práce mimo les. Přes tyto skutečnosti je dosavadní soubor poznatků u nás i v zahraničí neúplný.

Na některých evropských pracovištích probíhají práce, které mají ověřit dosavadní poznatky a zkušenosti a navíc experimentálně přispět k doplnění informací. Pozornost se věnuje zejména problematice osiva, jeho sklizni, zpracování, skladování, předosevní přípravě, vlastnímu pěstování sazenic ze semene i řízkováním. V současnosti se této problematice věnuje např. Zemský ústav pro lesní osivo a sazenice v Teisendorfu (Bavorsko, SRN). Pro některé ohrožené druhy DKR se ve VÚLHM Jíloviště-Strnady zkoumá možnost množení kulturami in vitro. Dílčí výsledky až dosud realizovaných prací jsou uveřejňovány v řadě časopiseckých článků (BEHM 1993; GILLE et al. 1994; LUMPP 1996; RUMPF 1997; SCHIECHTEL 1998; KöPP 1987; aj.).

Použitá literatura je k dispozici u autora příspěvku.

Adresa autora:
Ing. Jiří Šindelář, CSc.
VÚLHM Jíloviště - Strnady
156 04 Praha 5 – Zbraslav