Jak dál bez pálení klestu?
Oto Lasák
Seminář v Těmicích u Pelhřimova - pořádaný LS Pelhřimov a Českou lesnickou společností - vyprovokoval novou diskuzi na téma nasazení technologie drtičů klestu v podmínkách lesního hospodářství. Protože se semináře mohly zúčastnit pouze dvě předváděcí firmy, z toho jedna přichází na trh s absolutní novinkou, v praxi zatím dlouhodoběji neověřenou, a protože v pozvánce bylo i téma ekonomiky drcení klestu, účast dodavatelů této technologie byla obrovská. Po delším teoretickém úvodu následovaly tři praktické ukázky a tolik potřebná otevřená diskuze. Zkusím nastínit tuto problematiku jako celek a naše čtenáře seznámit i se zajímavými momenty z tohoto semináře. Nebudu jmenovat ani předváděné stroje, ani zástupce výrobců a dodavatelů této technologie. Věřím, že se představí sami v některém jiném vydání našeho časopisu.
Důvody drcení klestu
Omezení dosud běžného pálení klestu v podmínkách lesního hospodářství vychází ze zájmu ponechat větší množství biomasy v lese pro obohacení a tvorbu nové humusové vrstvy. Současně je nutné reagovat na rostoucí náklady lidské práce zvláště v těch podmínkách českých lesů, kde porosty dosahují velké hmotnatosti a vysokého stupně zavětvení. Dosud nejrozšířenější příprava plochy po těžbě pro následnou obnovu je ruční, případně mechanizované odklízení klestu. Nová technologie uvažuje s drcením klestu přímo na obnovované ploše a s jeho ponecháním na ploše. Rozdrcený odpad neumožní rozšíření škůdců a nesmí být překážkou pro ruční nebo mechanizované zalesňování. Současně se nesníží obnovovaná plocha s ohledem na klest uložený na hromadách nebo v pruzích. Rozdrcený klest se několikanásobně rychleji rozloží a vytvoří novou výživnou vrstvu humusu na dobu 18 až 20 let.
Seminář byl vhodně doplněn o názor odborníka přes lesnickou pedologii, z jehož příspěvku vyplynulo, že při nasazení drtičů a hlavně půdních fréz, které jsou schopny zapravit rozdrcený klest do půdy, se na těžkých půdách zlepšují všechny parametry na optimální hodnoty. Tento stav zůstává i po jednoletém vlivu stanovištních poměrů (SLT 3H). Absolutně nevhodné pro celoplošné hloubkové zapracování klestu do půdy jsou vysychavá stanoviště s převažující písčitou texturou (SLT 2C, 3C, 4C). Rizikové jsou i další edafické kategorie (X, Z, Y, N, W, A, Q, T, R). Zadavatelé prací proto musí stanovit obecná pravidla vhodnosti nasazení drtičů a půdních fréz v těchto podmínkách - zda klest ponechávat na povrchu a kdy jej můžeme s ohledem na typ půdy zapracovávat do půdy.
Názory LČR
Státní podnik LČR v roce 2002 vykázal na ploše 4800 ha ruční shazování klestu s následným pálením, na 13 300 ha ruční shazování klestu bez pálení, na 250 ha522 ha likvidaci klestu pomocí drtičů klestu. Ceny jsou vzhledem k nerovnoměrnému objemu prací stanovovány ne dle skutečných kalkulací drtiče klestu, ale ve vztahu ke shazování a pálení klestu. LČR proto hledá vhodné typy drtičů jak z pohledu výkonu a kvality, tak samozřejmě i ekonomiky a s ohledem na konkrétní podmínky stanoviště. Následně hodlá nárokovat tyto technologie u dodavatelů.
Výrobní ředitel Ing. František Morávek v diskuzi konstatoval, že každý revírník si musí uvědomit, v jakých podmínkách se nachází, co si zde může dovolit a co může vyžadovat na dodavatelích. Tam, kam tato technologie nepatří, tam zkrátka nepůjde. Tak jak na LČR a ostatní vlastníky působí trh - ve smyslu cen za dřevo - tak i vlastníci budou hledat cesty ke snižování nákladů podle toho, jak budou únosné jednotlivé činnosti. Drtiče klestu nejsou jen alternativní náhradou za pálení a úklid klestu - ty problém neřeší - my musíme zvažovat, na kterých pracovištích lze tuto technologii použít. S ohledem na vhodnost stanoviště, ale i s ohledem na ekonomiku. Dále upozornil, že se vstupem do EU cena lidské práce poroste tak, že budeme objektivně nuceni přejít na drtiče. Budeme muset brát v úvahu i soustředěnost a velikost pracovišť pro drcení, aby ekonomika byla co nejlepší. LČR nebude v žádném případě preferovat drtiče, pokud budou výrazně dražší než shazování klestu a pálení. To si nedovolíme nejen my, ale ani žádný jiný vlastník. Lesní hospodář musí na každém místě zvolit odpovídající a ekonomicky vhodnou technologii. Ing. Morávek dále řekl, že tady dnes nejsme proto, abychom u jednoho předváděného typu řekli, jaká je jeho ekonomika, a posuzovali ho s jiným. LČR dnes ani nechce dojít k závěru jak a čím, ani ke konečné ceně. Výrobní ředitel konstatoval, že pokud by se dostali na čtyřnásobek zde vyřčené ceny (která byla na semináři oprávněně okamžitě napadena všemi účastníky semináře - šlo o 5500 Kč/ha!), tak budou spokojeni (tj. 20–25 tisíc Kč, pozn. autora). LČR si chce tuto technologii vyzkoušet a korektně stanovit cenu, která se bude vázat i na použitou mechanizaci. LČR nechce stanovit cenový strop s tím, že se s nikým nebude bavit. Ani nechce dopředu přijít s něčím, co se ekonomicky realizovat nedá. Je to otázka typu stroje, firmy a možností nabídky.
Názory dodavatelů
Z bohaté diskuze přítomných účastníků vyplynula řada základních podmínek pro technologii drcení klestu. Základem této technologie je nesený drtič, mulčovací fréza nebo půdní fréza. Nesenému stroji musí odpovídat výkon traktoru. Důležitý je i objem prací v dané oblasti a množství klestu na ploše. S tím vším souvisí výsledné náklady buď na 1 ha, nebo častěji na 1 m3.
Drtič nebo fréza
V první řadě je důležité konstatovat, že ne-lze mít jeden typ univerzální frézy nebo drtiče na všechny podmínky. Základním předpokladem je použití odpovídající frézy do adekvátních podmínek. Roční období prakticky nerozhoduje. V zimní období mírně stoupají náklady s klesající teplotou pod bod mrazu. Dodavatel musí mít několik typů fréz - záleží na druhu zpracování a místě použití - frézy zvlášť na povrchové drcení (veškerá volně ležící organická hmota, zbytky po těžbě, kamení), zvlášť na pařezy, dále hloubkové frézy na zapravení drcené hmoty (mulče) do hloubky. Pokud se dodavatel soustředí jen na tuto činnost, potřebuje 3 až 5 typů fréz.
Životnost frézy se pohybuje zhruba okolo 3500 hodin (cca 2 až 4 roky podle intenzity využití). Pracovní prostoje při převážení se samozřejmě nepočítají. Na semináři deklarovaná životnost předváděné frézy 8 let při nejdříve 200 směnách za rok, po opravě 70 směnách je absurdní. Nelze použít širokou frézu se slabým traktorem. Šířku a typ frézy nebo drtiče je potřeba volit podle množství a povahy zpracovávané hmoty - od 150 do 200 m3 nejmenší modely, větší modely od 200 do 400 m3 a ty největší od 400 do 800 m3 na 1 ha. U velikých fréz na silných traktorech se rentabilita objevuje až za hranicí 400 m3 na 1 ha.
Malé frézy se příliš nehodí na likvidaci klestu nebo se musí počítat až se 3 až 4 přejezdy - pak ale rostou i náklady a čas potřebný na zpracování. Vhodnější je jejich použití při mulčování a likvidaci nežádoucího nárostu.
Pohon frézy je od vývodového hřídele traktoru přes převodovku s rozvodem na jednu nebo obě strany, zpravidla přes klínové řemeny, které pohánějí buben. Lepší je oboustranný pohon, který nezatěžuje ložiskové části. Na bubnu jsou kladiva (nože) uchycené šroubem s možností výměny. Jednotlivé modely se liší počtem použitých kladívek (nožů) - od 5 do 90. Kladiva mohou být buď pevná nebo pohyblivá. Pohyblivá lépe odolávají kamenům. Opotřebování, a tedy spotřeba kladiv je úměrná ke kvalitě materiálu. Kladivo ubývá s počtem “chycených” kamenů. Vydrží v průměru 50 až 600 hodin. Cena jednoho kladiva je 300 až 1800 Kč. Kladiva nelze vyměňovat bez systému, protože by došlo k nevyvážení a stroj by začal vibrovat a mohl by se celý poškodit.
Traktor
Platí základní pravidlo - čím máme výkonnější traktor, tím můžeme použít výkonnější (širší) frézu a pracovat rychleji. Standardní předpokladem na likvidaci většího množství klestu je traktor o výkonu minimálně 120 koní a pro půdní frézy se zapravením do hloubky 200–300 koní. Na semináři deklarovaná životnost takto zatíženého traktoru 10–12 let je opět nesmyslná. Reálná životnost takto zatíženého traktoru je zhruba 6000 hodin (cca 750 směn, cca 3,75 roku – při prostojích a přejezdech a jiném využití průměrně 5–6 let).
Traktor pro práci s frézou nebo drtičem musí být bezpodmínečně vybaven plynulým pojezdem a mikropojezdem (plazivou rychlostí). Traktor musí pojíždět velmi pomalu - cca 300 - 1000 m/hod. Pak fréza stačí postupně zpracovávat i velké množství klestu, aniž by hrozilo poškození frézy. Řidič traktoru, který není vybaven plazivou rychlostí, musí neustále hlídat vrstvu klestu a při větším množství “podržet” pojezd traktoru “na spojce”, čímž vzniká její nadměrné opotřebení. Odhadem cca do dvou měsíců “spálí” spojku. Pokud ne, nevydrží náhonová spojka. Pokud při nepozornosti a větší rychlostí “chytí” větší větev a nestačí zpomalit, hrozí poškození frézy popř. traktoru. Následují opravy, prostoje, snížení výkonu, vyšší náklady...
Přednost mají traktory s hydrostatickou převodovkou. Kromě mikropojezdu jsou automaticky vybaveny otočným řízením řidiče. Pokud musí řidič sedět celou směnu otočený při couvání dozadu, musí se minimálně střídat s dalším řidičem. Ale to lze vydržet jen při krátkodobém nasazení. Při ukázce druhý řidič odhazoval větve v blízkosti pařezů do pracovního prostoru frézy, čímž byl sice částečně využitý, ale kam se poděla BOZP? Moderní traktory mají velmi dobře odhlučněnou bezpečnostní kabinu, odolnou proti odlétajícím kusům dřeva, ale i kamení. Spotřeba nafty se pohybuje podle výkonu traktoru a náročnosti práce od 8 do 45 litrů za 1 motohodinu.
Rentabilita drcení
Základem rentability této technologie je objem klestu a soustředěnost ploch určených ke zpracování. Při kalkulacích se musí vycházet z množství klestu na dané ploše a požadované kvality zpracování. Nelze předpokládat, že v oblasti jednoho oblastního inspektorátu bude dostatek práce pro jednoho dodavatele. Podobně je problém i s množstvím dodavatelských subjektů v rámci jednoho OI a jejich schopnost se dohodnou s jedním dodavatelem technologie drcení. Zároveň každý nemůže být vybaven touto náročnou technologií s ohledem na plné využití stroje. Pořizovací náklady kvalitní sestavy jsou vysoké. Zakoupené frézy lze použít i při dalších pracích - likvidaci porostů pod elektrovody, k drcení nežádoucích náletů, při rozčleňování mladých porostů a při opravách svážnic a zemních cest.
Pokud se při výběrovém řízení předvede neodpovídající malá fréza na více než 400 m3 zpracovávané hmoty na 1 ha, která toto množství nedokáže zpracovat v požadované kvalitě, následuje negativní reakce revírníků, kteří se již neptají po jiných typech a o drtičích nechtějí již nikdy slyšet. Minimální množství klestu vhodné pro malé drtiče je cca 150 m3/ha. Podle slangu přítomných odborníků, pod tuto hodnotu “meleme vzduch”.
Pokud je na pasece velké množství klestu (600-800 m3/ha), naskytne se otázka, co s rozdrcenou vrstvou klestu budeme dělat. Pokud necháme např. 40 cm vrstvu na povrchu, řešíme otázku, co bude dělat pěstební dělník / dělnice se sazečem nebo s motykou? Řešením je zapracování rozdrcené hmoty do půdy - samozřejmě na vhodných stanovištích (viz výše). Organizátoři akce chtějí vyzkoušet tuto technologii tak, že počítají s využitím dvouleté zákonné lhůty a rozdrcenou hmotu ponechají 1,5 roku na ploše, kde se částečně rozloží. Potom použijí mechanizovanou přípravu (finské brány, talířové brány, rotavátory) s pruhovou nebo pomístnou přípravou půdy. K vlastnímu zalesnění použijí rýhový zalesňovací stroj. Výhodou celé technologie je i zabránění růstu buřeně. Kultura odrůstá se snížením dalších nákladů na vyžínání.
Otázka zapravení klestu do hloubky musí vycházet v první řadě z podmínek stanoviště. Obecně lze říci, že čím máme více klestu, tím musíme klest zapracovat do větší hloubky. Zpravidla se klest zapracovává do hloubky 10 až 25 cm. Musí se počítat s 50% nakypřením (z 25 cm v lese zůstává 40 cm nakypřené půdy). Pro větší hloubku by musel být volen odpovídající traktor (přes 300 koní) i fréza. Problémem zůstává rozsekání nežádoucí buřeně, kdy dojde vlastně k rozřízkování a následnému zaplevelení plochy.
V otázce dotací od státu existuje skutečnost, že o dotaci může žádat pouze vlastník lesa, ne dodavatel prací. Ten potom nemá nárok na “zelenou” naftu a cena se zvyšuje. Škoda, že dodavatel nemůže na základě prokázaných zpracovaných kubíků klestu získat dotaci, a nabízet tak tuto technologii více vlastníkům o 12 000 Kč/ha levněji.
Výsledná cena za použití této technologie se pohybuje podle podmínek od 35 do 80 Kč za 1 m3. Množství klestu v m3 se rovná m3 vytěžené hmoty. Denní výkon se u nejvýkonnější kombinace traktoru a frézy může pohybovat průměrně okolo 800–1000 m3 za směnu při 600–700 m3 smrkového klestu na 1 ha v ceně 50–70 Kč/m3. U borovice se zásoba pohybuje mezi 250 až 400 m3 na 1 ha.
Závěr
Nevzal jsem si za cíl učinit závěry, jak dále postupovat, ale snažil jsem se shrnout vše, co na semináři zaznělo a co jsem stačil zachytit. Věřím, že to přispěje k další diskuzi na toto téma na stránkách Lesnické práce. Současně cítím ze strany LČR potřebu zpracování seznamu SLT, kde se tato technologie smí a nesmí používat. Ze strany dodavatelů zase potřebu uspořádání velké předváděcí akce, kde se v různých podmínkách představí vhodné technologie s odpovídajícím typem frézy a adekvátním výkonem traktoru. Potom bude rozhodování obou stran jednodušší a výsledky drcení klestu nejlepší. Současně dojde i k naplnění požadavků nového zákona o ochraně ovzduší.
Ing. Oto Lasák
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.