Podpora přirozené obnovy využitím ležícího dřeva

Karel Ježek

Se zvyšujícím se zájmem o myšlenky přírodě blízkého obhospodařování lesa se stále častěji diskutuje nad ponecháváním dřeva v lesích. Vzrůstá i zájem veřejnosti o les, a to hlavně o jeho mimoprodukční funkce. Jedním z efektů ponechání dřeva v lese je vytvoření vhodného substrátu pro přirozenou obnovu.

Lesnímu hospodáři tak vzniká prostor pro využití přirozených procesů ke snížení nákladů při obhospodařování lesa. Tyto myšlenky dostávají zcela konkrétní význam na stanovištích, kde dřevoprodukční funkce lesa je vedlejší. Do této skupiny můžeme zařadit i horské lesy. Lesnická praxe již využívá výsadby do ležícího dřeva - tzv. metodu saprofyt. Zásady jejího správného využití formuloval O. MAUER na základě provedeného výzkumu.

Ležící dřevo

Proces přirozené obnovy lesa vyšších horských poloh je vázán na příhodná místa a je často dlouhodobý. Zejména ve stupni přirozených smrčin je příhodným mikroekotopem padlé, dostatečně rozložené dřevo, v extrémních poměrech se zmlazení úspěšně uchycuje jen na něm. Obnova na tlejícím dřevě je samozřejmým článkem přirozeného vývoje lesa, na což poukazuje výskyt chůdovitých kořenů a řadové uspořádání jedinců v porostu. V hospodářských lesích je nahrazena fáze rozpadu lesa mýtní těžbou. Přirozený vývojový cyklus lesa je tím přerušen a podstatně zkrácen, je narušen koloběh živin, snížena biodiverzita a v klimaxových smrčinách jsou zhoršeny podmínky pro přirozenou obnovu. V ekosystému horského lesa s křehkou rovnováhou je nutné dopady tohoto přerušení zmírnit. Jednou z možností je ponechání a vhodné rozmístění ležícího dřeva. Předpokladem pro nalétnutí semenáčků je dostatečné rozložení ležícího kmene, tj. za nejpříhodnějších podmínek za několik desítek let od doby, kdy padl. Pro zmlazení a odrůstání semenáčků mají největší význam silné dimenze ležícího dřeva, které vytvářejí vyrovnanější ekologické podmínky a výrazněji tlumí vliv buřeně.

Od dřeva k substrátu

Hlavním problémem ponechávání ležícího dřeva pro podporu přirozené obnovy lesa je dlouhá doba, než se z pokáceného stromu vytvoří vhodný substrát pro uchycení a odrůstání semenáčků. Tato doba se pohybuje se od desítek let až do 120 let a je závislá na vlhkostních poměrech tlejícího dřeva (kontakt půdou, odkorněním způsobená náhlá ztráta vlhkosti na povrchu kmene a následné zamezení infikace dřevokaznými houbami apod.). Jedná se o dlouhodobou a promyšlenou obnovu, proto musí být dřevo ponecháno v dostatečném předstihu před začátkem obnovy. Bohužel v této době stromy většinou nedosahují optimálních dimenzí pro vytvoření vhodného substrátu. Pokud bychom čekali, až stromy požadovaných dimenzí dosáhnou, nestačí se již do počátku obnovy dostatečně rozložit a k nalétnutí opět nedojde. Jak tuto skutečnost obejít?

Řešení vidíme ve vhodném uspořádání rozřezaných i slabých kmenů těsně vedle sebe (obr. 1). Pro lepší kontakt s půdou a sousedními kmeny je vhodné odvětvení alespoň ze spodní poloviny. Takto položené kmeny se rozpadají rychleji díky přítomnosti tlejícího opadu mezi kmeny, který udržuje vyrovnanou vlhkost. Vlhkostní poměry také vylepšuje srážková voda stékající z oblin kmenů do opadu. K náletu dochází již v prvních fázích rozkladu dřeva, a to právě do opadu, který humifikuje výrazně rychleji, než se rozkládá dřevo. Tím se zkrátí doba od pokácení (vývratu, zlomu) po vytvoření vhodného substrátu pro přirozenou obnovu na přibližně 15 let, přičemž je možné použít i slabší dimenze z posledních probírek. Stejně rychle probíhá rozklad i u takto uložených kmenů odkorněných, které se při ponechání v celé délce rozpadají jen velmi pomalu. Celý proces by bylo možné ještě urychlit rozštípnutím výřezů a také vyplněním mezer mezi kmeny hrabankou při rovnání kmenů.

Zhruba před dvaceti lety se nezužitkovatelné dřevo, zejména v horských oblastech, často krátilo a rovnalo na hromádky. V Beskydech jsme sledovali bohatou přirozenou obnovu smrku na tomto dřevě, ale jen na takovém, které bylo náhodně uloženo podle výše popsaných pravidel (obr. 2). Proto je při realizaci nutné dbát na těsné položení kmenů vedle sebe, čímž navozujeme podmínky, které jsou v přírodním lese vytvořeny silnými dimenzemi tlejícího dřeva.

Příspěvek byl zpracován v rámci Výzkumného záměru MŠMT 434100005

Lesnické a dřevařské fakulty, MZLU v Brně.

Adresa autora:
Ing. Karel Ježek,
Ústav zakládání a pěstění lesa, MZLU v Brně,
Zemědělská 3, 613 00, Brno
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.