Úvodník 5/2003
Vážení čtenáři,
dnes bychom zřejmě v našich řadách nenašli nikoho, kdo se dosud nesetkal s informacemi o “případu NP Šumava”. Ten je již více než 10 let stálicí české lesnicko-ochranářské mediální scény, přestože diskuse na toto téma omílá stále stejný problém. V březnu 2003 byl celý případ znovu oživen sporem o interpretaci Zprávy o misi IUCN v NP Šumava, konané ve dnech 22.–25.9. 2002. Ze sdělení Hnutí Duha jsme se dozvěděli, že mise potvrdila všechny jejich předchozí názory k šumavské kauze. Správa NP naopak upozornila na řadu nepřesností ve zprávě a připravila její velmi podrobný rozbor. Zkusme se krátce a obecněji dotknout tří okruhů problémů, které dlouholetý spor mezi Správou NP Šumava a některými nevládními neziskovými organizacemi (NNO) s dominantním hlasem Hnutí Duha odkrývá.
MŽP dosud nemá vypracovanou sjednocující koncepci péče o území národních parků v ČR. Proto i jednotlivé plány péče o NP byly schvalovány v kontextu jejich aktuální problematiky, nikoliv v duchu celostní koncepce. Dobrou zprávou by měla být skutečnost, že od ledna letošního roku začala v rámci MŽP pracovat odborná skupina, jejímž úkolem je připravit návrh výše zmíněné koncepce pro širší diskusi. O to více je překvapující nedávné vyjádření pana ministra Ambrozka, avizující výběrové řízení na místo ředitele Správy NP Šumava. Ředitelé přece bývají zpravidla odvoláváni, když nedodržují schválené koncepce svých zřizovatelů.
Ve zprávě expertů IUCN zaznívají konkrétní plošná a časová omezení pro provádění tzv. obnovního managementu v NP. Je třeba podotknout, že aktuální vydání příručky IUCN a Federace EUROPARC s názvem Guidelines for Protected Area Management Categories (1999) upravuje podmínky managementu pro kategorii II - národní parky - na území Evropy slovy: “.obnovní management musí být jasně omezen časově i rozsahem a nesmí být v protikladu s hlavním předmětem ochrany.”. Nespecifikuje však časový ani prostorový rámec konkrétními čísly - to je věcí plánu péče. NP Šumava má schválený plán péče s jasnou specifikací jak časovou, tak plošnou. Proto např. návrh na transformaci 30–40 % plochy NP ze zóny II do zóny I během 3–5 let, uplatněný ve zprávě IUCN, je zcela mimo praktickou znalost možností obnovního managementu horských smrčin ze strany autorů zprávy. Pro srovnání - časový horizont pro dosažení cílového rozsahu I. zóny v NP Podyjí, který má největší procentické zastoupení přirozených lesů z našich NP, byl stanoven na období let 2025–2030 a experty Rady Evropy byl při jejich misi v roce 2000 hodnocen jako velmi progresivní.
Existence rozsáhlejších území, ponechaných samovolnému vývoji, je nejen odborným, ale i společenským tématem. V kulturní evropské krajině, kde se zachovaly pouze plošně menší zbytky přirozených lesů, ponechaných samovolnému vývoji, je umožnění těchto procesů primárním posláním národních parků. Zásadní koncepční rozhodnutí je v poloze, zda ponechat samovolnému vývoji nepůvodní, dříve hospodářské lesy se silně sníženou stabilitou, a zda vstupovat do těchto procesů v I. zónách NP při tlumení nepřirozeně silných disturbancí, způsobených zrychleným rozpadem nepůvodních lesů ve II. zónách. Zákon o ochraně přírody a krajiny bezzásahový režim umožňuje, ovšem nenařizuje jej. Jestliže dnes existuje i na české straně bezzásahové území s velkou plochou (nejen původně hospodářských) odumřelých porostů, proč by nemohlo existovat i území s časově limitovaným obdobím řízeného managementu jako srovnávací objekt i pro jiné oblasti s podobným problémem?
Výsledky zprávy IUCN jsou pohledem dvou zahraničních odborníků v ochraně přírody. Nejsou však rozhodnutím arbitrážního soudu, stejně jako kategorizace chráněných území IUCN není zákonnou normou, ale průběžným výsledkem dlouhodobé snahy o celosvětové zpřehlednění chráněných území. To, že některé NNO si zprávu i kategorizaci chráněných území vykládají v arbitrážní či zákonné podobě, by nemělo být dominantním názorem při hledání společenského konsensu ve věci managementu NP Šumava. Ten by měl být hledán kultivovanější formou v profesně vyváženém prostředí.