Přehled biosférických rezervací a rozšíření BR Pálava
Ve spolupráci s RNDr. Evou Jelínkovou připravil Michal Třeštík
Program UNESCO Člověk a biosféra (MAB)
- Vznikl na půdě Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO). V r. 1970 byl na generální konferenci UNESCO vyhlášen mezivládní program ekologické spolupráce v planetárním měřítku (Man and the Biosphere - MAB). V úvodním prohlášení příslušného dokumentu (UNESCO 1971) se uvádí, že MAB má za cíl “rozvinout v rámci přírodních a socioekonomických věd základnu pro racionální využívání přírodních zdrojů biosféry a pro zlepšení vztahů mezi člověkem a přírodním prostředím; předpovídat důsledky dnešních aktivit na zítřejší svět a tím posilovat lidskou schopnost účinně hospodařit s přírodními zdroji biosféry”.
- Státy, které se rozhodly účastnit se tohoto programu, si většinou vytvořily Národní komitéty MAB. V současné době je v programu MAB registrováno 147 suverénních států. Podle oblastního členění UNESCO je v MAB zastoupeno 32 států z regionu Afrika, 25 z regionu Latinská Amerika a Karibsko, 33 z Asie a Pacifiku, 15 z regionu Arabské státy a 45 z regionu Evropa (region Evropa zahrnuje i Kanadu a USA). Posledně jmenovaný stát se s velkou aktivitou a finančními příspěvky účastní práce v programu MAB i přes skutečnost, že po mnoho let nebyl členem UNESCO.
- Program MAB řídí International Coordination Council (ICC - Mezinárodní koordinační rada), do níž je proporcionálně voleno 34 států. V období mezi zasedáním ICC vede MAB šestičlenné byro. Organizační oporou MAB je sekretariát, pracující v Divizi ekologických věd UNESCO v Paříži.
Český národní komitét programu MAB
Český národní komitét pro mezivládní program UNESCO Člověk a biosféra - MAB (ČNK MAB) reprezentuje členství ČR v mezivládním programu UNESCO, který je věnován teoretickým, praktickým a výchovným otázkám setrvalého rozvoje a ochrany životního prostředí.
Komitét vyvíjí činnost ve spolupráci s Českou komisí pro UNESCO, Mezinárodní koordinační radou programu MAB UNESCO a se sekretariátem programu MAB při Oddělení ekologických věd UNESCO v Paříži. Gestorem programu MAB v ČR, na základě doporučení ministerstva zahraničních věcí ČR, je Akademie věd (AV) ČR.
Založení sítě biosférických rezervací (BR)
V roce 1973 se ve Švýcarsku konala zvláštní komise projektu MAB č.8, na niž byli pozváni zástupci partnerských organizací v oboru ekologie a biologické diverzity - Světové unie pro ochranu přírody (IUCN) a Organizace pro výživu a zemědělství (FAO). Komise projednala výběr vhodných kritérií pro srovnávací na území a v návaznosti na to byla v květnu 1974 svolána pracovní porada, která se sjednotila na označení biosférická rezervace (dále BR) a stanovila pro výběr těchto pracovních a studijních území tyto směrnice:
- Jako BR se budou vybírat suchozemské nebo pobřežní oblasti, kde lze cílevědomě provádět ochranu genofondu, vědecký výzkum sledující využívání a zneužívání přírodních zdrojů, výměnu informací v mezinárodním měřítku a výchovu odborníků i veřejnosti pro cíle ochrany přírody.
- Světová síť BR bude rozprostřena tak, aby zahrnovala všechny základní biomy Země a postihovala různorodost jejich civilizačního zatížení.(Toto kritérium nevylučovalo možnost zařadit mezi BR silně narušená území, nikoli však totálně postižené oblasti, v nichž by nebyl srovnávací přírodní ekosystém.)
- Každá BR bude obsahovat: (1) reprezentativní ukázky hlavního biomu, který je charakteristický pro příslušnou oblast nebo zeměpisnou zónu, (2) ukázky výjimečných nebo ojedinělých ekosystémů nebo rostlinných či živočišných populací, (3) ukázky harmonického využívání přírodních zdrojů místním obyvatelstvem a (4) ukázky degradované přírody, vyžadující rehabilitaci. (Tyto směrnice vedly v r. 1977 k doporučení členit BR na jádrovou, nárazníkovou a přechodovou zónu.)
- Každá BR musí být dostatečně velká k tomu, aby mohla zahrnovat nejen striktní ochranářské aktivity, ale i aktivity směřující k rehabilitaci narušených úseků BR. (Toto kritérium předjímalo později uznanou potřebu “managementu” v chráněných územích.)
- Každá BR musí mít adekvátní legální ochranu. (Tato směrnice byla později konkretizována tak, že vyhlášení každé BR musí předcházet národní legální ochrana.)
- V r. 2002 bylo již 426 biosférických rezervací v 95 zemích světa.
Přehled českých BR
Do tvorby světové sítě BR se Čsl. národní komitét MAB zapojil v polovině sedmdesátých let. Zpočátku byly potíže s termínem BR (akcent na zonální biomy Země nebo na mnohostranné komplexy přírodních, polopřírodních i zkulturněných ekosystémů). Čsl. národní komitét MAB dal přednost druhému výkladu a nominoval území, kde vedle přírodních ekosystémů a příkladů jejich šetrného využívání existovaly také necitlivé střety mezi civilizací a přírodou. To vedlo nakonec české zástupce v nár. komitétu k výběru Křivoklátska a Třeboňské pánve; slovenští odborníci se po prvním výběru Malé Fatry nakonec přiklonili k návrhu Slovenského krasu. Po schvalovací proceduře na národní hladině a v ústředních orgánech MAB byly jmenované oblasti generálním ředitelem UNESCO v r. 1977 prohlášeny za BR, a zapojeny tak do světové sítě (v době jejich vyhlášení za BR nebyly podle českého zákona o ochraně přírody schváleny ani jako CHKO).
Teprve po devítiletých zkušenostech byla připravena nominace BR Pálava. Tento přírůstek byl zdůvodněn zvláštním biogeografickým postavením vápencových kopců na okraji pannonské kotliny a existencí mimořádné biodiverzity. Stále ještě v československém rámci následovalo vyhlášení BR Šumava a BR Polana v r.1990 a BR Krkonoše, BR Vysoké Tatry a BR Východní Karpaty v r. 1992. Zařazení Krkonoš a Vysokých Tater mezi BR naznačilo změnu stanoviska čsl. národního komitétu, který původně považoval instituci NP za dostatečné krytí ekologické problematiky jmenovaných území. Již v rámci ČR byla vyhlášena BR Bílé Karpaty (typický příklad území, na němž jsou vedle přírodních biomů také umělé ekosystémy - bělokarpatské louky - s mimořádnou biodiverzitou).
Jak už bylo uvedeno v úvodníku a rozhovoru, letos se připravuje rozšíření BR Pálava pod novým názvem BR Dolní Morava. Koordinační kancelář BR bude pracovat na principech obecně prospěšné společnosti (viz rámeček); území bude zahrnovat kromě CHKO Pálava i Lednicko-valtický areál a nivy Dyje a Moravy s lužními lesy od Novomlýnské soustavy k soutoku Moravy a Dyje a odtud až po Hodonín (viz mapa).
Všechny české BR jsou geograficky vymezené a mají vnitřní územní zonaci; jsou však také definovány jako kategorie hospodářské, vědecké, výchovné apod. Jednotlivé zóny by vyžadovaly odlišný legislativní status. Pro jádrovou zónu dostačuje národní legislativa (přírodní rezervace, národní přírodní rezervace, první zóna nár. parku). V nárazníkové a přechodové zóně se výrazněji kombinují socio-ekonomické faktory a vlastnická práva.
V ČR je překryv národních kategorií chráněných území a kategorie BR různý: BR Křivoklátsko, BR Třeboňsko, BR Pálava a BR Bílé Karpaty se územně shodují s CHKO, vyhlášenou podle českých zákonů. Na Šumavě BR zahrnuje území CHKO i národního parku, v Krkonoších je překryv s Krkonošským národním parkem úplný; součástí bilaterální rezervace Krkonoše/Karkonosze však je i polský národní park.
Podle knihy Biosférické rezervace ČR (JENÍK a KOL., 1996) a internetových stránek MAB (http://mab.kav.cas.cz).
Ve spolupráci s RNDr. Evou Jelínkovou připravil Michal Třeštík
Sevillská strategie
Mezinárodní konference o BR, kterou organizovala UNESCO v Seville ve Španělsku ve dnech 20. - 25. 3. 1995, dospěla k závěru, že přes problémy a některé omezené možnosti, se kterými se BR setkávají, přináší program s nimi spojený nové podněty a má úspěch. Základem nové Sevilské strategie se ve světle provedeného rozboru stává deset klíčových doporučení:
1. Posílit přínos BR pro uskutečňování mezinárodních dohod prosazujících ochranu a udržitelný rozvoj, zvláště Úmluvy o biologické diverzitě a dalších ujednání o změně klimatu, disertifikaci a o lesích.
2. Vytvářet BR v široké různorodosti ekologických, biologických, ekonomických a kulturních prostředí, ve škále od oblastí výrazněji neovlivněných člověkem až po velká města. Zvláštní možnosti a nutnost spočívají v uplatnění koncepce BR v pobřežním a mořském prostředí.
3. Posilovat nově vznikající oblastní, mezioblastní a tématické organizační struktury (sítě), které BR vytvářejí jako komponenty Světové sítě BR.
4. Podporovat vědecký výzkum, monitoring, výchovu a vzdělávání v BR, protože ochrana a udržitelné užívání zdrojů v těchto oblastech vyžadují pevný základ v přírodovědeckých a společenských vědních oborech. Tato potřeba je zvláště naléhavá v zemích, kde se BR nedostává kvalifikovaných lidí a finančních zdrojů.
5. Zajistit, aby všechny zóny BR náležitě přispívaly k ochraně, udržitelnému rozvoji a vědeckému poznávání.
6. Rozšířit přechodovou zónu tak, aby zahrnula velké oblasti vhodné pro management ekosystémů a využívat BR za účelem předvedení vhodného přístupu k udržitelnému rozvoji v regionálním měřítku. Přechodové zóně by měla být věnována větší pozornost.
7. Vzít v potaz lidské rozměry BR. Propojit diverzitu kulturní a biologickou. Měly by být zachovány tradiční znalosti a genetické zdroje a poznán a posílen jejich význam pro udržitelný rozvoj.
8. Prosazovat management každé BR jako smlouvu mezi místními obcemi a společností jako celkem. Řízení BR by mělo být otevřené, vyvíjející se a přizpůsobivé. Takovýto přístup přispěje k tomu, aby se BR a jejich obce staly schopnými lépe reagovat na vnější politické, ekonomické a sociální tlaky.
9. Na úrovni místní i na úrovni organizačních sítí přivést všechny zájmové skupiny a resorty k partnerskému přístupu k BR. Informace by se měly mezi všemi zainteresovanými volně vyměňovat.
10. Investovat do budoucnosti. BR by měly napomáhat k našemu pochopení vztahů mezi člověkem a přírodním světem pomocí programů, které zvyšují uvědomění veřejnosti, informují, formálně i neformálně vzdělávají a jsou založeny na dlouhodobé mezigenerační perspektivě.
Proč obecně prospěšná společnost?
Výběru obecně prospěšné společnosti jako subjektu, jehož úkolem bude organizačně zajišťovat chod Biosférické rezervace (BR) Dolní Morava, předcházela právní analýza, v jejímž rámci bylo testováno, do jaké míry u nás existující právní formy vyhovují požadavkům vyplývajícím ze Sevillské strategie a z Rámcových stanov BR. Byla tak, zjednodušeně řečeno, hledána právnická osoba přístupná širokému okruhu osob majících zájem na ovlivnění chodu BR (počínaje vlastníky nemovitostí přes stát a místní samosprávy až po nevládní organizace), jejichž počet by nebyl předem určen ani omezen a současně byly možné jeho následné změny; tato právnická osoba musela umožňovat, aby vztahy mezi členy byly založeny na principu rovného postavení, a současně poskytovat maximální míru autonomie při tvorbě vlastního vnitřního organizačního uspořádání. Dále bylo nezbytné, aby právnická osoba hospodařila vysoce průhledným způsobem tak, aby kterýkoliv ze zúčastněných měl možnost kontroly stavu jejího majetku a jeho změn. Zvolená právní forma konečně musela umožňovat neziskovou i podnikatelskou formu činnosti s minimálním daňovým zatížením při současné politické přijatelnosti pro všechny zúčastněné.
Míra splnění popsaných požadavků byla posuzována u sdružení podle § 829 a20f a násl. téhož zákona, u obchodní společností a družstva podle zákoníku obchodního, sdružení podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, obecně prospěšné společnosti podle zákona č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech, a nadace a nadačního fondu podle zákona násl. občanského zákoníku, sdružení právnických osob podle §
č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech. Jako nejlépe vyhovující byly vyhodnoceny obecně prospěšná společnost a sdružení podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů. O konečném “vítězství” obecně prospěšné společnosti rozhodla zejména skutečnost, že hlavní nevýhoda této organizační formy, kterou je nízká míra autonomie při vytváření vnitřní organizace (vnitřní organizace je do značné míry určena přímo zákonem), nebyla vnímána tak negativně jako hlavní nevýhoda sdružení, kterou je nemožnost přímé účasti organizačních složek státu, krajů a obcí.
JUDr. Ing. Martin Flora, dr.