Provozní poznatky z výběrného způsobu hospodaření na Klokočné
Vladimír Ferkl
V provozní praxi je u nás poměrně velmi málo příležitostí k získání informací z vyhodnocení konkrétních údajů takovéhoto objektu hospodaření. Zatímco názorů a informací o možnostech, zásadách a předpokládaných výhodách a nevýhodách výběrného, příp. přírodě blízkého způsobu hospodaření v lesích se poslední dobou na stránkách odborného tisku objevuje poměrně dost, skutečné provozní výsledky a zkušenosti v tomto směru zatím chybí. Považuji proto za účelné podělit se touto formou o provozní výsledky, dosažené za uplynulé decenium na lesnickém úseku (LÚ) Klokočná při uplatnění takovéhoto způsobu hospodaření.
Uplynulé decenium (1992–2001) je prvé ucelené plánovací, ale i hospodářské období, v jehož průběhu bylo na celé ploše tohoto ověřovacího objektu hospodařeno způsobem, který lze považovat, přes všechny přežívající nejasnosti tohoto pojmu, za přírodě blízký-výběrný. Zdůrazňuji, že je tím myšlen výběrný způsob obhospodařování, nikoliv výběrný les jako takový, do jehož modelu má současná realita na Klokočné ještě velmi daleko.
Ověřovací objekt Klokočná
Po restitucích části původní výměry jsou tyto principy péče uplatňovány na zbývajících 393 ha souvislého komplexu státních lesů (LČR, s.p., LZ Konopiště, polesí Říčany) v PLO č. 10 Středočeská pahorkatina (420–510 m n. m., vegetační doba 150 dnů, průměrná teplota 7,50 °C a roční srážky 620 mm). Podle nového LHP (2002–2011) převládají soubory lesních typů 4P a 3K (celkem cca 80 %) v hospodářských souborech 431 a 471 (bližší údaje v LP 2001, str. 24, str. 400, str. 498).
Kategorizace
Po dobu tří uplynulých decenií byly tyto státní lesy zařazeny a obhospodařovány jako lesy zvláštního určení z důvodů zdravotně rekreačních funkcí, tvořící součást oblasti pražských příměstských lesů. V rámci realizace přechodných ustanovení zákona o lesích č. 289/95 Sb., § 59, odst. 6, byly v předloňském roce, spolu s ostatními cca 15 000 ha příměstských lesů, tvořící bezprostřední přírodní zázemí hlavního města, přeřazeny do kategorie lesů hospodářských. Stalo se tak přesto, že současná kategorie lesů se zvýšenou rekreační funkcí podle výše citovaného zákona o lesích se v zásadě neliší od opatření předcházejícího zákona (přesněji od § 1, odst. g
Vyhlášky MLVH č. 13/78) a zmíněné přechodné ustanovení nového zákona o lesích se na něj tedy nevztahovalo (toto opatření ukládalo pouze povinnost do pěti let uvést do souladu kategorizaci lesů podle starého a nového zákona, tedy úpravy těch kategorií lesa, kde došlo k zákonným změnám, nikoliv zánik dosavadní kategorizace tzv. “ze zákona”).
I v předcházejícím deceniu bylo jedním z cílů kromě plnění účelových funkcí také ověřit možnost plného produkčního využití lesních porostů při intenzivním rekreačním provozu. Proto věřím, že provedená změna kategorie do doby, než bude sjednána náprava, zásadnějším způsobem nenaruší záměry a výhledové cíle ověřovacího projektu.
Pro nové období platnosti LHP na léta 2002–2011 jsou v současné době vyhotoveny na Klokočné dva LHP. První (oficiální) je zpracován dosud obvyklým způsobem hospodářské úpravy na bázi věkových tříd pro celý LHC Konopiště. Druhý je zpracován jako pilotní (ověřovací) projekt nově vyvíjené metody HÚL na podkladu statistické provozní inventarizace pouze pro předmětný objekt lesů na Klokočné v původní rozloze téměř 500 ha (blíže ve výše uvedených LP).
Poznatky z obnovy LHP
Spolu s místním personálem polesí jsme očekávali, že údaje nového (oficiálního) LHP o výměrách a dřevních zásobách porostů podle věkových stupňů přinesou v časovém posunu deseti let řadu důkazů a informací o vlivu uplatňovaného způsobu obhospodařování na zdárný vývoj porostů. Získané výsledky mě však přesvědčily spíše o tom, že tak zásadní změna nakládání s lesními porosty vyžaduje i odpovídající reakci ve způsobu provádění jejich hospodářské úpravy.
Údaje z přehledu vývoje porostů podle věkových stupňů v posunu jednoho decenia (a to v ploše i zásobách porostů) na sebe jen velmi málo navazují (přesto, že jsou zjišťovány i zpracovávány srovnatelným způsobem podle platné jednotné metodiky HÚL). Myslím, že jsou především důkazem, jak se s narůstající členitostí strukturální výstavby a pestrostí skladby porostů v důsledku uplatňovaného způsobu jejich obhospodařování provozní použitelnost osvědčené metody HÚL na bázi věkových tříd stává pracnější, obtížnější a přes snahu zařizovatelů i nepřesnější. Při tvorbě porostní mapy vede snaha o věrné zachycení porostního detailu, který je v současné době již poměrně značně strukturálně členitý, zákonitě k složitosti a nepřehlednosti uspořádání (vymezení) porostních skupin a etáží. Poroste-li v příštích deceniích nadále strukturální pestrost porostů tak, jak výhledový cíl a prováděcí rámcové směrnice hospodaření na tomto ověřovacím komplexu lesa předpokládají, nepochybně porostou i problémy zařizovatelů s uplatňováním dosavadního způsobu tvorby LHP. Na vrub těchto zařizovatelských problémů lze přičíst i plošné údaje I. věkové třídy, do kterých se zřejmě, na rozdíl od předcházejícího LHP, promítla zjišťovaná výměra rozsáhlého přirozeného zmlazení, které je téměř ve všech porostech.
I značná nevyrovnanost údajů v následných věkových stupních je poplatná složitostem s registrací jednotlivých porostních etáží a jejich zatříděním.
Pilotní projekt nové metody HÚL
Z uvedených důvodů je určitě přínosem skutečnost, že zde byl na stejné plánovací období zpracován výše zmíněný první ověřovací projekt nově vyvíjené metodiky HÚL, která by své výhody a uplatnění měla nalézt právě v takových lesích, kde se počítá se systematickým uplatňováním přírodě blízkých způsobů obhospodařování s všestranně bohatou strukturální výstavbou. Metoda nevylišuje porostní detail podle věkových tříd, ale stav lesa vymezuje podle tzv. “segmentů typu vývoje lesa” (STVL) jako dočasných jednotek na základě jejich současného vývojového stadia směrem k jejich výhledovému cíli; dva “typy vývoje lesa” (TVL), jako trvalé jednotky, vymezené na základě konkrétních stanovištních podmínek, jsou rozděleny vždy do čtyř STVL; uvedený systém TVL a STVL je začleněn do tradiční sítě jednotlivých oddělení. V současné době je tato metoda ověřována a postupně uplatňována při obnovách LHP v národních parcích (LP 1/2001, 11/2001).
Podle mých orientačních propočtů byl na srovnatelných plochách novou metodou HÚL s odpovídající statistickou průkazností vyčíslen nárůst porostních zásob dříví oproti zařízení klasickou metodou i výchozímu stavu k 1. 1. 1992 o cca 20 %. (Sumář údajů za jednotlivá dotčená oddělení, protože takto vymezený objekt lesa není samostatnou organizační ani plánovací jednotkou, pro kterou jsou vyhotovovány oficiální sumáře a rozbory. Pro možnost porovnání uváděných výsledků jsou z výchozího stavu před deseti lety odečteny části lesa, které již nejsou v současné výměře vedeny, např. restituce).
Jednou z charakteristik výběrného způsobu obhospodařování je, že prakticky nevznikají žádné holiny a tím ani obnažené stěny porostů. Porosty jsou tím kompaktnější a odolnější vůči ohrožení větrem a hlavně nejsou u nich narušeny podmínky mikroklimatu a nepřetržitost přirozených procesů stanoviště. Nový LHP registruje na 393 ha 0,70 ha holin, tj. 0,18 % (v “pilotním projektu LHP” žádná holina zjištěna není).
Těžební principy hospodaření
Pro další úvahy nad vývojem porostů, především z hlediska jejich zásob, je důležité vzít v potaz realizované těžby v minulém deceniu, upravené pro výměru po restitucích (393 ha):
- Předpis LHP 1992–2001 (umístěné těžby + 10% na nahodilou těžbu) 17 704 m3 (45 m3/ha)
- Plnění (mýtní, předmýtní dohromady) 17 563 m3 (44,7 m3/ha), tedy 99,2 % předpisu.
Skutečnost, že těžební předpis zůstal nepatrně nesplněn (o 141 m3), plně koresponduje s výrazným snížením nahodilých těžeb (v průběhu decenia na cca 1/4), a lze tedy říci, že pokud jde o rozsah těžeb, byl LHP dodržen. Zásadním rozdílem byl však způsob provedení těžebních zásahů, kdy místo holosečí na výšku stromu byl důsledně uplatněn systém výběrných těžeb v pětiletém cyklu podle předem stanovených zásad, zpracovaných do “Směrnic hospodaření” pro LÚ Klokočná a zveřejněných v písemných materiálech seminářů k zásadám přírodě blízkého způsobu obhospodařování lesů konaným na Klokočné v roce 2001.
Pro možnost srovnání uvádím celkový etát těžby na období nového decenia (2002–2011):
- Podle nového LHP, zpracovaného tradiční metodou věkových tříd, odvozený pro tuto část lesa pomocí těžebního procenta jednotlivých porostů – cca 29 600 m3 mýtní + 1 400 m3 předmýtní těžby.
- Uvedený údaj etátu, jako maximální těžební možnosti, je nutno brát i s ohledem na způsob jeho vyčíslení jen orientačně (umístěno bylo cca 19 600 m3 mýtní těžby). Není také odvozen pro předpokládané pokračování ve výběrném způsobu obhospodařování, ale spíše pro normální podrostní způsob hospodaření, který by vzhledem k značnému výskytu spodní etáže vyžadoval pro současné decenium intenzivnější postup domýcení etáže vrchní. Tato intenzita těžby by se pak v dalším období, na rozdíl od uplatňovaného výběrného způsobu, výrazně snížila.
- Podle výpočtu novou metodou HÚL pro výběrný způsob obhospodařování (viz § 8, odst. 13 Vyhlášky MZe č. 84/96 Sb.) činí etát cca 21 500 m3 (přibližně odvozeno na výměru 393 ha).
Zjištěné údaje těžebních možností nenasvědčují tvrzení některých odborníků, že v našich podmínkách je při uplatnění výběrných způsobů hospodaření nutno počítat s trvalým snížením dřevní produkce. Domnívám se naopak, že dosavadní poznatky o celkovém stavu a vývoji takto obhospodařovaných porostů na Klokočné dávají za pravdu předpokladům určitého (15–20 %) dlouhodobého zvýšení produkčních možností.
Přechodová fáze hospodaření
V tomto směru má však současná přechodová fáze z pasečného na výběrný způsob obhospodařování svá specifika a odlišné požadavky na čas, intenzitu a způsob zásahů především do vrchní etáže, jejíž pomocí můžeme zásadním způsobem ovlivnit vývoj všeho ostatního dění v porostu. Právě v přechodové fázi, kdy jsou tyto podmínky využívány k postupnému přetváření struktury porostů, a to jak z hlediska řízeného postupu přirozené obnovy (čas, rozmístění, rychlost vývoje, druh dřeviny), dále vytvoření podmínek k zapojení dosadeb chybějících druhů dřevin do procesu vývoje sousedních jedinců (a to výplňových i cílových dřevin), tak v procesu usměrňování a výškového diferencování dalšího vývoje růstu spodních etáží. Dosáhne se tím i účelné redukce počtu jedinců přirozenou cestou, která je schopna do určité míry nahradit potřebu úmyslných výchovných zásahů. Jednou z častých chyb při řešení výběrných těžeb bývá netrpělivost hospodáře, vedoucí k příliš radikálnímu způsobu uvolňování jak ve fázi přirozených náletů, tak později při vývoji nárostů. Tato významová hlediska výběrných těžebních zásahů se musí, především v přechodné fázi k přírodě bližšímu, nepřetržitému procesu všech fází obnovy a vývoje porostu, mnohdy upřednostňovat i před některými hledisky optimálních těžebních postupů z pozic čistě produkčních. Provozně to v odůvodněných případech znamená výrazně pozvolnější těžební postup ve vrchní etáži, než “dávají” modelová těžební procenta podrostního hospodaření. Domnívám se, že v našich přírodních podmínkách obecně nelze při této činnosti zcela striktně uplatňovat pouze kritéria maximálního zhodnocení dřevní produkce vrchní etáže bez jakéhokoliv ohledu na následný porost tak, jak jsou nám někdy tato hlediska prezentována ze zahraničí. Jde většinou o nesrovnatelné stanovištní podmínky s našimi.
Kritéria přírodě blízkých způsobů hospodaření
Je přitom otázkou dalšího zkoumání a pečlivého hodnocení provozních poznatků, jaká kritéria jsou v našich podmínkách, při uplatňování přírodě blízkých způsobů obhospodařování, optimální např. z hlediska vývoje a cílových stavů hmotového a plošného zastoupení jednotlivých etáží a dalších údajů, pro jejichž vyjádření možná nemáme v současné hospodářské úpravě ani vhodný způsob (náhradou za věk porostu vyjádřit stupeň stadijního vývoje; náhradou za zakmenění a vedle zápoje vystihnout intenzitu využití plochy a úživnosti stanoviště apod). Těchto a dalších obtížnějších otázek máme určitě při řešení přírodě blízkých způsobů obhospodařování lesa před sebou ještě mnohem víc, než je těch, o kterých si myslíme, že jsou již vyřešené. Např. je třeba zavést jednotný způsob pro vyjádření úrovně současného stavu porostů směrem k jejich výhledovému cíli a nelze se přitom omezit jen na jejich druhovou skladbu (přírodní hodnota má tři základní kritéria: druhová skladba, věková struktura a podíl vlivu hospodáře).
Pokračování v příštím čísle LP
Adresa autora:
Ing. Vladislav Ferkl
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.