Sběr osiva a problematika určování druhů dubu

M. Benedíková, L. Beranová

Zpřísnění kritérií pro uznávání porostů dubu ke sběru osiva

Vstup ČR do EU se ve svých důsledcích výrazně projeví i v lesním semenářství. Je jen otázkou času přijetí evropské legislativy a z toho vyplývající směrnice Rady EU č. 1999/105/EC o obchodování s reprodukčním materiálem lesních dřevin ze dne 22. 12. 1999, kde je v příloze VII, části A uvedeno: “Oddíly plodů a semen dřevin ... mohou být obchodovány, pouze pokud dosahují druhové čistoty 99 %”. Ministerstvo zemědělství proto stanovilo jako úkol přezkoumání druhového složení porostů dubu uznaných ke sběru osiva.

Tento úkol je součástí řešeného projektu “Výzkum proměnlivosti a opatření k zachování a reprodukci genových zdrojů domácích druhů dubu”. Projekt (spolupráce oddělení šlechtění lesních dřevin ve VS Uherské Hradiště a útvaru biologie a šlechtění lesních dřevin, VÚLHM Jíloviště-Strnady) se zabývá objasněním, popř. i různými metodami rozpoznávání obou hlavních druhů dubu a překontrolováním druhové čistoty porostů kategorie A uznaných pro sběr osiva.

Dub a lesnický výzkum

Český lesnický výzkum se začal ve větší míře problematikou dubu zabývat od roku 1982, kdy byla vypěstována potomstva ze 46 porostů uznaných pro sběr osiva z lesních oblastí s významným zastoupením této dřeviny. Tato potomstva jsou podrobně sledována na pěti založených provenienčních plochách.

Šetření tohoto druhu bylo v uplynulých letech s úspěchem realizováno v Německu v oddělení šlechtění lesních dřevin a lesních genových zdrojů Lesnického výzkumného ústavu Dolního Saska v Escherode, kde bylo (do konce roku 1999) vyhodnoceno 1416 porostů, z toho 252 ze země Šlesvicko-Holštýnsko, 836 z Dolního Saska a 328 porostů ze země Porýní-Falcko.

Byla navázána úzká spolupráce se skupinou výzkumných pracovníků pod vedením dr. Hofmanna. V r. 2002 se uskutečnilo setkání s výzkumnými pracovníky zabývajícími se touto metodou (dr. D. Hoffmann, Ing. J. Švolba, U. Seifert, K. Haier) v Escherode. Šlo zejména o sladění metodiky sběru vzorků a měření morfologických znaků na listech a číškách a způsob vyhodnocení výsledků (např. speciální počítačový program na zpracování změřených hodnot, který poskytl Lesnický výzkumný ústav v Dolním Sasku pro pracoviště ve VS Uherské Hradiště k vyhodnocování druhové čistoty uznaných porostů dubu v ČR).

Vyhodnocení morfologických znaků

Vyhodnocení měřených (bonitovaných) morfologických znaků všech listů jednoho porostu bylo provedeno diskriminační analýzou ve speciálním programu pracujícím v systému MS-DOS. Výstupem je histogram, ze kterého je zřejmé zastoupení obou druhů, případně naznačen podíl hybridů.

Na základě získaných výsledků byly hodnocené porosty dubů přiřazeny následujícím skupinám s doporučenými opatřeními:

A - Druhově čistý porost nebo porost s velmi malým počtem výrazně vyvinutých listů, které svou znakovou kombinací ukazují na jiný druh. Obsahuje převážně jeden druh a jen malý podíl hybridních forem.

Zákonem požadovaná druhová čistota je dostatečně zaručená a osivo tohoto porostu může přijít bez problémů do oběhu.

B - V porostu se vyskytuje několik (méně než 10 %) jednotlivých stromů se znaky jiného druhu, neboť listy ukazují typickou znakovou kombinaci druhého druhu dubu.

Tyto jednotlivé stromy v porostu musíme vyhledat, označit a ze sběru osiva vyloučit a v dohledné době vytěžit. Osivo tohoto porostu pak může jít také do oběhu.

C - Podíl druhého druhu dubu je tak velký (více než 10 %), že se osivo může dát do oběhu jen v zákonně definované kategorii se sníženými požadavky, nebo se osivo může použít jen ve vlastním provozu.

Nelze uznat jako druhově čistý semenný porost, a proto se musí z registru uznaných porostů vyloučit. Protože porost této skupiny ve všech ostatních znacích - kromě druhové čistoty - předpisům pro uznání semenných porostů vyhovuje, doporučuje se vést tento porost na zvláštní listině, kde budou vedeny všechny porosty se sníženými požadavky vztaženými na čistotu druhu. Tyto porosty se pak mohou v letech naprostého nedostatku osiva s výše uvedenými omezeními využít ke sběru.

D - Porost obsahuje kromě obou druhů i větší podíl hybridů. Platí pro jeho využití totéž jako u skupiny C.

E - Porost je druhově čistý. Duby však nejsou toho druhu, pro který byl porost uznán.

Druh dubu musí být v registru uznaných semenných porostů přepsán.

Harmonogram projektu

Práce na úkolu zahrnující kontrolu druhové čistoty porostů dubu uznaných pro sběr osiva kategorie A byly zahájeny na podzim 2001 (sběr z 50 uznaných porostů dubu na Moravě). Pře-zkoumání všech porostů dubu kategorie A uznaných pro sběr osiva v ČR bude dokončeno a výsledky předloženy koncem roku 2004.

Problematika určování druhů dubu

V lesnické praxi nebyly donedávna důsledně rozlišovány ani dva hlavní druhy dubu. Jedná se o dřeviny, které sice nejsou jako druhy nijak ohroženy ve své existenci, avšak v některých případech není zajištěna jejich dostatečná reprodukce v potřebné kvalitě. Značná genetická variabilita těchto dřevin umožňuje selekci zdravých, odolných genotypů a populací s cennými genetickými vlastnostmi, vyznačující se rychlým růstem, dobrou adaptací na místní podmínky prostředí a odolností vůči nepříznivým faktorům.

Odborný seminář na Slovensku

V létě 2002 se na dané téma konal na Slovensku (Senec) celostátní odborný seminář “Možnosti využitia taxónov duba v lesnom hospodárstve”, pořádaný Lesnickým výzkumným ústavem Zvolen. Program semináře byl zaměřen na seznámení účastníků s taxonomií a možnostmi druhového spektra přirozeně rozšířených dubů na Slovensku, zejména těch méně známých, jako je dub sivozelený (Quercus pedunculiflora C. Koch), dub jadranský (Q. virgiliana Ten.), dub balkánský (Q. frainetto Ten.), dub žlutavý (Q. dalechampii Ten.) a dub mnohoplodý (Q. polycarpa Schur).

V přirozených podmínkách slovenských lesů zaujímají dubiny s 13,5 % významné místo, zejména v jižní a střední části Slovenska. Duby jsou zde hlavními hospodářskými a porostotvornými dřevinami. Tento odborný seminář měl značný význam zejména pro lesnickou praxi, která na Slovensku eviduje dosud pouze čtyři druhy dubů, a to dub zimní Quercus petraea (Matt) Liebel., dub letní (Q. robur L.), dub pýřitý (Q. pubescens Willd.) a dub cer (Q. cerris L.), mezi které jsou zahrnuty i další ekologicky a produkčně rozdílné druhy tohoto rodu.

Ing. J. Požgaj, CSc., se v přednášce na téma “Ekologické nároky a možnosti praktického využití jednotlivých druhů dubu” zaměřil zejména na nároky těchto druhů na stanoviště. Dub mnohoplodý se převážně vyskytuje ve 2. lesním vegetačním stupni (LVS) na živných stanovištích. Nejširší ekologickou amplitudu zaujímá dub žlutavý a dub zimní. Dub cer je bohatě zastoupený v 1. a 2. LVS na teplých expozicích s hlubšími, živinami dobře zásobenými půdami. Dub pýřitý se vyskytuje na výslunných suchých stanovištích (Corneto-Quercetum) do 600-700 m n. m. s mělkými přesychavými půdami typu terrae-calcis a rendzinami s půdním podložím tvořeným vápencem a dolomitem. Opačný extrém - dub letní se vyskytuje v dolinách, rovinách, nivách řek apod., převážně na oglejených půdách, kde půdní profil do hloubky alespoň 1 m ovlivňuje hladina spodní vody. Nejteplejší stanoviště, kromě vápencových a dolomitových podloží, kde dominuje dub pýřitý, zaujímá dub jadranský. Pouze na několika lokalitách zaznamenaný dub balkánský vždy vyžadoval teplé společenstvo (Carpineto-Quercetum, Fageto-Quercetum) s hlubšími neoglejenými půdami. Detailnější rozeznávání druhů dubu vyskytujících se na Slovensku (dub zimní, žlutavý, mnohoplodý, letní, sivozelený, jadranský, pýřitý, balkánský a dub cer), které by mělo být využito v lesnické genetice, lesnickém plánování, ale i v širším společenském uplatnění rozpracoval RNDr. Ing. Dezider Magic. Účastníkům semináře byl předán jeho praktický klíč k rozlišování uvedených druhů dubu (zásadní informace z tohoto klíče jsou uvedeny v tabulce). Autor klíče také zdůraznil skutečnost, že v případě dubů existuje jak vnitrodruhová variabilita (poddruhy, variety, formy), tak i mezidruhová hybridizace a to všechno ztěžuje poznávání druhů.

Situace v ČR

Problematikou dubu z hlediska genetiky a šlechtění se český lesnický výzkum začal více zabývat až od 80. let, kdy byly založeny první provenienční plochy dubu. První výsledky měření a hodnocení těchto ploch, které jsou situovány na jižní a střední Moravě a v západních a jižních Čechách, ukazují na nutnost rozšířit stávající síť ploch i do dalších významných oblastí pěstování dubu (např. Polabí, střední Čechy) a podchytit další reprezentativní typy stanovišť. Novým prvkem i v evropském měřítku bude zastoupení dalších domácích druhů dubu na nově zakládaných plochách a možnost jejich porovnávání s oběma hlavními druhy.

Kromě dvou základních (dub letní, dub zimní) se v ČR vyskytuje minimálně ještě dalších šest druhů dubu: dub pýřitý, cer, jadranský, balkánský, žlutavý a mnohoplodý. Některé vzácně rostoucí druhy jsou však obtížně určitelné a jsou proto většinou přehlíženy.

Determinace bývá navíc komplikována i vzájemným spontánním křížením. V uplynulých dvou letech byla proto v rámci řešeného projektu (“Výzkum proměnlivosti a opatření k zachování a reprodukci genových zdrojů domácích druhů dubu”) zaměřena pozornost také na vyhledávání a určování těchto méně známých druhů dubu, v první fázi více na oblast Moravských Karpat.

Fenotypová proměnlivost dubu pýřitého byla dosud studována v porostních skupinách na pěti lokalitách (Pavlovské vrchy, Středomoravské Karpaty, Bílé Karpaty). Skupiny dubu ceru byly měřeny a hodnoceny na třech lokalitách (Lednicko-Valtický areál, Středomoravské Karpaty, Polabí). Jednotlivě roztroušené stromy dubu jadranského, ceru, žlutavého a jednotlivé stromy i skupiny dubu mnohoplodého byly sledovány v porostech NP Podyjí.

Práce budou pokračovat také v následujících letech, proto vítáme pomoc lesního provozu při vyhledávání těchto méně známých hospodářsky využitelných druhů dubu a sběru osiva pro zakládání provenienčních pokusných ploch.

Mezidruhové křížení

Velmi často se hovoří o křížencích dubu letního a zimního. Dle dosavadních pozorování je tento hybrid u nás velmi vzácný, ke křížení těchto druhů téměř nedochází. Také údaje z některých zahraničních vědeckých prací dokazují pouze malou možnost vzniku kříženců (je-li opylován dub letní pylem dubu zimního, je úspěšnost vzniku hybridů větší než naopak) a vyvracejí běžně mezi lesníky rozšířenou představu o snadné hybridizaci dubu letního a zimního. Velmi dobře se kříží zejména druhy z okruhu dubu zimního.

Na našem území můžete najít tyto křížence včetně různých přechodných forem (KOBLÍŽEK, ÚRADNÍČEK, 2000):

Q. petraea x robur - Q. x rosacea Bechst. (popsán r. 1813 v Německu), Q. petraea x polycarpa - Q. x sooi Mátyás (1970), Q. petraea x dalechampii - Q. x benkoei Mátyás (1970), Q. petraea x pubescens - Q. calvescens Vuk. (1883), Q. dalechampii x polycarpa - Q. barnovae Georg. Et Dobrescu (1966), Q. dalechampii x robur - Q. x psedodalechampii Gretz. (1942), Q. dalechampii x pubescens - Q. x pseudopubecsens Dobrescu et Beldie (1960), Q. dalechampii x virgiliana - Q. x cazanensis Pascovschi (1945), Q. polycarpa x pubescens - Q. x dacica Borb. (1887), Q. pubescens x virgiliana - Q. x budensis Borb. (1878)

Seznam použité literatury je k dispozici u autorek.

Ing. M. Benedíková, Ing. L. Beranová
VÚLHM Jíloviště - Strnady, VS Uherské Hradiště
e-mail:
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Metodika vyhodnocování druhové čistoty

K zaručení jednotnosti a pozdější srovnatelnosti výsledků byl vydán následující návod ke sběru dubových listů:

- sběr pod 30 stromy na diagonále přes porost, popř. pod stromy rovnoměrně rozmístěnými v porostu (reprezentativní vzorek)

- pro každý strom sesbírat nejméně 10 listů, nepoškozených, pokud možno suchých

- sesbírat nejméně 10 dubových číšek ze stromu, pokud se pod stromem nacházejí

- listy a číšky z každého stromu odděleně uložit do papírového sáčku

- sáčky s listy z jednoho porostu společně zabalit a označit číslem oddělení a číslem z registru uznaného porostu.

Listy byly měřeny (bonitovány) podle následujícího schématu (obr. 1-3): počet párů listových laloků (kromě terminálních laloků); počet listových záhybů; počet interkalárních žilek (IN), které jdou od hlavní žilky nejméně do 50 % vzdálenosti k listovému záhybu; délka stopky listu (řapíku) (PL); délka listové čepele (LL); vzdálenost od báze čepele k nejširšímu místu listu (WP); nejširší místo podélné poloviny listu (LW); vzdálenost (LX) od hlavní žilky k listovému záhybu ležícímu pod LW; zaouškování - lalůčky u řapíku - hodnoceno podle stanovené stupnice (obr. 2); tvar báze - hodnocen podle stupnice (obr. 3) délka plodové stopky od báze po první číšku.