Vliv mysliveckého hospodaření na vývoj dřevinné vegetace
Petr Čermák, Radomír Mrkva
Při spravování chráněných území, bez ohledu na stupeň jejich ochrany, dochází často k nevyváženosti v péči o rostliny a živočichy. Zatímco cíle ochrany přírody v oblasti spravování fytocenóz, a tudíž i na úseku lesního hospodářství (LH) jsou vcelku zřetelně vymezeny, u zoocenóz tomu tak zdaleka není.
Za cíl LH v chráněných územích se většinou považuje přírodě blízké lesní hospodaření a účelové pěstování přírodního lesního prostředí. Jeho hlavním cílem je druhově přírodě blízký nebo přirozený les s výrazným prostorovým rozrůzněním a geneticky původními nebo alespoň cennými porosty, les s vysokým podílem využívání přírodních procesů. Současná myslivost a její výkon nezná jiný způsob managementu zvěře než hospodaření a chov. Přežvýkaví sudokopytníci, kteří jsou jejich hlavním předmětem, jsou však v lesních ekosystémech významnými konzumenty a mohou při vyšších početnostech silně omezit přirozené procesy reprodukce dřevin či být jinak v rozporu se statutem území. Proto je velmi aktuálním úkolem také v myslivosti formulovat adekvátní přírodě blízký management zvěře, a to i s ohledem na zvěř samotnou, nejen na ekosystémy.
Odborné studie
V letech 2000 a 2001 jsme v rámci odborných studií a v rámci VaV 610/10/00 zpracovávali hodnocení vlivu mysliveckého chovu sudokopytníků (jelena, siky východního, daňka skvrnitého, muflona, srnce evropského a kamzíka horského) na stav a vývoj lesních ekosystémů vybraných národních přírodních rezervací (NPR).
Stručné shrnutí zjištěných poznatků a hodnocení míry ovlivnění přirozeného vývoje dřevinné vegetace a úrovně mysliveckého hospodaření předkládáme v následujícím textu. Obdobné studie jsou v letech 2002–2003 zpracovávány pro vybrané části Národního parku (NP) Šumava a v tomto roce pro NP Krkonoše.
Metodika
Okus dřevin jsme sledovali na třech typech monitorovacích ploch – trvalých transektech, kontrolních a srovnávacích plochách – KSP (vyhláška MZe č. 101/1996 Sb.; MRKVA 1995) a na pochůzkách porostem. Monitorovací plochy byly umístěny ve vybraných reprezentativních starších porostech nad 70–80 let, v kterých bylo možné očekávat přirozenou obnovu nebo v kterých byl předpoklad vývoje keřového patra. Sledovali jsme všechny dřeviny do výšky 2 m, které jsme rozdělili podle výškových tříd po 10 cm s výjimkou poslední, která zabírá rozmezí 1,5 m až 2 m (transekty, KSP), resp. do tří tříd: 0–30 cm, 31–50 cm, 51 cm a více (pochůzky). U všech dřevin jsme zjišťovali letošní poškození okusem a výsledky zpracovali formou tabulkových přehledů s počty nepoškozených i poškozených dřevin v jednotlivých výškových třídách a % poškození (% poškozených jedinců) v jednotlivých třídách.
Celkově jsme hodnotili okus v 7 rezervacích v roce 2000 u cca 11,5 tisíce jedinců (do celkového hodnocení jsme zahrnuli 10 838 jedinců 9 druhů listnatých dřevin, nezahrnuli jsme druhy dřevin s řídkým výskytem), v roce 2001 u cca 10 tis. jedinců (zahrnuto 8 914 jedinců 9 druhů dřevin). Myslivecké hospodaření bylo hodnoceno na základě dostupných údajů myslivecké statistiky s ohledem na celkovou současnou situaci území.
NPR Vývěry Punkvy (CHKO Moravský kras)
Při hodnocení okusu lze konstatovat neúnosný stav u části transektů, pochůzek i KSP. Na území NPR bylo na transektech a pochůzkách zaznamenáno celkem 23 druhů dřevin, z nichž je však většina zastoupena pouze několika exempláři. Nelze vyvozovat rozsáhlejší závěry z poškození jednotlivých druhů dřevin, lze však konstatovat potvrzení vysoké potravní atraktivity především habru a javoru babyky, extrémně vysoké poškození je na některých plochách zaznamenáno i u jedle, jasanu ztepilého, javoru klenu, bezu černého a jeřábu ptačího. V relativním srovnání v rámci jednotlivých ploch je vzhledem k těmto dřevinám méně poškozen okusem buk. Celkově je vytvořen předpoklad pro odrůstání buku, ale nikoliv pro dosažení pestřejší dřevinné skladby.
Vykazovaná početnost srnčí zvěře je ve všech případech (celkem do NPR zasahovaly tři honitby) přiměřená normovaným stavům a pouze mírně kolem nich osciluje. Intenzita okusu závisí v prvé řadě na druhu dřeviny a dále na výšce semenáčů. Ani v jednom případě nebyl zjištěn rozdíl, který by odpovídal odlišnému vykazovanému zazvěření v jednotlivých honitbách na území NPR, z čehož lze ovšem stěží, vzhledem k povahám honiteb a jejich zasahování do NPR (v rezervaci jsou lesní části honiteb), vyvozovat jakékoliv závěry.
NPR Praděd (CHKO Jeseníky)
Poškození jeřábu ptačího a buku okusem je vysoké. Na poškození okusem se projevuje výrazně sezónní migralita jelení zvěře v oblasti Hrubého Jeseníku. Ve srovnání letního monitoringu v roce 2000 a jarního v roce 2001 lze migraci jelena demonstrovat na míře poškození transektu v chráněné údolní poloze 6 lvs. Zatímco v létě (v době, kdy se většina jelení zvěře koncentruje ve vrcholových partiích, zejména v oblasti Praděd, Velký Děd, Malý Děd, Švýcárna) dosahovalo poškození letním okusem u buku 18 %, na jaře (po zimní koncentraci zvěře v údolí) bylo zaznamenáno poškození 48 %. Naproti tomu nebylo zaznamenáno nižší poškození vrcholových partií na jaře oproti předcházejícímu létu. Situaci lze vysvětlit intenzivním jarním okusem, který probíhá v těchto polohách ihned po tání sněhu a přesunu jelení zvěře do těchto lokalit. Opakovaný okus během jara a léta, tedy v průběhu celé vegetační doby, je pro dřeviny výraznější zátěží než zimní okus. Dřeviny mají v tomto případě výrazně redukován asimilační aparát během většiny vegetační doby a nemají možnost vytvořit si dostatečný potenciál pro rychlé odrůstání v případě, že zůstanou nepoškozeny. I tento fakt přispívá k vysoké míře ohrožení společenstev vrcholových partií.
S ohledem na metodu sčítání (okulární pozorování) a na výraznou sezónní migralitu jelena musíme považovat uváděné sčítané početnosti za orientační. Vykazované jarní kmenové stavy se podle uváděných počtů totiž blíží přirozené početnosti, a to v případě jelena i srnce. Vzhledem k intenzivnímu pozorovanému okusu lze ovšem soudit, že početní stavy jsou (alespoň sezónně) zřetelně vyšší. Kamzík je v případě NPR Praděd jednoznačně nepůvodní zvěří, na okusu se přitom ve vrcholových partiích podílí výraznou měrou, jeho chov je tedy značně problematický.
NPR Vrapač (CHKO Litovelské Pomoraví)
Dřeviny jsou zde silně poškozovány okusem. U nejčastěji se vyskytujících druhů je patrné upřednostňování javorů (především klenu) před jasanem a lípou. Vhledem k tomu, že jde o produktivní, lužní společenstva, v kterých mají dřeviny vysokou schopnost odrůstat okusu, dochází i přes velmi silné zatížení okusem k poměrně nízké míře ovlivnění vývoje dřevinné vegetace. Okus zde může ovšem být významným selekčním činitelem. Méně početné zmlazení jilmu drsného, eventuálně (objeví-li se) i zmlazení dubu letního, je redukováno na úkor početného a velmi vitálního zmlazení javoru klenu a jasanu ztepilého.
Vykazované jarní kmenové stavy (JKS) srnčí zvěře jsou vždy nepatrně vyšší než normované. Plán lovu je obecně po celé sledované období plněn nedostatečně, v některých rocích dokonce pouze na 50 %. Jsou vykazovány každoroční vysoké úhyny a to hlavně samičí zvěře; zůstává otázkou, jak dalece tato situace odpovídá realitě. Daňčí zvěř není v honitbě normována, každoročně se ovšem plánuje lov. Vzhledem k tomu, že lov nesměřuje k eliminaci této zvěře, spíše k udržení víceméně trvalého stavu, je zřejmé, že nájemce chce zvěř v honitbě udržet. Z hlediska statutu území a jeho umístění v CHKO se ovšem chov dančí zvěře nejeví jako žádoucí.
NPR Týřov (CHKO Křivoklátsko)
Okus je na území NPR velmi intenzivní a začíná již od semenáčků ve výškové třídě do 10 cm. Na všech sledovaných plochách chybí, nebo se vyskytuje jen jednotlivě, zmlazení vyšší než 50 cm. Ve výškové třídě 30-50 cm bylo okusem poškozeno 50 až 90 % všech jedinců bez ohledu na druh dřevin. Spásání dřevin téměř u země je jevem typickým pro území s intenzivní zátěží zvěří a zejména s přítomností muflona. Situace je velmi vážná i proto, že vysoký podíl plochy rezervace (a podstatnou část nejcennějších jádrových území) tvoří lesní ekosystémy extrémních stanovišť patřící k suché či omezené hydrické řadě. Tyto typy společenstev lze zařadit k typům se zvýšeným ohrožením vysokými početnostmi sudokopytníků (ČERMÁK 2001). Výraznější okus v podstatě znemožní přirozenou obnovu lesa a zpravidla zcela redukuje keřové patro, které je v těchto společenstvech elementární součástí. Celkově jsou tedy předpoklady pro přirozenou obnovu v NPR Týřov silně omezeny či zcela znemožněny.
Na území NPR Týřov se vyskytují dva nepůvodní druhy zvěře, a to muflon a sika východní. Podrobnější zhodnocení si zaslouží přítomnost muflona, který zde sice není formálně předmětem chovu, nicméně jeho početnost odpovídá minimálně 3. jakostní třídě, v některých předchozích letech dokonce 2. jakostní třídě. Jeho přítomnost a způsob spásání vegetace těsně nad zemí je přitom zásadní pro zjištěné škody okusem. Proti přítomnosti dalšího druhu, jelena siky, svědčí mj. také nebezpečí koroze genofondu jelena evropského. Takové nebezpečí by nemělo ohrožovat chov jelení zvěře obecně, ale zásadně by nemělo existovat na chráněných územích.
Na vysokou početnost zmíněných konzumentů doplácí evidentně zvěř srnčí. Z myslivecké statistiky a údajů o chovu vyplývá zarážející fakt, že právě tato zvěř, která by v místních přírodních podmínkách měla být dominantní, je zde plánovaně chována v početnosti, odpovídající 4. jakostní třídě. Nebylo možné provést analýzu vitality této zvěře, ale je pravděpodobné a údaje o chovu tomu nasvědčují, že zde neprosperuje a rozhodně její populace nebude mít parametry přirozené populace. Svědčí o tom skutečnost, že její reprodukce bude problematická, a proto se viditelně zašetřuje. JKS činí pouze 56 % až 90 % již tak nízkého NJKS, plán lovu je v průměru za poslední roky plněn pouze na 44 % a často je vykazován úhyn.
Je zřejmé, že komentovaný případ NPR Týřov je transparentní ukázkou nepochopení smyslu a poslání ochrany přírody při péči o živočichy, jmenované zákonem o myslivosti jako zvěř. To, že muflon v honitbě, jejíž součástí je NPR, není “plánovitě” chován, ale přesto je přítomen v početnosti, která odpovídá 3. jakostní třídě, je možno považovat pouze za jakýsi způsob formálního obejití požadavku ochrany přírody na původnost fauny v ZCHÚ.
NPR Karlštejn (CHKO Český kras)
Okusem jsou poškozovány především potravně atraktivní dřeviny, zejména dřín a javor babyka. Odrůstání buku jako hlavní hospodářské dřeviny není ohroženo ani v jednom případě. Celkově je míra ovlivnění dřevinné vegetace okusem poměrně nízká.
Chov srnčí zvěře, který je realizován v několika honitbách zasahujících na území NPR, se celkově příliš neliší od převládající praxe u nás, která je ostatně dána současnou plánovací metodikou. Plán lovu je často realizován s velkým vykazovaným úhynem, který by v případech, kde dosahuje 30 i 50 % plánovaného lovu, zasluhoval hlubší rozbor příčin.
NPR Jezevčí vrch (CHKO Lužické hory)
Míra okusu je poměrně malá a není v současné době významným omezujícím činitelem vývoje dřevinné vegetace. Intenzivně je vyhledáván pouze jilm drsný a vzhledem k malé početnosti zmlazení by měl být ve společenstvech, do kterých patří, individuálně chráněn.
Příznivou okolností mysliveckého hospodaření pro NPR je skutečnost, že jsou zde, díky rozhodnutí zmenšit oblast chovu jelení zvěře (1998), plánovány pouze autochtonní druhy přežvýkavých sudokopytníků. Honitba, na jejímž území se nachází zkoumaná rezervace, byla z oblasti chovu jelena vyňata. Z plánu chovu a lovu je patrno, že tendence omezit početnost jelení zvěře zde byla již dříve zřetelná a že kvůli dosažení vyššího odlovu přesahovaly hlášené JKS vysoce stavy normované (přes 400 %). Předepsaný odlov (na úrovni zhruba JKS) je na hranici možné realizace, a přesto zatím nevedl k progresivnějšímu zmenšení početnosti této zvěře. Dá se ostatně předpokládat, že takový stav potrvá, protože zvěř bude z oblasti chovu neustále difundovat.
Jiná situace je u srnčí zvěře. Jakostní třída (IV) je nepochybně podhodnocena, protože úživnost stanoviště je viditelně vysoká, zvláště nyní, kdy se snižuje potravní kompetice s jelení zvěří. Ačkoliv jsou JKS v průměru o 50 % vyšší než normované, přesto není plán lovu plněn a v průměru až 30 % ks se vykazuje jako uhynulá zvěř.
NPR Břehyně-Pecopala (Doksy)
Poškození dřevin okusem není v absolutních číslech příliš velké. Na území rezervace se ovšem přirozené zmlazení objevuje jen velmi sporadicky a vzhledem k dominantním typům lesních společenstev (převažují chudé acidofilní bučiny) velmi pomalu odrůstá. K úspěšné přirozené obnově buku dochází jen v oplocenkách. Jedinci do 30 cm výšky, zejména ve vegetačním bylinném a travinném krytu, nejsou okusem příliš poškozováni, vyšší jedinci, kterých je málo, jsou potom okusováni u všech druhů dřevin. Celkově se dá říci, že přirozený vývoj dřevinné vegetace je významně omezen či dokonce znemožněn.
Záměry vlastníka i uživatele honitby sledují jiné cíle při chovu zvěře, než jsou zájmy ochrany přírody, a to má značný dopad na stav NPR, která je sice proti zvyklosti značně velká (téměř 1 tis. ha), tvoří však pouze malou část honitby (necelých 5 %). Jsou zde souběžně chovány hned čtyři druhy spárkaté zvěře, jejíž JKS v minulosti často překračovaly stavy normované. Jarní kmenové stavy jelení zvěře byly do roku 1997 asi o čtvrtinu vyšší než stavy normované, plán lovu byl sice opakovaně mírně překračován, ale bez viditelného efektu na JKS. Po změně jakostní třídy v r. 1998 se paralelně změnily také JKS, aniž by došlo k adekvátně vyššímu lovu, což zpochybňuje věrohodnost statistických údajů.
Dle statistického výkazu překračovaly JKS srnčí zvěře v minulých letech normované stavy o 10 až 65 %. Se změnou normovaných stavů v r. 1998 a1998 a po výrazném snížení NKS o 43 % se rovněž snížily JKS. S ohledem na značné překračování plánu lovu se zdá, že se početnost této zvěře postupně snižuje.
Mufloní zvěř je viditelně nejproblémovější zvěří. Je to patrné i ve statistických výkazech a právě u této zvěře je exemplárním způsobem popřena věrohodnost plánování, a to pro zjevný rozpor se skutečností. V tomto případě je totiž zvláště nápadné, jak po změně jakostní třídy v roce 1998 a snížení NKS téměř o polovinu byly adekvátně upraveny také JKS, takže zdánlivě existuje shoda se stavy normovanými. Vykázané ulovené množství však nenasvědčuje tomu, že k redukci v honitbě opravdu došlo. Popsaná situace mysliveckého hospodaření jednoznačně přispívá ke špatnému stavu vývoje dřevinné vegetace v rezervaci.
Závěr
Celkově lze konstatovat mimořádně nepříznivé podmínky pro vývoj dřevinné vegetace a tím i pro přirozený vývoj lesa v NPR Týřov, NPR Praděd a NPR Břehyně-Pecopala. Ve všech třech rezervacích lze za hlavní příčinu této situace považovat souběžný chov několika druhů spárkaté zvěře (Týřov – 4 druhy, Praděd – 3 druhy, Břehyně-Pecopala – 4 druhy) včetně druhů nepůvodních. V některých případech se na situaci podílí také ne zcela vyhovující myslivecké hospodaření s touto zvěří.
V NPR Vrapač je dosaženo vysokého poškození dřevin okusem, díky mimořádné odolnosti stanovišť vůči těmto vlivům je současná situace vývoje dřevinného patra o stupeň příznivější než u předchozích NPR. V NPR Vývěry Punkvy vykazují jednotlivé transekty diametrální rozdíly, v některých částech NPR je situace poměrně příznivá, v jiných je selekce okusem na kritické úrovni. V NPR Karlštejn jsou nepřípustnou měrou poškozovány především potravně atraktivní dřeviny, jako je dřín a javor babyka, celkově je však situace výrazně lepší než v předchozích NPR. Nejlépe se jeví situace v NPR Jezevčí vrch, kde není přirozený vývoj lesa významněji ovlivněn.
Seznam literatury je k dispozici u autorů příspěvku.
Adresa autorů:
Ing. Petr Čermák, Ph.D.,
Prof. Ing. Radomír Mrkva, CSc.
e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Ústav ochrany lesů a myslivosti,
FLD MZLU v Brně
Zemědělská 3, Brno 613 00