Setkání lesníků Vysočiny 2003 - Důsledky ledovkové kalamity ve smrkových monokulturách

Připravil Michal Třeštík

Správa městských lesů (SML) Jihlava, s.r.o., uspořádala ve spolupráci s brněnskou pobočkou ÚHÚL 6. června 2003 v Hladově u Jihlavy již tradiční “Setkání lesníků Vysočiny”. Hlavním tématem byly důsledky ledovkových kalamit ve smrkových monokulturách, zvláště pěstební činnost po zpracování těchto kalamit.

S hlavními příspěvky vystoupili Ing. Václav Kodet (jednatel SML Jihlava, s.r.o.), Ing. Přemysl Voborník (LČR, LS Jihlava), Ing. Drahomír Ingr (ÚHÚL Brno) a František Kořínek (SML Jihlava). V dopolední části se poté diskutovalo a vyměňovaly se poznatky a zkušenosti s podobnými kalamitami a další péčí o takto postižené porosty (vybírám některé myšlenky - zpracování kalamity je nejjednodušší, daleko složitější je následná péče o porosty a jejich obnova; není nic přirozenějšího než přirozená kalamita, stres u smrku v důsledku dřívějšího nástupu efektivních teplot a prodlužování vegetačního období; nebezpečí výškové rozrůzněnosti - co je nad porostem, to příroda formou námrazy likviduje; pokud je porost přeštíhlený, ke zlomu dochází níže a škody jsou větší). V odpolední části se účastníci setkání podívali přímo do lesa na konkrétní ukázky.

Námrazová kalamita (1995-96 a 1996-97) v JV části Českomoravské vrchoviny (P. Voborník)

Námraza je v JV oblastech Českomoravské vrchoviny častý jev, v uvedených letech byl však rozsah extrémní. Po zadním okraji stagnující tlakové výše proudil ve vyšších výškách do střední Evropy relativně teplý vzduch od JZ po dobu téměř dvou měsíců. Nejvíce utrpěly návětrné JV svahy (mírný JV vítr) a otevřené okraje porostních skupin. I proředěný okraj dokázal významně ochránit porost za ním.

Odolnost stromů proti námraze (výzkum v letech 1998—1999) je dána celkovým habitem, hustotou a tvarem koruny a pevností dřeva proti ohybu. Smrk je z jehličnanů nejméně odolný (vydržely ale smrky tzv. horského typu s pružnými větvemi přiléhajícími ke kmeni, u kterých nedocházelo ani k ulamování vršků), velké poškození bylo u mladých porostů ve stadiu tyčkovin a tyčovin. Významně poškozena byla borovice (zvláště tzv. nížinný typ se širokou korunou, naopak odolávala borovice vrchovinného typu s úzkou korunou). Jedle bělokorá odolávala poměrně dobře, zvláště mladé porosty ve stadiu tyčkovin a tyčovin. U starších jedlí docházelo převážně jen k vrškovým zlomům (stromy zůstávaly v porostech). Nejlépe odolávala douglaska (docházelo k ulamování větví, vršek většinou zůstával nepoškozen). Modřín jako opadavý jehličnan vydržel nejvíce i přesto, že byl nejvíce vystaven jako předrůstavá dřevina náporu námrazy (dobře regeneruje, a proto v porostech převážně zůstával). Mladý modřín byl významně poškozován ve stadiu tyčkovin.

Z listnáčů nejlépe námraze odolal buk. Ve stadiu tyčovin však docházelo k jejich rozlámání a ohnutí. Z vyhodnocení listnáčů se jevil jako nejméně odolný dospívající dub, kde docházelo i k častým vývratům. Z mladých porostů nejlépe odolával klen.

Důsledky kalamity - na mnoha exponovaných stanovištích došlo až k 90% ulámání vršků ve všech věkových stupních od druhého stupně. V prvním a druhém věkovém stupni docházelo k vyvrácení a rozlámání modřínů. Vršková hniloba u smrku (zkoumané 30leté porosty) přesáhla až jeden metr od místa poškození. U jedle se prakticky vrškové zlomy nevyskytovaly a hniloba nebyla nalezena.

Bezprostřední vliv výchovy mladých porostů na odolnost proti námraze nebyl významný. Poškozené stromy bez vršků a větví poměrně rychle regenerovaly. Vliv hnilob, nepravých jader u buku a netvárných kmenů však budeme pociťovat dlouho. Zvýšená potravní nabídka měla vliv na rozvoj podkorního hmyzu. Vlivem příznivého vlhkého počasí však nedošlo k významnému napadení vitálních stromů.

Návrh zásad hospodaření v námrazových oblastech

- Vytvářet co nejméně otevřených porostních stěn k JV, protože zde docházelo k největším škodám.

- Při zakládání porostu na exponovaných plochách dávat přednost odolnějším dřevinám, hlavně v por. plášti (např. BK, MD, DG).

- Maximálně využívat přirozenou obnovu i vyzvedávání sazenic z náletu (větší zastoupení odolnějších typů stromků).

- Neprovádět urychleně likvidaci ředin, které chrání další porosty a je zde více odolnějších typů stromů; podpora přirozené obnovy, podsadby apod.

- Intenzivními výchovnými zásahy docílit zvýšeného tloušťkového přírůstu a tím i rychlejšího překonání stadia největší zranitelnosti stromů. V přeštíhlených porostech mírnější, ale častější zásahy.

- Nebát se v exponovaných místech podsadeb, neuvolňovat je předčasně včetně náletů a počkat až na výraznou výškovou diferenciaci. Pomaleji rostoucí stromky mají hustší letokruhy a tím i větší pevnost dřeva.

- Při obnově LHP popsat nebo vylišit extrémní stanoviště z hlediska námraz a tím usnadnit rozhodování lesních hospodářů.

Vyhotovení LHP (D. Ingr)

Práce na vyhotovení nového LHP byly zahájeny v květnu 1997, kdy zejména v tyčkovinách leželo ještě velké množství nezpracované kalamitní hmoty. Na nově vzniklou “kalamitní” situaci reagovala i taxace. Pro poškozené porosty nebyl vytvořen speciální hospodářský soubor (HS), řešením byla odchylka od modelu v rámci příslušného souboru. V poškozených porostech byla vytypována místa se sníženým zakmeněním a v úzké spolupráci s lesním provozem navrženy lokality k předčasné obnově s provedením do 5 let od začátku platnosti LHP. Byly to převážně části se zakmeněním 5 a nižším. Při rozhodování o předčasné obnově sehrál rozhodující úlohu i věk porostu a počet zdravých přeslenů na zlomeném kmeni. Na celém LHC bylo navrženo k předčasné obnově z důvodu poškození námrazou celkem 10,5 ha. K zalesnění byly navrhovány především dřeviny splňující meliorační a zpevňující požadavky. V ostatních proředěných částech byly navrhovány výchovné zásahy různé intenzity (dle současného stavu, probírky byly plánovány induktivně přímo do porostu), případně byly ponechány bez zásahu.

Vlastní provozní zpracování kalamity (F. Kořínek)

Nejvíce byly ledovkovou kalamitou (12/1995, počátek 1996) postiženy porosty na J, JV a JZ svazích (v některých porostech až 90 % vrškových zlomů). Zpracování vlastní kalamity bylo ztíženo nepříznivými klimatickými podmínkami (sníh v lese místy vydržel až do poloviny května). V roce 1995 se vytěžilo 18 841 m3 dříví (z toho 31 % nahodilé těžby) po kalamitě v r. 1996 93 971 m330 306 m3 (96 %), v r. 1998 26 791 m3 (39 %).

Postup na likvidaci následků ledovkové kalamity:

- Uvolnit příjezdové cesty (podle důležitosti).

- Zpřístupnit porosty (spolu s uvolněním skládek a vyznačením nových).

- Zjistit rozsah poškození porostu a odhadnout výši kalamity (zároveň stanovit prioritu zpracování nahodilé hmoty - nejprve cenné sortimenty - LD a kulatinu).

- Zajistit potřebný počet vypomáhajících pracovníků - (zajištění pracovních čet, ubytování, stravování a parkovacích ploch pro traktory a odvozní soupravy).

- Zajistit odbyt dříví - odhad od lesních jsme povýšili o 25 % (zkušenost z větrné kalamity r. 1983) a provedli hrubou průmyslovou taxaci (odbytovou sortimentaci). Podle výsledku jsme u odběratelů zjišťovali možnost navýšení dodávek dříví. Na zbývající sortimenty jsme hledali nové odběratele. Zpracované dříví se ihned prodávalo na “OM” v lese. Kvůli přebytku na trhu s dřívím se nepodařilo udržet zásoby. Na konci roku byly zásoby na lokalitě “P” 1 095 m3 a na “OM” 5 468 m3, t.j. 6,9 % z roční kalamitní těžby (5,5krát vyšší než běžná roční plánovaná těžba). Na skládkách se hromadily hlavně surové kmeny, tyče a 2,5 m dlouhé “špalky” (KPZ).

- Zajistit sadební materiál (nedostatek, proto se při těžbě ponechávaly stromy alespoň se 2 “zelenými” přesleny).

- Zajistit ochranu lesa proti kůrovcům (včasný odvoz atraktivního dříví, zvýšený počet lapačů na kůrovce a položení lapacích kůr na klikoroha na zpracovaných plochách a jejich pravidelná kontrola, likvidací slabé hmoty a vršků jsme zabránili namnožení “malých” kůrovců).

- Zajistit kontrolu předávaných pracovišť.

- Zajistit zastavení úmyslných (plánovaných) těžeb.

V současné době se zabýváme otázkou, zda nepěstujeme na poškozených porostech (vrškové zlomy) palivo. Hniloba postupuje od oddenku a od vrcholu (10—60 cm od vrcholu za rok). Z rychlosti postupu bychom měli stanovit, kdy budeme porosty navrhovat k předčasnému zmýcení (rekonstrukci) a v kterých případech je necháme stát do mýtního věku.

Historie lesního majetku města Jihlavy

- V r. 1351 udělil markrabě Jan Jindřich městu privilegium, že může koupí získat šlechtická a vladycká panství. Toto právo zámožné město použilo a nabylo postupem let od českých pánů do vlastnictví celý okolní kraj. V 16. století patřily městu 3 městyse a 51 vesnic s rozlohou cca 28 000 ha. V této době byla Jihlava jedním z nejbohatších měst v zemích Koruny české.

- V r. 1625 za protireformace bylo zcizeno městu celé panství Štoky a v r. 1777 podle nařízení císaře Josefa II. byla provedena pozemková reformace parcelizací 15 městských dvorů, takže městu z bývalého pozemkového bohatství zbyl lesní majetek na 2 786 ha (2 514 ha lesní půdy).

- V r. 1787 byl poprvé zpracován soubor map pro potřeby lesního hospodářského úřadu a byly poprvé popsány i hranice městských lesů. První lesní hospodářský plán dalo město vypracovat již v roce 1800.

- Po první světové válce se městská rada snažila neúspěšně získat v rámci pozemkové reformy zpět část bývalých lesů. V roce 1924 se ujímá vedení městských lesů první Čech (předtím německé vedení) - vrchní lesní rada inženýr Stanislav Ambrož.

- Koncem třicátých let měly městské lesy výměru 3 044 ha, spravovaných v 7 lesních revírech a s ústředím v Jihlavě s plánovanou roční těžbou 18 000 m3. Lesy sloužily i jako zástavní majetek při poskytování hypotéčních úvěrů. Po zaplacení pohledávky byl zastavený majetek zbaven břemene a záznamy v pozemkové knize vymazány (vše však nebylo stoprocentně vyřízeno).

- V r. 1953 byly městské lesy předány státu a spravovány lesními závody v Telči a Jihlavě.

- V r. 1991 byly lesy městu vráceny. Od 1. 1. 1992 město začalo hospodařit formou příspěvkové organizace, která se od 1. 1. 1995 transformovala v SMS Jihlava, s.r.o. (100% vlastnictví města Jihlavy). Projevily se všechny nedostatky ve vedení pozemkových knih a často bylo těžké prokázat vlastnictví historického majetku a integrovaných obcí. Převod majetku tak ještě není ukončen.

- SML dnes hospodaří na cca 3 500 ha a je územně rozdělena do sedmi lesnických úseků. Do její péče přešla i veškerá městská zeleň a správa všech jihlavských hřbitovů. Součástí je i nově vybudovaný dřevosklad s manipulační linkou a pilnicí.

Charakteristika LHC

- LHC se nachází v přírodní lesní oblasti č. 16 - Českomoravská vrchovina. Převažuje lesní vegetační stupeň č. 5 - jedlová bučina. Nadmořská výška se pohybuje v rozmezí 510–710 m n. m. Na celém LHC převažují smrkové monokultury s příměsí BO a MD. JD je zastoupena především v 1. a 2. věkovém stupni, rovněž BK jako další meliorační a zpevňující dřevina, má zastoupení především v 1. věkové třídě a vyskytuje se i ve formě výstavků zarostlých ve smrkových porostech 4. a 5. věkové třídy.

- Převažuje HS 531 - smrkové hospodářství kyselých stanovišť vyšších poloh a HS 571 - smrkové hospodářství oglejených stanovišť. Obmýtí je 110 let, obnovní doba 30 let.

Podle Ing. Václava Kodeta a Ing. Drahomíra Ingra,
Michal Třeštík