Informační a komunikační technologie v rámci LČR - Očekávání a realita

Josef Vojáček

V tomto článku bych se rád pokusil o zamyšlení nad vývojem informačního systému (IS), nad očekáváními zaměstnanců a reálnými možnostmi firmy, nad rozdílným pohledem a zájmy uživatelů IS s ohledem na jejich pracovní zařazení a jejich vztah k prostředkům výpočetní techniky. V problematice IS by určitě bylo možné definovat celou řadu dalších pohledů a zájmových skupin. Občasná prezentace IS pouze z pohledu a očekávání pracovníků IS, případně managementu firmy, konfrontovaná s nedostatkem komplexních informací, reálnými zkušenostmi a praxí venkovního personálu, může vést až k extrémním negativním a odmítavým názorům uživatelů tohoto systému.

Svou roli v tomto očekávání a následných negativních ohlasech jistě sehrála i zpočátku chybná filozofie a prezentace nasazení prostředků výpočetní techniky v LH. Byl proveden nákup a distribuce osobních počítačů, ale programy a styl práce byl převzat ze zkušeností s prací se sálovými počítači. Nikdo si tenkrát neuvědomoval rozdíly mezi profesionálně ovládaným sálovým strojem zpracovávajícím data pro stovky uživatelů a laicky uživatelsky ovládaným osobním počítačem pro potřeby omezeného počtu, či dokonce pouze jediného uživatele. Také formulovaná očekávání byla přehnaná a v rámci legislativy a procesů firmy reálně nesplnitelná (např. ekvivalence elektronické a tištěné formy dat je v prakticky použitelné formě uzákoněna teprve druhým rokem, legislativní termíny uzávěrek určitých procesů jsou dány a nelze je sebelepší technikou zkrátit, eliminovat chybovost nelze sebelepším programem atd.).

Využití informačních technologií (IT)

Svět IT je jedním z nejbouřlivěji se rozvíjejících odvětví naší doby. Tento trend přináší kromě skoro denně vylepšovaných hardwarových zařízení i nové způsoby a filozofii jejich využívání. Počáteční euforii a z dnešního pohledu utopisticky orientované vize využití osobních počítačů nahradila tvrdá realita ekonomického a maximálně efektivního prostředí pro pořízení, zpracování a získávání informací. V průběhu minulých let se vývoj filozofie využívání osobních počítačů v podnikové sféře otočil téměř ve spirále a dnes se svět v oblasti zpracování a využívání podnikových dat vrací opět od osobních počítačů zpět k robustním výkonným centrálním serverům, spravovaným profesionálními IT specialisty, poskytujícím své služby velkému počtu uživatelů prostřednictvím téměř bezobslužných terminálových stanic. V podnikové sféře v době komunikačních sítí jsou počítači a servery vybavována pouze klíčová místa, kde je zajištěna jejich efektivní správa, a na ostatních místech se hledá cesta, jak sdílené informace a prostředky přiblížit uživateli.

Jiná je samozřejmě situace v domácím využitím osobních počítačů, kde PC postupně zaujímají nezastupitelnou komplexní roli (multimediální přehrávač, komunikační centrum, zábavní centrum, správce fotografií atd.).

Rád bych se zastavil u dvou okruhů problematiky IS, které jsou typické pro rozdílný pohled a váhu jednotlivých argumentů, zejména z různé pozice a pohledu např. managementu a personálu. U prvního okruhu, problematiky hardwarového vybavení, zřejmě k úplnému sladění očekávání a reality v současné době nedojde, u druhého, problematiky vývoje a užití software, je to zcela jistě již dnes možné.

Hardwarové vybavení (HW)

Jedním z klíčových problémů každého rozsáhlejšího IS jsou i přes klesající ceny HW náklady na vlastnictví této techniky (tzv. TCO - Total Cost of Ownership), které tvoří jedny z největších nákladů celého firemního IS. Tyto náklady na vlastnictví, volně přeloženo jako celkové náklady na pořízení a provozování, v sobě skrývají mnohem více než pouze pořizovací cenu osobního počítače (instalace, konfigurace, správa, licence, opravy, software, IT zaměstnanci atd.). Navíc jde o náklady, které musíme z důvodu technického a morálního zastarávání výpočetní techniky pravidelně opakovat. Snahou každé firmy je tedy tyto náklady optimalizovat a vlastněné prostředky výpočetní techniky využívat co nejefektivněji. Zde se rýsuje rozdílný pohled na objem a kvalitu HW ze strany firmy a ze strany zaměstnance. Uživatel (zaměstnanec) má zájem být vybaven těmi nejmodernějšími prostředky výpočetní techniky (Co bych mohl, resp. chtěl od firmy mít?), firma je naopak motivována k vlastnictví HW nezbytně nutného k co nejefektivnějšímu plnění pracovních úkolů (Co zaměstnanec musí mít?).

Celá situace je ještě paradoxně navíc ovlivňována případným vztahem jednotlivých uživatelů k výpočetní technice. V podmínkách LČR (ale nejen zde) je vidět výrazně rozdílný vztah k výpočetní technice, a to nejen mezi jednotlivými generacemi, ale i horizontální, v rámci stejných věkových hladin. To, co je jednou stranou vítáno a požadováno, je současně druhou odmítáno.

Možná by šlo definovat dvě krajní polohy uživatelů:

- Počítačový nadšenec, pro kterého je práce na počítači jeho koníčkem a který by si nadneseně řečeno vystačil s počítačem sám. Samotná práce s počítačem mu je téměř rovnocenná jeho vlastní práci.

- Zkušený praktik, pro kterého je práce na počítači nutným zlem a který by si vystačil “s tužkou a pytlíkem od mouky.”

Realita a ideál pro zaměstnavatele je někde mezi těmito krajními póly. V rámci LČR je tato situace prezentována velkým zájmem venkovních pracovníků o veškeré prostředky VT (počítače, barevné tiskárny, digitální fotoaparáty, mobilní telefony vybavené aplikačním rozhraním s přístupem do centrálních databází, notebooky, případně různé “kapesní” počítače), na druhé straně striktním odmítáním všeho jmenovaného. Veškerá tato zařízení mohou bezesporu ulehčit práci venkovního personálu, ale z hlediska zájmů firmy a jejího ekonomického provozu je nutné se zajímat o efektivitu takto vynaložených prostředků. A zde je primární otázkou to, co firma po zaměstnanci požaduje a k čemu mu poskytuje výrobní prostředky, jejichž efektivita je pro firmu určující. Z těchto důvodů jsou dnes pracoviště LČR osazována terminálovými pracovišti s vysokou efektivitou a ochranou vložených investic, nevyžadujícími skoro žádnou údržbu. Oprošťují tak uživatele od jakýchkoliv znalostí, které nepotřebuje ke své práci (instalace, konfigurace, opravy chyb atd.). Uživatelé je ale v první fázi vnímají kontroverzně jako určitá omezení, protože neumožňují takovou míru volnosti práce jako u klasických osobních počítačů. Stejnou reakci vyvolává používání sdílených prostředků IT (tiskárny, skenery, CDRW mechaniky atd.), ale efektivita využívání a správy těchto zařízení je neúprosná. Stejně tak LČR ustupují z již popsaných důvodů (efektivita jejich využití) od vybavování svých revírnických pracovišť novými PC, což někdy venkovní personál kritizuje. V rámci IS LČR dnes existuje celá řada sofistikovaných programových nástrojů, které zjednodušují práci venkovního personálu. Snahou je zpřístupnit tyto nástroje IS alternativními cestami (dostupnost IS LČR prostřednictvím internetu např. z terminálu, z vlastního PC, případně dalšími alternativními cestami), řídícím kritériem je zde opět efektivita (co pracovník musí a co by mohl).

Očekávání špičkově vybaveného pracoviště je tedy nahrazeno realitou efektivního pragmatického vybavení, sloužícího maximální měrou svému účelu a zájmům firmy. Cílem je nalezení optimálního počtu a typu vybavení, které umožňuje co nejefektivnější využívání informační a komunikační technologie firmy a umožňuje přístup uživatelů k pořízení, získání a zpracování právě a pouze těch informací, které pro svou práci potřebují.

Obsah, funkčnost a technologie software (SW)

Klíčová rozhodnutí spojená s volbou provozního SW bývají motivována různými cíli, prioritu dostávají vedle ekonomických ukazatelů schopnosti SW přizpůsobit se podmínkám firmy, technické parametry SW, podpora poskytovaná k systému atd. Před výběrem SW by mělo být zvykem průřezově celou firmou formulovat požadavky na SW. A zde se právě projeví určitý rozdíl v prioritách jednotlivých uživatelů. Management logicky požaduje kvalitně zpracované komplexní agregované výstupy, libovolně parametrizovatelné v rámci organizační struktury a v čase, případně v jiných třídících kritériích. Uživatelé pak kladou důraz na evidenci a rychlou a přehlednou dosažitelnost svých detailních pořízených dat, raději by tedy pracovali se systémem, který má perfektně propracovanou vstupní pořizovací část, a jsou ochotni tolerovat absenci jiných nástrojů. Shodným požadavkem všech uživatelských skupin je rychlost a spolehlivost přístupu k uloženým datům, rozdílným potom zase počet a složitost nástrojů obsažených v systému. Management vyžaduje složitější analytické nástroje, cílem venkovního personálu je co nejjednodušší a nejpragmatičtější uživatelské prostředí. Je úkolem IT sekcí jednotlivých firem tyto požadavky koordinovat, volit technologie a vytvářet systém použitelný pro všechny uživatele. IS je především službou pro všechny jeho uživatele a jako takový musí vůči svým “zákazníkům” vystupovat. Je si ale nutné uvědomit cenu získávané informace, protože i zde platí ekonomické zákony. Každý údaj, každé pořizované číslo firmu něco stojí a je třeba zvažovat jeho potřebnost či nepotřebnost. Na druhé straně se některé pořizované informace zdají uživatelům zbytečné, ale tyto informace jsou třeba využívány až na dalším stupni rozhodování. Neposlední roli hraje volba technologie systému, např. použití dnes moderního on-line pořizování dat oproti dávkovému zpracování. I tato volba je různými cílovými skupinami IS vnímána odlišně.

V podmínkách LČR je nyní snaha tyto různé úhly pohledu sjednocovat v rámci vývoje nových systémů. Budoucí prioritou jsou jednoznačně komplexní systémy, s profesionální centrální správou a vzdáleným úložištěm dat, provozované prostřednictvím intranetu, případně jinými komunikačními technologiemi.

I zde, stejně jako v případě sdílených HW technologií, je pak tento systém zpočátku vnímán uživateli a venkovním personálem s nedůvěrou. Odpadá dříve známá “jistota” dat uložených na lokálních discích, na disketách atd. Je zde riziko snížené dostupnosti dat v případě nedostupnosti komunikačních linek, časová odezva těchto systémů bývá delší než odezva lokálních aplikací. Tento systém je ale maximálně efektivní z hlediska provozu, dostupnosti dat, údržby a dalšího vývoje. Uživatelé nejsou omezováni opravami chyb takového systému, jakékoliv zásahy jsou okamžitě přístupné všem uživatelům systému.

Obecně je právě SW oblastí, kde je nejen možné, ale dokonce nutné spojit očekávání a realitu všech jeho uživatelů! Ne vždy se to daří, ale zdá se, že každý další pokus je blíže cíli.

Cílem je systém, kde informace jím efektivně získaná musí být úplná a s uspokojující vypovídací úrovní na všech stupních jejího využití. Neměla by se v systému opakovat (aby nedocházelo ke zdvojení její hodnoty) a měla by mít svého jasně zjistitelného autora (zdroj). Její struktura musí být čitelná a jasná každému uživateli, který s ní pracuje. Informace musí být dostupné 24 hodin denně, bez ohledu na momentální lokaci a pokud možno i technickou platformu uživatele. A hlavně, uživatel nesmí mít dojem, že jej systém zatěžuje, ale že mu pomáhá. Alternativa je dojem, že uživatel slouží systému více než systém jemu.

Přínos informační a komunikační technologie (ICT)

Přes výše popsané rozdílné úhly pohledu a střety očekávání s realitou se domnívám, že ICT jsou pro firmu přínosem, ale jejich využívání musí být v rámci každé firmy provázeno cíleně a efektivně vynaloženými náklady a musí najít svůj odraz v efektivitě celé firmy. Od zavádění žádné IT nelze, s trochou nadsázky, očekávat “samospasitelnou trefu pověstného zlatého selete”, protože každá IT je pouze nástrojem v lidských rukou. Pokud je vhodně používán, ulehčuje práci nebo zvyšuje produktivitu a přináší kýžený efekt. Tím nemusí být pouze “zisk”, ale rovněž zvýšení kvality prováděných činností. Oproti tomu, není-li vhodně a správně použit, obrací se proti tomu, kdo jej drží, a je spíše na obtíž.

Adresa autora:
Ing. Josef Vojáček
vedoucí odboru informatiky LČR, s.p.
e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Stručná charakteristiku IS LČR

IS LČR je provozován a spravován odborem informatiky, který sídlí na ředitelství LČR a metodicky řídí informatiky oblastních inspektorátů (OI) a lesních závodů (LZ), pověřené správou IS na jednotlivých organizačních jednotkách.

Odbor informatiky PŘ LČR

Navrhuje koncepční řešení dalšího rozvoje IS na jednotlivých útvarech LČR a zajišťuje zavádění a provozování IS LČR na bázi výpočetní techniky. Zabezpečuje potřebné vybavení útvarů LČR výpočetní technikou, včetně uživatelských školení. Provozuje počítačové sítě a ostatní prostředky výpočetní techniky. Organizuje pravidelnou poradenskou, konzultační a školicí činnost pro uživatele výpočetní techniky a zajišťuje potřebné uživatelské programy pro řídící, operativní, výkaznickou a rozborovou činnost.

Informatici OI a LZ

Výkonnou správu částí IS umístěných na organizačních jednotkách provádějí informatici OI a LZ. Jejich úkolem je zejména podle metodických pokynů a stanovených pravidel provádět instalace a údržbu softwarového a hardwarového vybavení, administraci lokálních počítačových informačních sítí a svěřené části celopodnikové komunikační sítě, údržba systému a funkčnosti elektronické pošty. Dále pak je jejich velmi důležitým úkolem provádění uživatelských školení zaměřených na popularizaci a obecné znalosti IT a používání obecných softwarových systémů (zejména operační systémy Windows, používání internetu a intranetu, používání elektronické pošty a používání obecného kancelářského SW - MS Word, MS Excel).

Hardware a komunikační sítě

V současné době provozují LČR 114 serverů na organizačních jednotkách, 20 serverů na podnikovém ředitelství (PŘ) a cca 2300 pracovních stanic, terminálů a notebooků. Všechny organizační jednotky jsou vybaveny lokálními počítačovými sítěmi (LAN) a tyto sítě jsou spojené do celopodnikového informačního a komunikačního systému (WAN). Prostřednictvím tohoto systému mají všechny organizační jednotky zajištěný přístup k internetu, intranetu, elektronické poště a vnitropodnikovému telefonickému spojení (IP telefonie). Podnik má jednotnou technickou platformu pro servery, stanice a notebooky, pro tiskárny i síťové komponenty.

Provozované softwarové systémy

Základ IS tvoří v současné době jednotlivé úlohy systému ekonomických informací, doplněné o moduly pro práci s daty LHP a dalšími speciálními úlohami pro dílčí činnosti podniku (výpočty škod zvěří a imisemi, oceňování lesa atd.). Pomocí těchto systémů jsou zpracovávány klíčové procesy podniku, počínaje výrobou a pokračující přes účetnictví, odbyt, evidenci dlouhodobého majetku, drobný majetek, styk s bankovními domy a různé další. Veškerá data pořizovaná jednotlivými agendami jsou společně ukládána do jednotné centrální databáze, která umožňuje libovolné decentralizované opakovatelné využívání těchto dat v různě modifikovatelných souvislostech.¨