Problematika ponechání vybraných lesů samovolnému vývoji

Vladimír Švihla

Jak již bylo v Lesnické práci uvedeno (LP 4/2003, str. 37), uspořádaly letos v únoru CHKO Český kras, Komise pro mimoprodukční funkce lesa OLH ČAZV a Národní lesnický komitét seminář “Problematika ponechání vybraných lokalit lesů samovolnému vývoji”. V tomto článku chci uvést stručné výtahy z hlavních příspěvků (příspěvek Ing. Krečmera uvádíme v upravené podobě celý, pozn. red.).

Ponechání vybraných částí lesů v ZCHÚ bez zásahů

Ing. Petr Moucha, CSc., (SCHKO) upozornil na problémy tohoto rozhodnutí z hlediska vlastnických poměrů, ale i na skutečnost, že některá chráněná území (CHÚ) nelze ponechat samovolnému vývoji, protože chráněný fenomén vznikl v kulturně obhospodařované krajině. Vždy se musíme vypořádat s otázkou smyslu rozhodnutí o bezzásahovosti, jeho ekonomické přijatelnosti a společenské odůvodnitelnosti. Přesto má ponechání pečlivě vybraných CHÚ bezzásahovému režimu velký význam, protože umožňuje studovat sukcesní vývoj lesů v současných, antropicky pozměněných podmínkách.

Změny humusové vrstvy při přirozeném vývoji lesních porostů

Experimentální výsledky změn humusové vrstvy v závislosti na přirozeném vývoji lesních porostů na příkladu z NPR Žákova hora (prof. Ing. Vilém Podrázský, CSc., LF ČZU) prokázaly značnou variabilitu humusových forem v rámci jednoho stanoviště v závislosti na vývojovém stadiu lesního porostu, na jeho prostorové výstavbě a druhovém složení. Přirozené lesní ekosystémy vykazují významnou dynamiku nadložního humusu, v některých případech srovnatelnou s dynamikou lesů hospodářských. Stadia vývoje s vysokou čistou primární produkcí akumulují vyšší zásobu nadložního humusu a projevila tendenci silného příjmu živin, vedoucím až k projevům acidifikace. Silnější prosvětlení porostu vede v rámci stadia rozpadu k zintenzivnění dekompozičních a mineralizačních aktivit půdy a k jisté revitalizaci půd. Smrk přispívá k extrémnější tendenci pedogeneze - hromadění nadložního humusu a k projevům acidifikace. Získané výsledky výzkumu dokumentují údaje o přirozených lesních ekosystémech a slouží jako srovnávací báze pro posouzení vývoje lesních porostů s různou intenzitou hospodaření.

Modelování vývoje lesních porostů

Prof. Ing. Jaroslav Simon, CSc. (LDF MZLU), doc. RNDr. Stanislav Vacek, DrSc. (VÚLHM) a Ing. Tomáš Minx (LDF MZLU) prezentovali výsledky modelování vývoje lesních porostů na lokalitě NPR Karlštejn “Doutnáč” pro stanovení zaměření managementů, tj. bezzásahový režim a ochranu působení přírodních procesů. Simulace vývoje provedli na bázi využití růstového simulátoru SILVA 2.2. Posuzovaly se tři plochy - vápnomilná bučina, lipová doubrava a teplomilná habrová doubrava s provedením podrobného zhodnocení stavu i predikce vývoje lesních porostů. Hlavním výsledkem práce je konstatování, že zadaný režim vývoje lesních porostů, tj. samovývoj a ochrana působení přírodních procesů zajišťuje zachování stavu v souladu s přírodními porostními podmínkami, tj. bude zajištěn i princip trvalé udržitelnosti lesních společenstev na Doutnáči.

Druhová skladba, typologie a bezzásahovost

Ing. P. Šamonil (LF ČZU, CHKO Český kras) provedl rozbor potenciální druhové skladby lesních porostů jako kritéria pro výběr ponechání samovolnému vývoji v CHKO Český kras. Využitím porovnání přirozené druhové skladby dle různých autorů (PLÍVA, MACKŮ, RANDUŠKA, MÍCHAL, VIEWEGH, TRNČÍK, PRŮŠA, ANONYMUS) i vlastním šetřením došel k závěru, že vymezení typologických jednotek uvedenými autory je pro Český kras třeba v některých případech přehodnotit, avšak je možné zde objektivně předpokládat přítomnost třetího vegetačního stupně. SLT 3W, vápnomilná dubová bučina (Querceto-Fagetum calcarium) je v této oblasti jednoznačně mezoklimaticky podmíněný (pouze pro severní expozice) a dokumentuje přesvědčivě vyšší zastoupení druhu Fagus silvatica v přirozené skladbě lesních porostů. Porosty s dominantním zastoupením buku v Českém krasu je třeba hodnotit jako stabilní, vysoce přirozené.

Doc. Ing. Jiří Viewegh, CSc., (LF ČZU) předložil pohled typologa na bezzásahová území. Především požaduje definování pojmu bezzásahovost a co se jí má docílit. V odpovědi - “přirozený systém” - nachází prostor pro typologii lesů. Řešení problému bezzásahovosti by mělo především vycházet ze stavu určitého území, tj. lesního typu a jeho odlišnosti od skutečného stavu. Nejde však jen o dřevinnou složku ekosystému. Ta je jen prvním záchytným bodem, z něhož je třeba vycházet. Velmi důležitým faktorem je stav živočišné složky předmětného území. Příroda si těžko poradí sama při dosažení klimaxového stadia tam, kde je rovnováha společenstva nějakým způsobem narušena. Rovnovážné společenstvo je zde otázka dlouhodobá, může dojít ke změně živinných podmínek stanovišť či dokonce půdního typu. Bezzásahová území jsou možná jen v rozsáhlých oblastech, kde se všechny složky ekosystému příliš neodlišují od teoretického rovnovážného stavu. V případě porušení rovnovážného stavu nelze území ponechat bez sanačního zásahu alespoň v počátečních stadiích narušení z důvodů nemožnosti izolace od ostatního území.

Sociálně-ekonomické dopady

Doc. Ing. L. Šišák, CSc., a Ing. P. Smrčka (LF ČZU) předložili přípěvek, který shrnuje výsledky tříletého studia sociálně- ekonomických dopadů ponechání části lesů v ZCHÚ spontánním procesům. Pro účely rozhodování o ponechání části lesů v ZCHÚ spontánním procesům je použita metoda pozorování ukazatelů vstupů (nevyužité, resp. odňaté, tržní, dřevoprodukční funkce lesa) a výstupů (užitků, které plynou z plnění daných přírodoochranných funkcí lesa). Hlavním ukazatelem vstupů byla zvolena hodnota objemu produkce, (celkový hodnotový průměrný přírůst), jako nejlépe použitelná metoda stanovení výstupů se ukazuje metoda experimentálně odvozeného expertního ohodnocení přírodoochranných funkcí lesa. Je-li hodnota poměrného ukazatele výstupů a vstupů vyšší než 1, je ze společenského hlediska možno akceptovat ponechání dané části lesa výlučně kulturně-naučnému bloku funkcí, především funkcím přírodoochranným, tj. odejmout les jeho produkčním, tržním funkcím. Je-li poměrný ukazatel menší než 1, je proces ponechání ZCHÚ samovolnému vývoji z celospolečenského hlediska problematický. Ze 40 sledovaných ZCHÚ při maximálním stupni přirozenosti je v 37 případech poměrný ukazatel vyšší než 1, při průměrném stupni přirozenosti pak pouze v 19. Z výsledků vyplývá, že nejvhodnějšími částmi lesních ekosystémů pro ponechání spontánním procesům jsou rašeliniště, mokřady, extrémní a exponovaná stanoviště a části lesních ekosystémů ZCHÚ s maximálním stupněm přirozenosti.

Minimální výměra lesů

Problémem minimální výměry lesů v CHÚ pro ponechání samovolnému vývoji se zabývá S. Vacek. Při stanovení ekologických kritérií pro toto rozhodování byla pozornost zaměřena na vybrané národní přírodní rezervace (NPR), přírodní rezervace a I. zóny NP a CHKO v různých ekologických podmínkách ČR. Rozbor problematiky obsahuje diskuzi s velkým počtem odborníků našich i světových a uvádí metody, které jsou pro řešení problematiky stanovení minimální výměry lesů v CHÚ pro ponechání samovolnému vývoji rozhodující. Při vlastních experimentálních pracích byla zvolena metodika vycházející ze zastoupení věkových stupňů, kdy plochu minimálního areálu představuje suma jednotlivých ploch dřevin přirozené skladby. Plocha minimálního areálu se značně liší pro přirozené podmínky prostředí a pro různé imisně ekologické místní podmínky. Výsledky výzkumu obsahuje tabulka.

Pro relativně přirozené podmínky prostředí se minimální areály pro ZCHÚ semknutých útvarů pohybují v rozmezí 10-62 ha, pro stávající ekologické podmínky prostředí s relativně funkčními porosty v okolí posuzovaných ZCHÚ v rozmezí 21-124 ha a pro stávající imisně–ekologické podmínky prostředí s relativně nefunkčními porosty v okolí studovaných ZCHÚ v rozmezí 31–185 ha. Získané výsledky odvozené z 36 lokalit, diferencované podle rostlinných formací, stanovištních a porostních podmínek prostředí, je potřeba dále ověřovat a doplnit na větším spektru ZCHÚ v různých PLO.

Dohoda LČR a SCHKO

Uspořádaný seminář podstatně přispěl k objasnění praktických otázek při stanovení podmínek pro ponechání lesů samovolnému vývoji i k definování účelů tohoto procesu. V závěru bylo zdůrazněno, že pro zabezpečení tohoto náročného úkolu byla uzavřena dohoda mezi Ředitelstvím LČR, s.p., v Hradci Králové a Správou CHKO ČR v Praze, která celému procesu dává reálný a smysluplný základ.

Adresa autora:
Doc. Ing. Vladimír Švihla, DrSc.
předseda Komise pro mimoprodukční funkce lesa ČAZV,
e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.