Výtěžnost celulozářského zpracování dříví

Stanislav Konvička

Průmyslové dříví se zpracovává zejména dvěma postupy - pilařským, produkujícím řezivo a aglomerované stavební materiály, a chemickým, produkujícím zejména polotovary pro papírenskou výrobu. Obě technologie dosáhly nejen vysokého stupně technologické dokonalosti, ale i vzájemné nezávislosti, byť základní surovina jako produkt lesního hospodářství pochází z jednoho zdroje.

Teprve větší produkce kvalitní štěpky z moderních pil a zejména výstavba velkokapacitní pily v těsné blízkosti celulózky Biocel, a. s., v Paskově na severní Moravě vedou k žádoucímu hledání vzájemně výhodných technologických a ekonomických vazeb.

Ne všechnu vytěženou dřevní hmotu lze zpracovat na pile. Horší kvalitativní druhy (smrkové, resp. borovicové) vláknoviny tvoří základní surovinu pro dvě české celulózky:

- Fratschach Pulp & Paper, a. s., Štětí

- Biocel Paskov, a. s.

Rentabilita celulózo-papírenského průmyslu

Rentabilitu celulózo-papírenského průmyslu silně ovlivňují kromě technické úrovně náklady na suroviny, a to zejména na dřevní hmotu a ceny výrobků. Důležitou roli v širším měřítku sehrává stupeň vertikální integrace (objem konečné papírenské produkce), která se vyrobí při daném objemu výroby buničin.

Tento ukazatel není zcela exaktní, protože určitá část papírů je tvořena recyklovanými surovinami a také surovinami nevláknitého charakteru.

Z rozboru skladby cen vlákninového dříví, který provedla uznávaná finská společnost Jaakko-Poyry specializovaná na výzkum v dřevozpracujícím průmyslu, vyplývá, že v ČR je po Finsku druhá nejvyšší cena vlákninového dříví nastojato, což znesnadňuje tvorbu přidané hodnoty v navazujících zpracovatelských odvětvích. Celková cena vlákninového dříví, zahrnující veškeré ostatní manipulační a režijní náklady, je již se sousedními zeměmi, jako jsou Rakousko nebo Slovensko, srovnatelná (ovšem právě za cenu nižších manipulačních nákladových cen). Větší prostor pro tvorbu přidané hodnoty pak iniciuje další rozvoj odvětví.

Rentabilita obou českých celulózek je srovnatelná s velkou většinou podobných celulózek v Evropě. Je to dáno jejich dobrou technickou úrovní, nepřetržitě zajišťovanou modernizacemi a celkovou strukturou nákladů. A to i při vyšších nákladech na dřevní hmotu. Nákladová skladba je také ovlivněna nízkými personálními náklady.

Hlavním důvodem pro stavbu nových celulózek je dostatečný výskyt suroviny (v současnosti např. Brazílie, Indonésie, ale i německý Stenal, kde je přebytek borovice).

Orientace na výrobky s vyšší přidanou hodnotou

Stupeň orientace českého papírenského průmyslu na výrobky s vyšší přidanou hodnotou je v porovnání s výše uvedenými sousedními zeměmi nižší. Není to dáno pouze existencí neintegrované sulfitové celulózky (není přímo spojena s následnou výrobou papíru) v Paskově, ale také nižším stupněm rozvoje papírenského průmyslu vůbec. Například celulózka v Paskově dodává českým papírnám jen 7,6 % své roční produkce.

(Pro orientaci čtenářů Biocel produkuje smrkovou bělenou sulfitovou buničinu, která se používá z větší části pro výrobu kvalitních hygienických papírů, například kapesníčků nebo obličejových ubrousků, ale také pro výrobu bezdřevých tiskových papírů, jemnějších balicích papírů nebo různých papírenských specialit.)

Zatímco jsou naše dvě celulózky plně srovnatelné se závody nejen našich sousedů, ale i s většinou evropských celulózek, neplatí to už o papírenských strojích, kde se projevuje technické zaostávání. Při papírenském zpracování dříví na vlákniny lze získat řadu produktů lišících se svým výtěžkem z dřevní hmoty; počínaje klasickou bílou dřevovinou s výtěžkem až 95 %, vyráběnou mechanickým broušením polen, nebo novější druhy mechanických vláknin, vyráběných rafinací štěpek. Škála produktů končí bělenými chemickými buničinami s výtěžkem 42–45 %. Ty se vyrábějí hlubokým chemickým rozkladem dřeva. Tyto produkty se samozřejmě liší použitím a cenou.

Výtěžnost a náklady na dřevní hmotu

Pro následující úvahu jsem použil ceny 800 Kč/m3 za vláknovinu pro výrobu chemické buničiny a 1600 Kč/m3 pro pilařské zpracování.

Při pilařském zpracování dříví činí výtěžnost řeziva 60 %, dále se získá 30 % štěpky využitelné pro výrobu papírenských vláknin a konečně 10 % pilin, které můžeme považovat s jistým zjednodušením za odpad.

Při výrobě buničiny tvoří náklady na dřevní hmotu cca 40 % celkových vlastních nákladů výroby (dřevo, chemikálie, energie, mzdy a služby), u pilařské výroby činí náklady na (smrkové) dříví cca 82 % všech výrobních nákladů.

Pro další srovnání použiji čisté průměrné ceny výrobků (ceny bez dopravného a prodejních nákladů), které činí:

- Bělená buničina smrková, sulfátová 13 500 Kč/t

Pozn: Ceny v dřevozpracujícím komplexu, a to zejména u komerčních buničin jsou vysoce nestálé a oscilují kolem tzv. trendové ceny 550 USD/t NBSK (bělená sulfátová severská buničina) v rozsahu cca + 50 až - 30 %.

- Smrkové řezivo 4 000 Kč/m3.

- Štěpka (pro celulózku) 800 Kč/m3.

Vezmeme-li v úvahu výtěžnost buničiny z 1 m3 vláknoviny, vynaložené úplné vlastní náklady výroby a ceny výrobků, dostaneme se k následujícím hodnotám v Kč při zpracování 1 m3 celulózařského, resp. pilařského dříví (tab. 2).

Samozřejmě, že tato konstrukce je spíše ilustrativní, vystihující spíše trend než přesné absolutní hodnoty, které se liší případ od případu v závislosti na technologické úrovni a okamžité cenové situaci.

Pokud jde o buničinu, české závody nemají možnost ovlivňovat její cenu, protože se na celosvětové výrobě obchodu s komerční buničinou podílejí jen mizivou částí.

(Pro ilustraci - ročně se ve světě vyrobí 190 miliónů tun papírenských vláknin, z toho je 138 miliónů tun chemických buničin; ale jen 42 miliónů tun chemických buničin je považováno za ryze komerční buničiny. Z toho naše česká produkce komerčních buničin tvoří jen 1,04 %.)

Je však v silách celého dřevozpracujícího komplexu správně a s co největší výtěžností rozložit ceny výrobků a polotovarů a postupem času dotvářet hodnotový řetězec od základní suroviny - dřeva - až po finální výrobky s vysokou přidanou hodnotou - papíry nebo výrobky ze surového řeziva.

Budoucnost celulózo-papírenského zpracování dříví v ČR

Pokud jde o samotnou chemickou buničinu, v ČR se již asi nenajde lokalita, kde by bylo únosné postavit celulózku se současně ekonomicky uznávanou velikostí, která je řádově asi 500 000 tun ročně. Narostla by tím také spotřeba dřevní hmoty o 2 750 000 m3 ročně. Vytěžené dříví, v našich poměrech většinou jehličnaté, lze ale v maximální možné míře pilařsky zpracovat a vzniklou kvalitní štěpku dále použít na výrobu papírenských vláknin. A to nejen na buničinu ve stávajících dvou celulózkách, ale i moderními způsoby na mechanickou vlákninu, jejíž výroba má v ČR lepší zejména ekologické předpoklady. Tyto mechanické vlákniny - dřevoviny pak lze využít v následné papírenské výrobě mnoha druhů papírů a kartónů.

Adresa autora:
Ing. Stanislav Konvička
Biocel Paskov, a. s.
e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.