Zalesňování nelesních půd v praxi

Miroslav Mikeska

Každý majitel zalesňovaného zemědělského pozemku si musí uvědomit, že převod zemědělské půdy na lesní je zásah do krajiny, ke kterému je nutno přistupovat velmi citlivě, neboť jde o ekologicky významnou, odpovědnou, zavazující a zároveň nákladnou, byť dotovanou činnost. Jde o dlouhodobý proces a případné vrácení zalesnění zpět pro účely zemědělství je velmi složité a nákladné. V praxi se navíc bohužel ukazuje, že se v přístupu k zalesnění nelesních půd stále nedaří prosadit ekologický význam, který by měl být na prvním místě, zvláště když je tato činnost dotována.

Souhrn poznatků ze současné praxe zalesňování nelesních půd

Lesní typ

Jakékoli jiné stanovení lesního typu (LT) než posvěcením typologem příslušné pobočky ÚHÚL je chybné. Výhradně ÚHÚL je pověřen jednotnou údržbou typologického systému, LT pozemku se musí dostat do aktuální jednotné digitální typologické mapy a postupně časem do katastru (postupné vkládání SLT do KN), což lze zase jedině přes typologa ÚHÚL. Nelesní půdy vyžadují větší erudici pro stanovení LT než lesní pozemky, dokonce mívají jiný charakter než sousední porosty.

Dřevinná skladba

Nepoučitelnost člověka u záležitostí přesahujících jeho věk a jeho necitlivost k přírodě je známa. Totéž platí i u zalesňování nelesních půd. Je úspěchem (bez ohledu, jaký asi byl zalesňovací projekt) najít zalesněnou zemědělskou plochu, kde smrk (SM) či borovice (BO) nečiní téměř 90 % a okraje nejsou zpevněny MD. Zpravidla takto zalesněná plocha navazuje na obdobný porost čistého SM. Zkušenosti s porosty první generace lesa (jsou též shrnuty v OPRL) na bývalých nelesních pozemcích odsunutých Němců v příhraničí jasně potvrzují dávno vysledovaný fakt, že na bývalých nelesních půdách SM totálně trpí hnilobami a nic na tom nemění ani skutečnost, že tyto porosty byly zároveň loupány jelení zvěří (v současnosti jsou cca 50leté). Bezútěšnost těchto rozsáhlých SM porostů podtrhuje kromě mnohého i fakt, že místa, která byla ponechána sukcesi, jsou nejen ekologicky nesrovnatelně cennější, ale i produkčně na tom nakonec nejsou o mnoho hůř. V některých PLO (23, 24, 25, 26...) dosahují porosty SM první generace 18 % plochy oblasti; jsou téměř bezcenné a předčasně se obnovují. Nejlépe dopadají porosty klenu (KL), dubu (DB), lípy (LP), olše (OL) a jasanu (JS). Další nejoblíbenější hospodářská dřevina BO na nelesních půdách bývá výrazně sukatější a také více trpí hnilobami. O nevhodnosti použití jehličnanů k zalesňování zemědělských půd ukazují i hojně zakládané ekologicky bezcenné, ruderalizované SM a BO myslivecké remízky.

Sukcese

Ukazuje se, že v daleko větší míře lze využít při zalesňování nelesních půd více či méně řízené a levné sukcese. Například i porost břízy (BR) v komplexu SM porostů je ekologický přínos a BR jde občas dobře na odbyt. Navíc se často, a to i u velmi mladého BR nárostu objevuje pod porostem nálet buku (BK), SM a ostatních cenných dřevin. Dokonce na volnou plochu některých chudých luk je schopen se šířit i BK (Trutnovsko - Hrádeček, obr. 1). Totéž platí u KL, JV, JS, DB, HB. Limitující je zase jen ochrana proti zvěři. Vyžaduje to jen větší vnímavost k přírodě, trpělivost a administrativní problém s tím, že sukcese se nevede jako zalesnění.

Ochrana přírody

I v této problematice jsou otázky ochrany druhu či biotopu brány lesnickým provozem jen jako nutné zlo. Neodbornost na obou stranách je vůbec největším problémem pro ekologicky, odborně a i ekonomicky vyváženou problematiku zalesňování nelesních půd.

Rozdíly mezi zalesněnými pozemky a zařazením do lesních pozemků

To, že existuje hodně zalesněných pozemků, které nejsou v katastru nemovitostí (KN) zapsány jako pozemky k plnění funkcí lesa (PUPFL) vcelku nikoho nepřekvapí, že jsou však rozdíly i mezi rozhodnutími o prohlášení pozemku za PUPFL a skutečným druhem pozemku v digitálním katastru i po čtyřech letech, svědčí o často neodpovědném přístupu k této krajinotvorně významné problematice ze strany vlastníků i některých úřadů.

Rámcový výběr nelesních pozemků k zalesňování

Jako rámcová zásada pro volbu pozemků k zalesnění z hlediska legislativní a majetkové průchodnosti platí, že za nově navrhované lesní prvky volíme z více variant přednostně tyto:

- pozemky vhodné pro prvky ÚSES;

- místa s pokročilou sukcesí a místa zpustlá a neplodná a těžko využitelná;

- plochy poblíž katastrální a majetkové hranice;

- půdy horších bonit.

Především je třeba tedy brát v úvahu při výběru ploch místní generel či projekt ÚSES: rozmístění biocenter (funkčních či nefunkčních a navržených) a vedení biokoridorů. Zalesňování nelesních pozemků dále bude časté v rámci krajinotvorných programů (zvláště revitalizace říčních systémů):

- různou měrou devastované pozemky, u nichž je zalesnění jediný způsob, jak co nejrychleji stabilizovat danou lokalitu (jde o povrchové doly, pískovny, lomy, navážky, haldy, výsypky a plochy ohrožené erozí);

- pozemky s různým stupněm sukcese, u nichž je tvorba lesa z hlediska ekologického nebo ekonomického žádoucí;

- pozemky, u nichž jde o legalizaci stávajícího stavu;

- doplňování břehových porostů.

Vhodně založené porosty plní mnoho funkcí. Mohou se stát významným krajinotvorným prvkem, ať již vhodnou arondací lesů, nebo vytvořením ostrovů vysoké zeleně v rozsáhlých bezlesých celcích. Lze je založit a využít jako remízky i útočiště pro zvěř, ale i rostlin v kulturní krajině.

Počítá se zejména s tím, že ze zemědělského využívání budou vyřazeny půdy ohrožené erozí, jejichž zalesněním může dojít k významnému omezení devastace krajiny. Na současném zemědělském půdním fondu (ZPF), na kterém byla jednostranně uplatňována intenzifikace zemědělské výroby, dochází k zvýšenému rozvoji erozivních procesů v půdě (téměř 40 % zemědělských půd u nás je ohroženo erozí). Tomuto nepříznivému vlivu lze čelit i zalesněním pozemků ohrožených erozí, založením vsakovacích pásů především na svazích nebo větrolamů v rovinných otevřených polohách.

Diferenciace způsobů zalesňování

Devastované pozemky vyžadující vegetační stabilizaci

Rámce opatření a jejich postup (SMEJKAL 1999):

- Stabilizujeme v nezbytném rozsahu terén ohrožený erozí mechanickými zásahy (terasy, oplůtky, v extrémním případě i rovnanina z neopracovaných kamenů).

- Na stabilizovaná nebo méně exponovaná místa vysazujeme nebo vyséváme dřeviny. V nestabilizovaných místech začneme s obnovou na úpatích svahů a během času postupujeme odspodu nahoru. Na místech ohrožených suchem (kamenolomy, výsypky z nezvětralé hlušiny) používáme obalovanou sadbu. Zalesňujeme na podzim (září až konec října) nebo časně zjara, aby se co nejlépe využila jarní vláha. V mnoha případech se po čase dostavuje nálet pionýrských dřevin (BR, osika, jíva, BO, vrby, keře). V případě nedostatku blízkých zdrojů semene pro nálet na plochu je vhodné provádět v nezabuřeněných místech výsev BR na sníh.

- V odrůstajících porostech provádíme zásahy zaměřené na zdravotní výběr a na prořezávání přehoustlých částí, které by při přeštíhlení stromků ohrožoval mokrý sníh.

- V dospělých porostech pionýrských dřevin ve věku, kdy se začínají spontánně prosvětlovat, provádíme skupinové, popř. pruhové podsadby (BK, SM, JD, LP, JV, HB) nebo cílové dřeviny zavádíme na maloplošných holosečných obnovních prvcích (DB, BO, OL, JS). Protože se porosty uvedených pionýrských dřevin (kromě BO) nedožívají věku obvyklého u ostatních dřevin, doporučuje se započít s těmito zásahy zhruba u BR, OS a OL v 60-70 letech, u vrb v 30-50 letech (podle druhu a podmínek).

Postupnou přeměnou se dosáhne žádoucí cílové skladby s velkou věkovou, a tím i prostorovou rozrůzněností porostů. V porostech ostatních dřevin provádíme standardní výchovné zásahy, směřující ke zvyšování stability a trvalosti porostů.

Nevyužívané pozemky s různými sukcesními stadii

Nálet stromů a keřů na zarostlých pozemcích je vhodné ponechávat i v případě převodu na lesní pozemky. Nejen v krajinách s intenzivním zemědělstvím by bylo neuvážené sukcesní stadia paušálně “přezalesňovat”, když jiných pozemků k zalesnění je dost a likvidace náletu vyžaduje vysoké náklady. Uvedené plochy jsou vhodné jako biotop celé řady živočišných druhů, které neobstojí ani v lese, ani na poli. Spontánní sukcesní stadia je třeba stabilizovat, protože jsou pro zemědělskou krajinu vzácnější a cennější než les. Případné jejich “přezalesnění” však především záleží na stanovištní a funkční lokalizaci v kontextu s charakterem a posláním okolní krajiny (ostatně nově zakládaný lesní porost je podstatně nákladnější). Součástí následné péče by mohlo být doplňování a podpora stanovištně i ekonomicky vhodných dřevin (viz předchozí odstavec), případně i keřů a ohrožených stromů, i ovocných (tab. 2). Problematika sukcese je v našem praktickém lesnictví dost opomíjená a stojí za podrobnější popsání.

Ostatní zalesnitelné nelesní pozemky

Jsou to většinou plochy opuštěné orné půdy, louky, pastviny, popř. i po delší dobu zemědělsky nevyužívané silně kamenité půdy, mokřady, břehy vodotečí apod. Jejich těžiště bude pravděpodobně ve výškách od 500 do 900 m n. m. Převládají zde půdy sušší s půdním profilem ovlivněným předcházející hospodářskou činností, zejména orbou a sklizní trávy.

Vhodné části doposud zemědělsky využívaných půd

Lze je využít na založení vsakovacích pásů, větrolamů, remízků, plantáží vánočních stromků apod.

Vsakovací pásy se zakládají na rozsáhlých, zemědělsky obhospodařovaných svazích k zachycení a přerušení povrchového odtoku srážkové vody, a tím omezení její erozivní činnosti. Pásy se umísťují napříč svahu a vsak vody do půdy se zesiluje vyoranými brázdami a hrázkami po jejich okraji. Šířka a vzdálenost pásů se volí po-dle srážkových a odtokových poměrů.

Upřednostňuje se použití dřevin s bohatým kořenovým systémem (DB, JS, javory, BO). Okraje pásů se zahušťují keři. Pro založení vsakovacích pásů lze využít stávajících horizontálně probíhajících mezí.

Naopak v rovinatých otevřených polohách ohrožených suchými, prudkými větry je výhodné využít možnosti zalesnění částí zemědělských půd pro založení větrolamů. Zmírňují rychlost větru, chrání půdu před erozí, regulují klimatické podmínky pozemků apod. Na rozsáhlejších pozemcích je nezbytné jejich promyšlené a účelné rozmístění po ploše. V rovinách neohrožovaných vodní erozí se osvědčuje zakládání větrolamů o šířce 6 až 11 metrů, v polohách s prašnými bouřemi až 15 m. Vzdálenost hlavních pásů orientovaných kolmo na směr převládajících větrů se volí na základě zjištěného útlumu energie větru, a to na suchých písčitých půdách 300 až 400 m, na hlinitých půdách 500 m a na těžkých až 600 m. Hlavní složkou větrolamů jsou DB a LP, na vlhčích a bohatých půdách v lužních oblastech JS a ve vyšších polohách KL. Tyto druhy se doplňují ostatními dřevinami a keři odpovídajícími místním přírodním podmínkám. Dřeviny se vysazují v řadách tak, aby bylo dosaženo střechovitého tvaru porostu: nejvyšší dřeviny ve středu, keře po okrajích.

Určité části zalesňovaných ploch nebo menší izolované plochy především v oblastech intenzivně zemědělsky využívaných mohou sloužit jako remízky či významná útočiště pro zvěř. Pro jejich zakládání se druhové složení zpestřuje řadou dalších stromů, ale i keřů, které poskytují vhodný úkryt nebo potravu (tab. 2). Je důležité, aby v remízcích byla zajištěna větší hustota porostu a vytvořena zejména spodní etáž (přízemní vegetace do výšky 3 m) a porostní plášť z keřů.

Účelné je na zemědělsky využívaných, ale neproduktivních půdách založit například i plantáž vánočních stromků. Ta umožňuje vhodné využití ploch i pod elektrovody, kde nelze pěstovat normální lesní porosty. Pro tento účel se používá smrk ztepilý, smrk pichlavý, borovice lesní a černá, jedle bělokorá, kavkazská i obrovská, douglaska a další. Vysazují se silné, starší sazenice ve větším sponu, a to např. u smrku 1,5 x 1,5 m, borovice 2 x 2 m, jedle bělokoré 1,5 x 2,1 m apod. podle plánovaných rozměrů stromků. Nezbytná je důkladná ochrana kultur především proti poškození zvěří. Vánoční stromky nelze pěstovat na plochách s výskytem pozdních mrazů.

Volba dřevin

Vhodná volba dřevin musí odpovídat podmínkám prostředí daným zejména nadmořskou výškou, stavem půdy, zatížením imisemi i předpokládanou funkcí porostu.

Na nelesních půdách, především na dříve oraných, není výhodné vysazovat smrk ztepilý, ale především listnaté druhy dřevin a zčásti i u nás nepůvodní (introdukované) jehličnany. Smrk ztepilý zde napadá houba kořenovník vrstevnatý, který působí tzv. “červenou hnilobu dřeva” a václavka (napadá nejčastěji oddenkovou, nejcennější část kmene až do výšky 12 m). Dřevo je pak zpravidla možné využít jen na palivové dříví. V případě nezbytnosti výsadby je nutné omezit rozsah škod smíšením s listnatými dřevinami.

Z introdukovaných dřevin jsou velmi dobré zkušenosti s douglaskou tisolistou (Pseudotsuga taxifolia) a jedlí obrovskou (Abies grandis), kterými lze částečně nahradit smrk ztepilý, a to zejména na živných půdách.

V tab. 2 je stanoveno navrhované složení kultur pro jednotlivé cílové hospodářské soubory (CHS), do kterých je nutno zařadit na základě platného autorizovaného typologického šetření všechny vznikající lesní porosty. Tato doporučená dřevinná skladba se liší od cílových skladeb v HS na stávající lesní půdě kvůli zdůraznění ekologického aspektu zalesňování nelesních půd a hnilobou trpícím smrkem (nesmí převládat kromě nejvyšších poloh).

Adresa autora:
Ing. Miroslav MIKESKA
ÚHÚL, pobočka Hradec Králové
500 02 HK, Veverkova 1335
e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.