Způsob odvolání nebyl normální
Důvody odvolání
- Kde vidíte důvody Vašeho odvolání a jaké oficiální důvody Vám byly sděleny? V médiích proběhla řada spekulací (od tlaku dřevařů a reformy smluv přes odhalené nedostatky v hospodaření NKÚ, tlak myslivecké lobby, rozbití dosavadních obchodních vztahů až po nevýhodný nákup domu v Brně).
Především chci říci, že po dvanácti letech působení ve funkci generálního ředitele jakéhokoliv velkého podniku považuji změnu za normální. Za nenormální však považují způsob, jakým byla věc realizována, protože ten patří buď do 50. let minulého století, nebo do praktik domorodého kmene, nikoliv do civilizované společnosti roku 2003, která chce navíc vstoupit do evropského společenství. Důvody mi žádné sděleny nebyly. Ty, které byly uvedeny tiskovým mluvčím ministerstva, jsou zástupné. Podnik je v dobré hospodářské situaci a nižší hospodářský výsledek za minulý rok byl způsoben tvorbou rezerv. To vysvětlí každá účetní. Výrok tiskového mluvčího o tom, že se jedná o oživení managementu, ponechávám bez komentáře. Kontrola NKÚ je periodická, začala 1. 9. a potrvá do ledna 2004. V té době teprve začínala šetření a nemohl být znám žádný závěr. Za zmínku stojí šetření policie, která, podle mně známých informací, šetří u LČR tři případy, a to koupi domu v Brně od společnosti CE Wood, nákup lesa od společnosti LESS Bohdaneč a údajně i dopis, kterým reagujeme na žádost společnosti CE Wood o zvýšení limitu těžby. V Brně jsme potřebovali naléhavě řešit problém budovy oblastního inspektorátu, která byla ve staticky tak špatném stavu, že rekonstrukce by stála 20 mil. Kč. Proto jsme využili nabídku koupě budovy bývalého ředitelství Jihomoravských státních lesů, která historicky státním lesům patřila. Je na dobré adrese v centru Brna a přináší nám slušný výnos z pronájmu prostor, které nevyužíváme. Ceny jsou vždy stanoveny na základě znaleckých posudků a jsou nižší než nejnižší cena z těchto posudků. Koupě jsou odsouhlasovány lesní správou nebo oblastním inspektorátem. Tak to bylo i v těchto případech a nelze je nikterak zpochybnit. Šetření však může být součástí scénáře a hledání důvodů. Pokud totiž kdokoliv dá policii podnět, ta jej musí prošetřit. Nic nevyšetří, případ odloží, avšak to již stačí ke zpochybnění činnosti kohokoliv. Tyto podněty nebyly jediné a vždy pocházejí z oblasti severní Moravy. Přesto, že LČR nakoupily desítky budov a stovky hektarů lesa, směřují právě proti těmto společnostem. Proto jsem dnes přesvědčen, že jsou cílené a mají zpochybnit nejen moji osobu, ale i dotčené společnosti CE Wood a LESS Bohdaneč.
- Právě o Vašich “nadstandardních” vztazích s Ing. Mičánkem a jeho společností LESS Bohdaneč se v lesnických kruzích hodně hovoří. Podle neoficiálních informací ministr Palas zdůvodňuje Vaše odvolání i nevýhodným nákupem lesa od společnosti LESS, která vytěžený les prodala se ziskem LČR.
V předcházející odpovědi jsem již uvedl mechanismus stanovení ceny a schvalování koupí. Tak to bylo i v případě zmíněného nákupu lesa od této společnosti, kdy oproti ceně znaleckého posudku ve výši 43,5 mil. Kč byl nákup uskutečněn za 12,2 mil. Kč, což je pouze 28 % ceny ze znaleckého posudku. Musím však říci, že snahy o kriminalizaci naší činnosti se velmi obávám, už jen proto, že se jí nelze účinně bránit. Každý rád uvěří, že jste zloděj nebo alkoholik. Ať prokážete cokoliv, pomluva vždy zůstane.
- Vy sám jste se v médiích zmínil o tlaku dřevařské lobby. Můžete být konkrétní?
Bylo to první, co mne v těch vypjatých chvílích napadlo. Když jsem pak v klidu analyzoval situaci, důvody vidím jinde. Většinu času, který jsem byl ve funkci generálního ředitele, jsem věnoval snaze o zachování státního lesního majetku a jeho prosperitě. Vždy jsem si myslel, že je to nejúčinnější obhajoba jeho existence. Také jsme to s celým kolektivem zaměstnanců dokázali. Uniklo nám však, že takto spravovaný majetek představuje jedno z posledních nerozdělených “tučných soust” v této zemi. Když se ohlédnu zpět, mohu jmenovat aktivity, které byly proti celistvosti státních lesů namířeny. V roce 1994-95 zde byla snaha začlenit správu státních lesů pod Pozemkový fond tak, aby mohly být lesem vykrývány restituční nároky v zemědělství, samozřejmě v cenách, platných ke dni účinnosti zákona 229/1990, kdy stál hektar mýtního porostu podle staré vyhlášky 25 tisíc Kč.
Další snaha přišla v roce (tuším 2000) v podobě návrhu zákona o fondu rozvoje lesa. Do tohoto fondu měly LČR odevzdat všechny své rezervy (v té době cca 2,5 mld. Kč) a dále platit odvod z každého vytěženého m3. Fond měl mít svoje výkonné orgány, které by moudře rozhodovaly o tom, jak budou námi vydělané prostředky použity.
Samostatnou kapitolou byl nový zákon o myslivosti. I zde byl vyvinut extrémní tlak na využívání státního majetku pro osobní prospěch. Byly dokonce vyvíjeny tzv. výnosové metody výpočtu nájmu, při kterých bychom museli nájemcům honiteb ještě zaplatit. Spoluprací s ostatními vlastníky, poslanci i senátory se podařilo zákon změnit natolik, že se tento cíl nenaplnil.
Poslední snahou minulých měsíců byla novela zákona o prodeji státní zemědělské a lesní půdy. Byl podán pozměňovací návrh, na jehož základě by v případě jeho přijetí musel stát (LČR) prodat lesní a ostatní pozemky v oborách nebo bažantnicích tomu, kdo tam vlastní stavby. Pikantní byla doba splatnosti - 30 let! Návrh byl nakonec, díky atmosféře ve sněmovně stažen avšak tlak na naše obory byl zřejmý.
Všem těmto věcem se vysvětlováním důsledků a spoluprácí s poslanci a senátory podařilo zabránit. Navíc jsme nereagovali na snahy o ovlivnění některých výběrových řízení, nebo umístění volných finančních prostředků, kterých spravujeme dnes cca 4 mld. Kč, do těch “správných” investičních fondů. Výsledek naší činnosti však zřejmě vedl k jednoznačnému názoru, že Oliva a jeho ekonom jsou hlavní žáby na pramenu hojnosti, které je třeba odstranit. To dnes považuji za hlavní důvod mého odvolání.
- Kdy a jak jste se dozvěděl o svém odvolání?
V pondělí 8. 9. v 11 hodin, kdy ředitel kabinetu ministra (Petr Krejčí, pozn. redakce) svolal jednání pod nepravdivou záminkou projednání postupu a koordinace při kontrole NKÚ, a místo toho mi předal odvolací dekret. Bylo to ubohé a myslím, že se i on cítil velmi trapně.
- Mysleli jsme, že odvolací dekret Vám předával náměstek ministra Jaromír Vašíček?
Nikoliv, odvolací dekret mi předal pan Krejčí.
- Měl jste názorové střety se současným vedením ministerstva?
Neměl. Všechny důležité věci jsem se zástupci ministerstva projednával a byly také vždy předloženy dozorčí radě. S ministrem Palasem jsem spolupracoval již od roku 1993, kdy byl poslancem. Ve všech směrech jsem jej celou tuto dobu podporoval. Náš vztah byl vždy vysoce korektní. Při různých setkáních vždy prezentoval stabilitu v obsazení funkce generálního ředitele LČR, naposledy deset dní před mým odvoláním. Síla, která jej k tomuto kroku a hlavně způsobu provedení donutila, musela být obrovská.
Další působení, možné dopady odvolání
- Byla Vám při odvolání nabídnuta nějaká funkce?
Ne.
- Prý jste ukončil doktorandské studium. Jak reálné je Vaše působení na akademickém poli?
Doktorát jsem složil v červnu. Na Lesnické fakultě ČZU v Praze učím již pět let a moje další působení na tomto poli je velmi pravděpodobné.
- Jak hodnotíte další změny u LČR, například odvolání ekonomického ředitele?
Považuji jej za součást scénáře a zadání, které si nový ředitel přinesl. Již v dubnu jsem dostal zprostředkovaně informaci, že pokud se dokáži zbavit určitých jmen ve svém okolí, budu “ušetřen”. Jméno ekonomického ředitele bylo mezi nimi. K těmto špinavým obchodům bych se nikdy nesnížil. Také jsem však věřil, že podobné věci nemohou přes ministra zemědělství projít. Bohužel jsem se mýlil.
- Můžete vysvětlit, jaké změny v obchodní politice jste připravovali a proč? Existoval již zmíněný tlak dřevařů? Jaké je nastavení smluv a dlouhodobé strategie podniku - dají se udělat radikální změny v krátkém čase? Kde Vy osobně očekáváte hlavní změny?
Připravovali jsme celý komplex změn, dotýkající se celého podniku. V obchodní politice se jednalo o nový typ obchodní smlouvy, který by poskytl našim obchodním partnerům větší jistotu, která je nutná například pro pořízení velkých technologických investic. Na druhou stranu měla přinést transparentní, tržní způsob stanovení cen dřeva. Opakuji však, že dnes si nemyslím, že tyto věci byly příčinou mého odvolání. Dnes mají LČR smlouvy jedno až dvouleté a potom smlouvy na dobu neurčitou s výpovědní dobou dva roky. V krátkém čase tedy radikální změny udělat nelze, samozřejmě, pokud nebudou zneužívány výpovědní důvody. Při neseriózním přístupu je většinou možné vše. Osobně se domnívám, že největší pozornost bude věnována právě struktuře obchodních vztahů a nejvíce se obávám nastolení politiky oblíbených a neoblíbených firem.
- Domníváte se, že nový generální ředitel takovou politiku bude prosazovat?
S novým ředitelem máme korektní vztah. Snažím se mu převzetí funkce maximálně ulehčit a on mi také vychází vstříc. Nemyslím si, že by tuto politiku aktivně vytvářel. Může mu však být vnucena stejně, jako mu bylo evidentně nařízeno odvolání ekonomického ředitele. Udržení samostatnosti podniku v intencích zákona o státním podniku bude podle mého názoru jeho největším problémem. Vím, o čem mluvím. Boj za autonomii podniku, samozřejmě v duchu zákona o státním podniku byl nepřetržitý a věnoval jsem mu většinu času. Nezbývá, než přát podniku, aby v této politice vytrval. Jen ta mu totiž může přinést prosperitu. Politické tlaky většinou nesměřují k tomu, aby měl podnik více peněz. Vždy jsou o tom, kde mají peníze podniku skončit.
Zhodnocení působení u LČR a transformace LH
- Jak byste zhodnotil svoje působení u LČR. Co považujete za největší úspěch a neúspěch podniku?
Lesy ČR jsem v roce 1992 zakládal a musím přiznat, že pro mne byly téměř vším. Věnoval jsem jim nejlepší období života, často na úkor svých blízkých. Bylo to však krásné období, za které se nemusím stydět. Ze silně dotovaných bývalých krajských podniků státních lesů byl vytvořen subjekt, který si vybudoval silné ekonomické zázemí, kvalitní personál a velký respekt svými výsledky doma, ale hlavně v zahraničí. Podnik patřil k aktivním tvůrcům lesnické politiky. Jestliže jsem dostal nabídku organizátorů světového lesnického kongresu v Quebecu na roli moderátora jednoho z diskusních panelů, je to pocta především pro podnik. Velmi důležité také je, že běžní občané začali vnímat LČR jako podnik, který se dobře stará o svěřený majetek a podporuje i jiné aktivity včetně turistiky, kultury nebo charitativních projektů. Byly jsme vnímáni jako prosperující podnik s vysokou firemní kulturou. Více si člověk snad ani nemůže přát. Ne vše se samozřejmě podařilo. Mezi takové věci počítám například vztah lesa a zvěře, kde se nepovedlo prosadit přes myslivecký lobbing snížení kmenových stavů na únosnou mez, takže škody, ale hlavně náklady na ochranu kultur jsou velmi vysoké. Zůstali jsme pozadu v dalším vývoji právní formy podniku a jeho vazby na stát a politickou reprezentaci. Za sociálně-demokratických vlád k tomu však nebyla ochota. V jiných zemích existují různé právní formy, avšak většina z nich neumožňuje, aby jeden člověk ze dne na den vyměnil management a otočil politiku firmy o 180 stupňů. I když to náš zákon o státním podniku umožňuje, zdálo se nemožným, aby to někdo použil. Ministr Palas dokázal, že možné je vše. Na druhou stranu tím však určitě dojde k urychlení vývoje právní formy podniku tak, aby tyto věci možné nebyly. Vše zlé je vždy k něčemu dobré.
- Prosazoval jste transformaci LČR na akciovou společnost?
Bohužel ne. Dnes vidím, že to byla chyba. Akciová společnost a způsob jejího řízení totiž umožňuje nastavení takových pravidel, kdy řídící orgány (představenstvo a dozorčí rada) mohou být ve vztahu k politické reprezentaci nastaveny pluralitně. Potom se zásadní věci musí řešit jednáním, nikoliv šokovou terapií, kterou umožňuje dnešní zákon o státním podniku, kdy o osudu podniku může rozhodnout jeden muž ze dne na den. Je to způsob velmi nedemokratický a já doufám, že příští vláda si alespoň vyhradí jmenování generálních ředitelů státních podniků, což jí zákon umožňuje.
- Jsou podle Vás i nadále udržitelné zpětné odkupy v současné formě?
Není důležitá forma, ale princip. Zpětný odkup nám umožnil zaujmout místo na trhu, které přísluší významnému vlastníkovi, či správci. Prokazatelně přinesl podniku finanční efekt a byl kladně hodnocen i strategicky významnými odběrateli, kteří zde realizovali miliardové investice. Navíc umožňuje i zásobení drobných regionálních kapacit. O změně formy jsme sami uvažovali. Má-li však být zachován efektivní vztah mezi podnikem a významnými zpracovateli, nelze se bez podobného institutu obejít. V tomto systému mají ostatní podnikatelské subjekty hluboký význam. Daleko lépe totiž zajistí zobchodování hmoty mimo zpětný odkup, kde jsou i velmi obtížně prodejné sortimenty. Pokud si podnik vezme toto břímě na sebe, bude to zdroj obrovských ztrát a neefektivity.
- Jak hodnotíte transformaci lesního hospodářství, jejímž jedním ze symbolů jste byl? Znamená Vaše odvolání přehodnocení úspěšnosti transformace?
Otevřeně musím říci, že jsem nepatřil k tvůrcům transformace, ale ztotožnil jsem se s ní. Považuji ji za nejúspěšnější období v českém lesnictví. Jistě, měla mnoho kritiků, měla na mnoho lidí nepříjemné dopady. Vyvedla je z poklidného žití socialistického režimu, mysliveckých prebend a drobného přikrádání, které každý považoval za normální. Nelze však nevidět, že se zlepšil prokazatelně stav lesa ve všech parametrech, vznikly prosperující a kvalitní firmy, počínaje LČR a konče mnohými podnikatelskými subjekty. Většina kvalitních lesníků v nich našla svoji práci. To jsou nesporné klady, které nikdo nezvrátí.
- Hodně se mluví o již zmíněných “nadstandardních” vztazích mezi “otci transformace”, reprezentovanými např. jmény Rybníček, Domes, Mičánek a Oliva. Jak dalece tyto kontakty ovlivňovaly Vaše rozhodování u podniku?
Toto spojení bylo spíše démonizováno, než aby fungovalo. Byť jsme stáli společně na počátku transformace, naše profesní cesty se rychle rozdělily. Ing. Rybníček se věnoval státní správě a stýkali jsme se jen služebně. Ing. Mičánek se začal věnovat podnikání a naše vztahy byly spíše konfrontační, což mohou například členové ČAPLH potvrdit. Nejužší vztah jsem měl a mám k Ing. Zdeňku Domesovi, hlavně poté, co odešel do důchodu. Považuji jej za jednoho z nejzkušenějších lesnických ekonomů a některé věci jsem s ním konzultoval. To bylo to jediné, co mohlo ovlivnit některá má rozhodnuti.
- Můžete i v této souvislosti potvrdit transparentnost zadávaných zakázek u LČR?
Výběrová řízení probíhala na základě měřitelných a vyhodnotitelných kriterií. Vyhodnocovací tabulky lze kdykoliv prověřit.
- Nemůže být příčinou odvolání i ztráta vlivu zmiňované “transformační” skupiny a nástup jiné, podle spekulací médií reprezentované panem Vojtěchem Slówikem?
Pan Slówik se v lesnictví objevil poté, co se stal vlastníkem společnosti Lesy Hluboká, a.s. Založil i jiné firmy a stal se naším obchodním partnerem. Vztah s touto společností je standardní. Pan Slówik patří bezpochyby k blízkým spolupracovníkům ministra Palase a nevím, proč to pan ministr dnes popírá. Většina jednání o zákonech i jiných záležitostech, které jsem zmiňoval na začátku, byla v posledních dvou letech vedena vždy za jeho přítomnosti, nebo jsem jednal přímo s ním, jako s osobou, kterou ministr, dříve předseda Zemědělského výboru Poslanecké sněmovny, jednáním pověřil. Jak dalece je jeho politika příčinou mého odvolání, ví nejlépe on sám.
Budoucnost českého lesnictví
- Jak vidíte vývoj českého lesnictví v budoucnosti?
České lesnictví se brzy dostane do otevřené konkurence s ostatními evropskými zeměmi. Nemusí se jí bát, pokud se vlastní iniciativou do nekonkurenceschopné pozice nedostaneme sami. Příčiny mohou být různé, od nepřiměřených legislativních omezení, která jsou u nás prokazatelně nejvyšší v Evropě, přes vysoké stavy zvěře, které dokážou zlomit ekonomiku lesního podniku, až po politické tlaky, které jsou neracionální a velmi často drahé. Pokud se české lesnictví obecně vyvaruje těchto věcí. Je zde dostatek schopných lesníků, ekonomů i podnikatelů, kteří naše lesnictví v evropské konkurenci obhájí.
Děkujeme za rozhovor
Michal Třeštík a Jan Klíma