Terminologie pro lesy v chráněných územích

Tomáš Vrška, Libor Hort

Terminologická ustálenost je jedním z předpokladů zdárného a jednoznačného dialogu mezi vlastníky lesů a pracovníky ochrany přírody při rozhodování o managementu lesů v chráněných územích (mj. i při řešení problému újmy na produkci). Vzhledem k částečné nejednoznačnosti v používání řady pojmů v ochraně přírody a lesnictví jsme provedli rešerši všech dostupných českých prací týkajících se této problematiky. Již při tvorbě rešerše byl z materiálů zřejmý myšlenkový posun v čase, který byl dán i stupněm poznání historického vývoje lesů a jejich dynamiky. Na rešerši navázalo srovnání s anglicky a německy psanou literaturou o přirozených lesích a celková syntéza poznatků, vyúsťující v aktuální definici klíčových pojmů. S nimi je dále pracováno v rámci právě probíhajícího celorepublikového hodnocení lesních zvláště chráněných území (ZCHÚ) a při přípravě databanky přirozených lesů ČR.

Přehled dříve používaných termínů

- KONŠEL (1931) ve své práci třídí lesy na pěstěné (samorostlé nebo založené uměle) a nepěstěné (též přírodní) - pralesy, (přírodní prvotné lesy), a nově samorostlé lesy nepěstěné (přírodní druhotné). Rozhodujícím kritériem rozlišení není těžba, ale pěstění. Les přírodní přestává být přírodním, když se jeho podstaty dotkla ruka pěstitele.

Ve svém spisku “Prales a les hospodářský” shrnuje ZLATNÍK (1938) předchozí názory na definici pralesa:

- TSCHERMAK (1910) pokládá za prales “ten les, který se dosud nachází v tom stavu, jaký na sebe vzal bez jakéhokoliv lidského zásahu, tedy výlučně přirozeným vývojem jak zemského povrchu, tak na tomto jsoucí vegetace, pod vlivem panujícího podnebí, dále konkurence organismů a jiných, přirozené rozšíření rostlin podmiňujících činitelů.”

- RUBNER (1918) uvádí: “Pralesem rozumíme velkou, lidskou rukou nedotčenou lesní plochu, nebo přesněji les, ve kterém od nepaměti člověk nijak nezasáhl, nýbrž vznik a zánik jedinců byl přenechán jen a pouze přírodě.”

- SCHENCK (1927) označuje za prales “každý les, do kterého ještě nepronikl kulturní člověk za účelem těžby”, neboť prý domorodý Rusín na Podkarpatské Rusi právě tak náleží k pralesu jako jelen, los, karibu a pralesové stromy!

- MÜLLER (1929): “Prales je kulturním člověkem dosud neovlivněná lesní vegetace.” Podle této definice pak uznává za pralesy i druhotné horské lesy v Bulharsku, které byly původně Turky ze strategických důvodů spáleny a samy opět regenerovaly.

- Na základě svých zkušeností z Podkarpatské Rusi používá ZLATNÍK (1938) vlastní třídění lesů z hlediska původnosti. Zavedl pojem přirozené lesy, které dále třídí podle míry zachovalosti na:

- pralesy - porosty, které nikdy nebyly předmětem soustavné těžby a nenesou znaky takové těžby vyjma těžby ojedinělých stromů při cestě nebo okraji lesa, ve kterých nebyla úspěšně prováděna ani sadba, ani síje jakýchkoliv dřevin a které nenesou stopy vypásání nebo jsou vypásány jen mírně bez citelného vlivu na stromový dorost;

- vypasené pralesy - v těchto pralesích se projevuje škodlivě vypásání, a to nedostatkem stromového dorostu, změnami v půdní vegetaci vlivem hnojení a zdupávání půdy do dobytčích pěšinek;

- přirozené lesy těžbou porušené - značná část kmenů byla vybírána, ale jen pomístně, les nebyl dále pěstěn, případná umělá obnova představovala jen síji domácím semenem. U smíšených lesů došlo často k přeměně v poměru dřevin ve prospěch listnáčů (vyšší těžba jehličnanů, mohutněji zmlazení listnáčů). Jde o lesy bez pravidelných těžeb, přímé stopy po těžbě většinou zmizely, takže tyto lesy činí často dojem nedotčeného pralesa. Stejně jako u pralesa rozlišuje i zde lesy s různým stupněm vypásání.

- V Naučném slovníku lesnickém uvádí KONŠEL (1940) v jím autorizované části hesla “Příroda”: “Rozlišujeme tedy dva pojmy: “přírodní” a “přirozený”. První se vztahuje na původ a zdroj, druhý na odvozené vlastnosti. Je tedy les přírodní založen bez lidského přičinění působením přírody, les přirozený může býti založen člověkem, ale nejsou mu stírány přírodní rysy umělým neb úmyslným tvořením”. Stejný přehled podává v Konšelově slovníku pod heslem “Prales” ZLATNÍK (1938), ovšem stručnější a bez vysvětlení.

- Později uvádí ZLATNÍK (KOLEKTIV 1959) následující definice:

- pralesem nazýváme původní biocenosu, resp. biogeocenosu lesa. U pralesa ve smyslu původní vyspělé biocenosy lesa nejsou patrny rušivé vlivy jakéhokoliv druhu;

- les přirozený zahrnuje původní i ovlivněné lesy dohromady v případech, že ovlivněný les má druhové složení alespoň kvalitativně přibližně shodné s původním lesem (shoda v kvantitativním zastoupení a v prostorové a věkové skladbě není nutná);

- les přírodní odpovídá lesu, který vznikl nebo se obnovil výhradně přírodním děním.

- HEJTMÁNEK (KOLEKTIV 1959) definuje prales jako les lidskou rukou odnepaměti nedotčený nebo jen nepatrně dotčený a v dalším textu spojuje význam termínu “prales” a “přírodní les”.

- MÁLEK (1965) se velmi podrobně, na základě studia četných starších prací, zabýval otázkou názvosloví “původnosti” lesních porostů. Zaměřil se zejména na skladbu lesů:

- původní skladba lesů (původní lesy, pralesy) - existovala před silnými zásahy člověka do krajiny, tj. před dobou kolonizační. Případné menší zásahy člověka v době před trvalým osídlením, např. pastvou dobytka, těžbou na okrajích pralesů či kolem stezek v pralese, byly patrně takového rázu, že neměly vliv na změnu dřevinné skladby. Skladba dřevin i dnes odpovídá vlastnostem prostředí;
- přírodní skladba lesů (přírodní lesy) - vznikla přirozenou obnovou v lesích ovlivňovaných člověkem, hlavně v době před počátkem lesní kultury. To znamená, že v lesích nebyla ještě prováděna uměle obnova ani síjí, ani sadbou - obnova lesů byla ponechána výlučně přírodě. Ovlivnění člověkem představovala zejména pastva dobytka, hrabání steliva a jiná činnost. Podle intenzity zásahů (pastva aj.) nemusí jeho skladba odpovídat prostředí;
- přirozená skladba lesů (přirozené lesy) - odpovídá charakteru prostředí, může však být docílena i uměle člověkem (uměle založený les s přirozenou skladbou).

- Příslušná terminologie je též předmětem zájmu botaniků (zejména geobotaniků). NEUHÄUSLOVÁ - NOVOTNÁ et NEUHÄUSL (1969) rozlišují:

- les původní = prales - typ lesa, vyskytující se na určitém místě v člověkem téměř nebo zcela nedotčené podobě;

- les přirozený - odpovídá svým složením přirozeným podmínkám prostředí (které mohou být pod vlivem člověka);

- společenstvo původní - fytocenosa, která byla na určitém místě v době před počátkem lidského působení;

- společenstvo přirozené - fytocenosa, na jejímž složení se neprojevuje ani přímý, ani nepřímý lidský vliv a nachází se v rovnováze se svým prostředím. Jelikož v současné vegetaci nelze s jistotou zjistit, zda jednotlivé fytocenosy byly ovlivněny, či nikoliv, bývá tento termín používán i pro společenstva přirozeným fytocenosám blízká.

- VYSKOT a kol. (1981) používají též třístupňové dělení. Slovem prales označují les člověkem neovlivněný, který v tomto pojetí v oblastech s dávným lidským osídlením prakticky neexistuje. Od pojmu pralesa se požaduje nejen vyloučení lidské činnosti, ale též vyloučení stop bývalých změn v jeho skladbě a struktuře jako následek např. požáru od blesku, vyvrácení vichřicí apod. Lesy takto ovlivněné pak nazývají jako druhotné čili sekundární samorostlé lesy (bez vlivu člověka na jejich vznik a vývoj).

Les přírodní je les pralesovitého vzhledu s druhovou skladbou, prostorovou a věkovou strukturou pralesa; v minulosti mohl být “výběrně” těžen, avšak zůstala mu struktura různověkého lesa. Skladba a struktura se za staletí upravila do víceméně původního stavu. Je to les, který je zcela dílem přírody.

Les přirozený je složen ze dřevin, které se při určitých ekologických vztazích k podmínkám prostředí a při vzájemných vztazích, včetně kompetičních, mohly zachytit, vyrůst a zmladit a tento proces opakovat bez pomoci člověka. Přirozený les je tedy širší pojem než přírodní les, který je též samostatný, schopný autoregulace. Přirozený les nemusí být starý nebo různověký a může nést stopy lidské činnosti.

- MÍCHAL (1983) rozlišuje:

- porosty neporušené - v plném rozsahu nedotčené lidskými zásahy (pralesy sensu stricto);

- porosty přírodní - ve svém vývoji ovlivněné lidskými zásahy jen nepodstatně, a uchovávající si proto druhovou skladbu a prostorovou i věkovou strukturu. Tyto porosty u nás ztělesňují představu potenciální přírodní vegetace, protože vznikly nebo se obnovily výhradně přírodními procesy. Pokud v nich došlo k vývojovým výkyvům (např. po požáru způsobeném bleskem, těžbou s ponecháním vytěžených ploch přírodnímu vývoji), nelze tyto události po delším časovém období rozlišit;

- porosty přirozené - v užším slova smyslu (odpovídající německému “naturnahe Wälder”) zahrnují škálu lesů s víceméně přírodní druhovou skladbou, nikoliv však prostorovou a věkovou výstavbou. Ta bývá méně diferencovaná než v porostech přírodních. Přirozené porosty byly těženy a vypásány domácím dobytkem a obnovovány buď přirozeně, nebo uměle. Protože jsou v nich uchovány přirozené vzájemné ekologické vazby dřevin bez ohledu na intenzitu ovlivnění člověkem, jsou schopny se samovolně obnovovat a bez dalšího ovlivnění by směřovaly samovolným vývojem přímo k porostním typům lesa přírodního.

- PRŮŠA (1990) přejímá členění Míchalovo (1983), v některých detailech jej více rozvádí, ale principiálně je jeho přístup totožný s Míchalovým.

- PODRÁZSKÝ a kol. (2001) definují základní pojmy následovně:

- přírodní les je les bez vlivu člověka (prales) v minulém i současném období. Jde tedy o les bez antropických (dnes bez antropických přímých) vlivů, který se vyvíjel a vyvíjí pouze v rámci spontánního vývoje, který lze charakterizovat jako přirozený.

- přirozený les je les se zastoupením původních dřevin, jehož struktura a složení byly poněkud člověkem pozměněny, ovšem do té míry, že nebyly narušeny jeho autoregulační schopnosti.

- přírodě blízký les je les, který se při absenci lidských zásahů spontánně vyvíjí k vývojově vyspělejším formám. Má polopřírodní druhovou skladbu a sekundární strukturu. Vyznačuje se relativně značnou rezistencí.

- samovolný vývoj lesních porostů (ekosystémů) znamená vyloučení veškerých úmyslných lidských zásahů spojených s managementem území a další vývoj jen s uplatněním přírodních procesů a faktorů, byť potenciálně antropicky ovlivněných.

- spontánní vývoj lze použít jako synonyma pro samovolný vývoj. Samovolný (spontánní) vývoj se může prosazovat (uplatňovat) v porostech s přirozenou i nepřirozenou druhovou, prostorovou či věkovou strukturou.

- přirozený vývoj znamená spontánní vývoj lesních porostů, jež odpovídají stanovišti svojí strukturou i dynamikou, s uplatněním procesů a faktorů odpovídajících minimu antropických vlivů.

Návrh na ustálení terminologie

Po analýze a sjednocení našich i zahraničních termínů je pro hodnocení ZCHÚ dále používáno třístupňové rozdělení původní - přírodní (přirozený) - přírodě blízký les, které umožňuje rozlišení zásadních vlivů v minulosti, jež měnily či mohly měnit fungování dynamiky vývoje sledovaného společenstva.

- Les původní, neboli prales - ve volnějším (a dnes častěji užívaném) pojetí člověkem víceméně neovlivněný les, kde dřevinná skladba i prostorová struktura odpovídají stanovištním poměrům, tzn. potenciální přirozené vegetaci. Za původní les lze označit i porosty, které byly v minulosti ovlivněny člověkem, ovšem zásah neměl vliv na vybočení z přirozené vývojové trajektorie a stopy takového zásahu již dávno nejsou patrné - např. toulavá těžba jednotlivých stromů před více než 100 lety, odvoz odumřelých stromů z okrajů porostu před více než 50 lety apod. Termín prales lze ztotožnit s označením les původní. Nutno však podotknout, že je velmi vžité užívání termínu prales v souvislosti s označováním některých porostů, které jsou ve skutečnosti lesem přírodním či přírodě blízkým - např. “prales Mionší”, “Rýchorský prales” atd. Toto tradiční označování nelze v krátké době odbourat, proto je třeba užívat termín prales opravdu uvážlivě. Ekvivalenty v cizích jazycích - anglicky original forest, resp. virgin forest nebo primary forest; německy der Urwald.

- Les přírodní (synonymum v širším pojetí - přirozený) - les vzniklý přírodními procesy, avšak člověkem v minulosti ovlivňovaný (zejména toulavou těžbou a pastvou, nikoliv sadbou nebo síjí). Jeho dřevinná skladba i prostorová a věková struktura převážně odpovídají stanovištním poměrům, pomístně se mohou odchylovat, např. vlivem samovolného vývoje, který proběhl v pozměněných podmínkách (např. po vyklučení části lesů ve středověku a jejich dlouhodobém ponechání samovolnému vývoji, dlouhodobým vlivem vyšších stavů zvěře apod.). Ekvivalenty v cizích jazycích - anglicky natural forest; německy der Naturwald.

- Les přírodě blízký - les, jehož dřevinná skladba odpovídá převážně poměrům stanovištním, avšak prostorová struktura i dřevinná skladba je jednodušší než v původním lese. Tyto porosty vznikaly pod vlivem člověka a jejich stav mohl být docílen i vědomě člověkem. Dlouhodobě docházelo k usměrňování jejich vývoje a stopy tohoto usměrňování jsou dosud patrné (odvoz odumřelého dříví, těžba dříví, výchovné zásahy apod.). Ekvivalenty v cizích jazycích - anglicky near-natural forest; německy der naturnahe Wald.

Stupeň přirozenosti

Pro vyjádření míry zachovalosti lesního porostu se nejvíce užívá termínu stupeň přirozenosti. U nás je tento termín více zažitý než doslovnější překlad “stupeň přírodnosti” (proto také přistupujeme k použití termínu “přirozený les” jako alternativě u termínu “přírodní les”, neboť je to v souladu s anglickou i německou terminologií). Jde o mezinárodně užívaný výraz, který je vztažen k “přírodnímu” lesu, čemuž odpovídají i odvozené termíny, jako “potenciální přirozená vegetace” (anglicky potential natural vegetation; německy die potentielle natürliche Vegetation). Ekvivalenty v cizích jazycích - anglicky degree of naturalness; německy die Natürlichkeitstuffe.

Ponechat přirozenému/samovolnému vývoji

Obecně často užívaným termínem v souvislosti s vývojem porostů přírodního (přirozeného) lesa, v nichž bylo upuštěno od přímých lidských zásahů, je tzv. přirozený vývoj. Toto označení odpovídá nerušenému vývoji přírodních (přirozených) lesů s vyloučením současných přímých i nepřímých lidských vlivů. Zejména nepřímé lidské vlivy působí dnes na lesy v různé podobě a intenzitě prakticky všude a je obtížné je pro tyto účely jakkoliv klasifikovat. Pro označení vývoje lesa s vyloučením přímých lidských zásahů (především výchovy a obnovy) je proto vhodnější používat termín samovolný vývoj. Ten shrnuje ve svém obsahu jednak spontánní působení přírodních sil v rámci vztahů jednotlivých složek geobiocenosy lesa, ale zároveň i určitý stupeň ovlivnění porostů člověkem v minulosti i nepřímé ovlivnění vývoje porostů v současnosti (např. vysoké stavy spárkaté zvěře nebo doznívající imisní zatížení atd.). Např. nelze nazvat přirozeným vývojem stav, kdy dynamika vývoje lesa (byť jde např. o “přírodní” les) je výrazně narušena nadměrnými stavy spárkaté zvěře (důsledkem činnosti člověka), jež prakticky blokují přirozenou obnovu lesa. Ekvivalenty v cizích jazycích - anglicky spontaneous development; německy die spontan Entwicklung.

Studie byla zpracována v rámci řešení projektu VaV 610/6/02 - Výzkum a shromáždění poznatků o rozšíření a stavu přírodních lesů v ČR.

Adresa autorů:
Ing. Tomáš Vrška, dr.
Ing. Libor Hort
AOPK ČR - oddělení ekologie lesa,
Lidická 25/27, 657 20 Brno
e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.