Úvodník 11/2003
Ing. František Morávek, člen RR LP, bývalý výrobně technický ředitel LČR
Vážení čtenáři,
v lesním hospodářství (LH) se v současné době spouštějí procesy, jejichž dopad si zatím můžeme jen domýšlet, protože kromě ministra je jen málo těch, kteří znají konečné zadání a strategii těchto započatých procesů.
LH chápané jako prostředek utváření nezastupitelné složky životního prostředí člověka je veřejným zájmem a má jistě veliký význam pro obyvatele určitého regionu. Z pohledu podílu na tvorbě hrubého domácího produktu se však zdá pro tuto zemi málo významným odvětvím a z tohoto pohledu je na něj, bohužel, pohlíženo nejen vládou či jinými rezorty, ale i na samotném ministerstvu zemědělství (MZe). Z podceňování významu LH na nejvyšší úrovni potom vyplývá celá řada nebezpečí pro toto odvětví a jeho další vývoj v neprospěch lesů samotných.
Mnohokrát od roku 1990 jsme byli svědky pokusů "rozebrat" odvětví LH na MZe (případně přesunout na MŽP) a od roku 1993 i o transformování státního podniku LČR do jiné formy, případně jeho oslabení či dokonce rozdělení na kraje. Většinu těchto pokusů se za nezměrného úsilí zatím vždy podařilo eliminovat. Nicméně další pokusy leží na stole. A je otázkou, kdo se nyní bude snažit o jejich eliminaci.
Největší rozmach a stabilita odvětví LH byly v období, kdy byl ministrem zemědělství Ing. Jan Fencl. V té době byly nejmenší otřesy a ohrožení odvětví, a to jak vzhledem k MŽP, tak organizačně v odolávání tlaku zemědělců na absorbování odvětví LH uvnitř MZe. Nezbývá, než panu ministrovi za to dodatečně poděkovat.
Co si tedy můžeme představit pod oslabením odvětví LH a jaké by byly jeho dopady? Jde zejména o oslabení pozice odvětví LH v rámci MZe, respektive o jeho rozpuštění. Pokud se neudrží ucelené pod vlastním náměstkem, ztratí tento obor oporu nejen na samotném MZe, kde budou problémy LH druhotné, ale i při styku s ostatními rezorty a zejména při tvorbě legislativy vznikající mimo MZe. Zemědělci mají odjakživa tolik vlastních problémů (a po vstupu do EU jich ještě přibude), že problémy LH jsou pro většinu ministrů naprosto okrajové, zejména pokud toto odvětví funguje bez větších problémů. Nějaké "zbytkové" odbory LH pod zemědělci na MZe budou pak naprosto bez vážnosti a síly obhajovat zájmy LH.
Oslabení státního podniku LČR, a to i na přechodnou dobu, se projeví v oslabení základního článku všech vlastnických struktur, a tím jejich účinnosti (Sdružení vlastníků a správců lesních majetků, Rada PEFC, připomínkování či iniciování legislativních změn atd.). Dále toto oslabení znamená ztrátu role silného partnera vůči navazujícím odvětvím, zejména dřevozpracujícímu průmyslu (hlavně v oblasti cenotvorné, s negativním dopadem na všechny vlastníky lesů). Konečně může znamenat i zbrzdění nastoupených trendů v naplňování Zásad státní lesnické politiky (podíl MZD, přirozené obnovy, holiny, nahodilých těžeb či ochrany genofondu), protože výsledky LČR ovlivňují i výsledky LH státu.
Výměna managementu zejména ve státních podnicích je v ČR běžná, a podnik LČR byl spíše výjimkou v jeho personální stabilitě, snad úměrně k délce obmýtí v lese. Co však není běžné, je to, že ani po měsíci od výměny generálního ředitele Ing. Jiřího Olivy mu nikdo nedokázal za jeho dlouholetou práci veřejně poděkovat, a jeho prostřednictvím tak ocenit práci celého kolektivu tohoto podniku. Bonton se asi mění. A přitom je tak jednoduché vyhodnotit, kam se posunuly ukazatele lesního hospodářství u státního podniku LČR za období jeho vedení, zejména po nabytí účinnosti nového lesního zákona.
Nakonec se obracím s žádostí na Vás, na všechny čtenáře Lesnické práce, lesnickou i nelesnickou veřejnost. Sledujte tento proces a pomocí veřejné kontroly nedopusťte, aby se z podniku LČR podařilo jakýmkoliv způsobem "vytunelovat" finanční rezervy, které odcházející vedení vytvořilo a které nenechavce vábí (rezerva na pěstební činnost, zákonný rezervní fond, Fond investičního rozvoje, rezerva na kalamitu atd.). Jeden podobný pokus s tzv. Státním fondem rozvoje LH ČR v roce 2002 již máme za sebou.