Úvodník 12/2003

Ivo Klimša, generální ředitel Biocel Paskov a. s.

Vážení čtenáři,

aniž bych chtěl jakýmkoliv způsobem opomíjet ostatní funkce lesa, budu se ve svém úvodním příspěvku zabývat jeho funkcí hospodářskou. A to až ve "druhém stupni hodnotového řetězce" dřevozpracujícího průmyslu.

Lesnatost ČR je se svými téměř 34 % na slušné evropské úrovni. Převažující jehličnaté dřeviny, zejména smrk, jsou ideální průmyslovou surovinou. Vytěžené dříví se v ČR zpracovává vpodstatě dvojím způsobem - pilařským a celulózo-papírenským. Výrobu aglomerovaných materiálů můžeme zařadit charakterem technologie spíše k procesům chemicko-mechanickým, ale použitím hotových výrobků (dřevotřískové, MDF a HDF desky) mezi výrobky pilařské.

Každá surovina, tedy i dřevní hmota, se zhodnocuje tím více, čím více práce a umu je vynaloženo k jejímu přetvoření. Pokud jde o výrobu základní papírenské suroviny, máme v ČR dvě celulózky na solidní technické úrovni a "něco málo" výroby dřevoviny pro komunikační papíry. S papírenským průmyslem, tedy hlavně s papírenskými stroji a jejich příslušenstvím, již situace zdaleka tak příznivá není. Strojní park je zastaralý a méně výkonný, i když spotřeba papíru a papírenských výrobků trvale roste a bude růst i nadále (již překročila hranici 100 kg na obyvatele za rok).

V pilařském zpracování jsme svědky provozu a výstavby nových moderních kapacit, ať již jde o pilu ve Ždírci, nebo právě budovanou pilu v Paskově na severní Moravě. Zde má následné zpracování pilařské prvovýroby v papírenství velké možnosti.

Je tu však přece jen jeden dosti podstatný rozdíl. Spotřeba papíru všech kategorií stoupá, protože je tažena spotřebitelskou poptávkou, ať institucionální, nebo individuální. Papír již víceméně nepotřebuje přesvědčovací kampaně u spotřebitelů.

Výrobní kapacity v ČR jsou nedostatečné k pokrytí spotřeby, ale také k využití surovinového potenciálu, který lesní hospodářství (LH) papírenskému sektoru nabízí.

Na druhé straně spotřeba pilařských výrobků s vyšším stupněm zpracování, a tedy i přidanou hodnotou, zejména pro stavební účely, u nás není dostatečně rozvinuta. Naše stavebnictví je tradičně železo-betonově-cihlové. Tradice a nedostatek znalostí a zkušeností brání rozšíření a zvýšení spotřeby dřevěných materiálů s vynikajícími konstrukčními vlastnostmi. Nízká míra jejich používání platí jak pro individuální sektor (výstavba rodinných domků), tak i pro institucionální spotřebu (stavba průmyslových a hospodářských objektů). Nárůst domácí spotřeby by alespoň částečně omezil masivní export výroby z moderních pil a zvýšil používání ekologičtějších materiálů (ekologicky příznivější materiál je ten, k jehož výrobě se spotřebuje méně energie).

Marketing dřevařského průmyslu, k němuž nedílně patří poskytnutí znalostí uživatelům, musí vykonat odborníci z tohoto odvětví, konkrétně dřevaři, nikoliv stavaři. Například naši jižní sousedé vytvořili marketingové sdružení, napůl financované podniky LH a napůl pilami. Jeho úkolem je propagace zejména dřevěných stavebních prvků, informování a vzdělávání stavebních techniků a architektů.

Také na odborných školách se stavebním zaměřením a fakultách architektury bude velmi prospěšné více hovořit a studovat o využití dřeva, tohoto jedinečného materiálu.

Proč vůbec tato úvaha? Podaří-li se cílevědomým, soustředěným a hlavně společným úsilím celého dřevozpracujícího komplexu včetně lesnictví jakožto prvotního surovinového zdroje zvýšit používání výrobků s vyšším stupněm zpracování, získá se zpětně více zdrojů do odvětví na jeho další, všeobecně prospěšný rozvoj. Má to ovšem jeden háček - je to dílo dlouhodobé, obtížné, ale nutné a stojí za to.