Brání lesy vzniku sesuvů?

Jan Tkačík

Abnormální srážky v červenci 1997 a následná povodňová situace bolestivě zasáhly prakticky celou Moravu a přilehlou část východních Čech. Krize odstartovala bouřlivou diskusi o připravenosti společnosti, zvláště pak státního aparátu, reagovat na podobné přírodní katastrofy a v konečném důsledku i o celkovém stavu naší přírody. Jádrem problému se stalo hledání příčin (mnohdy spíše resortní odpovědnosti) vzniku kritické situace. Červencové události roku 1997 byly také jedinečnou příležitostí pro představitele ekologických iniciativ a v širším slova smyslu stoupenců “pasivního managementu krajiny” bagatelizovat dnes již staleté tradice hospodářských opatření odvětví lesního a vodního hospodářství. Stejných diskusí jsme pak byli svědky po povodni v Čechách v roce 1992.

Moravské Karpaty postihla povodeň hned nadvakrát, ve dvou etapách. Za destrukčními účinky rozbouřených vod následovaly záhy procesy strukturou i následnou sanací mnohem složitější - svahové pohyby. V krajině se aktivizovala mnohá fosilní uvezliska, mnohem překvapivější však byla aktivace dosud stabilních, v historické době nenarušených svahů.

Podceňování nebezpečí vzniku sesuvů

Půdoochranná funkce lesa nebyla nikdy zpochybňována, zato dílčí funkce protisesuvná, prakticky promítnutá do děl tuzemské hospodářské úpravy lesů v 70. letech minulého století, byla vždy spíše tolerována. Škody vzniklé svahovými pohyby na pozemcích určených k plnění funkce lesa před rokem 1997 nebyly výrazně medializovány. Překvapivé je však podceňování nebezpečí vzniku sesuvů v ohrožených regionech v celé druhé polovině 20. století, a to zvláště ze strany stavebních úřadů, hraničící spíše s ignorováním tohoto rizika. Negativní vliv společenského prostředí je tak patrný i v péči o půdní fond. Zásadním se z pohledu studované problematiky jeví narušení vazby “majitel nemovitosti - vlastnosti pozemku” státním a družstevním užíváním lesního a zemědělského půdního fondu a následné zpřetrhání povědomí o rizicích a specifikách majetků, předávané z generace na generaci.

Ve flyši světově, a ve flyši Karpat zvláště, je výskyt povrchově gravitačních poruch svahů velmi hojným jevem (hydrogeologická povaha území, reliéfové predispozice, tektonika flyše). Závěr minulého století jen potvrdil, že svahové pohyby jsou zde rozhodujícím “reliéfotvorným” faktorem, zcela vlastním zdejší morfologicky pestré krajině.

V lesních oblastech východní Moravy sesuvy narušují dopravní infrastrukturu a komplikují snahy o komplexní zpřístupnění lesa. Zásadní jsou však i škody na dřevní produkci a degradace stanovištních podmínek, spolu se zhoršením odtokových poměrů postižených lokalit.

Klasifikační systém svahových pohybů

Využil jsem téměř kalamitního výskytu svahových pohybů aktivovaných v roce 1997, coby jedinečného přírodního útvaru, k obohacení dosud chudých poznatků o vlivu vegetace, zvláště pak lesních porostů, k sesouvání. Vznikl tak unikátní soubor více než 220 svahových pohybů, rovnoměrně rozmístěných po přírodní lesní oblasti č. 41 - Hostýnsko-vsetínské vrchy a Javorníky - s cílem využít získaných poznatků pro formulaci preventivních lesohospodářských opatření na konkrétním lesním majetku (LHC B. F. P., Lesy a statky T. Bati, spol. s r. o.; bezmála 3 000 ha porostní půdy). Za tímto účelem byl sestaven vlastní klasifikační systém svahových pohybů, nedržící se striktně principů inženýrské geologie. Takto lesnicky “uchopitelnější” třídění vychází z hledisek dobře zjistitelných přímo v terénu (hloubka založení svahové deformace ve vztahu k hloubce fyziologické, typ a tvar pohybu) či snadno odečitatelných z mapových elaborátů (nové, resp. dočasně uklidněné svahové pohyby). Rozhodující hledisko - fyziologická hloubka půdy bylo pro živná a vodou celoročně dobře zásobená stanoviště moravského flyše stanoveno na max. 2 m (viz OPRL pro PLO č. 41 na léta 2000–2019).

Analýza vzniku svaženin

Analýza vzniku svaženin potvrdila dominantní vliv stanovištních predispozic - vlastností abiotického prostředí a jen velmi omezené možnosti ochrany účelovým managementem krajiny. Hydrogeologické struktury jsou spolu se srážkami rozhodujícími k destabilizaci svahů. Destabilizací zvětralin byly postiženy všechny zastoupené stratigrafické jednotky, především však oblasti s podložím vsetínských a rusavských vrstev zlínského souvrství představují typický flyš s nejvyšší koncentrací povrchových svaženin. Místy primárně náchylnými k sesouvání jsou stanoviště s kumulací aktivní podzemní vody - prameniště, zvodnělé báze svahů a svahová deluvia s mocnými vrstvami již několikrát přemístěných svahovin. Typologicky se uvedené lokality řadí k pestré paletě variant lesních typů edafické kategorie vlhké (V), obohacené (D) a svěží kamenité (kapradinové - F), s půdními typy na rozhraní půd hnědých a hydromorfních. Jejich specifický hydrický režim spojený s lehkou přesytitelností vodou je z hlediska statické stability lesa umocňován morfologickými změnami kořenového systému dřevin.

Schopnost lesa bránit sesuvům

O schopnosti lesa bránit vzniku gravitačních svahových pohybů má význam hovořit pouze u povrchově založených deformací, které nepřesahují hloubkou svého založení fyziologickou hloubku půdy. Ze studia druhové skladby sesuvy destabilizovaných porostů a jejich bezprostředního okolí vyplynulo, že u hlavních hospodářských dřevin (smrku a buku) není podstatný rozdíl ve schopnosti fixovat alespoň fyziologický prostor půdní (při stejné růstové fázi lesa). Funkce buku jako hluboko kořenící dřeviny, která zpevňuje a stabilizuje půdní prostor, potažmo porost, je v podmínkách živinami i vodou nadprůměrně zásobených stanovišť flyše minimálně problematická. Buk a nejen on určitě zvyšuje komplexní stabilitu lesa, ale jen do určité míry a v případě konkrétní funkce protisesuvné je jeho význam o to více diskutabilní. Buk, ale stejně tak jedli není možné na flyši považovat za dřeviny zpevňující půdní prostor. Alespoň částečné stabilizační působení coby důsledek vysoké vysoušecí schopnosti a bohatého kořenového systému i na bohatých stanovištích je prokazatelné u jasanu, javoru klenu, dubu a modřínu. Rekognoskace svahových pohybů potvrdila u poslední jmenované dřeviny schopnost pronikat i ve zdejších podmínkách do detritátu matečné horniny. Druhová skladba se však vzhledem k věku porostu a celkovému prostorovému pořádku lesa jeví jako faktor podružný, primární je volba hospodářského způsobu, řazení sečí a z toho vyplývající vnější prostorová úprava lesa. Vyšší riziko představují především porosty druhé poloviny doby obmýtní (počínaje 8. věkovým stupněm), zvláště rostou-li na svazích pod holinou nebo zemědělsky využívanými pozemky. Obnovu lesa je třeba vést snahou po minimalizaci holin a urychleném zajištění kultur. Bylo by velmi laciné doporučovat na základě získaných poznatků o vlivu holin na tvorbu svahových deformací paušálně clonný způsob obnovy (i když platí, že čím šetrnější a jemnější bude obnovní postup, tím více se sníží riziko vzniku sesuvů). Podrostní hospodářský způsob tak zůstává pouze alternativou. Vhodným kompromisem, dosažitelným při stávajících výrobních podmínkách, je uplatňování násečného hospodářského způsobu. Odseky vedené delším rozměrem po vrstevnici (např. podél cest) však zakládají nevhodný prostorový pořádek a je třeba se jim vyhnout.

Vliv lesní dopravní sítě

Zásadní vliv na aktivaci sesuvů má lesní dopravní síť. Nejen trasování cest, ale i jejich samotné technické řešení - především odvodnění těles cest a následná precizní údržba - musí být permanentně pod kontrolou erudovaného personálu.

Posílení protisesuvného potenciálu lesních porostů

Komplex navrhovaných opatření na posílení protisesuvného potenciálu lesních porostů zájmového LHC lze shrnout do následujících bodů:

- Rajonizace potenciálních sesuvů jako základ racionálnosti prováděných opatření.

- Znalost “fyziognomie” lokalit citlivých k svážení.

- Obnovu vést snahou po minimalizaci holin. Vhodným kompromisem ekologicko-produkčním je preference násečného hospodářského způsobu v kombinaci s clonosečnými prvky. Náseky vést zásadně po spádnici i s vědomím potenciální povrchové eroze, obnovou nepřipustit efekt “zasakovacího pásu”. Bránit jakýmkoliv tlakům na prodlužování obmýtí. Na prameništích zásadně kultivovat širokolisté cenné listnáče (JS, KL, JL) a olši, modřín využívat k zalesňování terénních hran.

- Vegetační sanaci sesuvů diferencovat dle vývojové části deformace (odlučná, kluzná, akumulační) a individuálních podmínek lokality. Ve 4. LVS uplatňovat na takových hydromelioračních okrscích cílovou druhovou skladbu KL 30, JS 30, DB 30, MD 10, BK+, SM+, v 5. LVS pak KL 40, JS 40, MD 10, JD 10, BK+, SM+.

- Důsledná povýrobní úprava přibližovacích linek a svážnic. Zohlednění rizika eroze při volbě způsobu přibližování dřevní hmoty.

Závěr

I při omezených možnostech je morální povinností lesních hospodářů minimalizovat riziko vzniku jakékoliv formy eroze. Uvědomme si navíc, že zesilování hydrologických cyklů (zvětšování množství vody v oběhu jako jeden z možných důsledků uvažovaných globálních klimatických změn) může přímou měrou zvyšovat erozivní činnost zemského povrchu jako celku a destabilizaci svahů zvlášť.

Adresa autora:
Ing. Jan Tkačík, Ph.D.
Jarcová 215, Bystřička 756 24
e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.