Budeme mít peníze na zahradničení?
Ing. Miroslav Červený
Ve článcích uveřejněných v roce 2003 v lesnických časopisech (LP 1/2003, LP 2/2003, LP 9/2003 a Lesu zdar 9/2003) se Ing. Košulič věnuje obnově MZD a uvádí své zkušenosti především s bukem a jedlí. Přestože je naše vlast malá, přírodní podmínky jsou natolik pestré, že každé i dobře míněné zevšeobecňování může mít svá úskalí.
Ač se s Ing. Košuličem shodnu v základním problému, tj. zvýšení podílu MZD a přimíšených dřevin ve smrkových monokulturách, naskýtá se zde otázka, do jaké míry lze uváděné způsoby vnášení uplatnit v provozu. Zdá se mi, že návrhy Ing. Košuliče mohou přinést výsledky jen při souběhu vhodných podmínek (např. obnova kotlíky, doplnění náletem, dostatečné srážky, stanoviště, na kterých MZD dorůstají do cenných sortimentů, revíry, ve kterých se tyto MZD běžně vyskytují a patří k hlavním produkčním dřevinám, a v první řadě přírodě blízké stavy zvěře).
Revír, který mám svěřený, se nachází v oblasti, kde je přemnožená zvěř sika, srážky se pohybují v rozmezí 500–550 mm a nadm. výška mezi 500 a 600 m. Průměrná ha zásoba porostů činí 183 m3. Plodící buky, jedle a duby se v mýtních porostech prakticky nevyskytují. U buku jsou to dvě skupinky z umělé obnovy, jednotlivé duby se vyskytují v porostních pláštích a jedle je vtroušena jen v několika porostech starších 100 let. Také se snažím zvýšit druhovou pestrost vnášením těchto dřevin po celém revíru, ne vše se povede a vše úspěšné se nedá přenést do jiných podmínek.
Vnášení MZD
Chceme-li hospodařit přírodě blízkým způsobem, znamená to, že mj. můžeme přírodní síly využívat a zčásti i usměrňovat, ale musíme přírodní prostředí (včetně stavu zvěře) respektovat. Jak bych obstál před svým svědomím, když bych v pěstební činnosti v konkrétním porostu utratil více, než jsem těžbou získal, a ještě nebyl přesvědčen, že opravdu zlepšuji stav lesa? Proč sázet plné počty sazenic tam, kde jsou náklady na výsadbu jedné sazenice vyšší než tržba za vtroušený netvárný strom?
Pokud vnášíme MZD do stávajících převažujících monokultur, zdá se mi, že obavy o zúžení genetických informací při použití řidších sponů nejsou na místě. Vždyť při šíření dřevin v krajině přirozenou cestou (větrem, hlodavci, ptáky apod.) jde rovněž o jedince. Zaujal mne přístup na demonstračním objektu v Klokočné, kde vnášejí MZD do porostu každých 5 let, což má na rozdíl od jednorázového vnosu velkého počtu stejně starých jedinců stejného původu blíže k přírodním procesům.
Nechtěl bych zpochybňovat meliorační nebo zpevňující funkci dřevin takto označených ve vyhlášce, ale na našich velice rozmanitých stanovištích a porostech na nich rostoucích mají i MZD různou schopnost takto svou přítomností působit. Proto mi připadá zavádějící, když je zmiňován pouze buk a jedle, a naopak olše, osika a bříza jsou označovány jako jiné, zápojné dřeviny pionýrského typu s dočasným melioračním účinkem.
Především by nám mělo jít o zvýšení druhové pestrosti vnášením dřevin, které se v jednotlivých lesních typech přirozeně vyskytovaly nebo které, jako introdukované, se na těchto stanovištích osvědčily. Na oplocených plochách často najdeme desítku druhů dřevin z přirozené obnovy. Z nich nám pomohou naplnit předpis MZD podle hospodářského souboru třeba právě olše, osika, bříza, dub červený nebo habr. Modřín, jasan a vejmutovka pak mohou být vhodnými přimíšenými dřevinami. Příměs jedle obrovské lze využít k pěstování vánočních stromků a douglasku pro vylepšení. Jestliže Ing. Košulič připouští, že při únosných stavech zvěře bude obnova MZD doplněna listnáči nepravidelně rozptýlenými po ploše s dalším melioračním účinkem, proč by se nemohl zvolit opačný postup, tj. doplnění MZD z náletu dalšími druhy dřevin, které jsou na daném stanovišti přípustné, a tyto chránit třeba i jednotlivě?
Souhlasím s vhodností vnášení stinných dřevin v předstihu před obrubnou sečí, ale kolik vhodných porostů pro takový obnovní postup máme? Jsou zde zbytky starých porostů, pro které je předepisován podíl MZD bez ohledu na dřevinnou skladbu již obnovených částí a bez ohledu na růstové podmínky dřevin. Samozřejmě, že při pěstování pod clonou se mohou lépe vyvíjet klimaxové typy, jenže tam, kde zvěř znemožňuje přirozenou obnovu, kde vytlouká a loupe, potřebujeme spíše pionýrské typy, které jsou schopny odrůst dříve, než se nám oplocenka rozpadne. Je třeba rovněž uvážit, v jakém rozsahu si můžeme dovolit doporučovaný
15–20letý předstih výsadby stinných MZD (BK, JD) před obnovou smrkových porostů při současném dodržování procenta zastoupení MZD na holinách. Může to vést k významnému zvýšení podílu MZD v běžné výsadbě, a tím k růstu nákladů na pěstební činnost. Výsadbu stinných dřevin vedle obnovovaného porostu je třeba připustit i v případě, že by kotlíky narušily stabilitu smrkové monokultury nebo ve složitých terénních podmínkách.
Chceme-li do porostu vnést dřeviny, které se přirozeně vyskytují vtroušeně nebo u kterých dnes nepředpokládáme významný ekonomický přínos v budoucnu, nemusí být jejich výsadba ve skupinách jednoznačně přínosem. Jde jen o usnadnění v lese věkových tříd. Jako výhodu při skupinovém vnášení vnímá Ing. Košulič i to, že zajištěná monokultura MZD zajistí zastoupení v dospělém porostu i při minimální pěstební péči. Zdárný vývoj směsi dřevin totiž nejvíce závisí na včasném a kvalifikovaném výchovném zásahu. Ale zato mohou naši následovníci pružně reagovat na potřeby budoucích generací.
V poválečném období na Plasku a Manětínsku jen čtvrtina výsadby dřevin nyní označovaných jako MZD byla úspěšná a objevila se v popisu LHP. Nedělejme si iluze, že dnes máme pro jejich pěstování lepší podmínky než naši předchůdci. Při klesajících cenách za dříví bude brzo výsadba MZD (při současných vysokých a neúčinných nákladech na ochranu proti zvěři) luxusem, který si vlastník lesa z vlastních prostředků nebude moci dovolit.
Adresa autora: Ing. Miroslav Červený,
LČR, LS Plasy, revír Špankov
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.