Přestupky a jiné správní delikty podle lesního zákona ve světle zákona o přestupcích
Mgr. Petr Dvořák
Ve své dosavadní praxi jsem se setkal s mnoha výklady právních předpisů. V článku “Přestupky a jiné správní delikty podle lesního zákona” uveřejněného v prosincovém čísle časopisu Lesnická práce v rubrice “Právo” jsem se však setkal poprvé s výkladem, jehož obsahem je něco, co je již výslovně upraveno v ustanovení platného zákona. Výklad navíc platnému znění zákona neodpovídá a zcela mu odporuje.
Mám na mysli definici přestupku a jeho vztah k jinému správnímu deliktu. Uvedenou definici a vztah upravuje ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, v platném znění, a to následovně:
“(1) Přestupkem je zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno v tomto nebo jiném zákoně, nejde-li o jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních právních předpisů anebo o trestný čin.”
Definice přestupku
Na základě uvedeného ustanovení zastávám, a nejen já, následující názor:
V současnosti obsahuje § 53 odst. 1 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon, LesZ), v platném znění vymezení skutkových podstat přestupků na úseku lesního hospodářství (LH). V § 53 odst. 2 LesZ jsou pak vymezeny maximální výše pokut za přestupky uvedené v odstavci 1. Ustanovení § 53 odst. 3 LesZ pak stanoví následující:
“Není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, platí o přestupcích a o jejich projednávání obecné předpisy.”(Zákon ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.)
Lesní zákon neobsahuje definici přestupku, a tudíž platí definice obsažená v ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, v platném znění. Ve smyslu tohoto ustanovení je přestupkem zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno v tomto nebo jiném zákoně, nejde-li o jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních právních předpisů anebo o trestný čin. Z uvedeného je tedy patrné, že jednání, které je ve smyslu § 54 odst. 2 písm. c) lesního zákona jiným správním deliktem, nemůže být přestupkem.
Postup orgánů SSL
Pokud se tedy orgán státní správy lesů (SSL) setká s porušením lesního zákona, které není trestným činem, ale naplňuje skutkovou podstatu jiného správního deliktu, uloží sankci podle § 54 nebo § 55 LesZ. Pokud porušení lesního zákona nenaplňuje skutkovou podstatu jiného správního deliktu ve smyslu lesního zákona, teprve poté je možno zkoumat, zda se jedná o přestupek podle § 53 odst. 1 LesZ.
Zcela lhostejné je, zda k naplnění skutkové podstaty jiného správního deliktu došlo v rámci obecného užívání lesa či nikoliv, neboť skutková podstata jiného správního deliktu má vždy přednost před skutkovou podstatou přestupku.
Výše uvedený názor, který zastávají, a to nikoliv mylně, nejen nové orgány SSL, ale i “ostřílení veteráni” státní správy a který je mimochodem i rozhodovací praxí MZe jako ústředního orgánu SSL, se opírá i o názory našich nejvýznamnějších právních teoretiků, což dokládám níže.
Právní názory
V publikaci Hendrych D. a kol. Správní právo (obecná část 4. vydání; Praha: C. H. Beck, 2001; str. 138) se mj. uvádí:
“Protože přestupky nejsou jediným druhem protispolečenských činů, je zapotřebí určit jejich vztah k jiným trestným jednáním - k trestným činům a jiným správním deliktům. Ustanovení o těchto deliktech jsou v poměru speciality k ustanovením o přestupcích, ta jsou ve vztahu subsidiarity k ustanovením o trestných činech a správních deliktech postižitelných podle zvláštních právních předpisů.”
Dále si dovolím uvést citát z publikace doc. JUDr. Zdeněk Červený, JUDr. Václav Šlauf - Přestupkové právo (9. vydání podle právního stavu k 1. 6. 2002; Praha: Linde Praha, a. s., 2002), kde je na straně 17 mj. uvedeno:
“Jednání není přestupkem, i když má jinak jeho znaky, jde-li o jiný správní delikt nebo o trestný čin. Posuzování jednání jako přestupku je tudíž subsidiární k jeho posuzování jako jiného správního deliktu anebo trestného činu a jejich konkurence (souběh) je proto vyloučena.”
Pozn. autora: Poměr speciality znamená, že se speciální (zvláštní) ustanovení použije přednostně před ustanovením subsidiárním (v tomto případě je termín užit nejblíže českému výrazu “náhradním”). Tedy teprve v případě, že nelze použít speciálního (zvláštního) ustanovení, nastupuje ustanovení subsidiární (náhradní).
Závěr
Z uvedených citací, které se opírají o již zmíněnou zákonnou definici přestupku, je jasně patrné, že nelze skutkové podstaty přestupků posuzovat jako speciální vůči skutkovým podstatám jiných správních deliktů, tak jak to vyplývá z článku JUDr. et Ing. Jiřího Staňka, CSc.
Adresa autora: Mgr. Petr Dvořák
MZe, e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.