Rozšíření kaštanovníku jedlého Castanea sativa Mill. v ČR

Pavlína Haltofová, Libor Jankovský

Kaštanovník jedlý Castanea sativa Mill. je v Evropě starobylou kulturní dřevinou. Plody příbuzných druhů kaštanovníku byly využívány již ve staré Číně. V Severní Americe se vyskytuje v řadě oblastí homonym evropského kaštanovníku Castanea dentata (Marsh.) Borkhausen. a C. pumila (L.) Mill. V Asii je pak možno zastihnout další druhy jako Castanea crenata Sieb. et Zucc., C. mollisima Bl., C. seguinii Dode, C. henryi (Skan) Rehder and Wilson. V Asii se vyskytuje více než 50 zástupců rodu Castanopsis (D. Don) Spach. Kaštanovník jedlý dává přednost mírnému, humidnímu klimatu s mírnými zimami, vyžaduje půdy s kyselou reakcí, nejčastějším geologickým podkladem jsou v literatuře uváděny granodiority.

Původ a rozšíření

Původní areál rozšíření kaštanovníku jedlého Castanea sativa Mill. se nachází pravděpodobně v oblasti Malé Asie a vybíhá přes Černomoří až na západní Kavkaz. Porosty kaštanovníku jsou zde rozšířeny na jižních svazích táhnoucích se od pobřeží Černého moře. Ostrůvkovitě se vyskytuje až na severu kavkazského hřebene (PRIDNYA et al. 1996). Původní areál evropských populací kaštanovníku pochází z oblasti východního Turecka. Za centrum domestikace je považována oblast západního Turecka. Odtud byl kaštanovník rozšířen nejprve do oblasti Itálie, odkud byl rozšířen Římany do celého Středomoří a přes Francii do západní Evropy (VILLANI et al. 1994, OOSTERBAN 1998, SEEMANN et al. 2001) a rovněž Dalmácie (BRANDA 1973). Stejný původ se předpokládá u starobylých kaštanovníků ve Velké Británii a Irsku. V severní Africe je kaštanovník rozšířen v Alžírsku a středomořských pohořích Maroka. V Evropě současný areál kaštanovníku zaujímá oblast Balkánu od Turecka přes Řecko, Makedonii a Chorvatsko do oblasti Apeninského poloostrova do podhůří Alp (BENČAŤ 1959). V oblasti Francie se vyskytuje na řadě lokalit od severního Lotrinska - Alsaska, přes Provence, Auvergne a Massiff Central po Pyreneje na jihu. Je součástí porostů na některých mediteránních ostrovech, jako je Korsika, Sardinie, Sicílie a Baleárské ostrovy. Na Pyrenejském poloostrově jsou porosty kaštanovníku ve vlhčích oblastech Katalánska, Baskicka a především Galicie, kde pronikají až do Portugalska. Na jihu Pyrenejského poloostrova se kaštanovník vyskytuje ostrůvkovitě v mikroklimaticky vlhčích úbočích údolí pohoří Sierra Nevada, Sierra de Gradacena, Sierra de las Nieves, Sierra Morena aj.

Rozšíření v ČR

Kaštanovník jedlý Castanea sativa Mill. je jako introdukovaná dřevina rozšířen ostrůvkovitě v celé ČR. Nejstarší doložená zpráva o stromech v kaštánce u Kamencového jezera nedaleko Chomutova pochází od Balbína z roku 1679. V té době to byly již plodné stromy, takže lze předpokládat první výsadby v 16. století, tedy přibližně před 300–400 lety (SVOBODA 1978). Dodnes se zde kaštánka nachází a rostou v ní zřejmě nejmohutnější jedinci na našem území. Nejznámější současná kaštánka se nachází v Nasavrkách. Sad kaštanovníku zde byl postupně vysazován od roku 1776. Nejstarší exempláře pocházejí z původní výsadby.

Kaštanovník jedlý nemá v ČR zásadní hospodářský význam. Jeho výsadba je omezena na solitérní jedince v okrasných výsadbách. Přestože v minulosti se zakládaly první kaštánky se záměrem produkce plodů, v současnosti nemá jejich produkce větší význam. Jako porostotvorná dřevina se kaštanovník uplatňuje spíše v příměsi. Porostů s významnějším zastoupením kaštanovníku je v ČR pouze několik. Jako příklad je možné uvést lesní porost u Kozích Hor na LZ Dobříš. Několik porostů s příměsí kaštanovníku je rovněž na LS Luhačovice. K samovolné obnově dochází v porostech v okolí Slatiňan. V současnosti jsou porosty s výskytem kaštanovníku mapovány v rámci Národní inventarizace lesů.

Zdravotní stav

Z hlediska zdravotního stavu kaštanovníku je v Evropě závažným problémem především karanténní rakovina kůry kaštanovníku Cryphonectria parasitica (Murr.) Barr (Endothia parasitica (Murr.) And. et And.), zavlečená kolem roku 1900 z Asie zprvu do Severní Ameriky (1902) a poté v roce 1925 do západní Evropy. Na evropském kaštanovníku jedlém však byla zjištěna již kolem roku 1880 v oblasti Kavkazu (PRIDNYA 1996). Na území tehdejšího Československa byla rakovina kůry kaštanovníku roku 1976 objevena na Slovensku na lokalitě Prašice Duchonka v okrese Topoľčany (JUHÁSOVÁ 1991, ex JUHÁSOVÁ 1999), na území ČR byla zjištěna v roce 2002 (JANKOVSKÝ et al. 2002).

V posledních letech je kaštanovníku jedlému Castanea sativa Mill. věnována zvýšená pozornost z důvodu snahy najít ekvivalentní plodonosnou dřevinu pro zvěř jako náhradu za jírovce maďaly Aesculus hippocastanum L. (PŘÍHODA 1999). Ty jsou v současnosti chronicky poškozovány minami klíněnky jírovcové Cameraria ohridella Deshka et Dimic.

Databáze výskytu kaštanovníku

Primární databáze o výskytu kaštanovníku jedlého Castanea sativa Mill. v ČR byla vytvořena na základě vyhodnocení literárních pramenů. Byla doplněna o lokality zjištěné na základě dotazníkové akce, při níž byly osloveny orgány ochrany přírody, Agentura ochrany přírody a krajiny, správy CHKO a NP, vybrané orgány státní správy, lesní správy LČR. Výzva vyšla i v podnikovém časopise LČR Lesu zdar. Využity byly rovněž dostupné podklady Národní inventarizace lesů. Registrovány byly kaštanovníky ve věku od cca 20 let.

Výskyt a zdravotní stav kaštanovníků byl postupně ověřován. Z dendrometrických charakteristik byly u stromů zaznamenávány obvod kmene a celková výška. Jednalo-li se o strom s více kmeny v prsní výšce, pak byl měřen obvod jednotlivých kmenů nebo obvod u země. Poloha stromu byla zaměřena pomocí GPS pro další zpracování vrstvy v GIS. Rovněž nadmořská výška byla získána pomocí GPS. Přesnost zaměření je ekvivalentní této metodě.

Na základě studia literárních pramenů a dotazníkové akce byly získány informace o výskytu Castanea sativa Mill. na 338 lokalitách. Do konce roku 2003 byl potvrzen výskyt kaštanovníku na 232 makrolokalitách v celé ČR. Zaregistrován byl výskyt více než 600 individuálních stromů. S počtem stromů v porostech lze počet hodnocených stromů odhadnout na cca 1 000. Mezi makrolokality jsou zahrnuty i rozdílné výsadby v jedné obci, případně lesní porosty, kde nebylo možno provést individuální šetření u každého ze stromů. Naopak výskyt kaštanovníku se nepodařilo potvrdit na cca 45 lokalitách. Zbývá prověřit zhruba 61 lokalit vesměs v okolí Prahy a Chrudimi, kde je výskyt kaštanovníku velmi častý, neboť v porostech dochází k samovolné obnově. Seznam lokalit a dendrometrických charakteristik byl publikován v Journal of Forest Science v roce 2003.

Nejseverněji navštívenou lokalitou byla Nová Víska v okrese Děčín (coord. 51° 00’ 32 N, 14° 16’ 59 E) v Čechách a na Moravě to byla Bílá Voda v okrese Jeseník (coord. 50° 26’ 22 N, 16° 53’ 37 E). Kaštanovníky se vyskytují vesměs do nadmořské výšky 500 m n. m. (80 % všech šetřených lokalit). Ve vyšších nadmořských výškách trpí klimatickými extrémy, především pozdními mrazy. Výskyt kaštanovníku byl zaznamenán na 42 lokalitách (cca 20 % šetřených lokalit), kde nadmořská výška přesahuje 500 m n. m. Dosud navštíveným nejvýše položeným nalezištěm kaštanovníku je lokalita Nejdek v okresu Karlovy Vary, kde kaštanovníky prosperují v nadmořské výšce 678 m n. m. na stráni u hotelu Krásná vyhlídka. V nadmořské výšce 627 m n. m. byly zaznamenány kaštanovníky i na lokalitě Zubří v okresu Chrudim. Ve výšce 613 m n. m. je rovněž lokalita Pivoň v okrese Domažlice.

Nejmohutnější s kmeny s obvodem přes 600 cm byly zaznamenány v kaštánce v Chomutově, s obvodem přes 300 cm na lokalitách Červený Hrádek (okr. Chomutov, 555 cm měřeno u země), Proseč (okr. Chrudim, obvod 395 cm a 377 cm), Zábřeh (Šumperk, 394 cm), Nejdek (Karlovy Vary, 384 cm), Štemplovec (Opava, 360 cm a 300 cm), Rtenín (Chrudim, 359 cm, strom státem chráněný), Vyklantice (Pelhřimov, 331 cm), Chrast u Chrudimi (Chrudim, 310 cm), Velké Březno (Ústí nad Labem, 311 cm), Herálec u Humpolce (Havlíčkův Brod, 300 cm) a Nasavrky (Chrudim, více stromů v kaštánce). Řada starších kaštanovníků ve výsadbách je v současnosti chráněna a jejich zdravotní stav je sledován v rámci činnosti AOPK.

Na území ČR je na řadě míst kaštanovník součástí lesních porostů jako porostotvorná dřevina. Uvést je možno již zmíněnou lokalitu Kozí hory (LZ Dobříš), Osvětimany (lesní družstvo Osvětimany), Nedachlebice a Částkov (LS Luhačovice) aj. V posledních letech je možno zaznamenat řadu nových výsadeb kaštanovníku jedlého jak v městských výsadbách, tak i v lesních porostech, kde je kaštanovník vysazován jako plodonosná dřevina. Tyto mladé výsadby nejsou předmětem studie.

Budoucnost kaštanovníku v ČR

Současné rozšíření kaštanovníku v ČR se nachází blízko hranice ekologického optima této dřeviny. Přesto je možno považovat kaštanovník za perspektivní dřevinu z hlediska možnosti jejího využití jako plodonosné dřeviny, tak i dřeviny s produkcí dřeva. Kaštanovník je rovněž jednou ze dřevin, která by mohla stabilizovat stávající dubové a bukové porosty v podmínkách klimatické změny. I přesto, že nejde o dřevinu autochtonní, jde o druh, který vytváří vazby s širokým spektrem mykorhizních hub společných s dubem i bukem. Introdukce kaštanovníku vesměs nemění stanovištní podmínky z pohledu změny mykoflóry. Vedle působení klimatických extrémů je rizikovým faktorem pěstování kaštanovníku v podmínkách střední Evropy především možnost dalšího rozšíření karanténní choroby rakoviny kůry kaštanovníku Cryphonectria parasitica (Murr.) Barr (LP 12/2002, str. 554).

Kaštanovník jedlý je řazen mezi skupinu ušlechtilých listnáčů (Acer, Alnus, Betula, Carpinus, Castanea, Juglans, Fraxinus, Malus, Pyrus, Sorbus, Tilia, Ulmus) v rámci programu Euroforgen (ŠÁLEK 2001). Kaštanovníku je věnována značná pozornost i v rámci dalších lesnických aktivit. V říjnu 2004 se v Chaves v Portugalsku bude pořádat již třetí mezinárodní kongres o této dřevině.

Použitá literatura je k dispozici u autorů příspěvku.

Adresa autorů: Ing. Pavlína Haltofová
Dr. Ing. Libor Jankovský
e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Ústav ochrany lesů a myslivosti,
LDF MZLU v Brně, Zemědělská 3, 613 00 Brno