Historické důvody vedoucí k dnešní nedůvěře v dřevostavby

Pavel Korger

Obrátíme-li se do minulosti, zjistíme, že hlavní stavební materiál našich předků přestavovalo bezesporu dřevo. Jedním z primárních důvodů pro použití tohoto materiálu byl s největší pravděpodobností jeho nadbytek v místech, kde probíhala intenzivní kolonizace. Proto nebylo zapotřebí dopravovat stavební materiál z velké dálky. Šlo o dříví, které bylo vytěženo při získávání zemědělské půdy. Tím se z "odpadu" stala surovina, a to neobyčejně užitečná, protože poskytla možnost vybudování obydlí, jež chránilo před nepřízní počasí, ale i před dravými šelmami a dalšími nepřáteli.

Tyto v zásadě jednoduché stavby se postupem doby stávaly dokonalejšími se zvyšováním zručnosti jejich tvůrců. Zde je třeba poukázat na některé archeologické výzkumy, které pomocí rekonstrukcí ukazují, jak naši předci žili a hlavně jakým způsobem stavěli svá obydlí. Na našem území je možno navštívit několik středisek experimentální archeologie. Jde o obce Uhřínov v podhůří Orlických hor a Modrá u Uherského Hradiště. V Uhřínově je středověká vesnice se všemi typickými obytnými i výrobními objekty. Modrá poskytuje podobný pohled, ale je tematicky zaměřena na období Velké Moravy. Zde je možno blíže poznat pravděpodobný způsob stavby.

Konstrukce stěny domů

Několik předchozích řádků uvedlo důvody, které vedly obyvatelstvo k využívání dřeva jako hlavního stavebního materiálu. Mezi další přednosti dřeva patří např. jeho snadná opracovatelnost. Jako první typ roubené stavby (po konstrukční stránce) můžeme označit sroubenou stavbu z neotesaných klád spojených pomocí konstrukčního spojení na přeplátování. Mezery mezi takto spojenými kládami byly vyplněné suchým mechem a listím.

Jak se zvyšovala řemeslná zručnost stavitelů, která zároveň souvisela i se zdokonalováním jejich nástrojů, tak se také začínají klády postupně přitesávat do podoby trámů. S úpravou stavebního materiálu se vyvíjela postupně i samotná konstrukce roubené stěny u stavby, nám známá především z dochované roubené lidové architektury. Tato stěna dosáhla své podoby pravděpodobně v období gotiky. Jde o stěnu zhotovenou z tesaných trámů spojených v rohu stavby pomocí tzv. rybinového spoje. Při této technice spojování záviselo na přesnosti, která se projevila na trvanlivosti a pevnosti konkrétní stavby. S aplikací uvedeného spojení se můžeme setkat skoro u všech dochovaných roubených domů. Spáry mezi trámy se vyplňovaly pomocí mazaniny z jílu a plev. Připravená hmota se nanesla do spár, kde se vyhladila, a po vyschnutí se přetřela vápnem.

Ovlivnění vývoje dřevostaveb zákony

Životnost takové stavby se podle použitého materiálu, podmínek odizolování stavby od zemní vlhkosti, provedení přesnosti konstrukčních spojů, povětrnostních vlivů a péči majitelů mohla pohybovat v rozmezí 150-200 let. Jsou však známé stavby staré i 250 let. Z toho vyplývá, že dřevostavba při potřebné péči není stavbou krátkodobého charakteru, ale směle může v trvanlivosti konkurovat i stavbě zděné z cihel nebo kamene. Oproti těmto stavbám však měla daleko menší tloušťku stěny a tím i menší tepelnou setrvačnost (tato vlastnost má vliv na tepelnou pohodu ve vnitřním prostoru stavby).

Dřevěné domy se s oblibou stavěly v místech s dostatkem kvalitního dřeva až do první poloviny 18. století. Potom přichází zlom v podobě úředních nařízení, které začaly postupně zakazovat stavbu dřevěných domů. Jako první ze zákonů a nařízení zakazující dřevostavby byl "C. k. patent pro hašení ohně" platný v Království českém z roku 1755. Obsahoval výslovný zákaz stavět dřevěné domy ve městech s vysokými tresty za nedodržení. Dalším ze zákonů zpřísňující možnost stavět dřevěné domy pocházel z roku 1785 a nesl název "Požární řád Josefa II.". Přikazoval mimo jiné vyzdění a zaklenutí chlévů a další podobná opatření zabraňující vzniku požárů. První stavební řád vydaný v roce 1787 požadoval po každém stavebníkovi předložení stavebních plánů ke schválení. Pro dřevostavby však byl nejzávaznější dvorní dekret z roku 1816 obsahující zákaz stavět dřevěné stavby. Na tento dekret navazoval další z roku 1819 o povolení poddaným vyrábět cihly. Následující zákon z roku 1833 - stavební řád - naopak za určitých podmínek povoloval stavět dřevěné stavby v horských oblastech. Tyto podmínky však byly uplatňovány nejednotně.

Změna náhledu na dřevostavbu

Tak došlo ke změně náhledu na stavbu dřevěných domů, a to tak radikálně, že se na dřevěný dům pohlíželo jako na dům nižší užitné hodnoty. Postupně se stal domem sociálně slabší vrstvy obyvatelstva, neboť bohatší vrstvy obyvatelstva začaly stavět domy zděné z cihel. Do této doby je možno zařadit formu domu, který byl postaven ze dřeva jako tradiční roubený dům, ale poté byl omítnut jílovou omítkou. Tento typ domu označujeme jako "dům v kožichu". Uvedená úprava měla pravděpodobně poskytnout vzhled domu zděného, a tak zařadit majitele na sociálně vyšší stupeň a zároveň obejít přísná úřední nařízení zakazující stavět dřevěné domy. Zkrášlení domu omítkou pravděpodobně zvýšilo jeho tepelně izolační vlastnosti, a to především v oblasti většího utěsnění spár. Naopak z dlouhodobějšího hlediska zde docházelo k nárůstu vlhkosti dřeva a tím i ke vzniku vhodnějších podmínek pro dřevokazné škůdce. Úpravou tak došlo k snížení životnosti stavby. Zároveň se tím mohla snížit kvalita bydlení, neboť pravděpodobně došlo k nárůstu vlhkosti obytného prostředí.

Závěr

Jak je patrné z předchozích odstavců, za několik generací se vytvořil tak negativní pohled na dřevostavby, že i dnes je dřevěný dům u většiny obyvatel spojován s něčím, co není dostatečně trvanlivé a jde jen o nějakou levnou a neplnohodnotnou alternativu bydlení. Přitom kvalitně a správně postavený dřevěný dům, jak roubený tak i montovaný z dřevěných panelů, je energeticky vysoce úsporný a jeho mikroklima je daleko příznivější než u mnoha domů postavených z moderních materiálů klasickou technikou zdění. Naštěstí i dnes vznikají nové domy, které jsou tradičně roubené.

Adresa autora:

Ing. Pavel Korger

Na Výsluní 15, 789 01 Zábřeh

e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Foto: archiv autora