Proč certifikovat?

Podrobný pohled na současný stav certifikace a její význam Vám přinášíme prostřednictvím rozhovorů s představiteli dvou u nás používaných certifikačních systémů, ankety LP, krátké reportáže ze semináře s touto tematikou a dalších informací.

Certifikační systémy jdou každý jinou cestou

Rozhovor s národním sekretářem PEFC ČR Ing. Pavlem Hesem (PEFC) a ředitelem sdružení Pracovní skupina pro certifikaci lesů FSC v ČR Mgr. Michalem Rezkem (FSC) o dvou certifikačních systémech, které se uplatňují v ČR. V rozhovoru jsou oba pánové označeni organizacemi, které zastupují - tedy PEFC (Programme of the Endorsement of Forest Certification Schemes, dříve Pan European Forest Certificatioin), a FSC (Forest Stewardship Council).

- Původní cíl certifikace - zabránění devastace tropických lesů - se zatím nepovedlo splnit. Jak vnímáte a prezentujete význam certifikace evropských lesů? Proč by se vůbec v Evropě mělo certifikovat?

PEFC: Certifikační systém PEFC vznikl jako určitá obrana trhu v jednotlivých zemích před dovozem dříví, jež nesplňuje požadavky na "ekologickou kvalitu". V Evropě je trh na tyto požadavky nejcitlivější (kromě Severní Ameriky, Japonska a Číny), a certifikace tak měla šanci se prosadit. Jakmile vznikne nyní nějaký standard v Evropě, rozšíří se postupně do celého světa, stejně jako u jakýchkoliv jiných dohod o životním prostředí. Je pravda, že tato myšlenka vznikla pro ochranu tropů. Tam však často není žádná šance takové zohlednění prosadit. Domorodí obyvatelé, kteří potřebují půdu, většinou nadělají větší škody než státem garantované těžební firmy.

FSC: Já si myslím, že tropické lesy nejvíce ohrožují nadnárodní těžařské koncerny, často silnější než vlády jednotlivých zemí, jež nemohou nebo nemají vůli regulovat destrukci lesů. Ale zpět k otázce. Neřekl bych, že certifikace se úplně vzdálila předpokladu zachránit tropické lesy. 25 % certifikátů FSC je právě v zemích tropických lesů a 45 % certifikátů v zemích geopolitického jihu. FSC vnímá jako problém, že tempo nárůstu certifikační plochy v tropech je relativně nízké, zatím se certifikace skutečně více uplatňovala v boreálních lesích a lesích mírného pásma. V minulém roce proto FSC vybudovalo své regionální pobočky v Africe, Jižní Americe a v jihovýchodní Asii. Ukázalo se, že místní společnosti často nebyly schopné na standard dosáhnout. FSC vážně uvažuje o stupňovité certifikaci, tzn. o postupných krocích k dosažení certifikátu. Na první úrovni by se tak garantovalo alespoň to, že dřevo není z nelegální těžby. V dalších krocích by se šlo po určitých standardech nahoru. Na druhé straně, podle současných statistik FAO jsou lesy v boreálním pásmu devastovány ještě rychlejším tempem.

- Když se bavíme o Evropě nebo o středoevropském prostoru, tak se ale asi o devastaci lesů nedá hovořit a lesů přibývá...

FSC: Devastace v boreálních lesích je natolik výrazná, že je nepochybně certifikace minimálně stejně potřebná jako v tropech. Co se týká Evropy a lesů mírného pásma - je naprosto v pořádku, že certifikace se uplatňuje i tady, protože ani Evropa se nevyhýbá lesnickým problémům, ať už je to fragmentace lesních ekosystémů, devastace přirozených lesů ve východní Evropě a Skandinávii, pokračující úbytek druhové rozmanitosti, zdravotní stav lesů apod. Tyto problémy je třeba řešit. Lesnictví v Evropě je na poměrně vysoké úrovni, ale neznamená to, že certifikace zde nemá smysl.

- Certifikujete lesy stejnou značkou ve Skandinávii i ve střední či jižní Evropě, v tropických oblastech, v boreálních lesích i lesích mírného pásma. Stejnou značku může dostat na druhém konci světadílu vlastník, jenž hospodaří pro nás naprosto nepřijatelným způsobem. Je zmiňován případ rozsáhlých holin v Kanadě certifikovaných FSC, ale týká se to např. i skandinávských zemí. Vnímáte to jako problém?

PEFC: Jako problém to nevnímám, protože PEFC pracuje na principu vzájemného uznání nezávislých systémů. Otázka zní, zda konkrétní systém funguje pod značkou PEFC, nebo pod svou vlastní značkou, např. ve Finsku je to FFCS, v Kanadě CSA. PEFC je systém, který tvoří deštník, ale pokud na území určitého státu bude mít větší váhu místní značka, může ji používat, ale všechny systémy si vzájemně uznávají certifikovaný původ dřeva.

- Neměly by být při užívání stejné značky v ČR a např. v okolních zemích standardy totožné?

PEFC: Nefunguje to tak, každá země (region) má vlastní systém, který využívá co nejvíc kontrolních nástrojů regionu tak, aby se snížily náklady a zvýšila efektivita systému. Minimální úroveň však splňovat certifikační systém musí. Jestliže ji někde nějakým způsobem překračují, ať už je to národní zvyklost nebo požadavek legislativy, pak je to na rozhodnutí národních organizací PEFC.

- A ta minimální úroveň? Můžete uvést nějaký konkrétní příklad, např. je tam uvedena velikost holiny?

PEFC: Minimum je dáno technickým dokumentem Rady PEFC, jenž se odvolává na platná kriteria a indikátory dané ministerským procesem na ochranu lesů v Evropě. Velikost holiny je zrovna ukazatelem, který v něm konkretizován není.

- Často je slyšet, že k obdržení certifikátu PEFC stačí v ČR dodržovat zákonný rámec. Je konkrétně v Česku na vlastníka kladen při této certifikaci požadavek nad rámec les. zákona?

PEFC: Pokud minimální požadavky, dané na celý systém PEFC, leží v ČR na hranici nebo v některých bodech i pod hranicí české legislativy, pak dodržování platné legislativy stačí. Jsou ale země, kde taková legislativa není, proto tam vystupují požadavky PEFC.

Nad rámec zákona jde např. požadavek na otevření majetku kontrole a souhlas s interním zveřejňováním zjištěných údajů v rámci systému PEFC v ČR, řízené ponechávání mrtvého dříví, přísnější limity pro používání pesticidů a požadavky na zalesňování nelesních půd.

FSC: Vrátím se k původní otázce. FSC certifikuje opravdu pod stejnou značkou v mnoha zemích světa. Systém FSC je vytvořen tak, aby při auditech kladl stejné požadavky na všechny a byl mezinárodně souměřitelným rámcem pro hospodaření v lesích. Stejné je to i u certifikace dřevozpracujících podniků, kde jsou jednotná pravidla pro celý svět. Jediný rozdíl jsou standardy pro hospodaření v lesích, které vychází z minimální úrovně dané deseti principy a 56 kritérii FSC. Ty jsou jednotné a vytvářejí rámec pro národní standardy, tzn. je na tzv. národních iniciativách FSC, aby je rozvedly do podmínek jednotlivých států. Zde samozřejmě mohou vznikat rozdíly. Velmi těžko můžeme porovnávat lesy různých ekosystémů, těžko budeme porovnávat holinu ve Slovinsku a v Kanadě. Standard vzniká shodou všech zastoupených zájmových skupin podle jasně daného procesu. Konsensus vzniká ve skupině, kde jsou rovnoměrně zastoupené tři směry - ekologický, sociální a ekonomický. Tak je to již od začátku ve všech rozhodovacích procesech FSC. U PEFC v rozhodování dominují ekonomické subjekty - např. v ČR fungují komory zpracovatelů, vlastníků lesa a ostatních zájmových skupin. My požadujeme, aby ekologické a sociální aspekty byly zdůrazněny stejně jako ekonomické.

Ještě k tvorbě standardu FSC - na národní úrovni trvá diskuse běžně šest let a poté se dospěje k nějakému konci, který je do jisté míry rozdílný oproti standardům ve vedlejších zemích. To se řeší v rámci FSC procesem harmonizace, kdy se snažíme obrousit ty největší hrany. V ČR harmonizujeme s již schváleným německým standardem, kde je soulad značný. Méně se nám zatím daří usměrnit vytvářený polský standard. Proces harmonizace by měl vlastníkům minimalizovat riziko ekonomické újmy.

K zmíněnému kanadskému příkladu - velké holoseče tam vznikly ještě před certifikací. Po ní se velikost holosečí snížila. Pro mě je směrodatné, že velmi radikální kanadské ekologické organizace typu Greenpeace dnes vnímají tento certifikovaný podnik jako vzor. Došlo tam k pozitivnímu posunu.

- V Polsku jsou státní lesy certifikované systémem FSC. U nás se ve srovnatelných podmínkách většinou hospodaří "přírodě bližším způsobem". V Polsku tedy dostal vlastník certifikát za "mírnějších" podmínek než v Německu, či se uvažuje u nás, a toto certifikované polské dříví se může prodávat na trhu i v okolních zemích. Vlastník v Polsku tak získává určitou konkurenční výhodu. Proč v ČR navrhuje FSC tak přísný standard (od velikosti holiny až přes podíl "ekostabilizačních" dřevin)? Spotřebitel tak může být uveden v omyl, protože si bude myslet, že když používá dřevěné výrobky s certifikátem FSC nebo nakupuje dřevo s certifikátem FSC, podporuje šetrné hospodaření s výběrnými principy, ale dříví může pocházet ze zemí, kde takto přísný standard není.

FSC: Já tuto věc vnímám hodně vážně. Současný návrh je výsledkem debaty zájmových skupin. A je pravdou, že jsme v diskusi měli dlouhodobě deficit ekonomických zájmů - názorů "velkých hráčů" - např. LČR a VLS, kteří nepřijali pozvání k diskusi. Jejich hlas v standardizační komisi uvítáme. To, že je zatím konsensus nad standardem takový, je dáno zastoupením zájmových skupin a je zcela v souladu s platnými procedurami FSC pro tvorbu národního standardu. Mnohokrát jsme deklarovali, že zveme všechny zainteresované subjekty. V žádném případě není naším cílem někoho znevýhodňovat. Při nedávném testování návrhu standardu v provozních podmínkách se ukázalo, že některé věci jsou obtížně proveditelné a budeme je samozřejmě měnit. Zdůrazňuji ale, že jak v Česku, tak v Polsku příslušný standard ještě není schválený.

- Ale jak v Polsku, tak u nás již certifikované majetky jsou a značku používají.

FSC: Ano, existuje časový rámec, dokdy je nutné vytvořit národní standard, jenž nahradí tzv. obecný standard, který nyní používají certifikační firmy. Síla FSC je v tom, že je nastaven pro všechny stejný systém kontroly a hodnocení. Tak se systém uplatnil už v 62 zemích světa.

- Běžného spotřebitele a obchodníka ale nezajímá, zda existuje, či neexistuje národní standard. Zajímá ho značka a to, co má vyjadřovat.

PEFC: V této souvislosti chci obecně připomenout, že logo nebo značka vypovídá o certifikovaném původu, a ne o technické kvalitě!

FSC: Certifikační firmy v Polsku používají obecný standard schválený FSC, což znamená, že prokazatelně splňuje určitou minimální úroveň. My a Němci bychom chtěli, aby se i tam přibližovali hospodaření u nás. Myslím si, že by nás v tom naši lesníci jen podpořili. Problém je, že polské státní lesy v tuto chvíli nemají samozřejmě zájem na tom, aby byl ten standard tvrdší, než hospodaří oni teď.

- A to je právě ten problém srovnání a konkurenčních výhod...

FSC: Jde o problém, který se řeší, a to například harmonizací. Je to složitá systémová záležitost a tady bych jen poukázal na to, že jiné certifikační systémy to mají upravené nesrovnatelně horším způsobem. Například PEFC zastřešuje systémy, které dokonce mohou být orientované pouze systémově a neobsahují podmínku nutné terénní kontroly, např. francouzský PEFC nemá zakomponovanou terénní kontrolu vůbec.

PEFC: Francouzský systém bohužel PEFC neznám. Obecně je systém PEFC nastaven tak, že všechny požadavky na certifikovaný les v příslušném státě nebo daném území jsou k dispozici v rodné řeči a angličtině. Konkrétní požadavky na konkrétní stát nebo region jsou rozpracovány a lze je najít na stránkách Rady PEFC. Např. v Rakousku dohlíží na systém komory, ve kterých je povinné členství. Komory si hlídají vlastníky lesů, to jsou interní způsoby kontroly. A jestli se v některé zemi zjistí, že "chodit do lesa" v rámci interních kontrol je zbytečné, protože existuje jiný způsob důvěryhodné kontroly, tak nevidím problém, proč to dělat.

FSC: Já to jako problém vnímám, protože si myslím, že kontrola třetí nezávislou osobou přímo v terénu je jedním ze zásadních předpokladů důvěryhodné certifikace.

- Kdo a jak kontroluje majetky certifikované systémem PEFC?

PEFC: Systém PEFC vychází z důvěry k vlastníku certifikovaného majetku. Na základě náhodného výběru se prověřují vybraní vlastníci lesů. Samozřejmě, že pokud jsou dány patřičné indicie, tak je tento majetek přednostně zařazen do programu interních kontrol.

Existují dvě základní roviny. První je interní kontrola, kterou si sdružení zajišťuje např. prostřednictvím ÚHÚL. Dozor nad fungováním systému vnitřní kontroly i u náhodně vybraných majetků provádí certifikační orgán.

- Ještě k FSC v ČR - v roce 2005 by měl být schválen národní standard. Co se stane s již vydanými certifikáty?

FSC: Standard bude mezinárodním ústředím v Bonnu schválen v roce 2006. Je stanoveno přechodné období jednoho roku. Standard vstoupí v platnost za rok po schválení ústředím FSC v Bonnu. Vlastník bude samozřejmě upozorněn certifikační firmou, pakliže je to v době trvání certifikátu (platnost pět let), a dostane rok, aby se vyrovnal s novými požadavky. Snažíme se předejít nějakým šokům a překvapením tím, že dnes při tvorbě standardů zveme všechny zainteresované subjekty. Na podzim by se mělo začít certifikovat u Kinských, takže i oni jsou dnes členové pracovní skupiny a mají možnost se podílet na tvorbě standardů.

- Objevují se názory, že certifikace je hlavně "byznys" s nedílnou mediální kampaní a PEFC vznikl proto, aby náklady na certifikaci nebyly tak vysoké. Jaký je podle vás přínos certifikace pro vlastníka? Znáte např. konkrétní příklady, kdy se certifikované dříví prodává za vyšší cenu? Existuje poptávka?

PEFC: Několikrát jsem našel u PEFC i FSC zmínku o tom, že někdo prodává dřevo dráž. Nikde v ceníku však tato informace nebyla, takže pochybuji, že nějaká firma konkrétně řekne: "Nakupuji certifikované dřevo za vyšší cenu." Jsou ale firmy, které představují v daném regionu význačné odběratele a vynutí si certifikaci svých dodavatelů nebo dodavatel musí uplatnit své dřevo jinde. To je v podstatě ten nejtvrdší dopad. Jestliže prodáváte za stejnou cenu, ale o sto kilometrů dál, zvýší se dopravní náklady. To byl také důvod, proč si systémem PEFC nechal certifikovat majetek viceprezident německého FSC.

Ještě ke kontrole u PEFC - jestliže u nás funguje státní správa, která dohlíží nad dodržováním lesního zákona, tak proč se na ni svým způsobem neodvolat v konkrétních případech a neprovádět kontrolu pouze namátkově u desetiny vlastníků? Současně se provádí u všech vlastníků, kde je signalizován nějaký problém.

FSC: Nerad bych se dočkal situace, kdy se z certifikace stane obchod. V případě České republiky jde zatím při certifikaci FSC hlavně o exportní pobídku, protože největší zájem je ze západních zemí, zejména z Británie, Skandinávie, Švýcarska a Beneluxu. Jde spíše o získání trhu a udržení se na něm. Vlastník lesa skutečně získává poměrně málo ve finančním zhodnocení. Vždy samozřejmě záleží na konkrétní dohodě, ale např. nově certifikovaná skupina vlastníků dostává "příplatek" 1 euro za m3, což je symbolické.

Je na vlastníkovi, aby si vyjednal podmínky. V každém případě platí, že čím blíž koncovému spotřebiteli, tím více se na značce vydělává. Finální výrobky FSC na trhu, a je jich dnes cca 20 000 druhů, jsou zhruba stejně drahé jako necertifikované. Takže někdo to v rámci řetězce musí zaplatit. Většinou to jsou dřevaři a obchodníci, nikoliv spotřebitelé. Jako příklad můžu uvést jednoho holandského podnikatele, který v ČR vybudoval provoz Moravia Wood Products v Uničově a nabízí 10 eur na m3 kvalitního dubu navíc.

Zatím máme málo příkladů, abychom dokázali zhodnotit skutečný zájem o certifikované dříví a výrobky. Každý týden mi ale volá průměrně jedna společnost ze zahraničí a ptá se po certifikovaných surovinách a výrobcích. Já většinou říkám ne a sepisuji si seznam poptávek. Společnosti pak certifikované dřevo najdou v okolních zemích.

- S náklady na certifikaci (viz rámeček, pozn. red.) souvisí i používání loga. Mluví se o těžkopádnosti a nákladech při používání loga FSC...

FSC: Ten, kdo dostane certifikát, obdrží rovnou logo, jež může používat. Pravdou je, že ať už je to dřevař nebo lesník, když chce k propagaci používat logo, musí poslat grafický vzor své certifikační firmě, která to promptně schvaluje. Kdo je certifikován, má logo zdarma, dokonce i pro komerční využití.

- O použití musí tedy vždy žádat?

FSC: Objevuje se mnoho případů, kdy se logo využívá špatně. FSC na tom proto zatím trvá, protože tlak na zneužívání značky je v tuto chvíli obrovský.

- Jaké je financování a nezávislost certifikačních systémů, certifikačních firem a systému kontroly?

PEFC: V ČR jsou hlavním a skoro jediným zdrojem PEFC ČR finance z členských příspěvků. Minoritním příjmem, který kryje část administrativních nákladů, je výběr jednorázových příspěvků za logo. Ve světě je dost častým zdrojem poplatek z hektaru, předepsaný vlastníkům. Existuje možnost volby mezi odváděním příspěvku a platbou za logo. Rozdíl je v tom, že poplatek za logo si mohou subjekty dát do nákladů. V některých zemích je PEFC financován z prostředků profesních asociací. Hlavním zdrojem poplatků Rady PEFC v Lucemburku jsou členské poplatky, doplňkový pak tvoří poradenství.

Náklady na certifikaci lesů a C-o-C si hradí firmy (nebo jejich sdružení) z vlastních zdrojů nebo prostřednictvím příspěvků či dotací.

K nezávislosti kontroly: V systému PEFC existuje schéma, podle něhož se má kontrolovat. Nezávislým arbitrem je certifikační orgán, který musí získat akreditaci nikoliv u PEFC, ale u národního akreditačního úřadu. To znamená, že kontrola certifikačního orgánu jde zcela mimo systém PEFC a v tomto je PEFC systémově propracovanější. PEFC musí komunikovat s akreditačním orgánem na zařazení systému do programu akreditace a normativní dokument musí splňovat stejné požadavky, jež jsou kladeny na ostatní technické normy, jako bezpečnost potravin, kvalita, jakost apod.

FSC: FSC vyčlenilo svoji akreditační jednotku z hlavní organizace. Dnes je to samostatná akreditační jednotka. Každá certifikační firma je minimálně jednou ročně při aktivitách kontrolována, aby byla zaručena křížová kontrola. Mezinárodní FSC je v podstatě financována z grantů různých organizací a velkých nadací. Dále žije z členských příspěvků, což je ale relativně malá část peněz. V tuto chvíli hledá a testuje další způsoby, jak zachovat a rozšířit své fungování při stálém rozmachu po celém světě. Zkouší zpoplatňovat servis - organizuje tréninky, školení apod. U FSC ČR je struktura podobná. Z 85 % žijeme z grantů a prostředků pocházejících z nadací. Další peníze získáváme z příspěvků firem - podpůrných členů - a z poskytování informačního servisu. Tuto část se snažíme navýšit, abychom byli do budoucna finančně stabilnější, protože nemůžeme z grantů žít donekonečna. Zatím nemáme zavedené členské příspěvky.

- Jak vnímáte současnou činnost Národního certifikačního centra (NCC) ÚHÚL a jeho nezávislost? V minulosti byl NCC ÚHÚL a PEFC dost úzce propojen (mj. Ing. Pavel Hes dříve pracoval jako vedoucí NCC, pozn. red.). Zmiňoval jste také, že kontrolu majetků s certifikací PEFC provádějí pracovníci ÚHÚL...

PEFC: Ministerstvo zemědělství v roce 1995 uložilo ÚHÚL, aby zmapoval situaci v oblasti certifikace lesů. Poté byl ÚHÚL pověřen i přípravou národních standardů, ale vznikl tlak na jeho nezávislost. Proto se NCC v současné době nezúčastňuje žádných aktivit v PEFC, FSC ani případných dalších systémů. Dnes NCC pouze zajišťuje nezávislý audit trvale udržitelného hospodaření v lesích podle předložené a schválené metodiky.

FSC: Já vnímám ty poslední změny příznivě. V Národním lesnickém programu stát deklaruje, že má zájem na tom, aby vlastníci byli informováni o všech systémech, jež je nějakým způsobem nediskriminují. V tuto chvíli jde o dva systémy v naší zemi. MZe, které dřív dominantně podporovalo systém PEFC, a MŽP jsou pozorovateli v naší pracovní skupině. ÚHÚL stejně jako NCC deklaroval svůj neutrální postup k oběma systémům s tím, že nehodlá žádný z nich dál nějakým výrazným způsobem zvýhodňovat a že chce vlastníky objektivně informovat o obou systémech. To si myslím, že je cílový správný vztah.

- Může NCC provádět nezávislou kontrolu všech certifikačních systémů v ČR?

FSC: My to v podstatě nemůžeme dělat na národní úrovni, protože máme svůj systém, který to logicky neumožňuje. Není mi jasné, jak je možné, že ÚHÚL, státem řízená organizace, dělá interní audity PEFC. Kdo to vlastně platí, stát, nebo vlastníci? Já chápu, že je to náplň práce pro ÚHÚL. Vnímám, že jsou tam odborníci, nijak to nesnižuji, ale v zásadě může jít o část "skryté" ceny za certifikaci.

PEFC: Existuje zřizovací listina ÚHÚL Brandýs nad Labem, ve které MZe vymezuje předmět činnosti. Jednou z nich je Zabezpečování poradenství a služeb při provádění certifikace lesů ČR. NCC prověřuje to, zda vlastník hospodaří podle les. zákona a v souladu s LHP, který již zaplatil při jeho vyhotovení. V případě, že FSC bude v národním standardu certifikace využívat LHP, je NCC připraveno za stejných podmínek poskytnout nezávislý audit.

- Dokážete si představit sjednocení certifikačních systémů do jednoho nebo vzájemnou spolupráci? Je reálné např. vytvoření jednotných standardů s určitou stupnicí podle přístupu a kvality hospodaření?

PEFC: Ve Velké Británii byl učiněn určitý pokus, kdy vznikl systém UKWAS, který je uznáván oběma systémy. Vlastník lesa má jeden nebo druhý certifikát a vytěžené dříví "nabarví" na konkrétní certifikační systém. Teoreticky lze tento model uplatnit ve více zemích, kdy se na národní úrovni dohodnou stejná kritéria a postupy. Je to otázka komunikace. U certifikace spotřebitelského řetězce dřeva je systém PEFC jedním z iniciátorů mezinárodního systému certifikace spotřebitelského řetězce dřeva, aby nebylo důležité, pro který systém se pracuje. V podstatě jde o dohled nad zdroji dříví. Tady si myslím, že ta možnost komunikace je vyšší, ale je tu otázka dominance systému v regionu.

FSC: Já vidím také velký potenciál v rámci certifikace spotřebitelského řetězce, protože zde existuje spousta shodných věcí. Ve Velké Británii funguje jednotný standard pro lesní hospodaření, ovšem nikoliv systém. My se můžeme domluvit na standardu v nějakých zemích, systémy jsou ovšem kvalitativně nesrovnatelně jinak nastavené. Pro lesy by bylo dobré, kdyby se standardy PEFC a FSC přibližovaly.

Podobnou otázku nedávno dostali šéfové obou velkých certifikačních systémů. Oba řekli to samé: "Nevidíme reálně dobu, v níž by mohlo dojít ke srovnávání nebo uznávání." Jedna věc je, jak funguje systém, druhá věc jsou jeho požadavky.

- Neměly by se standardy nejdříve sjednotit ve všech zemích alespoň v rámci jednoho systému?

FSC: Neustále se bavíme o standardech. Ale jde také o systémové opatření - systém kontroly, účast veřejnosti při auditech, tvorba standardů, tam jsou věci, které jsou pro PEFC prozatím nepřijatelné.

PEFC: PEFC má jednotný standard a v konkrétním státě může být např. FSC z hlediska hospodaření v lesích "níže".

- Můžete na závěr charakterizovat velice stručně výhody a nevýhody jednotlivých systémů?

FSC: Oba systémy byly konstituovány jinými zájmovými skupinami. FSC vznikl jako první v roce 1993 na principu shody mezi ekologickými, sociálně a ekonomicky orientovanými subjekty. PEFC podle jeho tvůrců vznikl jako reakce na FSC. Priority systémů jsou jiné. U FSC je na prvním místě zlepšování hospodaření v lesích, u PEFC spíše obrana vlastníků lesů a statutu quo v lesním hospodaření v Evropě a dnes i ve světě. Rozhodování v PEFC je dominováno lesním a dřevařským sektorem. PEFC je méně transparentní (např. zprávy z auditů nejsou veřejně k dispozici, při auditech nejsou konzultovány zájmové skupiny) a proto nemá systém podporu nevládních organizací ani (ve větší míře) obchodníků. FSC je jednoznačně úspěšnější na trhu (20 000 druhů finálních výrobků).

PEFC: Oba systémy jdou každý jinou cestou a systém PEFC vychází z otázky návaznosti na další systémová opatření. Systém FSC se podle mého pohledu více odvolává na fungování ekologických organizací.

Mezi výhody PEFC patří přijatelnost i pro drobné vlastníky lesů (důvod pro užívání regionální certifikace), návaznost na ministerský proces na ochranu lesů; jasně stanovená pravidla certifikace ve smyslu systémových opatření a návaznost na normy ISO; dynamický růst rozlohy certifikovaných lesů, a to nejenom v Evropě, ale i na dalších kontinentech a akceptování významnými asociacemi sdružujícími vlastníky lesů a zpracovatele dřeva.

Nevýhody: PEFC má 6leté zpoždění za FSC, a to se ještě nepodařilo zcela dohnat - zejména se to týká počtu finálních výrobků pro koncové zákazníky a akceptace u významných obchodních řetězců. Z toho je odvozena i nižší znalost mezi zákazníky a chybějící kampaň na podporu znalosti loga PEFC.

Děkujeme za rozhovor

Michal Třeštík, Jaroslav Pejzl

Certifikace a audit

Ve čtvrtek 26. srpna se pod záštitou ministerstva zemědělství (MZe) v Brandýse nad Labem uskutečnil celostátní seminář s názvem Certifikace a audit. Přednášející se ve svých příspěvcích věnovali problematice certifikace lesů a spotřebitelských řetězců v ČR. Pořadatelskými organizacemi byly již tradičně Česká lesnická společnost (ČLS) a Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs n. L. (ÚHÚL).

V roli moderátora se představil Ing. Pavel Hes (národní sekretář PEFC ČR), jenž seminář zahájil uvedením obecných informací o certifikaci lesů a spotřebitelských řetězců jako možného nástroje podpory trvale udržitelného hospodaření v lesích. Se svými příspěvky dále vystoupili zástupci akademické půdy - doc. Ing. Ladislav Slonek, CSc., z LDF MZLU v Brně (Historie certifikace ve světě), PhDr. Ivan Rynda z UK v Praze (Ekologické aspekty certifikace lesů), JUDr. Ing. Martin Flora, z LDF MZLU v Brně (Legislativní úprava požadavků na trvale udržitelné hospodaření v lesích), vedoucí obchodního oddělení MZLU v Brně Ing. Borek Nejezchleb (Pohled vlastníka lesa na certifikaci lesů a její využití při komunikaci se zákazníkem v podmínkách ŠLP Křtiny), prof. Ing. Josef Gross, CSc., z FLE ČZU Praha (Certifikace dřeva systémem PEFC v ČR). Další referáty přednesli Ing. Marcel Skála, Ph.D., z BVQI Czech Republic, s.r.o. (Certifikace lesů a spotřebitelského řetězce dřeva), Ing. František Morávek (Certifikace a kritéria) a Ing. Jaroslav Tymrák, technický expert Rady PEFC v Lucemburku (PEFC Council) sídlící v Lucembursku, který ozřejmil některé otázky týkající se evropských aspektů certifikace lesů. Závěr semináře patřil volné diskusi účastníků.

Historie certifikace (Slonek)

- Koncem 70. let 20. stol. se v různých lidských činnostech (výroba a prodej obilí, potravin apod.) začaly nezávislými organizacemi formovat kontrolní certifikační systémy (rozšířily hodnocení a kontrolu o environmentální složku či začaly nahrazovat chybějící zákony a kontrolu).

- V roce 1990 vznikl jeden z prvních certifikačních systémů v LH a závislém spotřebitelském řetězci (v Kalifornii se sešla skupina spotřebitelů, dřevozpracovatelů, velkoobchodníků i maloobchodníků, zástupců environmentálních a lidskoprávních organizací, aby diskutovala, jak mohou propojit svoje zájmy na zlepšení ochrany lesů a omezení odlesňování).

-l V září 1993 se sešlo 130 zástupců z celého světa na zakládajícím shromáždění a téhož roku byl odsouhlasen vznik FSC a schváleny principy a kritéria spolu se statutem rady.

- Těžce splnitelné podmínky a neúměrný akreditační poplatek (mj.) vedly k založení PEFC.

- V roce 1997 byla na Světovém lesnickém kongresu v turecké Antalyi poprvé ustavena pracovní skupina zajímající se o certifikaci lesů.

Definice certifikačních hnutí

- Smyslem certifikace organizací je vytvoření nadstavbových prvků v oblasti odborné způsobilosti nad zákonnými požadavky.

- Certifikační systém je otevřený a přístup k němu má každá právnická a fyzická osoba, která chce na základě dobrovolnosti prokázat zajištění nadstandardní úrovně kvality a trvale udržitelného hospodaření.

- Certifikační systémy jsou vybaveny vyčerpávajícím souborem podmínek na požadavky udělení certifikace.

Certifikace lesů pohledem vlastníka (Nejezchleb)

ŠLP Křtiny MZLU je držitelem licence certifikátu FSC pro výrobu surového dříví a výrobu řeziva a vlastníkem osvědčení o účasti v certifikaci lesů podle Českého systému lesů PEFC.

Obecné motivy vlastníka pro zapojení do certifikačních systémů:

- Reprezentační - posiluje se důvěryhodnost a image firmy ve vztahu k odborné i laické veřejnosti.

- Revizní - vlastník využije certifikační systém ke zjištění, zda jím pověřený správce nakládá vhodně se svěřeným majetkem.

- Komerční - vlastník očekává zvýšení poptávky po "značkovém zboží".

Za současných podmínek však není možné očekávat, že obchodní partneři budou akceptovat zvýšení ceny z důvodu dodávky zboží s certifikátem. To je dáno tím, že konečný spotřebitel není dostatečně informován o značkách FSC a PEFC, a i v případě, že je, často rozhodne spíše nejpříznivější cena. Cesta k navýšení cen vede přes rozsáhlou marketingovou kampaň, při jejímž financování by se měly sdružit prostředky všech zainteresovaných stran.

Pozn.: Všechny příspěvky (kromě příspěvku J. Tymráka) je možné najít ve sborníku ze semináře.

S využitím sborníku připravil

Ing. Jaroslav Pejzl

 

ANKETA LESNICKÉ PRÁCE

- Kde vidíte hlavní význam certifikace? Je vůbec potřebná? Pomohla vám (a jak) certifikace Vašeho majetku či společnosti (v případě, že ano, uveďte konkrétní příklady)?

Ing. Tomáš Dohnanský, odborný pracovník pro certifikaci, arondaci a OLH LČR

V současné době jde spíše o to, být u toho, jinými slovy nenechat si ujet vlak. Navýšení ceny dříví popř. zvýšení poptávky je v současné době problematické, zejména z důvodu nedostatečné marketingové podpory u konečného spotřebitele. Certifikace nyní působí spíše jako potvrzení o kvalitě hospodaření na daném lesním majetku.

Do budoucna nelze vzrůstající význam certifikace hospodaření v lesích i certifikace spotřebitelského řetězce pro vlastníky lesa vyloučit, a to nejen v cenové oblasti.

Ing. Luděk Heralt, Ph.D., vedoucí oblasti Beskydy ALLWOOD, a.s.

1. Hlavní přínos certifikace C-o-C ve společnosti je otevření se obchodním partnerům a veřejnosti, že společnosti obchodují zcela legální, v ČR a v jiných středoevropských zemích těžený a vyráběný produkt pocházející z lesů obhospodařovaných dle pravidel trvale udržitelného hospodaření a platných zákonů dané země.

2. Potřeba spočívá v zabránění nelegálního obhospodařování lesů. Prapůvod certifikace TUH a C-o-C ale spatřuji v zabránění nelegálním a neekologickým obhospodařováním ekosystémů v rozvojových zemích s nekvalitními nebo žádnými zákony souvisejícími s obhospodařováním lesů. Hospodaření s dřevní surovinou v zemích s uspokojivými zákony certifikace obecně vlastníky i společnosti finančně zatěžují a administrativně svazují. Vlastníci či společnosti jsou povinni hospodařit dle platných zákonů a jejich kontrolu by měla provádět státní správa, nikoliv "certifikace". Přihlášení se k certifikaci je jen otevřená deklarace.

3. V ČR nikoliv. PEFC ČR, dle mého názoru, nedostatečně rozšiřuje myšlenku "čistého dříví". Díl odpovědnosti leží i na bedrech obchodníků s dřevní hmotou ve vlažném přístupu k zákazníkům v této problematice. Zásadní díl ale spočívá v legislativní i duševní podpoře vedoucí ke zvyšování spotřeby dříví obecně a "čistého dříví" dvojnásob. Příklady politiky konkurenční FSC v sousedním Německu jsou vodítkem, kam by podpora morálně správné myšlenky mohla směřovat (státní zakázky ve stavebnictví, podpora prodeje "čistého dříví" v nadnárodních obchodních společnostech a podobně.). Ze zahraničí se čím dál více setkávám s názorem, že PEFC je standard a FSC něco víc, byť obě vychází z jedněch pravidel, zásad trvale udržitelného hospodaření v lesích.

Ing. Libor Vaněček, generální ředitel UNILES, a.s.

České lesnictví má natolik vyspělou a dodržovanou lesnickou legislativu, že žádnou certifikaci za účelem zabránění nelegálních těžeb dříví nepotřebuje. Tato skutečnost je v mezinárodním obchodě neznámá a marketingově těžko využitelná. Konečný spotřebitel dřevěného výrobku, ale i většina zahraničních firem podílejících se na výrobě a obchodu nezná úroveň českého lesnictví a jedinou garancí ekologické nezávadnosti použitého dříví je pro ně právě certifikát dříví i výrobků. Mezinárodně jednotná certifikace poskytuje firmám ve výrobním řetězci i konečným zákazníkům rychlou a jednoduchou informaci o ekologické nezávadnosti produktu, ať už pochází z kterékoliv části světa. Pro české dříví je tak certifikace nutná a potřebná (i když z hlediska ochrany lesních porostů je zbytečná), protože jinak by se vyčlenilo z "celosvětově bezproblémového dříví", stalo se "podezřelým" a ztratilo by marketingovou výhodu (resp. nezbytnost) ekologického produktu.

Jinou otázkou je existence různých navzájem si konkurujících certifikačních systémů, to je škodlivé a pro ochranu lesů zbytečné a drahé, žádoucí je sjednocení do jediného certifikačního systému.

Pro naši společnost UNILES je certifikace firmy podle C-o- C PEFC obchodní nezbytností, stále více zahraničních i tuzemských odběratelů po nás požaduje certifikované dříví i řezivo.

Prof. Ing. Vilém Podrázský, CSc., děkan FLE ČZU Praha

Hlavní význam certifikace spatřuji v "dozoru" nad producenty dřeva v lesnicky nevyspělých zemích. Je potřebná v zemích třetího světa a v zemích s tradičně exploatačním LH.

Ing. Josef Štveráček, OLH města Dubá

V současné situaci českého lesnictví, i s ohledem na klesající ceny dřeva, ztrácí certifikace svůj význam. Odběratele dřeva příliš nezajímá, zda je dřevo certifikované, či ne.

Jednou z pozitivních věcí, kterou na certifikaci shledávám, jsou kontroly Národního certifikačního centra. Jsou-li na takové vysoké odborné úrovni, jako např. z ÚHUL, pobočka Jablonec, pak je to pro vlastníka lesa či pro odborného lesního hospodáře určitě přínosem.

Ing. František Morávek

Osobně jako vlastník lesa vidím hlavní význam certifikace lesů v tom, že do budoucna napomůže k odlišení suroviny dříví pocházející z lesů pěstovaných trvale udržitelným způsobem od toho, jež pochází z jiných zdrojů, např. z devastovaných nebo nadměrně exploatovaných lesů. Jenže tomu, aby opravdu taková separace existovala a zabránila přístupu na trh např. dříví těženému "jeden den zásek a za týden nezbytnost vytěžení stromů ohrožujících bezpečnost", mohou napomoci jedině odběratelé suroviny dříví. Pokud je nebude zajímat certifikát, certifikace ztrácí význam. Protože za certifikované dříví dosud nikdo nenabízí ani vyšší cenu.

Nemám však žádné iluze o tom, že by obecně certifikace mohla ve větším měřítku zabránit likvidaci tropických lesů tak, jak byla původně myšlena, nebo že by zvyšovala sama o sobě úroveň hospodaření v lesích. Spíše bude pouze testovat přijatelnost úrovně hospodaření ve vztahu k definici trvale udržitelného hospodaření v lesích.

Potřebnost účasti v certifikaci, a to systémem PEFC, vidím v tom, aby se obecně certifikace nemohla stát nástrojem mimocelních bariér mezi státy, a tak bránit přístupu na trhy. Význam certifikace vidím i v tom, že brání nekalým soutěžím, ekodumpingu a mimotržní diskriminaci dřeva konkurujícími neobnovitelnými surovinami. Proto i ČR byla od začátku aktivní v celém procesu. A proto nakonec i já jako průměrný drobný vlastník (2 ha lesa v pěti částech a se všemi věkovými třídami) jsem od počátku z těchto důvodů, tedy důvodů tržních, k certifikaci přistoupil.

Z hlediska pouhého zvyšování trvalé udržitelnosti v hospodaření v lesích nevidím certifikaci ve středoevropském regionu za nezbytnou, neboť hospodaření v lesích je v tomto regionu historicky na vysoké úrovni oproti jiným zemím, nebo dokonce zemím rozvojovým, kterým by naopak měla být certifikace převážně určena.

Středoevropský region má více než dvousetleté uplatňování principů trvalého lesního hospodářství, vysokou úroveň lesního hospodářského plánování i trvale se zvětšující rozlohu lesů a jejich dřevních zásob. Tento region proto již před zavedením certifikace deklaroval, že většinu dříví pocházejícího z těchto zemí lze považovat za dříví pocházející z lesů obhospodařovaných trvale udržitelným způsobem.

Certifikace mého majetku mi zatím nepomohla v ničem. Nikdo osvědčení o certifikaci nepožadoval, a to ani při nabídce suroviny jednomu z největších zpracovatelů.

Nejsem tedy výjimkou mezi většinou vlastníků malých lesních majetků, kteří jsou přesvědčeni o tom, že certifikaci nepotřebují, a že nikdy za certifikované dříví na trhu více nedostanou a že se certifikace spíše stane obvyklou normou než tržní výhodou.

Ing. Ivo Klimša, generální ředitel Biocelu Paskov, a.s.

Z našeho pohledu firmy, která prodává většinu svých výrobků na evropském a světovém trhu, považujeme certifikaci spotřebního řetězce C-o-C za velmi důležitou.

Naši odběratelé žádají stále ve větší míře potvrzení o tom, že naše výrobky jsou vyrobeny z certifikované dřevní hmoty. Je to důležitý prvek naší konkurenceschopnosti. Z tohoto pohledu je nutno hodnotit proces certifikace podle norem PEFC tak, jak proběhl a probíhá v České republice, velmi pozitivně.

Prof. Ing. Josef Gross, CSc., FLE ČZU Praha

Certifikace dřeva v zemích, kde je relativně nízká ochrana hospodaření v lesích, přináší do lesního hospodaření možnosti dalších kritérií, která toto hospodaření přibližují stanoveným podmínkám trvale udržitelného hospodaření (TUH). U nás se již začíná projevovat požadavek odběratelů na certifikaci, a tedy je lepší přístup na trh (zatím spíš zahraniční než domácí).

Certifikace spotřebitelského řetězce dřeva

Uplatnění systému certifikace v lesním hospodářství a dřevozpracujícím průmyslu není novinkou. V rámci evropského kontinentu patří mezi nejrozšířenější a nejznámější certifikační systémy FSC a PEFC. Zatímco FSC aktivně funguje již více než 10 let, z PEFC založeného v roce 1999 se stala největší organizace zastřešující národní certifikační systémy na světě. Předmětem certifikace je vlastní hospodaření v lesích, které musí splňovat kritéria trvale udržitelného hospodaření. Tok dřevní suroviny z certifikovaných lesů je v rámci certifikace spotřebitelského řetězce (Chain of Custody, C- o-C) dále sledován v procesu těžby, zpracování, dopravy a distribuci až ke konečnému spotřebiteli.

Součástí spotřebitelského řetězce dřeva mohou být zprostředkovatelé prodeje, pily a ostatní dřevozpracující a výrobní podniky včetně obchodníků se dřevem. Certifikované subjekty v řetězci musí na jednotlivých úrovních evidovat původ a obsah certifikované dřevní hmoty. Uzavřené řetězce certifikované v jednotlivých fázích výroby a zpracování mají pro zákazníka představovat záruku, že použitá surovina pochází z lesů šetrně obhospodařovaných. Při dodržení stanovených pravidel může každý subjekt v řetězci využít příslušné logo k informování zákazníků, ostatní odborné i laické veřejnosti a spolupracujících firem. Na trhu se pak můžeme setkat s certifikovanými hračkami, nábytkem, řezivem, papírenskými produkty a ostatními produkty na bázi dřeva.

Ověřování spotřebitelského řetězce systémem PEFC

Český systém certifikace lesů (CFCS) byl v červnu 2001 uznán Radou PEFC a zařadil se mezi ostatní národní systémy, jež zastřešuje systém PEFC. Správcem CFCS je zájmové sdružení PEFC ČR, které se mimo jiné zabývá vytvářením pravidel pro certifikaci spotřebitelského řetězce a prezentací a propagací CFCS v tuzemsku. Žadatelé o certifikaci spotřebitelského řetězce se musí obrátit na certifikační společnost, akreditovanou u Českého institutu pro akreditaci o.p.s. (ČIA). V současnosti jde o společnosti BVQI, Českou společnost pro jakost a STAVCERT, jež dohromady certifikovaly 108 firem, převážně primárních zpracovatelů a obchodníků se dřevem. Pokud chce žadatel uspět, musí disponovat takovým systémem evidence, který zaručí certifikovaný původ dřevní suroviny. Požadavky na systém evidence a kontroly toku dřeva a dřevní suroviny vychází z dokumentu CFCS 1004-1:2002. V současné době se připravuje mezinárodně platný normativní dokument pro ověřování spotřebitelského řetězce dřeva.

V podstatě se k ověřování spotřebitelského řetězce dřeva používají dvě metody - fyzická separace a tzv. procentuální model. Při fyzické separaci dochází k oddělení dřeva klasifikovaného jako certifikované ve všech fázích dopravy, výroby a distribuce od dřeva necertifikovaného. Ověřování dle procentního modelu je založeno na sledování podílu certifikovaného dřeva v různých provozech, prodejních místech a skladech. Pokud podíl vstupní certifikované dřevní suroviny dosáhne 70 %, může daný subjekt označit své produkty logem. Udělený certifikát je platný po dobu tří let, přičemž každý rok se provádí kontrolní audit.

Ověřování spotřebitelského řetězce systémem FSC

Také FSC se v rámci svých aktivit věnuje problematice certifikace dřevozpracujícího průmyslu v celém zpracovatelském řetězci. Podpůrnou organizací FSC v tuzemsku je Pracovní skupina pro certifikaci lesů FSC v ČR, která mj. poskytuje poradenství v oblasti certifikace dřevozpracujících podniků. Zatímco tvorba Českých národních standardů FSC použitelných při hodnocení lesního hospodaření v našich podmínkách je ve stadiu zpracování, standardy pro certifikaci dřevozpracujících podniků jsou zpracovány jednotně. Audit provádí certifikační firmy, které získaly oprávnění vydávat certifikát FSC od jeho mezinárodního ústředí. V současné době je jich kolem 12, přičemž našim zeměpisným délkám jsou geograficky nejbližší certifikační programy firmy SmartWood, která disponuje zástupci pro střední a východní Evropu a SGS Qualifor.

Při auditu se klade důraz na značení certifikovaných vstupů a jejich oddělení od necertifikovaných v celém zpracovatelském procesu. Dále se věnuje pozornost procesu označování výrobků logem a systému dokumentace, jenž by měl být průhledný a spolehlivý. Pokud chce žadatel certifikovat výrobky, na jejichž výrobu bylo použito také dřevo bez certifikátu, musí se řídit dokumentem Povolené procentuální podíly materiálů při certifikaci FSC. Pokyny v něm se vztahují na dřevěné výrobky z masivu, výrobky z dřevotřísky a dřevovlákniny a aglomerované výrobky. V tomto případě se na etikety výrobků kromě loga organizace FSC uvádí také poměrné zastoupení certifikovaného dřeva, aby bylo zřejmé, že došlo k překročení závazného minimálního standardu. Certifikační smlouvy jsou platné pět let a kontrolní audit se provádí jedenkrát ročně.

Diskuse

Princip certifikace lesů i spotřebitelských řetězců dřeva je založen na zveřejnění důvěryhodné informace, že schvalujeme a něco aktivně děláme pro podporu trvale udržitelného hospodaření. Zatímco se u nás diskutuje nad tím, který ze systémů je lepší, jestli jsou standardy příliš, nebo naopak málo přísné nebo jestli se certifikace výrobcům vyplatí, zdá se, že nejslabším článkem řetězce je neinformovaný spotřebitel. Je zajímavé, že každé malé dítě ví, že likvidace deštných pralesů je odstrašujícím příkladem necitlivého jednání vůči přírodě, ale většina jejich rodičů ani netuší, co znamenají některé ekologické značky na obalech výrobků. Za této situace se používání certifikačního značení zboží určeného pro tuzemské zákazníky stává bezcennou "malůvkou". To by nemělo být důvodem pro zavržení certifikačního systému jako takového, ale spíše podnětem k zamyšlení nad masivnější propagací dřeva a výrobků z nich i subjektů, které dobrovolně vystavují prováděné činnosti kritickému oku certifikátorů.

Použitá literatura bude uveřejněna v internetové podobě na www.silvarium.cz/lesprace.

Ing. Jaroslav Pejzl