Globální produkce kulatiny a řeziva
Zdeněk Bluďovský
V lesním hospodářství (LH) je zájem o současnou a zejména budoucí poptávku po pilařských a dýhárenských výřezech (jež náš odborný slang nazývá „kulatinovými sortimenty“) determinován především významnou úlohou, kterou tržby za jejich prodej hrají v ekonomické bilanci lesních majetků. Předpokládaná poptávka - zájem o množství a strukturu dřevařského zboží z kulatiny vyráběného - primárně ovlivňuje přístup k volbě hospodářských způsobů obvykle vázaných na zvolenou dobu obmýtní.
V návaznosti na postupující globalizaci dřevařských trhů překračují faktory lesnického a dřevařského marketingu národní, dokonce i regionální rámec a nabývají stále výrazněji mezinárodní rozměr. Předkládáme proto našim čtenářům shrnující pohled na výseč této problematiky tak, jak jej poskytuje aktuální dřevařská statistika FAO na internetových stránkách FAOSTATu.
Nabídka kulatiny
Světová produkce pilařských a dýhárenských výřezů téměř nepřetržitě rostla do počátku 90. let minulého století, kdy přesáhla 1000 mil. m3 ročně (1990 - 1046 mil. m3). Po následujícím prudkém poklesu se od roku 1991 udržuje na úrovni mírně překračující 900 mil. m3.
K nejdůležitějším producentům kulatinových sortimentů patřily v roce 2003 USA (234 mil. m3), Kanada (162 mil. m3), Rusko (60 mil. m3), Čína (52 mil. m3) a Brazílie (49 mil. m3).
Z celkového objemu nabízené kulatiny připadá na jehličnany 70 %.
Podíl dýhárenských výřezů není statistikou zvlášť sledován. Objemově zatím není vysoký. Z vykázaného objemu světové produkce dýh můžeme soudit, že dosahuje okolo 20 mil. m3 ročně. Objemově tedy celkovou poptávku po kulatině zatím výrazněji neovlivňuje.
Poptávka po řezivu
Na objem poptávky po kulatinových sortimentech v první řadě působí zájem trhu o řezivo. Řezivo je přitom ale jednou z mála dřevařských komodit, jejíž globální produkce a spotřeba se v posledních desetiletích snižuje.
Po dosažení maxima na přelomu 80. a 90. let minulého století (přes 500 mil. m3 ročně) dochází k soustavnému poklesu na současných necelých 400 mil. m3 (2003 - jehličnaté 290 mil. m3, listnaté 104 mil. m3, celkem 394 mil. m3).
Z těchto údajů, byť se jeví jakkoliv jednoznačně, ovšem nelze dělat zjednodušené závěry o vývoji dřevařského trhu v rámci jednotlivých kontinentů a nelze podle nich usuzovat na předpokládaný vývoj poptávky po řezivu (a z hlediska LH vývoj poptávky po pilařské kulatině) v jednotlivých regionech a zemích. Vývoj konjuktury řeziva je v jednotlivých regionech a zemích značně rozdílný.
Přední místa světového pořadí v produkci řeziva zaujímají trvale čtyři dřevařské velmoci: USA, Kanada, Brazílie a Rusko. Stojí za zmínku, že obě severoamerické země - USA a Kanada - zajišťovaly v roce 2003 více než třetinu (36,6 %) světové produkce řeziva.
Pokles světové produkce řeziva z 505 mil. m3 v roce 1990 na 394 mil. m3 v roce 2003 vyvolal především ekonomický vývoj států býv. SSSR. Sovětský svaz produkoval ještě v roce 1990 105 mil. m3 řeziva, jeho nástupnické státy vyráběly v roce 2003 již jen 31,6 mil. m3. Samotná současná Ruská federace vyráběla v r. 2003 pouhých 20 mil. m3 ročně. Tento stav nelze dlouhodobě považovat za trvalý. Mezinárodní monitoring vývoje ruských dřevařských kapacit předpokládá jejich rychlou obnovu a rozvoj jak z vlastních, tak i ze zahraničních kapitálových zdrojů.
K výraznému poklesu produkce řeziva v období 1990–2003 došlo ale také v řadě jiných zemí, a to ne vždy v důsledku působení faktorů obdobných těm, které se projevily na území býv. sovětských republik. Roční produkce řeziva je za uplynulých 13 let nižší v Číně o 14,1 mil. m3, v Indii o 9,6 mil. m3, v Japonsku o 15,4 mil. m3, v USA o 20,6 mil. m3.
Na druhé straně ale je dnes roční produkce vyšší v Brazílii (+ 4 mil. m3), ve Finsku (+ 6,2 mil. m3), ve Švédsku (+ 4,8 mil. m3), Rakousku (+ 3 mil. m3), Chile (+ 3,1 mil. m3) a Německu (+ 2,9 mil. m3).
Export a import řeziva
Mnohé země řeší pokles vlastní produkce řeziva zvýšením jeho importu z přebytkových zemí.
Rekordní objem dovozu řeziva vykazují Spojené státy. V roce 2003 to bylo 37,9 mil. m3, což představuje téměř polovinu (43 %) jejich vlastní roční produkce řeziva. Podstatně větší podíl spotřeby řeziva pokrývají importem také další tři nejvýraznější dovozci: Japonsko, Spojené království a Itálie. Japonsko dováží téměř 9 mil. m3 ročně (vyrábí 14,4 mil. m3, především z importované kulatiny, v r. 1995 vyrábělo 24,5 mil. m3), Spojené království 8,3 mil. m3, Itálie 7,8 mil. m3. Současná vlastní produkce obou naposledy jmenovaných zemí je nízká.
K největším exportérům řeziva patřily v roce 2003 především státy, které v produkci této komodity zaujímají přední místo ve světovém žebříčku: Kanada (37,9 mil. m3), Švédsko (11 mil. m3), Rusko (10,5 mil. m3), Finsko (8,2 mil. m3) . Chybí mezi nimi, s ohledem na specifické podmínky svého dřevařského hospodářství, jen Brazílie, jež v roce 2003 vyvezla jen 2 mil. m3, z čehož přes polovinu tvoří řezivo listnaté. Mezi významné exportéry řeziva patří ve světovém měřítku také Rakousko (7 mil. m3), které značnou část své exportní kapacity pokrývá výrobou řeziva z importovaných pilařských výřezů a do jisté míry i importovaným řezivem. Sluší se poznamenat, že také Česká republika s ročním objemem exportu okolo 1,5 mil. m3 hraje v globálním obchodu řezivem nezanedbatelnou úlohu.
Produkce řeziva v ČR
Vývoj produkce řeziva v ČR vykazoval v závěru 20. století, přes probíhající rekonstrukci a modernizaci pilařských kapacit po vstupu zahraničního kapitálu do pilařské výroby, zatím jen mírný nárůst (1990 - 3,41 mil. m3, 1995 - 3,49 mil. m3, 2000 - 4,1 mil. m3). V období 2001–2003 došlo k mírnému poklesu z 3,9 mil. m3 na 3,8 mil. m3. Předpokládá se, že v dalších letech se rozsah produkce řeziva udrží a dále zvýší, zejména po realizaci zamyšlených záměrů v rozšíření výrobních kapacit.
Okolo 40 % řeziva vyrobeného v ČR se exportuje. Převážná část exportu řeziva (především jehličnatého) směřuje do Rakouska a Německa, menší část do Itálie. Vývoz na ostatní, zejména zámořské trhy byl zatím nevelký.
V této souvislosti je zajímavá např. regionální struktura exportu řeziva ze zemí, do nichž firmy se sídlem v ČR svou produkci řeziva převážně vyvážejí - Rakouska a Německa (údaje z r. 2002). Vysoký je zejména export jehličnatého řeziva (2002) z Německa do Francie (562 tis. m3), USA (515 tis. m3), Itálie (354 tis. m3) a Belgie (354 tis. m3), z Rakouska do Itálie (3920 tis. m3), Japonska (365 tis. m3), Slovinska (342 tis. m3). S rostoucím podílem produkce nově budovaných pilařských provozů lze předpokládat, že v nejbližších letech poroste export z ČR na dosud námi málo obsazené trhy v Japonsku, USA a do jisté míry i do Itálie.
Ceny exportu řeziva
Určité pochybnosti o výhodnosti přetrvávající orientace na export málo opracovaného řeziva vyvolávají údaje o cenách, za které se řezivo vyrobené v ČR realizuje na zahraničních trzích. Podle dřevařské statistiky FAO dosáhla v roce 2003 cena jehličnatého řeziva exportovaného z ČR v průměru 118,45 USD/ m3. V tomtéž roce vyvážely jehličnaté řezivo USA za 249,46 USD/ m3, Švédsko za 226,7 USD/ m3, Kanada za 164,7 USD/ m3, Německo za 189,3 USD/ m3, Finsko za 201,7 USD/ m3, Rakousko za 182,2 USD/ m3, Estonsko za 177,8 USD/ m3 a Lotyšsko za 161,7 USD/ m3. Nižší zpeněžení než ČR vykázalo z významnějších exportérů jen Rusko (111,6 USD/ m3) a Bělorusko (101,4 USD/ m3).
Samozřejmě nejde o údaje naprosto porovnatelné. Existují nezanedbatelné a mnohdy vzájemně protichůdně působící rozdíly devizových kurzů. Pod pojmem „jehličnaté řezivo“ chápe dřevařská statistika jednotlivých zemí mnohdy značně rozmanitou kvalitativní strukturu této komodity. Vypovídající schopnost cenového porovnávání pak může výrazně ovlivnit i úroveň národní statistiky zúčastněných zemí. Přesto údaje o dosahovaných cenách exportovaného řeziva, pohybujících se již řadu let v ČR na jedné z nejnižších úrovní ve světovém měřítku, by měly vést přinejmenším k zamyšlení.
Spotřeba řeziva
Česká republika v současné době spotřebuje, po odečtení importu, okolo 60 % své produkce řeziva. To je velmi málo. Dokonce i Rakousko, které dociluje vysokou produkci řeziva především mimořádně vysokým importem pilařských výřezů a v důsledku toho může realizovat rozsáhlý program exportu řeziva, spotřebuje v tuzemsku přes 50 % (2001 - 53,4 %, 2002 - 52 %, 2003 - 50,4 %) své pilařské produkce. Příkladem hodným následování může být Spolková republika Německo, která nejen vysokým importem pilařských výřezů a řeziva, ale především rozvojem moderních dřevařských zpracovatelských technologií vytváří předpoklady pro tuzemskou spotřebu řeziva, výrazně překračující zdroje vytvářené vlastní produkcí (1995 - 105,6 %, 2001 - 105,6 %, 2003 - 101,2 %).
Závěr
Z našeho letmého pohledu na některé globální tendence dřevařského hospodaření lze mimo jiné odvodit nezbytnost pokračování v rozvoji efektivní finalizace produkce zpracování dříví. V budování a využívání příslušných kapacit spočívá cesta k dalšímu racionálnímu využívání disponibilních surovinových zdrojů vytvářených a obnovovaných LH v ČR. Posun k dřevařské produkci o vyšší hodnotě přidané zpracováním požaduje i Národní lesnický program (NLP) ČR schválený vládou v lednu 2003. Po etapě rozvíjení modernizovaných pilařských kapacit a převažujícího zpracování suroviny na dřevařské polotovary přecházíme do období zvýšeného zájmu o investování do výroby náročnější produkce s vysokou úrovní zpracováním přidané hodnoty - dřevařských konstrukčních prvků, dřevěných průmyslových i obytných staveb, interiérů veřejných i bytových budov atd. Očekávané a zčásti již realizované záměry restrukturalizace dřevařského průmyslu se projeví příznivě nejen v efektivnosti dřevařského podnikání, ale i v podnikové a odvětvové ekonomice LH.
Adresa autora:
doc. Ing. Zdeněk Bluďovský, DrSc.
VÚLHM Jíloviště-Strnady
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.