Lanovkové přibližování dříví v NP České Švýcarsko

Bohuslav Koutecký, Přemysl Horek

Cílem péče o les v NP je postupný návrat k různověkým porostům s přirozenou druhovou skladbou. Toho nelze dosáhnout prostým ponecháním lesů bez jakýchkoliv zásahů. Některé původní dřeviny v důsledku minulého hospodaření zde téměř vymizely a jejich návrat přirozenou cestou je dnes nereálný. Přechod od porostů hospodářského charakteru k lesům přírodě blízkým bude proto prováděn cílenými lesnickými zásahy na základě schváleného plánu péče a s využitím všech současných poznatků a zkušeností. Jde o proces dlouhodobý, který potrvá mnoho desítek let a těžba dřeva přitom nebude ekonomicky zaměřenou cílovou činností, ale nástrojem k přeměně druhové skladby a přeměny porostů.

Na projektech zásahů v lesních porostech vedoucích k postupnému dosažení přírodě blízkého lesa se podílí celý tým odborníků nejen ze správy NP, ale i z jiných pracovišť - vysokých škol, vědeckých ústavů a dalších institucí. Projekty jsou zapracovány do plánu péče, z něhož pak vychází lesní hospodářský plán (LHP), který podléhá schválení Ministerstva životního prostředí (MŽP).

Invaze borovice vejmutovky

Hlavním předmětem těchto zásahů jsou stejnověké smrkové monokultury na neodpovídajících stanovištích, jež dnes pokrývají celou jednu třetinu výměry. Dále budou přeměňovány porosty modřínu a ze všech porostů budou odstraňovány geograficky nepůvodní dřeviny (vejmutovka, dub červený, douglaska). Největším problémem v tomto směru bude eliminace borovice vejmutovky. Tento severoamerický druh se zde pěstuje již od počátku 19. století, roste zde velmi dobře, výborně se zmlazuje a její invazní chování se stává závažným problémem, protože vejmutovka zde úspěšně vytlačuje původní dřeviny i byliny.

Je pravděpodobné, že při zběžném pohledu z dálky vitální vejmutovkové porosty s tlustými stromy běžně přesahujícím objemem kmene 3 m3 celkový kolorit NP nikterak neruší. Prochází-li ale návštěvník stezkou vedoucí přes vejmutovkový les, nemůže si nevšimnout, že pod stromy vidí jen nezvykle silnou vrstvu opadlého hnědého jehličí bez jakéhokoliv bylinného a keřového patra.

Vzhledem k rozsahu (vejmutovka zde zaujímá kolem 300 ha čisté redukované plochy) bude přeměna nesnadným a dlouhodobým úkolem.

Nepříznivý terén

Nejproblematičtější částí o procesu přeměn je však vlastní realizace, a to z několika příčin. Hlavní překážkou je zde jednoznačně nepříznivý terén. Je to způsobeno zvláštní konfigurací terénu, který je rozbrázděn stovkami divokých skalních roklí. Časté jsou zde izolované skalní plošiny, ohraničené svislými stěnami, na něž nelze vyjet traktorem, některé jsou nepřístupné i pro koňský potah. Dna skalnatých roklí jsou dnes pro přibližování dřeva často neprůjezdná, v mnoha lokalitách jsou tam údolní rašeliniště a mokřady, které jsou kromě nesjízdnosti též předmětem ochrany. Naprosto nepřístupná jsou skalní města a hřbety složené ze skalních věží, velká část svahů je na mnoha místech proložena svislými skalními stěnami a spoustou malých roklí a skalních rozsedlin. Kácení a další práce lze v takovémto terénu provádět pouze s použitím horolezecké lanové techniky, což s sebou přináší mnoho technologických a bezpečnostních problémů. Zdejší terén lze z hlediska obtížnosti pro přibližování a rozsahu zařadit mezi nejproblematičtější v ČR.

Přibližování dřeva je zde nemyslitelné bez „vzdušné“ dopravy - vrtulníkem nebo lanovkou. Při dnešních cenách dopravy vrtulníkem (ve srovnání s lanovkou asi 18 x vyšší spotřeba energie na dopravu 1 m3 dříví) se ve zdejších podmínkách lanovka ukazuje jako jediná ekologicky i ekonomicky vhodná možnost. Terén, kde není možné přibližovat traktorem, tvoří zhruba polovinu území NP a úkoly, které je třeba přednostně řešit, se nachází především v těchto nepřístupných terénech, protože v minulosti se jim lesní hospodáři vyhýbali právě pro jejich nepřístupnost. Vzhledem k velmi omezené možnosti průjezdu údolími se zde sama nabízí dopravní strategie založená na přibližování lanovkou směrem nahoru. Táhlé hřbety nad roklemi jsou obvykle relativně dobře průjezdné pro traktor, případná problémová místa lze poměrně snadno překlenout pomocí jednoduchých dřevěných konstrukcí z místního materiálu. Při vhodné volbě tras (po svahu nebo i přemostěním údolí lanem) lze lanovkou provést přiblížení dřeva v naprosté většině porostů NP. Někde je zapotřebí i kombinace s koňským potahem nebo traktorem, často se bude provádět jednotlivý výběr po celé ploše porostu, případně se budou zakládat kotlíky, soustředěné těžby budou spíše výjimkou. Takovéto zásahy s malou koncentrací dřevní hmoty jsou pro lanovku nevýhodné, zde je však nutné přizpůsobovat použitou technologii potřebám lesa, a nikoliv naopak.

Doba provádění prací se dále musí podřídit ochrannému režimu NP, na některých lokalitách nelze pracovat například v době hnízdění ohrožených druhů nebo ve vegetační sezóně. Kromě toho musíme respektovat i naučné a turistické poslání NP, v době hlavní turistické sezóny (červen - září) není možné v turisticky atraktivních částech NP provádět těžbu a přibližování dřeva.

Test lanovkového přibližování

Správa NP se rozhodla ověřit lanovkové přibližování přesto, že v minulosti se zde starší typy lanovek domácí provenience neosvědčily. Technický vývoj v posledních 10 letech pozměnil parametry a vlastnosti lesních lanovek natolik, že nejen dnešní rakouské či švýcarské, ale též nejnovější české typy lanovek umožňují vůči přírodě mnohem šetrnější pracovní postupy ve srovnání s lanovkami generace 70. a 80. let.

Provozní ověření lesní lanovky Larix 3T v NP České Švýcarsko provedli pracovníci MZLU v Brně, ŠLP Masarykův les ve Křtinách:

- V průběhu pěti týdnů v měsíci listopadu a prosinci roku 2003 se lanovkou přiblížilo na dvou pracovištích 760 m3 vejmutovkového dříví průměrným objemem těženého stromu 1,5 m3.

- Lanovka se stavěla na dvou trasách dvěma odlišnými způsoby; v prvém případě bylo nosné lano vedeno téměř vodorovně ze skalního hřebene na hřeben protější vzdálený 450 m a vysoko asi 60 m nad údolím, v druhém případě bylo dříví přibližováno směrem dolů z rozsáhlé náhorní plošiny se všech stran ohraničené skálami nebo prudkým svahem a nosné lano bylo vedeno přes skalní stěnu ve výšce cca 5–10 m.

- Na pracovišti s nosným lanem vysoko nad údolím se výřezy o délce 4 m přepravovaly ve svisu - v celozávěsu, bez vlečení konce výřezů po terénu, a tedy bez jakékoliv erozní rýhy po provedeném přibližování.

- V druhém vejmutovkovém porostu (část na „náhorní“ rovině) se 5m výřezy přibližovaly klasickým způsobem v polozávěsu. Zde byla stopa v terénu po vlečení jednoho konce nákladu pod nosným lanem již znatelná a bude vyžadovat její zahrnutí ručním nářadím. Další možností, jak eliminovat vznik erozní rýhy, je používání lanovkového vozíku, který umožňuje poutání výřezů za oba konce a tím dopravu dříví v celozávěsu, způsobu osvědčeného z NP Šumava.

Na tomto pracovišti při dopravě dříví směrem dolů z náhorní plošiny navazující na strmý svah bylo velmi problematickým místo lomu terénu. Zde chyběly dostatečně velké stromy, které by umožnily vysokou montáž lana a tím hladký přechod nákladu přes terénní zlom. Aby nedocházelo k zařezávání tažného a vratného lana do hrany terénu, bylo nutno opakovaně podkládat tato lana příčně na terén položenými výřezy.

- Překvapivě problematickým se prokázalo kotvení lanovky. I silné stromy nejsou na pískovcovém skalním podkladu dobře zakořeněny a při zatížení se tenká slupka půdy s kořeny snadno od skály odloupne. V mladších smrkových kmenovinách, vzniklých z poškozených a silně zvěří sloupaných tyčovin, je většinou těžké najít vhodné stromy ke kotvení vlastní lanovky i botek na trase, přitom řádné ukotvení je základní podmínkou bezpečného a produktivního provozu každé lanovky.

- Velmi obtížná zde byla volba trasy lanovky a zejména pak její vytyčení. Skalnatý, nepřehledný terén byl navíc pokrytý hustým podrostem, proto si zde vytyčení a stavba lanovky vyžádala daleko více času, než je obvyklé.

- Terénní dostupnost lanovky umožnila volit pracovní postavení lanovky přímo v porostu bez potřeby budování příjezdové cesty a s vyloučením zemních úprav stanoviště, což je na území národního parku jistě vítané.

- Radiové ovládání lanovky a boční dosah 90 m od nosného lana na obě strany umožnily přiblížení vytěženého dříví i z hlubokých roklí k trase přilehlých. Radiové ovládání přímo z porostu také umožnilo integrovaný pracovní postup přesného směrového kácení za současného tahu lana lanovky. Takovýto postup se běžně využíval u kácení tlustých stromů nakloněných přes okraj skály, kde hrozilo riziko nevratného poškození skal pískovcových útvarů a porostů pod nimi.

- Dohodnutá výše úhrady za přibližování dříví lanovkou v těchto složitých terénních podmínkách 460 Kč za 1 m3 neodpovídala vynaloženým nákladům.

V případě požadavku celozávěsného způsobu dopravy podmíněného buď vysokou montáží nosného lana a dopravou dříví ve svisu, nebo hustým rozmístěním podpěrných botek nosného lana a poutáním sortimentů dříví za oba konce, lze pro podnikatele provádějícího služby jako již zajímavou úhradu odhadnout výši kolem 800 Kč za 1 m3 (bez vlastní těžby dříví). Doplňme, že průměrná prodejní cena dříví se zde pohybovala kolem 1200 Kč za 1 m3.

- Provozní test prokázal použitelnost této technologie i ve skalních masivech NP České Švýcarsko. Pro opakované běžné provozní nasazení lanovky bude dále třeba vyřešit některé technické detaily spojené s umělými kotvami, přesným vytyčováním tras geodetickými přístroji a vybavením lanovkáře některými horolezeckými pomůckami. V neposlední řadě je potom potřebná daleko užší spolupráce mezi pracovníky správy parku a lanovkáři.

- Nejlepší variantou nasazení lanovky v NP České Švýcarsko, se vzhledem ke složitosti stavby tras z důvodů respektování všech výše popsaných specifických ekologických hledisek a ostatních požadavků plynoucích ze statutu NP a s tím spojené ekonomické ztráty pro podnikatele, jeví varianta, kdy vlastníkem lanovky bude NP a k tomuto účelu trvale zaměstná a „vychová“ si své vlastní lanovkáře. Tedy varianta, v níž nepřevládne ekonomika nad ekologickými požadavky NP.

Adresa autorů:

Ing. Bohuslav Koutecký

Náčelník speleologické záchranné služby

(bývalý ředitel odboru péče o les v NPČŠ)

E-mail:Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Ing. Přemysl Horek, CSc.

ŠLP Křtiny

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

 

Lze připustit v národních parcích těžební zásahy? Potřeba existence rozsáhlejších chráněných lesních území národních parků, která jsou ponechána samovolnému vývoji, se stala tématem nejen odborným, ale i veřejným. V profesně vedené diskusi převládá shoda, že lidská činnost již dávno změnila původní přírodní lesy v kulturní krajinu natolik, že většinu lesních společenstev nelze ponechat svému osudu, prohlásit všechny tyto lesy za přírodní pralesní rezervace a čekat na jejich úspěšnou sukcesi. Časté kalamity dávají za pravdu hlasům o potřebě zásahů, včetně těžebních, ovšem vždy prováděných podle dlouhodobých plánů péče.

Naproti tomu většina laické veřejnosti, trvale ovlivněná mediální kampaní „fundamentalistických“ ochránců přírody, považuje zásahy v lesních porostech národních parků za něco nepatřičného a zcela škodlivého.

Národní park České Švýcarsko

- Nejmladší národní park u nás. Vznikl v roce 2000 za účelem ochrany jedinečného komplexu skal a lesů.

- Zaujímá plochu 8 013 ha, z níž 96 % pokrývají lesy. Na druhé straně státní hranice přímo navazuje německý národní park Sächsische Schweiz, s nímž česká část dohromady tvoří jeden územní celek a představuje více než 17 000 ha souvislého lesnatého území bez trvalého osídlení.

- Leží v poměrně malých nadmořských výškách - 120–619 m n. m. (90 % rozlohy NP se nachází v nadmořských výškách mezi 300 a 400 m).

- Většina zdejších lesů byla po staletí hospodářsky využívána, přes značnou nepřístupnost terénu bylo vytěžené dřevo dopravováno pomocí potahů a smyků k vodním tokům a dále plaveno, především do Saska. Skladba lesů byla hospodařením výrazně změněna, přírodě blízké lesy dnes pokrývají jen kolem 20 % výměry NP, a to na místech, odkud byla doprava dřeva i v minulosti nerentabilní. Většina současných lesních porostů byla v minulosti založena jako výnosový hospodářský les, zastoupení původních dřevin (buk, jedle, duby, javory) silně pokleslo, dnes je nejrozšířenější dřevinou smrk (62 %, původní zastoupení 5 %), dále pak borovice lesní (20 %). Do porostů byly z produkčních důvodů zavedeny i některé introdukované dřeviny, zejména borovice vejmutovka.