Intenzivní kultury topolů a vrb

Luďka Čížková, Vladimír Čížek

Lesnický výzkum v českých zemích se zaměřil na ověřování možností pěstebního využívání topolů a vrb jako rychlerostoucích dřevin (RRD) již v 50. letech 20. století. Výzkumná stanice VÚLHM v Kunovicích u Uherského Hradiště se od té doby zabývá mj. ověřováním importovaných klonů vyšlechtěných v zahraničí, vlastním novošlechtěním pro podmínky ČR a udržovacím šlechtěním v klonových archivech spolu s rozšiřováním genofondu RRD.

Všechny dosavadní výsledky lze nyní aplikovat také při zalesňování a dočasném alternativním využívání zemědělské půdy. Výsadby dřevin na zemědělské půdě, které jsou zakládány s cílem produkovat nejkvalitnější, předem definované sortimenty, se nazývají plantážemi nebo lignikulturami. Pro zajištění maximálního ekonomického efektu je používán reprodukční materiál testovaných klonů, popř. generativní potomstva ověřených kombinací rodičovských jedinců. Péče o kulturu probíhá podle přesně stanovené a ověřené pěstební technologie. Cílem následujícího článku je popsat souhrn faktorů, které jsou podstatou intenzivních kultur.

Lignikultury

Lignikultury (plantáže s krátkým obmýtím) mají některé znaky společné bez rozdílu pěstovaného druhu dřeviny. Jsou zakládány na stanovišti odpovídajícím nárokům dané dřeviny, kvalitní sazenice jsou vysazovány do připravené půdy v širokém sponu a celoplošná kultivace půdy se provádí až 10 let.

Topolové lignikultury jsou vysazovány v cílovém sponu 6 x 6 m a větším, od druhého roku se provádí vyvětvování kmene, které v dalších letech pokračuje do výšky 8-10 m. Celoplošná kultivace půdy zvyšuje přírůst až o 30 %, takže je podstatným faktorem zkrácení obmýtí na 20 let při zachování plnohodnotné produkce. Cílovým produktem jsou především dýhárenské a pilařské výřezy. Zbývající vytěžená hmota je zpracována na paletové přířezy a štěpku.

Princip pěstování topolových lignikultur můžeme vyjádřit jednoduchým vztahem mezi vstupy a výstupy:

zemědělská půda + ověřené klony + dodržování intenzivní pěstební technologie = vysoký výnos v krátkém obmýtí.

Můžeme tedy realizovat 3–4 obmýtí topolové lignikultury za časové období průměrného obmýtí hospodářských dřevin. Uvedený vztah je ekonomickou rovnicí, takže množství a kvalitě vstupů odpovídá množství a kvalita výstupů. Prostřednictvím lignikultur je možné dále zhodnocovat zemědělskou půdu, která není využívána k zemědělské produkci. Při zalesňování zemědělské půdy hrají topoly také významnou úlohu přípravné dřeviny.

Silvikultury

V ČR vznikaly donedávna v omezeném rozsahu pouze topolové kultury na lesní půdě. Zde pěstební postup začíná výsadbou sazenic do vrtaných jamek, vyvětvování kmene se provádí do výšky 5–8 m, kultivace půdy v meziřadích alespoň 5 let po výsadbě. Obvyklé obmýtí je 25–30 let, kdy se porostní zásoba pohybuje přibližně v rozmezí 450–600 m3/ha (údaj zjištěný pro 25 let věku porostu) při všech nevýhodách daných pěstováním na lesní půdě. Specifickým znakem českých silvikultur je spon po výsadbě 3 x 3 m až 4 x 4 m, který vyžaduje provedení probírky v období, kdy si jednotlivé stromy začínají navzájem konkurovat (nejpozději po 7 letech).

Jestliže je hospodaření v topolové kultuře zaměřeno na úspory v pěstební činnosti, není prováděna kultivace půdy. Někdy je nahrazena ožínáním, někdy se ale jen čeká, až topoly odrostou. Vyvětvování, které ovlivňuje kvalitu cílového sortimentu, je také často vynechávaným krokem. Úsporou s fatálním dopadem však je odkládání probírky. V přehoustlém porostu topoly zastaví růst, slabší jedinci začínají odumírat a vznikají ideální podmínky pro šíření houbových chorob. Pak musí být urychleně provedena probírka, ale pokud se již projevují příznaky onemocnění, je nejvhodnějším zásahem likvidace porostu a spálení veškeré hmoty, která je zdrojem infekce.

Na kvalitních půdách bývá běžným způsobem péče o topolovou kulturu polaření, které je možné přibližně v prvních dvou letech po výsadbě. V meziřadích jsou pěstovány zemědělské plodiny a jejich obdělávání zároveň podporuje v růstu topoly. V naší krajině je třeba zařadit do pěstební péče také ochranu sazenic proti okusu a vytloukání zvěří.

Sortiment pro lignikultury a silvikultury

Výzkum ve VÚLHM zaměřený na využití topolů v LH měl největší podporu v 50. až 70. letech 20. století. Byly zakládány a trvale sledovány ověřovací plochy hybridních topolových klonů Populus x euroamericana, Populus maximowiczii x trichocarpa, Populus maximowiczii x berolinensis a domácího topolu černého (Populus nigra). Další výzkumný program se zabýval šlechtěním osiky (Populus tremula) pro imisně zatížené a stanovištně extrémní oblasti. V období hodnocení mladých porostů bylo přerušeno financování tohoto výzkumu a teprve v 90. letech bylo možné pokračovat v hodnocení ploch a upřesnit původní rajonizaci topolů až na úroveň doporučení sortimentu výnosově nejspolehlivějších klonů ve vazbě na charakter stanoviště.

P. x euroamericana (Populus x canadensis)

Ekologické optimum pěstování klonů P. x euroamericana (Populus x canadensis) spadá do nížin až pahorkatin s nadmořskou výškou do 400 m, na lokalitách s těžší, ale provzdušněnou půdou s dostatečnou zásobou živin a dostupnou hladinou spodní vody (optimálně 1,2 m). Při výběru sortimentu je nutné respektovat navíc rozdíly mezi klony a sladit požadavky pěstitele s nároky jednotlivých klonů. Nejvýnosnější klony, které by měly tvořit základ klonových směsí v polohách do 300 m n. m., jsou ´NL-B-132b´, ´I 45/51´, ´I 476´ a ´Blanc du Poitou´, který je otestován až do 400 m n. m. Do klonové směsi je pak možno doplňovat z klonů ´Dolomiten´, ´Eckhof´, ´Flachslanden´, ´I 500/53´, ´Gigant´ (do 300 m n. m.) nebo ´Gelrica´, ´Löns´, ´Heidemij´, ´Neupotz´, ´Pannonia´ (do 400 m n. m.). Všechny jmenované klony jsou zcela nevhodné do jiných typů kultur s hustým sponem.

Balzámové topoly

Balzámové topoly byly ověřovány v menším rozsahu, ale dosud založené výsadby vykazují výborné produkční vlastnosti v polohách až do 600 m n. m., nevhodné jsou pouze vápenaté půdy, ale velmi dobře jsou tolerovány chudší štěrkovité půdy dobře zásobené vodou. Pro pěstování jsou doporučeny klony ´Oxford´, ´Androscoggin´, ´NE 42´ a ´Fritzi Pauley´.

Pěstební rizika

Pěstitel topolů by měl mít základní informace o rizikových faktorech, jakými jsou choroby a škůdci topolů. Listy topolů napadají rzi, nejčastěji z rodů Melampsora a Marssonina a také hmyzí škůdce mandelinka topolová (Melasoma populi). Ve dřevě se může objevit kozlíček topolový (Saperda carcharias) nebo krytonosec olšový (Cryptorrhynchus lapathi). Nejzávažnější chorobou je dotichíza způsobená houbou Cryptodiaporthe populea, která může napadat letorosty i mladé kmeny. Nejúčinnější prevencí škod je samozřejmě výběr stanoviště optimálního pro pěstování topolů a výběr klonů, jejichž stanovištní nároky daná lokalita splňuje. Po celou dobu existence vysazeného porostu je třeba dodržovat vedle pěstební technologie také porostní hygienu. Stresovým faktorem pro topoly je chudá vysýchavá půda a konkurence sousedních rostlin. Odolnost klonů k dotichíze je individuální, proto je nutné zakládat kultury jako směsi klonů. Obecně odolné jsou zatím doporučované klony balzámových topolů.

V prevenci rizik má důležité místo také kvalita sadebního materiálu. Vnější kvalita řízků a sazenic je popsána od roku 2004 v prováděcí vyhlášce k zákonu č. 149/2003 Sb. Identitu a pravost klonového reprodukčního materiálu musí zaručovat dodavatel. Odběratel si od něho může vyžádat k potvrzení o původu odebíraného reprodukčního materiálu také kopii potvrzení o původu reprodukčního materiálu, z něhož byly nakupované řízky nebo sazenice vypěstovány. Dbát na věrohodnost deklarované identity klonů je z výše uvedených důvodů v zájmu každého vlastníka půdy bez ohledu na to, zda jde o půdu lesní nebo zemědělskou (na niž se zákon č. 149/2003 Sb. nevztahuje). V současné době jsou v ČR nabízeny topolové klony z nejrůznějších zdrojů, stejně jako řízky a sazenice různé kvality.

V souladu s platnou legislativou jsou k 1. 1. 2004 uznány dvě kmenové matečnice jako zdroj produkce řízků nebo sazenic, které byly založeny reprodukcí klonů z centrální matečnice ve VÚLHM. Posledním stupněm reprodukce může být provozní matečnice sloužící pouze k produkci sazenic pro konečného spotřebitele neboli pro výsadbu na místo určení. Je to osvědčený model, který umožňuje minimalizovat možnosti chyb v evidenci klonů při pohybu mezi dodavateli a odběrateli. Existuje totiž jen velmi malá pravděpodobnost, že vizuální kontrolou řízků bude odhaleno nesprávné označení klonu.

Speciální kultury s krátkým obmýtím

Část vlastníků půdy bude pěstovat topoly jen pro energetické využití. Pěstebním cílem nebude kvalita, ale množství topolové hmoty. I v tom případě je třeba respektovat, že topoly lépe přirůstají, pokud mají více prostoru pro korunu i pro kořeny. Při dobré péči je možné sklízet energetickou biomasu v krátkém obmýtí, a to přibližně desetiletém, za předpokladu, že cílovým produktem je palivové dříví a štěpka. Pěstební technologie je pak obdobná jako u silvikultur, jen vyvětvování kmene není nutné. Klonový sortiment a podmínky použití jednotlivých klonů jsou stejné jako u lignikultur (silvikultur). V příznivých klimatických podmínkách jsou pro tento typ kultury využitelné také stromové vrby Salix alba a Salix x rubens. Obmýtí 10 let je obvyklé také u speciální topolové kultury určené k produkci vlákniny.

Speciální kultury s velmi krátkým obmýtím

Alternativou zemědělské výroby na nevyužívané zemědělské půdě jsou plantáže RRD pro energetické využití veškeré vypěstované biomasy, která je sklízena ve velmi krátkém obmýtí 3–5 let. Mezi uvedenými intenzivními kulturami zaujímají první místo v intenzitě obhospodařování a pěstební technologie je nejbližší postupům, které zemědělci používají při obdělávání zemědělských plodin. V roce 1993 byla provedena ve výzkumné stanici v Uherském Hradišti první rozsáhlá selekce zejména vrbových a v menším rozsahu topolových klonů v klonových archivech, která byla založena na výsledcích dosavadního přibližně třicetiletého výzkumu a na zkušenostech z udržovacího šlechtění. Byly vybrány domácí druhy vrb rozdílných geografických původů jako klony selektované v původních lokalitách a také klony, které vznikly vnitrodruhovým nebo mezidruhovým křížením. Tyto šlechtitelské práce probíhaly ve výzkumné stanici s výjimkou jednoho typu křížení pocházejícího z pracoviště lesnické fakulty v Brně.

Celý soubor selektovaných klonů byl poté použit k založení ověřovacích výsadeb VÚKOZ Průhonice v rámci několika navazujících výzkumných projektů MŽP a část klonů již několik let doporučuje MŽP pro výsadby plantáží.

Jde o 5 klonů Salix alba, které byly získány ze šlechtitelských pracovišť v jihoevropských zemích (S-199 a S-204 z Jugoslávie, S-456 a S-465 z Maďarska, S-464 z Rumunska), 1 klon Salix alba selektovaný z hybridního potomstva z novošlechtění VÚLHM (S-131), 3 blíže neurčené hybridy Salix caprea ze šlechtění lesnické fakulty v Brně (S-704, S-705 a S-706), 2 klony Salix daphnoides (S-234 selektovaný ve šlechtitelské stanici Horní Moštěnice a S-588 selektovaný z původní lokality a udržovaný ve VÚLHM), 6 klonů Salix viminalis (S-264 a S-310 ze šlechtitelské stanice Horní Moštěnice, S-336 a195 a S-391 selektované z původních lokalit a udržované ve VÚLHM, 2 klony Salix x smithiana (S-218 a S-337 z novošlechtění VÚLHM, S-519 selektovaný pro LTM Žilina a S-699 udržovaný ve VÚLHM), 2 klony Salix x rubens (S- S-383 selektované z původní lokality a udržované ve VÚLHM).

Již po roce 1990 se do ČR dostaly dva klony topolů z Rakouska, které jsou u nás množeny pod různým označením, např. J104 a J105. Jde o klony z multiklonální sorty ´Max´ (Populus nigra x maximowiczii), jenž byly vyšlechtěny na vysoký výnos, toleranci k patogenům a u nás vykazují velmi dobrý růst, který si udržují i na plochách, kde ostatní klony v růstu zaostávají. Mají nejvyšší ujímavost řízků ve volné půdě z dosud testovaných klonů. Jejich růstové výsledky jsou dobrým příkladem významu šlechtění odrůd na konkrétní vlastnosti, jaké vyžaduje pěstební cíl.

Další topolové klony doporučované MŽP byly pro lesnický výzkum získány z několika šlechtitelských pracovišť: klony ´Oxford´ a ´NE 44´ (Populus maximowiczii x berolinensis) z USA, klon P-468 (Populus trichocarpa x koreana) z Velké Británie, klon P-473 (Populus deltoides x trichocarpa) z Polska, klon ´Gomel 2´ (blíže neurčený hybrid balzámového topolu) z bývalého SSSR. Klon P-410 totožný s P-412 (Populus nigra x simonii) je výsledkem novošlechtění VÚLHM. Klon ´NL-B-132b´ (Populus x euroamericana) z Holandska se pro dlouhodobé pěstování v hustých výsadbách neosvědčil.

Faktory ovlivňující produkci biomasy

Hodnoty produkce biomasy v podmínkách ČR jsou zatím odhadovány na základě sledování ověřovacích ploch. Již dnes je zřejmé, že v příznivých klimatických podmínkách (přibližně do 400 m n. m.) by bylo možné dosáhnout ekonomicky smysluplné produkce alespoň 10–12 t sušiny/ha/rok pěstováním několika standardně ověřených klonů. Čím jsou podmínky horší, tím více péče by bylo nutné plantáži věnovat a zároveň se prodlužuje i délka pěstebního cyklu. Rozhodnutí o založení plantáže by měl předcházet rozbor pedologických, hydrologických a klimatických poměrů a posouzení ostatních charakteristik stanoviště. Na základě dosavadních zkušeností z ověřovacích ploch je možné předpokládat, že výnos plantáže v nadmořské výšce 650 m nemusí splňovat všeobecné představy. Stejně zásadním faktorem jako přírodní podmínky je používaná pěstební technologie. Jak topoly, tak vrby jsou z biologického hlediska pionýrské dřeviny a svůj rozvoj mohou realizovat naplno jen v prostoru, kde nemají konkurenci. Při jejich záměrném pěstování s cílem dosažení výnosu je konkurencí např. travní porost zasahující do kořenového prostoru vysazených řízků. Na některých plantážích založených v ČR roste buřeň do výšky 1,5 m, takže plantáž vypadá jako přirozený nálet dřevin, které se šíří na neobhospodařovaných plochách. Růst vysazených klonů pak dosahuje hodnot odpovídajících 50 % růstu stejných klonů rostoucích na ploše udržované. Švédský model zemědělského obdělávání plantáží vrbových klonů je u nás podle dostupných informací odmítán z důvodu nákladů na kultivaci půdy a hnojení. Zde se můžeme vrátit k ekonomické rovnici na začátku článku. Intenzivní kultury jsou v českém prostředí aplikovány jako kultury více či méně extenzivní, ale rozbor příčin tohoto stavu není předmětem článku.

Závěr

Pěstování topolů a vrb je v různých oblastech naší planety tradiční lidskou činností. Počátek zdokonalování jejich výborných růstových vlastností šlechtěním se datuje do začátku 20. století. Proto je poměrně překvapující skutečností, že v naší republice bylo tomuto oboru věnováno dosud tak málo pozornosti. Pokud chceme situaci zlepšit, bylo by vhodné zabývat se ve větším rozsahu výzkumem problematiky a pak pokračovat v realistické osvětě cílené na vlastníky půdy a firmy, které by se mohly podílet na procesu zpracování a využívání všech typů produktů z pěstování RRD. Součástí osvěty by mělo být transparentní rozlišování skutečně marginálních stanovišť, která jsou vhodnější k běžné extenzivní formě lesnického hospodaření a stanovišť, která by umožňovala efektivní rozvoj intenzivních kultur.

Adresa autorů:
Ing. Luďka Čížková, RNDr. Ing. Vladimír Čížek
VÚLHM Uherské Hradiště
686 04 Kunovice
e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.