Skotové, lesy a lesnictví ve Skotsku

Karel Vančura, Kateřina Trejbalová

Skotská “Forestry Commission” uspořádala v závěru loňského roku jednání pracovní skupiny programu Euforgen (následný program Ministerské konference o ochraně evropských lesů - rezoluce S2 - týkající se ochrany genofondu lesních dřevin), která se zabývá jehličnatými dřevinami. V rámci jednání bylo mj. konstatováno, že v mnoha zemích jsou v poslední době (s odvoláním na snahy o trvale udržitelné hospodaření apod.) považovány jehličnaté dřeviny za méně důležité - jejich význam je však v Evropě nezastupitelný. Protože se jednání konalo ve Skotsku, byla věnována zvláštní pozornost dřevinám introdukovaným, které jsou některými zájmovými skupinami v Evropě často označovány jako nepřijatelné, ale zde prakticky tvoří základ místního lesního hospodářství (LH).

Archibald Menzies z Aberfeldy v Pertshire, pomocník lodního chirurga se zájmem o botaniku, vykonal na pacifické pobřeží Severní Ameriky dvě cesty - druhou v roce 1792 s kapitánem Georgem Vancouverem. Během této cesty studoval flóru podél celého pobřeží od Kalifornie až po Aljašku a sestavil sbírku smrku sitchy, douglasky, sekvoje, túje, cypřišku nutkajského a jedle obrovské. Nepřivezl do Evropy žádná semena těchto druhů, ale vyjádřil se příznivě k jejich potenciálnímu využití v rodném Skotsku. Při cestě zpět navíc získal v chilském Valparaisu oříšky, které vyklíčily a ještě v průběhu cesty na moři z nich vyrostly sazenice araukárie.

Úkol získat osivo zmíněných druhů dostal další Skot - David Douglas, který pocházel rovněž z Pertshire. V roce 1825 procestoval z pověření londýnské zahradnické společnosti území, které se tehdy nazývalo Oregon (dnešní státy Oregon a Washington). Sesbíral řadu druhů předtím zaznamenaných Menziesem, zejména mnoho osiva douglasky a navíc i borovici Jeffreyovu a Lambertovu. Do této oblasti se pak vrátil znovu v roce 1930 a poslal zpět semena sitchy, jedle obrovské, líbezné, vznešené (ta byla dlouhou dobu považována za největší z jedlí) a také mnoho semen dřevin listnatých.

Jeho následovníkem byl William Lobb z Cornwallu sbírající pro Jamese Veitche z Exteru, který sponzoroval mnoho expedic sbírajících rostliny v letech 1840 až 1905. V roce 1849 Lobb přijel do Kalifornie a během následujících dvou let sbíral šišky i osivo borovic P. radiata, P. muricata, P sabiniana, P. coulteri, P. monticola a pobřežní sekvoje. V letech 1852 a 1853 posílal do Evropy semeno zeravu obrovského (T. plicata, který byl po něm určitou dobu pojmenován) a sekvojovce obrovského ze Sierry Nevady.

V této době zde sbírali semena jehličnanů i další Skotové, John Mathew a John Jeffrey pracující pro “Oregonskou společnost”, která sdružovala osoby zabývající se podporou sadařství a zahradnictví ve Skotsku. Získal množství osiva mnoha druhů, včetně jedle vznešené a obrovské, borovice pokroucené, jeffreyovy, tsugy, a jedlí nádherné a Loewovy.

V jeho stopách byl v roce 1854 vyslán William Murray. Nebyl příliš úspěšný, ale sesbíral osivo horské tsugy (T. merensiana) a poslal domů cypřišek, který byl pojmenován podle jeho zaměstnavatele, majitele skotské školkařské firmy Lawson a syn. Ten stál i za introdukcí borovice černé na britské ostrovy.

Další obrovská oblast k objevování byla na druhé straně Tichého oceánu - v Číně a Japonsku. Mnoho expedic do této oblasti financoval James Veitch a většina druhů z této oblasti se do Británie a později do Evropy dostala díky jeho přičinění. J. Veitch přijel do Japonska v roce 1860 a sesbíral zde osivo mnoha odolných dřevin, z nichž však byl hospodářsky použitelný pouze japonský modřín L. kaempferi. Charles Maries byl vyslán do Japonska v roce 1877 a1899 a 1903. Sesbíral osivo 17 druhů smrků a 7 druhů jedlí - z nich však žádný nedošel uplatnění jako hospodářská dřevina. Následoval ho další ze skotských hledačů rostlin George Forrest - ani jím objevené dřevinné druhy nenalezly větší uplatnění, ale je známý jako objevitel nespočetného množství rododendronů a dalších druhů rostlin. 

Pramen: Forestry Commission

 

Odlesnění britských ostrovů

Během 16. a 17. století pokračovala v celé Británii destrukce rozsáhlých lesních oblastí. Existující lesy byly i na britských ostrovech likvidovány zejména při rozšiřování půdy potřebné pro zemědělství. Od počátku 18. století pak postupně došlo ke změně a v souvislosti s průmyslovou revolucí a dolováním začal vzrůstat zájem o lesnictví a docházelo k opětovnému zalesňování. To bylo podpořeno i zájmem o nové druhy, které byly do Británie introdukovány v průběhu koloniální expanze. Největší zájem v té době budily jehličnany dovezené na počátku 19. století ze severozápadu Severní Ameriky.

Polovina lesů Británie se nachází ve Skotsku, nejsevernější části ostrovní říše. Většina přirozených lesů je nenávratně ztracena a současná potřeba dřeva je až z 85 % kryta dovozem. Přestože se od počátku 20. století intenzivně zalesňuje, patří Británie (kdysi pokrýval les 4/5 území) k zemím s nejmenší lesnatostí a většina lesů je tvořena plantážemi introdukovaných druhů. Zmínka o těch, kteří se zasloužili o objevy mnoha dnes v Evropě používaných dřevin je namístě proto, že Skotsko je zemí, jejíž současné LH je více méně založené na introdukovaných dřevinách. Složení lesních porostů mj. naznačují i plochy sledované v rámci monitorovacího programu pro sledování zdravotního stavu lesů (8112 stromů - z toho 65 ploch - smrk sitcha, 50 - smrk ztepilý, 80 - borovice lesní, 58 - buk lesní a 82 - duby).

Lesnická strategie

Se vznikem skotského parlamentu se objevily nové možnosti, ale i nová odpovědnost. V rámci tzv. vládního partnerského programu bylo přislíbeno zpracovat samostatnou skotskou lesnickou strategii jako vůbec první vládní iniciativu ustavující rámec pro dlouhodobý rozvoj lesnictví ve Skotsku.

Zalesňování

Polovina skotských lesů, jejichž 90 % bylo vysázeno v posledních padesáti letech, má být v nejbližších 25 letech vytěžena a znovu zalesněna. To dává určitou možnost vytvořit namísto prvoplánově stejnorodých produkčních plantáží lesy poskytující jak ekonomické, tak environmentální a sociální užitky. Jestliže je v současnosti zalesněna asi 1/6 plochy území (polovina průměru EU), má být v polovině století pokryta lesem jedna čtvrtina. Přitom nejde pouze o plošnou rozlohu, ale i o kvalitu nových lesů - strategie nemá za cíl pouze zajistit dřevo pro domácí průmysl, ale především zhodnotit cenu skotské krajiny.

Do 90. let 20. stol. byla výsadba listnáčů a domácí borovice lesní v porovnáním s výsadbou ostatních jehličnanů zcela nevýznamná, ale nyní se v rámci vyváženého přístupu k rozšiřování lesů klade větší důraz na zakládání lesů domácími druhy. Hledají se i alternativní způsoby hospodaření, které by nahradily holoseče.

Zvýšení produkce dřeva

Lesy již dávno tvoří charakteristický rys krajiny a života ve Skotsku a navazující průmysl zaměstnává na 10 000 lidí. Navíc rozšíření přirozených lesních oblastí má dodat místní krajině na atraktivitě a pomoci udržet pracovní příležitosti ve venkovských oblastech. Každoročně jsou lesy rekreačním cílem dvou miliónů Skotů. Produkce dřeva se má v průběhu příštích 15 let zvýšit na dvojnásobek - zatím je pouze 15 % dřeva spotřebovaného v Británii domácího původu, ceny dřeva jsou stanoveny mezinárodním trhem a konkurenční tlak se stále zvyšuje. K tomu, aby bylo možné maximálně z nárůstu produkce těžit, je nutné se zabývat dopravou dřeva a dále např. i růstem trhu, zejména ve stavebnictví.

Principy lesnická strategie

Strategie je zpracována pro 1. polovinu 21. stol., a to v kontextu s dalšími politickými dokumenty (např. “Rámec pro ekonomický rozvoj” nebo “Skotský venkov: nový přístup”). Skotské LH se v ní hlásí k mezinárodně uznávaným principům trvale udržitelného obhospodařování lesů (TUH).

- Integrace - lesnictví má být v souladu s ostatními aktivitami skotského venkova (zemědělství, ochrana přírody a krajiny, myslivost, rybářství, rekreace a turismus).

- Pozitivní hodnoty - lesy a zalesněná území musí přispívat k blahobytu obyvatel. Hodnota užitků plynoucích z lesů, ekonomických, environmentálních či sociálních, by měla jasně přesáhnout náklady.

- Podpora společnosti - lesy musí být obhospodařovány způsobem, který bude mít podporu široké veřejnosti. Nepředpokládá se, že vždy bude dosaženo souhlasu, ale má být nalezen mechanismus zajišťující účast zájmových skupin při sdílení a vysvětlování názorů a hledání konsensu.

- Rozmanitost a místní odlišnosti - je důležité chránit, obhospodařovat a zlepšovat bohatost a širokou škálu lesních prostředí a druhů, berouce v úvahu, že různé typy lesů odpovídající různým stanovištím poskytují různé užitky.

Strategie vysvětluje, jak lesy přispívají k blahobytu obyvatelstva, podporuje využívání dřeva jako vhodné suroviny, resp. paliva, a upozorňuje na citlivé záležitosti, kterými jsou mj. platby za dosud obvykle neobchodovatelné ostatní užitky, které les poskytuje.

Skotský lesnický konkordát

Rámec pro spolupráci v oblasti lesnictví dále vymezuje tzv. “Skotský lesnický konkordát” (Forestry Concordat), který představuje dohoda mezi Skotskou lesnickou komisí (FCS) a Skotským výkonným odborem pro životní prostředí a záležitosti venkova (SEERAD). Nemá charakter právně vymahatelného závazku a funguje na základě gentlemanské dohody. Spolupráce zahrnuje politiky týkající se lesů a životního prostředí obecně, mezinárodních záležitostí, komunikaci se sdělovacími médii, financování, vydávání výročních zpráv včetně výsledků čerpání finančních zdrojů, případně výměny pracovníků obou úřadů.

Strategické cíle a priority skotského lesnictví

- Maximalizace hodnoty lesních zdrojů, které mají být v příštích 20 letech vytěženy

zvýšení konkurenceschopnosti rozvíjením sítě zpracovatelského průmyslu; zabezpečení investic do zpracování dřeva; rozvoj infrastruktury pro dopravu dřeva; snaha o zvýšení využívání dřeva prostřednictví podpor; výroba zboží požadovaného trhem.

- Zabezpečení rozmanitosti lesních zdrojů pro budoucnost

rozšíření plochy vhodným způsobem založených produktivních lesů; zlepšení kvality dřeva prostřednictvím vhodného hospodaření; zvětšení plochy smíšených lesů; využívání ostatních užitků poskytovaných lesy, řešení problémů se zvěří.

- Přispění lesnictví pro zlepšování životního prostředí

zlepšit hospodaření v polopřírodních lesích; rozšíření a zlepšení stavu přirozených lesních oblastí; rozšíření rozmanitosti zemědělské krajiny; pomoc při obnově okyselených řek a jezer a zlepšení říčních stanovišť; podpory pro jiné než holosečné způsoby hospodaření; přispění k radikálnímu zlepšení kvality a vzhledu městských oblastí.

- Vytváření příležitostí obdivovat stromy a lesy

zabezpečení rekreačních příležitostí poblíž měst; zlepšení dostupnosti informací o těchto příležitostech; rozšíření nabídky LH ve prospěch turistiky.

- Pomoc při využívání lesů

vytváření širšího spektra pracovních příležitostí; rozšiřování příležitostí ke konsultacím pro společenstva; zajištění většího zájmu společnosti o problematiku lesnictví; podpora společenstevního vlastnictví tam, kde to přinese užitek.

Lesnická komise (FC)

Lesnická komise (FC/Forestry Commission) byla založená v roce 1919, původně jako instituce k zajištění produkce dřeva po první světové válce, která přivedla Británii k závislosti na dovozech. Jde o vládní úřad odpovědný státnímu sekretáři pro Skotsko a ministru zemědělství, rybářství a výživy. V jejím čele je předseda rady komisařů se statutárně určenými povinnostmi a právy, jejichž naplňováním provádí pokyny ministerstva. Ředitel skotské FCS je jedním z členů Rady. Dlouhou dobu měla FC dvojí roli: jako vládní správní úřad zodpovědný za lesnictví v celé Británii zabezpečuje vládní politiku v lesích a prosazuje zájmy lesnictví jako celku a jako lesní podnik obhospodařuje 40 % britských lesů a je zodpovědná za produkci dřeva, zajištění rekreačních možností a ochranu environmentálních hodnot. Od roku 1985 má povinnost pečovat o zachování odpovídající vyváženosti mezi potřebami LH a životního prostředí. V roce 1992 byla reorganizována s cílem jasně vymezit tyto dvě role. Jako vládní úřad má funkci regulační a zajišťuje grantovou podporu LH, zatímco jako lesní podnik má zodpovědnost za hospodaření, zajišťuje produkci dřeva právě tak jako některé evironmentální a sociální cíle. Funguje na modelu privátního sektoru, který určuje organizaci podnikat na komerční bázi v rámci veřejného sektoru.

Lesnický úřad (FO)

FO je zodpovědný za zajištění grantů pro schválené zalesňování, za lesnický výzkum, zajišťuje poradenství pro soukromé vlastníky lesů, kontroluje těžební licence a má koordinační funkci vůči ostatním místním úřadům a zájmovým skupinám zejména na úseku ochrany přírody (hlavní konzervátor v Glasgowě koordinuje činnost šesti pracovišť v celém Skotsku).

Jeho cílem je zajistit, aby zvětšování lesnatosti bylo, při zachování přírodního a kulturního dědictví, zdrojem trvalých hospodářských, environmentálních i sociálních užitků. Zároveň podporuje odpovědné hospodaření v lesích a snaží se po-dle možností o rozšiřování původních dřevinných druhů. Jeho divize se starají:

- o granty a licence;

- výzkum;

- praktické hospodaření.

Poslední z nich má osm odborů, jejichž názvy naznačují širokou oblast zodpovědností, které úřad má: archeologie, výchova a vzdělávání, společenstevní lesy, bezpečnost a ochrana zdraví, krajina, rekreace, technický rozvoj a ochrana volně žijících druhů. Výzkum zajišťuje Severní výzkumná stanice v Roslinu (Alice Holt Lodge), která provádí i sponzorsky podporuje výzkum ve prospěch LH a zpracovatelského průmyslu jako celku. Komise hraje důležitou úlohu i při schvalování lesních hospodářských plánů (LHP) a je mj. i Evropskou komisí akreditovanou platební agenturou zprostředkovávající platby EAGGF Evropského společenství.

V rámci FC jako ústřední poradní orgán pracuje “Poradní výbor pro domácí produkci dřeva” (HGTAC) zřízený podle zákona o lesích v roce 1967. Na základě jeho činnosti je doporučeno během příštích 20 let intenzivní zalesňování. To se nemá týkat pouze dosud více hospodářsky významných jehličnanů (11 000 ha ročně), ale v rámci akčního plánu pro zvyšování biologické rozmanitosti i listnáčů , které jsou zatím vzhledem k dlouhodobější návratnosti investic opomíjeny.

Lesní podnik (FE)

FE je plně zodpovědný za víceúčelové hospodaření v lesích vlastněných FC v celé Británii. Hlavním cílem je:

- uchovat a tam, kde je to možné, zvýšit produkční potenciál lesů;

- zvětšit atraktivnost a hodnotu zalesněné krajiny z hlediska možností rekreace i z hlediska ochranářského;

- zhodnocovat veškeré přínosy lesů komerčními aktivitami.

Podnik mající ústředí v Edinburghu má 5 regionálních úřadů a 48 lesnických úseků. Zatímco regionální ředitelé na své úrovni zodpovídají za obchodní plánování, hospodaření a místní komunity, mají vedoucí pracovníci lesnických úseků na starosti vlastní hospodaření, dodávky výrobků a služeb spotřebitelům, včetně rekreantů a veřejnosti jako celku.

V celé Británii má FE na starosti 1,1 mil. ha lesů, zaměstnává okolo 3500 lidí a další 3000 poskytují své služby lesům na základě kontraktů nebo jsou zaměstnáváni obchodníky se dřevem. Dřevo pro průmyslové zpracování je považováno za životodárný zdroj celého lesního sektoru. Přes značné podpory by bez příjmů za dříví nebylo možné zajišťovat ostatní pro veřejnost důležité služby. Předpokládá se, že výroba současných 4 mil. tun dříví bude během 20 let zvýšena nejméně o polovinu a více. Dalším zdrojem příjmů jsou lesní osivo, zvěřina, vánoční stromky a provozování cca 34 sportovních a rekreačních areálů. Zvěř je však i vážným problémem ochranářským (mezi významnými škodlivými činiteli jsou nezřídka uváděny i šedé veverky!).

FE obhospodařuje i 14 lesních parků (nejstarší z nich Argyll byl vyhlášen v roce 1936 na území prvního království Skotů, kteří v roce 503 opustili Irsko), spravuje několik set stanovišť zvláštního vědeckého zájmu a lesních přírodních rezervací. Podnik tak odpovídá na požadavek veřejnosti, která se při zvyšování ekonomického potenciálu zajímá o ochranu životního prostředí a o opatření redukující nepříznivé účinky hospodářských aktivit. Navíc se zavázal, že svůj záměr podporovat udržitelný způsob hospodaření potvrdí celoplošnou certifikací jím obhospodařovaných lesů, při které je používán je systém FSC.

Podle materiálů Forestry Commission zpracovali
Karel Vančura a Kateřina Trejbalová, Odbor rozvoje LH MZe