EU hodnotí v předvečer rozšíření svoji lesnickou strategii

Karel Vančura

Letošní rok je určitým způsobem zvláštní a významný - Česká republika se po mnohaleté přípravě stane členským státem Evropského společenství. Na vstup do Evropské unie (EU) se připravovalo i lesní hospodářství (LH), jehož problematika je řazena do kapitoly zemědělství. Je zřejmé, že proces přistoupení kandidátských zemí má a zřejmě i nadále bude mít ve větší míře vliv i na lesnický sektor, pro který je kromě toho důležité, že EU po pěti letech přistupuje k hodnocení své Lesnické strategie přijaté na konci roku 1998.

V Lesnické práci bylo již několikrát zmíněno, že v EU neexistuje jednotná lesnická politika. S ohledem na lesy a LH nebyl až dosud zpochybňován tzv. princip subsidiarity („co lze efektivně udělat na národní úrovni, nemělo by se řešit na úrovni EU“) - i když se v posledních letech objevují dotazy, zda není čas takovou politiku vytvořit (Rakousko, Finsko). Lesnický sektor je totiž značně ovlivňován vývojem, ke kterému dochází napříč více sektory lidské činnosti. Vznikla oprávněná starost, že lesníci, resp. ti, kteří o lesy pečují, nejsou dostatečně zapojeni do rozhodovacích procesů Společenství, a že v pozdějším stadiu nemají příležitosti uplatnit své připomínky v rané fázi rozhodovacího procesu. Proto, a to bez jakékoli snahy brát v potaz zmíněný princip subsidiarity, přijala Rada 14. 12. 1998 strategii pro lesy. Její přijetí bylo v podstatě myšleno jako získání určitého nástroje, který by lesníkům byl dán k možnému ovlivňování:

- narůstajícího komplexu legislativy včetně všech ostatních politik, které by mohly ovlivňovat lesnické politiky členských států;

- rostoucí tendence zabývat se v politicko rozhodovací sféře otázkami týkajícími se jak přírodního, tak sociálně-ekonomického prostředí;

- společného postoje EU na mezinárodním fóru;

- procesu vnitřní koordinace a posílení expertních stanovisek zabývajících se záležitostmi majícími vztah k lesnickému sektoru.

Lesnická strategie EU

(viz také LP 11/2003, str. 582)

Strategie vychází mj. z tzv. panevropského procesu a v jejím úvodu se zdůrazňuje, že má být především strategií pro naplňování závazků z Ministerských konferencí o ochraně evropských lesů - MCPFE). Je založena na multifunkčním chápání lesů a princip jejich trvale udržitelného obhospodařování považuje za zcela základní. Klíčovými prvky strategie jsou:

- princip subsidiarity a sdílené zodpovědnosti;

- implementace mezinárodních závazků prostřednictvím národních a regionálních lesnických programů;

- potřeba zlepšení koordinace, komunikace a spolupráce.

Připravovaná implementační zpráva má mít dvě části, z nichž se první bude zabývat výše uvedenými prvky a druhá část bude shrnovat výsledky dosažené mj. v oblastech týkajících se opatření na ochranu lesů Společenství (znečištění ovzduší, požáry), biodiverzity a projektem NATURA 2000. Dalšími položkami zprávy jsou rozvoj venkova, účast na Fóru Spojených národů o lesích (UNFF) a Ministerské konference na ochranu lesů v Evropě (MCPFE), rozšíření EU, klimatická změna, certifikace lesů, LH a navazující průmysl včetně mezinárodní spolupráce.

Všeobecná charakteristika lesnického sektoru EU

- V rámci EU existuje velká rozmanitost přirozených lesních typů, stejně tak jako velká diverzita v lesnatosti, struktuře vlastnictví i v socio-ekonomických podmínkách.

Základní principy LH přijaté členskými státy EU a ES vycházejí z definice trvalé udržitelnosti definované ministerskými konferencemi o ochraně lesů v Evropě.

- Lesnický sektor je jeden z nejdůležitějších ekonomických sektorů EU (rámeček).

- Lesy jsou obecně považovány za nejdůležitější složku přírodního dědictví, která kromě dřeva nabízí mnoho dalších užitků a produktů.

Kromě dřeva jako obnovitelné suroviny a své role, kterou představují pro hospodářský blahobyt, jsou lesy zcela základní pro poskytování environmentálních, ochranných, sociálních a dalších služeb. Lidé mají k lesům tradičně úzký vztah a často je využívají pro rekreaci. LH je proto chápáno nejen jako hospodářská činnost, ale i jako správcovství kulturních hodnot a prostředek k zajištění dalších funkcí (tradiční sběr lesních plodů, hub, lov a turistika). Les je domovem největšího množství obratlovců v Evropě. Ačkoli 70 % plochy lesa EU je ve Finsku, Francii, Německu a Švédsku, největší potenciál pro ochranu a obnovu biodiverzity lesů leží v středozemní oblasti.

- Ochrana lesa je předmětem trvalého zájmu.

Hodnocení lesních zdrojů lesů severského a mírného pásma (TBFRA 2000), prováděné ve spolupráci FAO s EHK OSN, identifikovalo jako základní příčinu poškození lesů EU biotické činitele a pastvu. Dalšími faktory poškozujícími lesy jsou znečištění ovzduší, větrné kalamity a lesní požáry. Zatímco zákonodárství EU vedlo za posledních 20 let k značnému zlepšení kvality ovzduší v západní Evropě, depozice exhalátů stále představuje pro mnohé evropské lesy dlouhodobý problém a lokality s nejvyšším zatížením se nalézají ve střední Evropě.

Silné větrné bouře v relativně krátkém období (poslední na konci roku 1999 ve Francii a na jihu Německa) způsobily zničení více než 1 mil. ha lesů a bylo zlikvidováno třikrát více dříví, než je na odpovídajícím území normální roční těžba.

Největším problémem ve středozemních zemích jsou lesní požáry způsobené člověkem. Ročně je ohněm zničeno mezi 300 000 až 500 000 ha lesů. Zvláště zhoubné bylo velmi horké a suché léto 2003, kdy například jen v Portugalsku padlo za oběť požárům kolem 400 000 ha lesa.

LH v přistupujících zemích

Nastávající rozšíření EU na 25 členských států povede k podstatné expanzi lesnického sektoru EU. Celková rozloha lesů vzroste o cca 20 % (EU-15: 114 mil. ha; EU-25: 147 mil. ha) a odhaduje se, že počet soukromých vlastníků lesa se zvětší o téměř 3 miliony.

Všechny přistupující země jsou aktivními účastníky UNFF a MCPFE. V rámci těchto procesů a v jejich kontextu se tyto země již zavázaly uplatňovat trvale udržitelné obhospodařování lesů. To by nemělo být problémem s ohledem na to, že koncepce, na kterou se Společenství odvolává, jsou základem moderního LH, které prakticky vzniklo ve středoevropském prostoru. V minulém decenniu každá z těchto zemí prošla procesem přípravy zevrubného plánu zaměřeného na udržitelný rozvoj lesnického sektoru, jenž je založený na stejných všeobecných principech, z jakých vychází existující lesnická strategie EU.

Důležitá je otázka restitucí lesního majetku, které vedly ke vzniku velkého počtu malých vlastníků lesů. Noví vlastníci často postrádají schopnosti a možnosti les odpovědným způsobem obhospodařovat, případně investovat do ekonomických aktivit na svém majetku. Novými vlastníky se nestávají pouze fyzické osoby, ale i obce a další právnické osoby. Problémem jsou i lesy bez konkrétního vlastníka - ve většině přistupujících zemí ještě není proces stanovení vlastnictví lesa zcela dokončen. Přitom existují různé přístupy řešení tohoto problému: např. Estonsko a Slovinsko předpokládají obnovení dříve existující proporce veřejného a soukromého vlastnictví lesa; v Maďarsku, na Slovensku a v České republice tento poměr bude zřejmě posunut ve prospěch veřejného vlastnictví; Lotyšsko a Litva budou naopak podíl soukromých lesů zvětšovat. V Polsku vlastnická struktura zřejmě zůstane nezměněná. Obavy, že restituce povedou k nadměrnému drancování lesů a vzniku holosečí, se až na výjimky v prvním období privatizace nenaplnily.

Pokračující institucionální reformy směřují mnohdy k oddělování výrobní a veřejné funkce státních lesů. Některé země rozhodly o oddělení hospodářských aktivit od plnění veřejně prospěšných služeb (Estonsko, Maďarsko, Lotyšsko, Litva a Polsko) v rámci založených státních lesních podniků.

Existují samozřejmě i sociální problémy spojené se snižováním zaměstnanosti či restrukturalizací komerčních aktivit, a to zvláště ve venkovských oblastech, kde není dostupné alternativní zaměstnání.

Současné trendy lesnické politiky EU

Lesnická politika je přijímána a realizována v EU členskými státy v rámci jasně ustanovených vlastnických práv a s dlouhou historií národních a oblastních pravidel a předpisů. LH patří mezi komerční aktivity, na které se vztahují jako na ostatní sektory pravidla volného trhu. Lesnické politiky jsou stále více ovlivňovány množstvím požadavků celé společnosti a dalšími vlivy, které mnohdy vznikají mimo lesnický sektor. Je to např. ochrana přírody, změna podnebí nebo požadavek na výrobu energie z obnovitelných zdrojů.

- Ekonomické prostředí nese známky zvýšené ekonomické liberalizace a perspektiva průmyslových odvětví založených na zpracování dřeva je méně vázána na domácí zdroje než na počátku tisíciletí.

Technologický rozvoj ve výrobě, komunikaci i dopravě, oblastní integrace a snížení tarifních i netarifních omezení pomohly rozvinout trendy k liberalizaci mezinárodního obchodu. Vlastníci lesa v EU však ve snaze udržet se v globálním trhu čelí rostoucím obtížím zejména proto, že o hodnotě služeb poskytovaných jejich lesy a týkajících se životního prostředí či služeb sociálních, jako jsou ochrana půdy, ochrana povodí nebo ovlivňování podnebí, se uvažuje v ekonomických pojmech.

Současně vzrůstá tlak na kontrolu nezákonných těžeb a zavádění certifikace jako tržního nástroje k podpoře trvale udržitelného obhospodařování lesů, který vychází ze znepokojivé rychlosti ztráty a degradace tropických a boreálních lesů.

Certifikace, která je pouze jedním z nástrojů k zastavení těchto trendů, může také zahrnovat certifikaci výrobků ze dřeva a jejich zpracování dřevařským průmyslem od těžby v lese až k poslednímu zákazníkovi (chain-of-custody).

- Důraz je kladen na ochranu přírody a podporu biologické rozmanitosti lesních ekosystémů:

Zprávy Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) o přírodním prostředí v Evropě signalizují tendenci k více uniformní struktuře lesů, zmenšování rozmanitosti dřevinných druhů a všeobecné ztrátě biodiverzity. Údaje TBFRA 2000 upozorňují na alarmující počet ohrožených druhů vázaných na les.

Dokončování navrženého procesu NATURA 2000 odhalilo, že lesy jsou nejdůležitější stanovištní skupinou v této síti chráněných lokalit. Politici zodpovědní za lesy se stále více setkávají s rostoucími požadavky na rozšíření chráněných oblastí, na obměnu druhové, prostorové i věkové skladby lesních porostů. Je snaha vyloučit nebo přinejmenším omezit holosečné hospodaření a využívat výběrné hospodářství, zmenšit použití chemikálií v lesích, obnovovat les výsadbou původních druhů dřevin a s větším využitím přirozeného zmlazení.

- EU se chopila vedoucí úlohy v implementaci Kjótského protokolu a očekává se, že změna podnebí bude mít v budoucnu významný dopad na lesnickou politiku i praxi.

Zásadní úlohou pro lesnický výzkum je zjistit, jak bude změna podnebí ovlivňovat evropské lesy a jak je nutné přizpůsobit jejich obhospodařování s ohledem na potenciální změny. Navíc lesy samy mohou mít na klimatické změny vliv kvůli své roli v koloběhu uhlíku. Za účelem zmírnění vlivu změny klimatu prostřednictvím náhrady fosilních paliv vytýčila EU řadu ambiciózních cílů - má se zvýšit objem obnovitelných zdrojů energie využívaných při výrobě elektřiny, tepla a v dopravě a zde pochopitelně biomasa může hrát důležitou roli.

- Z lesa se stále více stává politikum vzrůstá vzájemné propojení politických problémů a stejně tak i vliv a provázanost mezi lesnickými politikami a dalšími politickými doménami.

Globalizace a větší mediální zaměření na debaty o zachování biodiverzity a změně klimatu naznačují současné preference společnosti, která má zájem o iniciativy zaměřené na ochranu přírody právě tak jako o ekonomické aspekty. Přitom je nutné stále více brát v úvahu sociální očekávání občanů a tak je rámec souvisejících politik s koordinovanými cíli, strategiemi a nástroji považovány pro řešení problematiky související s využíváním půdy za zcela základní.

Národní lesnické programy

Potřeba komplexního a vícesektorového přístupu jako předpokladu pro dosažení pokroku při obhospodařování lesních zdrojů a udržitelném rozvoji byla jasně formulována jak UNFF, tak i čtvrtou MCPFE (Vídeň, 2003).

Důležitým prostředkem k posílení soudržnosti a účinnému spolupůsobení v rámci lesnického sektoru i mezi dalšími sektory jsou národní lesnické programy (NLP). Ty mají poskytovat plánovací rámec pro vymezení vlivů více sektorů na lesnické politiky, zvýšit povědomí o důležitosti lesů a formalizovat zainteresování různých částí vlády a zájmových skupin na řešení problémů lesa, budovat příslušné kapacity a vytvářet příležitost soustředit se na sporné otázky. Jejich řešení je v kompetenci různých státních úřadů.

Významným cílem je zajištění dostatečné politické pozornosti a podpory NLP tak, aby byla při řešení lesnických otázek zabezpečena široká účast hlavních zájmových skupin a následně tak i legitimita výsledku tohoto procesu.

Hodnocení dosavadní lesnické strategie

Na počátku letošního roku dostala Kontaktní skupina Stálého výboru pro lesnictví za úkol odpovědět na dotazník rozeslaný na konci roku 2003. Dotazník dostaly i přistupující země - odpovědi na něj mají být s dalším materiálem zpracovaným Komisí podkladem k návrhu hodnotící zprávy. Projednávané otázky by měly ukázat situaci v rozšiřované EU, která by měla být podkladem při přípravě strategie nové.

Dotazy připravené úředníky Komise zahrnovaly mj. následující položky:

- Národní lesnický program (popis strategických cílů NLP; stav příprav, event. implementace NLP; informace o účasti zájmových skupin při přípravě NLP, získané zkušenosti; vícesektorový přístup - zahrnuté resorty, popis ustanovených koordinačních mechanismů).

- Lesnická opatření v rámci nařízení (ES) č. 1257/1999.

- Změna klimatu - implementace Kjótského protokolu (popis národní strategie pro implementaci Kjótského protokolu, politika využívání energie z biomasy včetně zahrnutí LH do této politiky, výhled splnitelnosti závazků.

- Certifikace lesů - opatření přijatá na národní a/nebo regionální úrovni týkající se certifikace, rozloha certifikovaných lesů, existence úřadu a národních standardů pro certifikaci.

Evropská komise (EK) byla upozorněna na potřebu vyváženosti zprávy, neboť se zdálo, že dotazník v porovnání s funkcí produkční, která představuje jeden ze tří pilířů udržitelného obhospodařování lesů, příliš vyzdvihoval funkce ostatní. Bylo konstatováno, že Lesnická strategie EU v zásadě plní svou funkci, a došlo k významnému pokroku v prosazování určitých prvků (spoluúčast zájmových skupin, vícesektorový přístup). Poukazuje se však na prohlubující se roztříštěnost lesnických záležitostí zahrnutých do několika politik (CAP, rozvoj venkova, NATURA 2000 a další). Za dané situace je obtížné zachovat celistvost lesnické politiky a zajistit provázanost jednotlivých lesnických opatření zaváděných v rámci různých programů. I to je důvodem toho, že se začíná hovořit i o samostatné lesnické politice EU, a v globálním měřítku pak dokonce i o samostatné mezinárodní lesnické organizaci.

Zřejmě dojde na hledání cest, jak zefektivnit koordinaci značně roztříštěné lesnické politiky. Na úrovni EK bude klíčová součinnost více orgánů, zejména generálních ředitelství majících na starosti zemědělství, životní prostředí a podnikání (DG Agri, DG Envi a DG Enterprise). Neformální jednání odhalují názorové rozdíly mezi regiony. Středozemské státy do značné míry rezignují na ekonomické aspekty lesnictví a výměnou za kompenzace (NATURA 2000) se chtějí více zaměřit na ochranu biodiverzity. Ostatní země (včetně přistupujících) kladou daleko větší důraz na ekonomickou životaschopnost lesnického sektoru a kladou všechny tři aspekty/pilíře trvale udržitelného obhospodařování lesů v lesích na stejnou úroveň.

Připravovaná hodnotící zpráva má být úředníky EK zpracována do sdělení Komisi, které bude mít faktickou část a dále část zabývající se výhledem do budoucna. Oba dokumenty měly být připomínkovány a projednávány v průběhu dubna, závěrečný návrh má být připraven v květnu 2004.

Pozn.: S ohledem na v současné době projednávanou problematiku lesnické strategie v EU a na další iniciativy, jako je snaha zdůraznit význam lesů a LH v připravované ústavě EU či navrhované diskusi o společné lesnické politice, není šťastné, že z úseku LH MZe ČR odcházejí pracovníci školení a vybavení pro jednání ve strukturách ES. Právě v tuto dobu při probíhajících organizačních změnách MZe ČR lesnický úsek zcela rezignoval na nepochybně potřebnou autonomii ve věci vnějších vztahů, a to přes oficiálně deklarovanou důležitost mezinárodní spolupráce a partnerství při globálním dialogu o problematice lesů (viz Deklarace 4. MCPFE, Vídeň, 2003), návaznost koncepce LH na zmíněnou strategii EU i potřebu uplatňovat lesnický program (viz Usnesení vlády ČR č. 53 z 13. ledna 2003) v souladu s panevropskými procesy zabývajícími se ochranou lesů a životního prostředí.

Adresa autora: Ing. Karel Vančura

zástupce ÚLH MZe ČR

ve Stálém výboru pro lesnictví EK

e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Pozn. red.: O EU informovala Lesnická práce

v číslech LP 8/2003, s. 402 - Strukturální fondy EU; LP 11/2003, s. 582 - Lesnická strategie EU;

LP 2/2004, s 68 a LP 3/2004, s. 120 - Lesnická legislativa EU I. a II., a v dalších souvisejících článcích.

Sektor lesnictví a dřevařství EU

- Lesní půda zaujímá cca 36 % území EU.

- 87 mil. ha (64 %) tvoří lesy hospodářské; 12 % lesy ochranné; méně než 1 % lesů je člověkem nedotčeno, více než 2/3 všech lesů v Evropě je klasifikováno jako lesy polopřirozené, polovina z nich jsou lesy smíšené.

- 35 % lesů ve veřejném, 65 % lesů v soukromém držení (přibližně 12 mil., většinou drobných vlastníků)

- lesnictví a z něho odvozená průmyslová odvětví zaměstnávají okolo 2,2 mil. lidí (roční obrat téměř 300 mld. eur).

- celkové množství průmyslové kulatiny - okolo 225 mil. m3/rok

- stále větší část hospodářsky využitelných evropských lesů je těžebně nevyužívána - rozdíl mezi přírůstem a realizovanou těžbou je téměř 40 %.