Úvodník 5/2004
Vážení a milí čtenáři,
v květnových dnech již budeme otevírat toto číslo Lesnické práce jako plnoprávní občané nové členské země Evropské unie. V posledních měsících jsme byli našimi médii doslova zahlceni rozličnými informacemi, souvisejícími s přípravou našeho státu na vstup do tohoto mocného geopolitického uskupení. Také Lesnická práce toto téma neopomíjela a v posledních letech, v návaznosti na daný stupeň poznání, postup přípravy a harmonizaci související legislativy v oblasti lesnictví, podávala pravidelné informace. Čtenářům těchto rubrik proto nejsou neznámé výrazy jako screeningový proces, Smlouva o přistoupení, přechodná období či programové dokumenty.
EU je tvořena na smluvním základě. Z toho vyplývá dobrovolnost závazku ČR, spočívající v jistém omezení národní suverenity a přenesení některých rozhodovacích procesů na úroveň EU. Jestliže vstup ČR do NATO s sebou přinesl posílení naší bezpečnosti v rámci mezinárodního svazku, náš vstup do EU je možno chápat jako akt završující integraci ČR do ekonomicky vyspělé části světa.
Co všechno můžeme od vstupu do EU očekávat jako občané? Především trh bez vnitřních hranic, tj. postupně volný pohyb osob, zboží, služeb, kapitálu, liberalizaci daní, přijetí společné sociální legislativy, dále jednotná pravidla hospodářské soutěže, posílení ochrany spotřebitele, bezpečnosti práce, zvýšení ekologických standardů a do roku 2010 pravděpodobně začlenění do evropské měnové unie.
A jaké perspektivy, příležitosti či omezení můžeme předvídat ve vztahu k celému lesnicko-dřevařskému sektoru? Je obecně známo, že na rozdíl od oblasti zemědělství, kde je vnitřní trh velmi silně regulován v rámci pravidel Společné zemědělské politiky, není toto odvětví (nejen z pohledu komunitární legislativy) příliš ovlivňováno a většina pravomocí je na základě principu subsidiarity ponechána na národní úrovni. Určitého společného jmenovatele představuje před několika lety přijatá Lesnická strategie EU, která nyní prochází revizí a diskusemi o budoucí, právně závaznější podobě. Také národní lesnické programy, jejichž zpracování mj. podpořily i orgány EU, jsou vhodným koncepčním podkladem analyzujícím aktuální situaci v lesnictví v daném státě, souhrnně popisují rozsah přijatých opatření k následnému možnému hledání společných postupů, finančních podpor a účinných forem spolupráce. Na národní úrovni pak navozují nutnost mnohem užší mezisektorové i regionální provázanosti. V posledních měsících vnímáme stále zřetelněji změnu „bruselské rétoriky“, která své finanční podpory orientuje na podporu rozvoje venkova a multifunkčního zemědělství. Je na nás, jakým způsobem se podaří lesnická opatření, začleněná do zpracovaných programových dokumentů, prosadit a uskutečnit.
V EU představuje lesní hospodářství včetně navazujících odvětví zhruba 10 % HDP, v ČR je tento podíl necelých 6% HDP. V lesnictví je významný růstový potencionál, který ČR dosud nevyužívá dostatečně, a bude jistě naším společným zájmem tyto rezervy dále rozvíjet. Na společném trhu budou úspěšní především ti, kteří budou vyrábět výrobky s vysokou přidanou hodnotou. Lesní hospodářství samo o sobě takovým sektorem není, avšak v roli „prvovýrobců“ musí umět dříví jako trvale obnovitelnou surovinu nabízet a pružně reagovat na aktuální poptávku odběratelského řetězce. Dlouhá produkční doba a možnost načasovat odbyt v závislosti na vhodné situaci na trhu by měla být naše nesporná výhoda.
EU je společenství, které je charakterizováno mj. obrovským společným trhem. ČR se stává zemí, která bude branou na tento trh. Lze předpokládat, že pro třetí země budeme velmi zajímavým obchodním partnerem.
Další významnou skutečností, kterou bych nerada opomenula, je uplatnění našich lesnických expertů a našeho lesnického know-how. A to nejen v zemích EU-25, ale také v rámci programů rozvojové pomoci, které jsou EU podporovány ze společného rozpočtu. Je to dobrá šance zejména pro nové absolventy lesnických škol a lze si jen přát, že této příležitosti využijí a dokáží posílit dobré jméno českého lesnictví a současně zpětně napomohou při navazování nových obchodních kontaktů.
Závěrem mi dovolte vyjádřit přesvědčení, že vyjednané a smluvně zakotvené podmínky našeho připojení ke společenství evropských národů lze považovat za dostačující pro čerpání výhod plného členství při současném zachování národní identity a kulturního a přírodního bohatství naší země. Věřme tedy, že vstup do EU otevře všem obyvatelům České republiky nové možnosti a příležitosti.
Andrea Pondělíčková, vrchní ředitelka úseku vztahů s EU MZe