Opočenské zkušenosti s výchovou dubových porostů
Opočenské pěstování lesů bývá spojováno se jménem Hugo Koniase, který od svého nástupu (1924) na velkostatek Opočno Colloredo–Mansfeldů realizoval přeměny a převody smrkových a borových monokultur na porosty smíšené a různověké. Méně se ví, že H. Konias byl také iniciátorem neobvyklé metody pročistek (KONIAS 1951). Aplikoval totiž Schädelinovy čistky z bukových porostů i na mlaziny dubové a modifikoval je tím, že odstraňované jedince neuřezával u země, ale ve spodní třetině koruny. Tímto komolením, které mělo za následek regeneraci zbylé části koruny, sledoval zvýšení statické stability přehoustlých mlazin a kryt půdy proti zabuřenění.
Jeden z prvních takto vychovávaných porostů se nachází na lokalitě Halín v oblasti Předhoří Orlických hor (Správa lesů Kristiny Colloredo-Mansfeldové v Opočně, HS 25 - dubové hospodářství živné řady, SLT 3B, 260 m n. m., průměrná roční teplota 7,6°C, roční srážky 660 mm). Porost vznikl v r. 1930 přirozeným zmlazením a dosevem žaludů na ploše 0,6 ha s pomístným vylepšením jilmem, borovicí a smrkem. V minulém roce (2003), kdy se na Správě lesů Kristiny Colloredo-Mansfeldové v Opočně zpracovával nový LHP, jsem byl lesními hospodáři požádán o vyhodnocení nejen Koniasova způsobu pročistek, ale i probírkového pokusu založeného před 50 lety VÚLHM VS Opočno. Protože výsledky mohou být zajímavé i pro jiné dubové porosty, předkládám je lesnické veřejnosti.
Pročistky v dubových mlazinách
Ve stadiu zapojené mlaziny, kdy nejvyšší stromy dosahovaly asi 4 m a počet stromů se pohyboval okolo 25 tis. ks/ha, se započalo s čistkami tím způsobem, že se nejdříve negativním výběrem seřízly koruny větevnatých předrostů tak, aby na pahýlech zbyly živé větve. Po 2–3 letech se podobným způsobem seřezávali méně tvární jedinci v podúrovni. U úrovňových stromků rovných, ale s náznakem vidličnatosti se slabší větev odřízla asi 5 cm od kmínku. Když se po 2 až 3 letech vidličnatost opakovala, stromek se odstranil. Současně se uplatňoval pozitivní výběr v úrovni a uvolňovaly se koruny kvalitních jedinců.
V průběhu prvního věkového stupně se tímto způsobem provedly 3–4 zásahy a hustota hlavního porostu se zredukovala na cca 6 tis. ks/ha. Ve spodní etáži se uchovalo přibližně trojnásobné množství komolených, ale živých doubků (obr. 1).
Probírky v tyčkovinách a tyčovinách
Pro poznání, jak probíhá přirozený vývoj dubového porostu a jak je možno jej ovlivnit výchovnými zásahy ve stadiu tyčkovin a tyčovin, byl v r. 1952, ve věku porostu 22 let, založen VÚLHM VS Opočno experiment spočívající v porovnání tří způsobů (výchovy podúrovňové, probírky jakostní, cílových stromů). Za tím účelem byla tyčkovina, dosud vychovávaná čistkami, rozdělena na 4 dílce 30 x 40 m, z nichž na jednom byl porost ponechán přirozenému vývoji, na ostatních se postupovalo podle zásad příslušných způsobů. Vývoj a růst stromů a porostů byl sledován podle pravidel platných pro probírkové pokusy (CHROUST 1958).
a) V dílci, na kterém se ponechal porost bez výchovy (K) se do porostu nezasahovalo ani zdravotním výběrem, odumřelé stromy se v porostu ponechávaly.
b) V porostu na dílci určenému pro podúrovňovou výchovu (P) se první dva zásahy opakovaly po roce (22 a 23 let) a byly zaměřeny na vytvoření horizontálního zápoje. Proto se nejprve odstranila přízemní etáž tvořená komolenými doubky a stromy podúrovňovými. Ojediněle se vytěžily i stromy předrůstavé, které narušovaly horizontální zápoj. Další zásahy se opakovaly dvakrát po 5 letech, později po 10 a dva poslední po 15 letech.
c) Na dílci určeném pro jakostní probírku (J) zaměřenou na vypěstování rovných a tlustých stromů s pravidelnými letokruhy se zasahovalo negativním i pozitivním výběrem do všech vrstev tak, že se postupně uvolňovali čekatelé a z hlavní úrovně odstraňovali nekvalitní jedinci. Podúroveň se šetřila za účelem vytvoření vertikálního zápoje.
Při prvním zásahu ve 22 letech se nejdříve vytěžili nekvalitní jedinci z hlavní úrovně a následně vyhledaly a uvolnily kvalitní stromy s rovnými kmínky a přiměřeně velikou korunou. Dosud žijící dříve komolené stromky se ponechaly do jejich odumření. Další zásahy se opakovaly v 5–15letých intervalech. Při každém zásahu se opakoval pozitivní výběr a uvolňovaly se stromy, které se v dané době jevily kvalitnější. Při snaze udržet vertikální zápoj se podúrovňové stromy nadále ponechávaly.
d) Na dílci s pěstováním cílových stromů (C) byla již od stadia tyčkovin pozornost soustředěna na trvale označené stromy. S těmito stromy se počítalo až do mýtního věku. Proto jich bylo vyhledáno a vyznačeno 250 ks/ha. Šlo o stromy s rovným kmínkem, přiměřeně velkou korunou, které náležely do 1. a 2. stromové třídy. K vyznačení a uvolnění cílových stromů došlo v r. 1963 ve věku 33 let, kdy tvar kmínků a velikost korun byla dostatečně vyhraněna. Současně se z jejich blízkosti odstranily (ve věku 35 let) skupinky komoleného podrostu, aby mohly být podsázeny bukem a lípou. Podúrovňové stromy se ponechávaly tak, aby svým stínem zabraňovaly tvorbě kmenového obrostu na cílových stromech.
Výsledky
Výsledky aplikace Schädelinovy čistky modifikované Koniasem v dubových mlazinách byly pozitivní, neboť do stadia 20letých tyčkovin snížily hustotu porostu na optimální míru (cca 6 tis. ks/ha) bez ohrožení její stability a podpořil se vývoj a růst přes 1500 nejkvalitnějších stromů a předrůstavých stromů. Vytvořila se také spodní etáž podporující statickou stabilitu porostu a kryjící půdu proti zabuřenění. Rozpětí výčetních tloušťek se pohybovalo od 2 do 10 cm (dk = 6,1 cm) a výšek od 1 do 9 m (hs= 7,9 m). V dalším vývoji tyčkoviny, ponechané bez pěstební péče, docházelo k přirozenému intenzivnímu prořeďování (obr. 2).
V průběhu 50 let odumřelo 5120 stromů o objemu hmoty kmenové 162 m3. Přesto počet stromů v 70 letech byl o 59 % vyšší, než udávají Růstové tabulky ČR (ČERNÝ, PAŘEZ, MALÍK 1996) pro AVB 26. Průměrný roční přírůst hmoty kmenové se až do 50 let pohyboval okolo 8,6 m3 a teprve v posledních 15 letech výrazně klesl (tab. 1). Přesto v 73 letech výčetní základna a zásoba hmoty kmenové byla větší o 16 % a 13 %, než udávají tabulky. Naopak výčetní tloušťka středního stromu byla o 4 % menší. To znamená, že tloušťkový přírůst jednotlivých stromů byl malý a v porostu převládaly slabé stromy (h/d středního stromu v 73 letech = 100). Výchova tyčkoviny a tyčoviny podúrovňovými zásahy snižovala hustotu porostu rychleji, než byl přirozený vývoj, a v 73 letech klesla téměř na tabulkovou úroveň. Záměrným proředěním zápoje se v druhém decenniu zvětšil přírůst na výčetní základně na 1 m2 a hmoty kmenové na 11,7 m3. Později klesal až na 7 m3/rok. Zásoba v 73 letech dosáhla 419 m3 a byla o 10 % větší než v porostu bez výchovy. Také tloušťka středního stromu byla o 8 % větší a počet stromů silnějších nad 30 cm byl dvojnásobný (tab. 2).
Zhoršila se však kvalita kmenů, neboť stromů s rovnými kmeny bylo méně (tab. 3). Podúrovňovými zásahy se na minimum snížilo odumírání stromů a nahodilá těžba. V důsledku toho byla celková produkce hmoty pňové o 60 % větší než porostu nevychovávaného (tab. 4).
Výchova založená na jakostním výběru zvětšila počet stromů silnějších než 30 cm2 a 3). Přírůst na výčetní základně a objemu byl však nižší než v porostu vychovávaném podúrovňově, taxační parametry byly v 73 letech téměř totožné s tabulkovými pro bonitu 26.
Výchova metodou cílových stromů byla zklamáním, neboť část cílových stromů odumřela, u některých se jejich kvalita zhoršila, navíc i počet stromů silných a rovných byl menší než v porostu s jakostním výběrem. Také celkový hmotový přírůst byl menší než v předcházejících variantách. Potvrdily se tak pochybnosti ASSMANNA (1962), KENNELA (1979) aj., zda je účelné soustředit se trvale jen na určité stromy a nepočítat s jejich případnými růstovými změnami.
Závěr
Pro výchovu dubových nárostů a mlazin z přirozené obnovy se osvědčila Koniasem modifikovaná Schädelinova čistka, kterou se v krátkých, maximálně 5letých intervalech odstraňují sestřiháváním nekvalitní jedinci ze všech úrovní mlaziny.
Pro tyčkoviny a tyčoviny se jeví jako nejvhodnější metoda jakostního výběru, při které se odstraňují netvární jedinci ze všech úrovní a uvolňují kvalitní čekatelé (zpočátku jen mírně a teprve z nich později vybraní vyvolenci silněji, aby se udržela pravidelná šířka letokruhů). V nastávajících tyčovinách je vhodná podsadba stinnými listnáči, jež předchází vytěžení ustupujících jedinců za účelem vytvoření podmínek pro zdárný růst spodní etáže, která kryje půdu a brání tvorbě kmenových proleptických výhonů (vlků).
Adresa autora:
Ing. Luděk Chroust,CSc.
Na Olivě 569
517 73 Opočno
Černobílé foto: Z. Kricnar