Klíněnka jírovcová v roce 2004

Václav Skuhravý

Ve dnech 24.-27. března 2004 uspořádal Ústav organické chemie a biochemie Akademie věd s dalšími mezinárodními institucemi „První mezinárodní symposium o klíněnce jírovcové Cameraria ohridella a o dalších invazních minujících druzích v Evropě“. Zúčastnilo se jej na 100 entomologů z celé Evropy, z nichž převážná většina přednesla referáty, nebo ukázala své výsledky na posterech. Klíněnce, která se stala všeobecně známým hmyzem, bylo věnováno okolo osmdesáti příspěvků.

Příčiny zájmu o klíněnku

V roce 1984 se klíněnka náhle objevila v kalamitním množství v okolí Ochridského jezera v Makedonii a od té doby se šířila Evropou. Za deset let byla zjištěna již i na jihu ČR a do roku 2003 pronikla směrem na západ až za Paříž do střední Francie. Za dvacet let urazila více než 2000 km. Její nápadný výskyt na listech jírovců, jež při silném napadení brzy usychají a opadávají, se stal objektem mediálního zájmu a současně i předmětem rozsáhlého vědeckého výzkumu. Přispělo k tomu několik faktorů. Především to byla snadná možnost zjišťování jejího výskytu okulárním pozorováním, poměrně lehké pozorování jejího vývoje počínaje letem imág na jaře, dále snadné zjišťování dosti nápadných vajíček a ještě nápadnějších min a sledování vývoje kukel a výletu imág následující generace či generací. Laboratorní chovy tohoto druhu a jeho parazitů nepotřebují žádná speciální a drahá zařízení a ústavy zařízené na výzkum feromonů mají dobrou možnost řešit i složité otázky chemicko-etologické.

Šíření klíněnky

V evropských zemích proto začal výzkum šíření toho druhu. Do dnešní doby pronikla na jihu do středního a západního Řecka, obsadila celý Balkán a pronikla do celé Moldávie. Na východě Evropy vnikla do nejzápadnější Ukrajiny a západního Běloruska a je na hranicích Litvy. Obsadila celou střední a téměř celou západní Evropu (tím je míněna východní polovina Francie) a na jihu prošla severní a střední Itálií. Masově se vyskytuje jižně od 42 severní rovnoběžky a ojediněle až u Říma a Neapole. V roce 2002 pronikla v Anglii do okolí Wimbledonu a v roce 2003 byla zjištěna již v 80 km vzdáleném Oxfordu.

Původ klíněnky

Jednou ze základních otázek je problém, odkud se klíněnka jírovcová vzala u Ochridského jezera - jaký je její původ. A zde bohužel zůstávají jen domněnky. Možná, že v původním areálu jírovce, kde žila ve čtyřúhelníku Bulharsko, severní Řecko, Makedonie a Albánie i na javoru klenu (Acer pseudoplatanus). Ten je její druhou živnou rostlinou i jinde v Evropě včetně ČR. Z něj možná přešla na jírovec. Nebo byla zavlečena do Evropy z Ameriky, kde se vyskytuje na 50 druhů rodu Cameraria. Také přichází v úvahu jako její zdroj Čína či další země jihozápadní Asie, kde roste několik druhů rodu Aesculus. Tyto problémy se řeší na základě příbuzenských vztahů mezi jednotlivými druhy jírovců podle jejich DNA. Nejblíže příbuzné druhy jírovců se nacházejí v Číně, a proto původ klíněnky z této země by snad byl nejpravděpodobnější. (V roce 2003 jsem napsal, že tuto teorii podporuje skutečnost, že od roku 1960 do roku 1978 byla Albánie zcela izolována od Evropy, avšak udržovala styky s Čínou).

Parazitace

Klíněnka jírovcová má sice přes 30 parazitoidů (entomofágní hmyzí cizopasník, který na rozdíl od pravého parazita hostitele na konci svého vlastního vývoje usmrtí, podle Lesnického naučného slovníku red.), ale tito parazitoidi nejsou pro ni specifičtí. Jsou to většinou polyfágové, kteří napadají minující housenky jiných motýlů, zvláště z rodu Phylonorycter - tedy rodu, jemuž byla na symposiu rovněž věnována pozornost.

Některé druhy jejích vnějších parazitoidů se vyskytují dokonce u brouků. Procento parazitace klíněnky je ale velice nízké a dosahuje jen 2–12 %. Je shodné jak v oblasti původního výskytu klíněnky kolem Ochridského jezera, tak ve všech státech, kde byl výskyt parazitoidů sledován (v Maďarsku, Rakousku, Itálii, Bavorsku a Polsku). V místech, kde byla parazitace sledována kontinuálně i po dobu více než 10 let, se její hladina nezměnila. Lze to vysvětlit tím, že výskyt klíněnky není synchronizován s dobou vývoje parazitoidů. Podle všech údajů získaných studiem parazitace je domněnka o zavlečení klíněnky na území jižního Balkánu považována za nejpravděpodobnější.

Škodlivost

Na názorech o škodlivosti klíněnky pro jírovce nedošlo v posledních letech ke změnám. I vysoké napadení jírovců nevede k uhynutí napadených stromů. V případě úplného opadu listů, po němž následuje v září až říjnu vývoj nových listů a jírovce začnou kvést, trpí část nových pupenů během zimy mrazem a uhyne. Jestliže pak je strom ještě napaden houbou Guignardia aesculi, jsou stromy ohroženy. Je to zvláště v případě, když se na listech vyskytne další houbové onemocnění působené padlím Erysiphe flexuosa, jež bylo v roce 1999 zavlečeno do Evropy na jírovec maďal z Ameriky. V památných a velmi hojně navštěvovaných parcích nevyvolává žloutnutí a předčasné opadávání listů jírovců dobrý dojem, a proto se tam stromy ošetřují. Byla zkoušena řada preparátů. Velmi dobré výsledky dává stále přípravek Dimilin (diflubenzurol). 60–90% účinnost mělo i vstřikování některých pesticidů do kmenů stromů, jež měly být chráněny.

Feromony

Česká republika získala primát v tom, že v Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd identifikoval dr. Svatoš s kolektivem spolupracovníků feromon lákající samce klíněnky. Tento feromon pak syntetizoval. Očekávalo se, že pomocí feromonu bude možno masivním odchytem samců způsobit takové snížení populace klíněnky, jež se projeví poklesem napadení stromů v následující generaci. I když však byly úlovky samců velké (za sezonu 50 000 až 90 000 jedinců), byla redukce populace v následující generaci zanedbatelná. Druhá metoda spočívala v použití vysoké dávky feromonu, jež by vedlo ke zmatení samců (konfuse) a nenalezení samice. Tato metoda se osvědčila v laboratorních podmínkách, ale v přírodě nevedla ke snížení populační hustoty klíněnky. Proto budou nutné další pokusy.

Závěrem

Za více než 150 let se stal jírovec maďal nedílnou součástí naší přírody (přestože jde o nepůvodní druh a někteří „ochránci přírody“ měli z objevení klíněnky radost, protože se domnívali, že tato dřevina u nás vymizí). I proto je dobře, že se toto sympozium o klíněnce uskutečnilo v Praze. Při-spělo k porovnání a seznámení se s výsledky výzkumu klíněnky jírovcové v různých státech Evropy a také k bezprostřednímu setkání téměř všech, kteří se výzkumem klíněnky jírovcové zabývají.

Adresa autora:

Dr. V. Skuhravý, CSc.,

14000 Praha 4, Bítovská 1227

Foto a mapa: archiv autora

 

Jírovec maďal (Aesculus hippocastanum L.) není naší původní dřevinou, ale pochází ze širší oblasti Makedonie. Koncem 18. století věnoval turecký sultán několik jeho plodů darem rakouskému vyslanci v tureckém Istanbulu. Ten je daroval do Botanické zahrady ve Vídni, kde jírovce rozpěstovali. Pro krásnou korunu, listy a zvláště květy chtěli jírovce mít v zahradách a stromořadích zámečtí páni, a tak se rychle rozšířil po celé Evropě. Nikde však nevytvořil samostatný jírovcový les.

Klíněnka jírovcová (Cameraria ohridella Deschka et Dimic) je drobný motýlek, jehož larvy žijí uvnitř mezi horním a dolním povrchem listu, vytvářejí v něm chodbičky (podkopěnky, miny), čímž na listech jírovce maďalu vznikají zpočátku žluté, později až oranžově hnědé skvrny.