Maroko od pobřeží do pouště

Eugen Král

Maroko se rozkládá v severozápadním cípu Afriky, kde 500 km dlouhé severní pobřeží omývají vlny Středozemního moře a západní pobřeží v délce 3000 km mezi Tangerem a La Gouirou sousedí s Atlantickým oceánem. Zatímco údolí řek a pobřežní oblasti využívá zemědělství, horská pásma jsou doménou lesů, které zasahují do výše položených stepí. Na jihu mimo datlovníkové oázy nacházíme zejména kamenité pouště - hamady a písečné duny.

Přírodní podmínky

Severní a západní část Maroka tvoří horské hřebeny. Nejseverněji položené horstvo Rif má délku kolem 360 km a ve směru sever-jih je široké kolem 80 km. Nejvyšší hora Jbel Tidiquin dosahuje 2448 m n. m. a táhne se obloukem podél Středozemního moře. O něco jižněji leží pohoří Středního Atlasu (Jbel Bou Naceuer, 3340 m n.m.). Až po Atlantik se táhne 700 km dlouhé pohoří Velkého Atlasu s nejvyšší horou celé severní Afriky Jbel Toubkal (4167 m n. m.). Ještě jižněji na severním cípu Sahary vyvřelo pohoří Antiatlasu (Jbel Adrar-n-Aklim, 2531 m n.m). Mezi pohořími se v severní a střední části nacházejí planiny s průměrnou nadmořskou výškou kolem 1000 m n. m. (planina zv. Meseta kolem městečka d’Óulmes, u Středního Atlasu je náhorní plošina situována mezi 500-1800 m n. m). Jih země tvoří přechod k pouštím.

Převážná část Maroka patří do subtropického pásma, jižní části přecházejí k pouštnímu klimatu. Patrná je značná rozkolísanost teplot vlivem horských pásů. Nejdeštivější měsíce jsou listopad až únor, kdy na vysokých hřebenech je dostatečná sněhová pokrývka pro lyžování. Nejznámějším zimním střediskem je Oukaimeden u Marrákeše.

Pedologicky je země také zajímavá. Isohumidní půdní typy se nacházejí na plošinách při Atlantiku a zčásti i v předsaharských oblastech. Hnědé a červené půdy jsou vázány na středomořské oblasti a některé horské části. Setkáme se ale i s vápencovými, v oblasti dolomitů, zasolenými půdami či půdami aluviálními z náplavů.

Lesy Maroka

Celková rozloha lesů je 5 762 000 ha. 74 % připadá na lesy listnaté, 26 % na jehličnaté. 80 % lesů roste na horských svazích. Zásoba a zakmenění se většinou vymykají evropskému pohledu a vlastní produkční lesy mají rozlohu pouze

800 000 ha, což představuje z hlediska potřeby marockého hospodářství pouhý 15% podíl domácí dřevní hmoty. Kolem třiceti dřevin lze považovat za hlavní lesnické druhy, z hlediska diverzity jsou významné i některé další. Vlivem přírodních podmínek se v Maroku vyskytují převážně monokultury významných marockých dřevin, smíšené více či méně s ostatnímu druhy pocházejícími převážně z mediteránní oblasti.

K nejvýznamnějším náležejí lesy s arganovníkem (Argania spinosa). Tato dřevina má značně širokou ekologickou amplitudu a její význam pro marocké hospodářství je značný, a to nejen pro ochranu půd, ale například i kvůli získávání arganovníkového oleje či esencí a dřevěného uhlí vysoké kvality. Stromy dosahují kolem 10 m výšky, přežívají v suchých oblastech už od 150 mm ročních srážek a dožívají se fyzického věku až 200 let. Arganovníky se pěstují buď na plantážích (100 ks/ha), nebo v přirozených lesních porostech, pro které je typická absolutní absence bylinného pokryvu. Z doprovodných druhů se v těchto lesích vyskytuje Tetraclinis articulata, Accacia gummifera, Pistacia atlantica, Ziziphus lotus, Lycium intractum, Genista ferox a řada dalších.

Dalším dominantní dřevinou je zmiňovaná berberská túje (Tetraclinis articulata). Převážně se vyskytuje v porostech Rifu, ale i v západní části v oblasti dÉssaouira. Má mimořádně skromné ekologické nároky a vyskytuje se všude mimo perhumidní či čistě aridní stanoviště. Často tvoří porosty s duby (Quercus ilex aj.), dosahuje výše kolem 15 m a využívá se zejména v protierozní ochraně stanovišť.

Významné jsou porosty s dubem korkovým (Quercus suber), které zaujímají plochu 425 000 ha a vystupují až do 2000 m n. m. Téměř polovina těchto lesů jsou lesy ochranné. Nejznámější lesní porosty se nacházejí nedaleko hlavního města Rabatu (lesy Mamory). Plocha marockých porostů s dubem korkovým zaujímá 19 % celosvětové plochy, vyšší je pouze v Alžírsku (21 %) a v Portugalsku (28 %). Dub dorůstá výšky kolem 20 m a průměru až 2 m. Komplex lesa Mamora o rozloze 150 000 ha představuje smíšený les s olivovníkem (Olea europaea), Pistacia lentiscus, Quercus faginea (dub zeén) a v podrostu Cytisus linifolius. Vyžaduje vyšší srážkové úhrny nad 425 mm.

Významnou dřevinou Maroka je dub Quercus ilex, který se vyskytuje od Číny a Himaláje až do Maroka, kde roste od

nadmořských výšek 600 m v Rifu až do 2 700 m ve Velkém Atlasu. Roste i na vysokohorských planinách u de Debdou spolu s kavylem (Stipa tenacissima). Dorůstá až 20 m výšky, v některých oblastech roste ve směsi s cedry. Dřevo tohoto dubu je mimořádně tvrdé a je ceněno i v řezbářských živnostech. Jeho fyzická zralost nepřesahuje 300 let. Lesy jsou bohaté keřovým i bylinným patrem, nacházíme zde např. pivoňky (Paeonia corallina), Daphne laureola nebo Viburnum tinus. V horním patře spolu s dubem nacházíme javor montpellierský (Acer montspessulanum), Pinus halepensis, Pinus pinaster, Juniperus phoenicea, Juniperus thurifera.

Dalším dubem, introdukovaným z Iránu, je Quercus faginea, s kterým se ve Středomoří s výjimkou Španělska nesetkáme. Dosahuje výšky až 30 m, vyžaduje okolo 800 mm srážek a nacházíme ho v centrální náhorní plošině ve výškách kolem 1800 m n. m. Vzrůstem menší je introdukovaný dub Quercus pyrenaica, který byl importován z Francie a vyskytuje se v menších skupinkách v centrální části.

Nejvýnosnější jsou téměř nesmíšené cedrové porosty, kde Cedrus atlantica je marockým a alžírským endemitem. Porosty vykazují dřevní zásobu až 600 m3/ha, dosahují výšky i přes 50 m a dožívají se kolem 1000 let. V Horním Atlasu rostou až do nadmořské výše 2700 m, nejhezčí porosty nacházíme mimo Rif v oblasti mezi Kenifrou, Azrou a Ifrane na západním pobřeží země. V porostech se dále vyskytují Cedrus libani a Cedrus brevifolia. V porostech cedrů v Rifu se setkáme i s Taxus baccata, Betula alba či Abies pinsapo.

Poslední významnou skupinou dřevin jsou borovice, které zaujímají plochu kolem 95 000 ha. Převažují Pinus pinaster, Pinus halepensis, nacházíme i Pinus meesogeensis, v podrostu pak Cistus albidus, Cytissus fontanessi, Genistra quadrifolia, Lavandula stoechas či Rosmarinus officinalis. Pinus halepensis je typickou semiaridní dřevinou, snášející pokles teplot až na - 18°C, optimum srážek je kolem 500 mm.

Pokud by někdo chtěl poznat více o dřevinách a keřích, které se v Maroku v různých oblastech vyskytují, pak doporučuji návštěvu botanické zahrady „jardin Majorelle“ u Marrákeše. Tuto zahradu na počátku minulého století si nechal vybudovat francouzský malíř Jaques Majorelle a představuje v nové části (Ville Nouvelle) Marrákeše ráj na zemi. Kombinace vody, zeleně a modré vily spolu s nejrůznějšími dřevinami, keři a bylinami je fascinující a dosud málo známá. V současnosti patří známému francouzskému multimilionáři Yves Saint–Laurentovi.

Historie a současnost marockého lesnictví

Historie marockého lesnictví není příliš dlouhá. Sice již některá opatření ze 7. století n. l. za vlády Musulmana byla vztažená k lesům, ale hlavní rozvoj je spojen s 30. březnem 1912, kdy sultán akceptoval vytvoření protektorátu a kdy se o lesy začali zajímat francouzští a španělští lesníci (i když prvními těžbami zemi moc neprospěli). Teprve sultánovo nařízení z 10. října 1917 ostřeji vymezilo postavení lesů a jejich ochranu.

Po získání státní nezávislosti bylo pověřeno řízením lesů Ředitelství pro vodu, lesy a ochranu půdy (DEFCS) v Rabatu. Obhospodařování lesů zabezpečuje 30 provinčních úřadů, kterým podléhá 63 divizí. Divize jsou členěny na distrikty (v současnosti 176) a poslední stupeň tvoří hájemství-triages v počtu 624. Práci zajišťuje 315 vysokoškolských inženýrů, 1220 adjunktů a agents techniques - středoškolských kádrů, 735 technických pracovníků a 3000 trvale zaměstnaných pracovníků ve školkách apod. Centrum výzkumného ústavu sídlí Sidi-Amira u Rabatu.

Provinční úřady dále řídí lov, ochranu přírody, rybolov, těžbu, ochranu půd, strojní vybavení a administrativní činnost. Ředitelství se stará o 13 700 km lesních cest, 743 ochranných protipožárních pásů a 66 hlídkovacích protipožárních staniček.

Výzkum je v Maroku od roku 1945 soustředěn ve Výzkumném ústavu lesů. V současnosti jsou řešeny tři základní úkoly:

- úkoly s biologickým zaměřením pro využití kavylu - Stipa tenacissima;

- úkoly s poznáním a zhodnocením současných ekosystémů;

- úkoly technického rázu, zejména využití lesů a jejich produktů.

Výchova vedoucích lesnických kádrů je zajišťována Národní lesnickou vysokou školou v Salé (ENFI - Ecole Nationale Forestiére d’ Ingénieurs), střední vzdělání je většinou spojené se zemědělskými školami.

Od roku 1940 probíhá hospodářská úprava lesů s revizemi každých 20 let. Do roku 1990 byla ukončena či revidována na ploše 115 000 ha, což činilo jen 15 % rozlohy přirozených lesů. Situace se podstatně zlepšuje. Podrobné údaje pro plánování formou celostátní inventarizace chybí.

Dalším velkým úkolem je posoudit opatření na zlepšení možností přirozeného zmlazení hlavních marockých dřevin, doporučení pro umělá zalesnění a zhodnocení vhodných dřevin pro introdukci do marockých lesů. V současnosti se testuje např. arizonský cypřiš (Cupressus arizonica) a zkoumá se možnost lepšího využití eukalyptů Ecalyptus camaldulensis a E. gomphocephala.

Hospodářské využití lesů

Vzhledem ke kritické situaci v zalesňování lesních a erodovaných ploch a nedostatku zeleně byl v roce 2000 připraven výhledový plán na třicet let s úkoly vedoucími k zlepšení zásobování dřevem. Cílem je zejména zalesnit v následujících třiceti letech 400 000 ha jehličnatými a 70 000 ha listnatými dřevinami, založit 200 000 ha ochranných lesů, z toho 50 000 ha listnatými dřevinami, zejména eukalypty a zalesnit minimálně 10 000 ha lesů pro zlepšení turistiky a ozelenění měst a obcí.

Současná těžba je nedostatečná, obrovské množství dřeva připadá na palivo, zejména v chladných horských lokalitách Rifu a Atlasu. Z popudu FAO bylo založeno arboretum, kde se sledují možnosti zavedení nových, prosperujících rychle rostoucích dřevin, výsledky jsou však realizovatelné dlouhodobě.

Lepší výsledky jsou dosahovány u vedlejších produktů lesa. Ze 100 kg arganovníkových plodů lze získat až 3,3 litru oleje. Litr oleje se prodává za 38 dirhamů (cca 100 Kč). Roční produkce činí 3500 tun a představuje 9 % spotřeby oleje v zemi.

Také sběr lanýžů (Tuber sp.) při ceně 50 dirhamů za 1 kg není zanedbatelným výnosem. K vedlejším produktům v lesnictví patří i lov, zejména koroptve, černé zvěře, zajíce a bekasíny. V současnosti je řada druhů lovné zvěře chráněna, např. muflon, gazely (Gazella cuvier a Gazella gazella). Pro záchranu paovce hřivnaté (Ammotragus lervia) přispěli v rámci projektu FAO i čeští pracovníci z ÚHÚL Brandýs n. L. (např. Kraus a Růžička).

Ochrana přírody

V Maroku vykazují několik set menších chráněných rezervací se zvěří, bohužel jde spíše o chráněné myslivecké honitby. Dvě velké ptačí rezervace jsou při pobřeží Atlantiku. Park Tubkai je vyhlášen na ploše 360 km2 v okolí nejvyšší hory Atlasu, dalšími jsou velká přírodní rezervace Takerkort (50 km2 plochy) a řada drobných rezervací typu palmerie u Marrákeše, které jsou spojené s ochranou jednoho či mála botanických druhů.

Perspektivy marockého LH

K nejdůležitějším úkolům v blízkém časovém horizontu patří boj proti erozi. Přestože úřad Service de defense et de restaturation des sols (DRS) zřízený v roce 1949 vykonal mnoho užitečného a druhy Eucalyptus, Robinia, Fraxinus či Gleditsia biologicky zpevnil přes 500 ha erodovaných ploch, je to vzhledem k rozloze Maroka velice málo. Vlastní práce se dále rozvíjejí při zpevňování mořských břehů formou mechanizované ochrany s dodáním okolo 30 tun kamenů na hektar. U zpevňování dun se nejlépe osvědčilo biologické zpevnění druhem Tamaryx aphylla, Accacia cyanophylla a od roku 1990 se dává přednost pouze eukalyptům.

Dlouhodobý program ředitelství DEFCS z roku 2000 je zaměřen zejména na následující úkoly:

- delimitace státních produkčních lesů na lesy ochranné - 600 000 ha;

- výstavba 50 nových domů pro lesníky a oprava a rekonstrukce dalších 1324 domů k zabezpečení účinného dohledu nad lesy;

- výstavba dalších 500 km lesních cest a úprava již existujících v délce 5000 km;

- zřízení 250 km nových protipožárních pásů a obnova 800 km stávajících;

- komplexní hospodářská úprava na 200 000 ha, obnova na 100 000 ha; dále vyhotovení taxačních osnov - jednoduché plánování na dalších 200 000 ha;

- obnova lesa na 21 000 ha;

- zabezpečení pěstebních opatření minimálně na dalších 25 000 ha;

- provedení celostátní inventarizace lesů na ploše 4 000 000 ha s předností zahájení prací v lesnicky a produkčně významných oblastech (1 000 000 ha, oblast Středního Atlasu, Mamory, Gharbu);

- nákup nových dopravních prostředků včetně koní a mulů;

- nové zřízení a rekonstrukce 5 oblastí s protierozními zábranami;

- zřízení 4 center pro výchovu a hospodaření v lesích - obdoba učňovských škol;

- obnova a zřízení vodních nádrží na celkové ploše 25 000 ha;

- nově zabezpečit fixaci dun na ploše 600 ha;

- výsadba příměstských lesů na ploše 6000 ha a ozelenění dopravní sítě v délce 1000 km;

- výsadba plantáží pro produkci dřeva na ploše 50 000 ha;

- výsadba lesů ve zkráceném obmýtí pro energetické účely na ploše 2000 ha;

- vyprojektování zhodnocení využití dřeva pro palivo;

- zřízení 15 nových arboret a 50 výzkumných ploch na celkové rozloze 1 000 ha;

- zhodnocení a průzkum biofauny lesů;

- vylepšit informačních systémů o lesích pro potřeby Ředitelství - DEFCS.

Tyto úkoly budou plně dotovány státem a jejich plnění již probíhá.

Závěr

Maroko náleží k nejvyspělejším zemím v arabském světě. Jeho péče o životní prostředí a lesy je nadprůměrná. Zejména spolupráce s Francií a Kanadou přináší řadu pozitivních výsledků. Je ale otevřená i ostatním zemím a bylo by škoda, aby myslivecký projekt českých lesníků zůstal osamocen. Ve svém příspěvku jsem zdaleka nemohl uvést vše, co je nutné k poznání země, kde nejtěžším úkolem je změnit názor obyvatel na přírodu, její možnosti a na důsledky její devastace. Boj o přežití v jižní části, vynášení koz do arganovníkových stromů za trochou zeleně je jen nepatrným příkladem. Afrika, a tím i Maroko, stojí na počátku velkých demografických změn. Zatímco populace v Evropě stárne a počet obyvatelstva se snižuje, v Africe v roce 1950 žilo 221 milionů obyvatel, v roce 2003 již 800 milionů a pro rok 2050 prognózy udávají 2 miliardy. Co to bude znamenat pro lesy a životní prostředí, si může každý čtenář odvodit sám. Naší povinností je tedy nejen poznat, ale i pomoci.

 

Maroko

- 710 850 km2, 26 573 900 obyvatel (51,4 % ve městech).

- Konstituční dědičná monarchie (král je nejen nejvyšším světským představitelem, ale spočívá na něm tzv. baraka - Alláhovo požehnání, které ho činí i nejvyšším náboženským vůdcem „nedotknutelným a požehnaným“ s původem odvozeným přímo od proroka Mohameda.

- Od roku 1956 samostatný suverénní stát (předtím francouzsko-španělský protektorát). Správně se dělí na 2 městské prefektury (Rabat a Casablanca) a provincie členěné na okresy (cercles), svazy obcí (kaidate) a obce.

- V zemi je skoro polovina analfabetů (51 % mužů, 68 % žen) a vysoká porodnost (v roce 2000 na každou ženu připadalo 4,2 dětí, v roce 1960 to bylo přes 7).

 

Informace o lesích a lesním hospodářství byly čerpány z publikací Ředitelství pro vodu, lesy a ochranu půd v Rabatu (DEFCS 2003, Conseil national des forets. Royaume du Maroc. Min. Agric, Rabat), dále z veřejně nepublikovaných podkladů DEFCS a osobních poznatků a průzkumu v rámci odborné stáže v červnu a červenci roku 2000. Mon. Tijani Mandouri, dr. Mohamed Sedrati a zejména Mon. Abdelouhab Karmouni, řediteli Eaux et forets et de la conservation des soils děkuji za pomoc při získávání dalších údajů, zejména v arabském jazyce.

Adresa autora: Dr. Ing. Eugen Král, CSc.

e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.