Nechci mít s Palasem nic společného

Rozhovor s Ing. Jiřím Olivou, Ph.D., bývalým generálním ředitelem LČR

Ing. Jiří Oliva, Ph.D., dnes působí na Fakultě lesnické a environmentální ČZU v Praze, kde vyučuje lesnickou politiku na katedře ekonomiky a řízení. Dále provozuje poradenskou firmu OLEA-consult, která se zabývá poradenstvím v oboru ekonomiky lesního hospodářství a obchodu se dřevem. Mj. pracuje i pro podniky státních lesů v jiných evropských zemích.

Důvody odvolání

- Kde vidíte s odstupem devíti měsíců důvody Vašeho odvolání z funkce generálního ředitele LČR? Bezprostředně po odvolání jste v rozhovoru pro náš časopis zmiňoval hlavně zájem o majetek LČR.

Nechtěl jsem tyto věci hodnotit, ale míra zpochybňování a osobních útoků dostoupila takové intenzity, že se musím bránit. Především jsem rád, že k mému odvolání došlo. Nemohl bych totiž hrát roli, kterou ministr novému vedení přisoudil. Zažil jsem ve funkci tři ministry. Všichni respektovali zákonné postavení státního podniku. Určili hlavní hospodářskou a politickou strategii a celé vedení, včetně mne, jsme ji respektovali, plnili a byli k ministrům bezvýhradně loajální. K tomu jsme měli potřebnou autonomii. Pokud bych si měl však chodit pro úkoly typu kdo má dostat kterou honitbu nebo koho mám vyhodit, tak na to bych opravdu „neměl žaludek“.

Čas potvrdil, že důvody byly jiné, než ministr udával. Např. o nákupu budovy v Brně, hotelu Diana nebo nákupu lesa od firmy LESS se dnes už nemluví. Usilovně se ale hledají další důvody - nové vedení podniku zadalo advokátní kanceláři bývalého premiéra Čalfy (AK Čalfa-Bartoška) právní audit s jednoznačným zadáním - najít cokoliv, za co lze Olivu a Veselého obvinit. Na této zakázce se dnes již podílejí další dvě advokátní kanceláře. Cena za takové hledání je 4 mil. Kč! Vedení podniku tak utrácí nemalé peníze za hledání důvodů k likvidaci těch, kteří je vydělali. Pokud by bylo důvodem skutečně špatné hospodaření, lze těžko pochopit, proč na LČR i MZe byli vyhozeni lidé, kteří neměli s vrcholnou politikou podniku nic společného. Proto může být důvodem pouze jednoznačná snaha po ovládnutí všech klíčových pozic v lesním hospodářství (LH) lidmi, kteří nebudou překážet podnikatelským a majetkovým ambicím určitých firem. Myslím zakázky nejenom na lesní práce a obchod se dřívím, ale především na letecké hnojení a vápnění, meliorační práce a další, které mohou poskytnout lukrativní příležitosti. Půjde určitě i o rozprodání některých nemovitostí, včetně vybraných obor. Dalším důvodem je odstranění lidí, kteří se angažovali v roce 1989 a 1990 a posléze při transformaci LH. Lidé, kvůli kterým byl přijat lustrační zákon, dnes mocenské struktury ovládají. No a ti si s námi srovnali účty.

- Jaké firmy a lidi máte konkrétně na mysli? A co znamenají „lukrativní příležitosti“?

Jde o lidi, kterými se ministr Palas, ale i mnozí další obklopili. Jeden z nich dokonce v médiích prohlásil, že ohledně spolupráce s STB se nemá za co stydět. K tomu nelze nic dodat. Mnozí z těchto lidí si pak dokážou pro své firmy zajistit lukrativní zakázky. Způsoby jsou obecně známé. Je to buď výběrové řízení s předem vybranými subjekty, které jsou domluveny, nebo stanovení takových podmínek, kterým vyhovuje pouze konkrétní firma. Například se vypíše  výběrové řízení na letecké hnojení a dá se do podmínek, že letecká firma musí mít certifikaci ISO. Podíváte se, která jediná ji má, a už jste doma. Tyto rozšířené praktiky jsme striktně odmítali, což se bezpochyby mnohým nelíbilo.

- Můžete být konkrétní?

Mohu, ale tato informace má smysl pouze pro policii.

- Zmínil jste Vaši bezvýhradnou loajalitu k ministrům. Co si pod tím můžeme představit?

Nic jiného než respektování ministrových názorů a připomínek k činnosti podniku. S ministry Luxem i Fenclem jsem proseděl hodiny v diskusích o strategii a realizaci důležitých činností. Jejich výhrady jsem respektoval a dohodnuté řešení zajistil. Palasovy výhrady jsem se dověděl až po mém odvolání, a to z tisku.

Je třeba si uvědomit, že podnik nevlastní ani ministr, ani generální ředitel. Mají na podnik takový vliv, jaký jim vymezuje zákon o státním podniku a další právní normy. Jejich rozsah zahrnuje všechny důležité aspekty v činnosti podniku, od základních strategií až po hospodářské výsledky, a každý dosavadní ministr byl s tímto rozsahem spokojen. Ministr Palas však na mne během posledních měsíců mého fungování u LČR vznášel požadavky, kterým jsem opravdu „nemohl sloužit“. To nebyl zákonný vztah zakladatele a státního podniku, ale monarchistické chování skupiny osob na hranici korupčního chování. Paradoxem je, že právě tento ministr inicioval policejní šetření útvarem pro odhalování korupce a finanční kriminality. Přísloví o tom, jak zloděj křičí „chyťte zloděje“, je velmi staré a funguje i zde.

- Můžete zmíněné požadavky konkretizovat a proč o nich mluvíte až nyní?

K loajalitě patří i to, že pokud se tyto věci stanou, tak o nich nemluvíte. Když z vás ale někdo, bez ohledu na vaši loajalitu, začne dělat zločince, tak vás ona loajalita velmi rychle přejde. Tyto požadavky se týkaly myslivosti a pronájmů honiteb. Nevycházely však jen od Palase. Figurovali v nich např. i lidé z ministerstva vnitra, kterým jsme odmítli vyhovět. Angažovali se v nich také mnozí další politici. Chci věřit tomu, že tato okolnost nemá vliv na průběh policejního šetření, které ministr inicioval. Věci mám dokumentovány a mohu je i svědecky prokázat. Více je však konkretizovat nebudu, pokud mne k tomu nepřinutí okolnosti nebo pokud se mne na ně nezeptá policie. Tam nemám co tajit.

- Ministr Palas podal několik trestních oznámení. Vyšetřuje Vás policie?

Podle mých informací nebylo podáno trestní oznámení proti konkrétní osobě. Ministerstvo zemědělství (MZe) požádalo o prošetření některých obchodních vazeb, které byly na LČR uzavřeny. Byl jsem jednou na podání vysvětlení, policisté dosud postupovali zcela profesionálně. Nemám důvod k obavě ze zjištění špatné péče o státní majetek.

- A Vy jste na ministra Palase trestní oznámení podal? Tuto možnost jste dříve zmiňoval.

Ne, byť mne jeho nařčení velmi poškozují.

- Proč jste ho tedy nepodal?

Dospěl jsem k názoru, že to nepřinese nic dobrého. Navíc se domnívám, že současné dění v LH je mojí nejlepší satisfakcí.

- Ministr Palas v rozhovoru pro ČT nedávno uvedl, že se ho snaží zdiskreditovat lidé kolem odvolaného vedení LČR, kteří se „měli dobře z Lesů ČR“. V této souvislosti se často setkáváme s názory, že jde jen o nahrazení jedné mocenské skupiny (ministr Palas loni zmiňoval nepřijatelný vliv pánů Domese a Mičánka na vedení LČR) za jinou a jejich vzájemný boj, nic se prakticky nezmění, jen „penězovody půjdou jinam“ a „obyčejných“ lesníků se to stejně netýká!?

Lesy ČR především nesloužily jako penězovod. Jestliže jsme z jednoho vytěženého m3 dokázali vyprodukovat jeden z nejlepších hospodářských výsledků ze všech vlastníků, museli jsme s penězi nakládat velmi racionálně. Umíte si představit, jak by to pak muselo vypadat u vlastníků, kteří měli tento výsledek horší? Ministr Palas rád hází svoje problémy na bývalé vedení LČR. Ví však sám velmi dobře, kolik psů si při kauzách APA, Madeta, Setuza, podniky Povodí a další na svoji stopu vypustil. Jestli se domnívá, že proti němu spouštím antipalasovský server z USA, tak mě přeceňuje. Můj zájem je jediný, a to nemít s ním nic společného.

- Jak hodnotíte současnou situaci a kroky nového vedení LČR?

Nové vedení, mimo personální čistky, zatím mnoho neukázalo. Znepokojuje mne však styl zaváděné politiky. Státní lesy jsou veřejným statkem a podle lesopolitických zásad musí být spravovány veřejným a transparentním způsobem. Společnost má nezpochybnitelné právo na informace o způsobu hospodaření na jejím majetku. S tím jsou však kroky nového vedení v příkrém rozporu. Personál dokonce musel podepsat „slib mlčenlivosti“, kde je uvedeno, že jeho porušení může mít za následek propuštění. Tají se záměry, které vždy byly předmětem široké diskuse, tají se porady, reprezentační hony pana ministra i pana ředitele včetně jejich účastníků (mj. je jich čtyřikrát více než v minulosti), tají se úkoly od ministra. Vedení si stále stěžuje na únik informací a zapomíná, že u tohoto podniku nemá být nic tajného, nic, co nesmí unikat. Nechci hodnotit jednotlivé osoby - jejich kvality a přínos ukáže čas. Personální politika však jako celek připomíná katastrofický film a pro gen. ředitele není omluvou ani to, že s největší pravděpodobností není z jeho hlavy. Vyhazování schopných lidí jen proto, že nebyli dostatečně vstřícní ke známým různých mocných, nebo z důvodů, které nikdo nezná, patří do normalizačních let minulého století. Jde např. o Ing. Jagoše z LS Janovice, který nepovolil příslušné firmě odlesnění pro sjezdovku, o Ing. Jonáka z LS Loučná, který si dovolil navrhnout zrušení obory, která je ve zcela nevhodných podmínkách, a zrušení obchodní smlouvy pro její neplnění nebo o Ing. Vybírala z LZ Židlochovice, který odmítl propustit kvalitního člověka jenom proto, že se někomu nelíbil. Mohl bych jmenovat další. Někteří z odvolávaných lidí dokonce nemohou u LČR dále pracovat. Chybí už jenom vyhazování za pobyt s Olivou na pivě.

Kontrola NKÚ - majetkové účasti LČR

- Kontrolní závěr NKÚ zmiňuje společnosti H.F.C. a Komas. O jaké společnosti jde a proč do nich LČR vstupovaly?

Společnost H.F.C. provozuje v Hradci Králové hotel U královny Elišky. Šlo o formu uložení kapitálu, investiční příležitost, která by mohla poskytnout větší výnos než v bance. Kromě toho mělo na rekonstrukci tří historických budov zájem i město Hradec Králové. Ta investice dnes přináší slušný profit, je bezpečná a s podílem LČR je možno jakkoliv v budoucnu obchodovat. Komas je firma, která se zabývá kompostováním odpadů, hlavně kůry, vznikla za éry Severočeských státních lesů a LČR ji při transformaci v roce 1992 přebraly, jde ale z hlediska velikosti o bezvýznamnou záležitost.

- Podle vyjádření Komise pro cenné papíry, které máme k dispozici (viz rámeček, pozn. redakce), porušily LČR nákupem akcií společnosti PATRIA INVESTMENT FUND (SICAV) ustanovení § 5 odst.1 zákona č. 15/1998 Sb., o Komisi. Vy tvrdíte ve svém stanovisku ke kontrolnímu závěru NKÚ opak. Z čeho vycházíte?

Nikdo nedokázal právním rozborem, že investice nebyla v souladu se zákonem. Naopak, renomovaní odborníci správce fondu (ČSOB) ji považují za zcela zákonnou. Do fondu investuje mnoho významných světových firem. Jestliže produkty tohoto fondu mají většinou vyšší mezinárodní rating než Česká republika, pak je opravdu velmi odvážné mluvit o ohrožení investice. To zřejmě nikdo nezkoumal. IPB či Komerční banka by snad byly spolehlivější?

- Slyšeli jsme názor, že kdyby LČR neukládaly tolik volných prostředků do cenných papírů, do hotelu, kdyby je investovaly „do lesa“, tak by nebyl takový zájem o Vaše odvolání a ovládnutí podniku!?

S největší pravděpodobností je to tak.

- Proč jste tedy tyto volné prostředky neinvestovali „do lesa“, např. do budování cestní sítě nebo pěstební činnosti?

To, že LČR ekonomicky prosperovaly, nás ještě neopravňovalo k neracionálnímu nakládání s penězi. Potřeby lesa jsme saturovali dostatečně, zrekonstruovali jsme všechny lesní správy, všechny oblastní inspektoráty, jsou to dnes jedny z nejhezčích místních budov, mnoho prostředků jsme investovali do cestní sítě. Samozřejmě jsme mohli „utopit“ v lese všechny prostředky. Potom však, v případě mimořádných situací, povodní nebo kalamit, by LČR musely natáhnout ruku ke státnímu rozpočtu nebo jít v „hubených dobách“ do podstaty a dělat věci, které by normální hospodář nikdy nedělal. 4 miliardy rezerv nám umožňovaly pokrýt celoroční náklady pěstební činnosti, byli jsme pojištěni proti cenovým výkyvům, při nízkých cenách jsme si mohli dovolit netěžit apod. Proto jsme rezervy udržovali na této výši. Rezervy navíc přinášely i další finanční efekt. Výnosy z finančních operací se v nejlepších letech blížily k 200 mil. Kč. I v dobách špatné situace na akciových trzích to bylo okolo 100 mil.

-Na kapitálovém trhu jste tedy investovali více prostředků než NKÚ zmiňovaných 465,77 mil. Kč?

Samozřejmě. Efektivní zhodnocování prostředků by měl každý jejich správce považovat za povinnost.

Podíl LČR v HLDS a zpětné odkupy

- Nejdůležitější majetkovou účastí je určitě 50% podíl v Hradecké lesní a dřevařské společnosti (HLDS). O kontroverzních zpětných odkupech a vstupu do HLDS jsme se již v LP několikrát zmiňovali (viz rozhovory v LP 7/2002, 3/2003, 10/2003, pozn. red.). NKÚ uvádí, že jsou ekonomicky nevýhodné. Proč vůbec vznikl tento systém?

Prioritním důvodem jeho vzniku nebyla snaha vydělávat na obchodu se dřívím. Chtěli jsme získat pozici na trhu, zajistit si přesný monitoring cen, díky kterému jsme zlepšili efektivitu tržeb při prodeji dříví u pařezu, a hlavně se dobře zajistit proti vzniku pohledávek. O náš vstup na trh měli zájem i velcí odběratelé, kteří v něm viděli větší jistotu pro své investice. Tyto požadavky byly splněny. Tržbotvorný efekt dosáhl za dobu spolupráce s HLDS cca 900 mil. Kč a nevznikla jediná nedobytná pohledávka, navíc v době, kdy bylo módou neplatit a všichni dlužili všem. To si málokdo uvědomuje.

Byly i další možnosti způsobu vstupu do obchodu se dřívím - vlastním obchodním oddělením nebo založením dceřiné společnosti. Začít však s obchodem se dřívím není jednoduché. Obchod dnes stojí na globalizovaných kapacitách ve velkých množstvích a mohou v něm uspět jen naprostí profesionálové, které LČR neměly a nemají ani dnes.

Další důvod, proč jsme zvolili soukromou společnost, je pro mě naprosto zásadní. Pokud bude stanovovat cenu dříví, tedy komodity s tak rozdílnou a subjektivně posuzovanou kvalitou státní úředník, skončí to vždycky stejně - spekulacemi s cenou, s reklamacemi a vyplácením provizí, které nikdo nedokáže. Lidé, kteří podnikají pod hlavičkou státu, mají k těmto nebezpečím velmi blízko a starší kolegové si pamatují, jak to na bývalých „odbytech“ podniků státních lesů chodilo. Výsledek bude jednoznačně pro LČR, a tím i stát negativní. Úskalí státního podnikání jsou v ekonomické teorii popsána velmi přesně a vždy k nim patří neracionálnost, sklon k byrokracii, korupci a klientelismu, absence konkurence atd. LČR by nebyly a ani v budoucnu nebudou žádnou výjimkou. Jejich dosavadní úspěch však byl založen na tom, že činnosti, kde se tato negativa mohou objevit, nedělaly vůbec, nebo omezeně a řešily je dodavatelsky u soukromoprávních subjektů. To je hlavní příčina dosavadní ekonomické úspěšnosti LČR.

U soukromé firmy tato nebezpečí nehrozí, ale bylo tam jiné riziko - nemuseli jsme se k informacím z obchodu dostat v nefiltrované podobě, a proto LČR do HLDS majetkově vstoupily. Byli jsme ve statutárních orgánech a kontrola byla zajištěna.

- Mnoho kritiků transformace poukazuje na fakt , že se LČR obchodu se dřívím nikdy neměly vzdávat a že se to pak snažily částečně napravit nesystémovým opatřením, navíc určitou formou diktátu zpětného odkupu z pozice dominance LČR.

Obchod je samozřejmě jedna z nejdůležitějších věcí v LH, ale na druhou stranu platí stejně beze zbytku, že obchod, který zajišťuje stát, není nejefektivnější. Varianta, kterou jsme zvolili, přivedla obchod zčásti ke státním lesům, ale odstranila všechna nebezpečí neracionálnosti státního obchodníka.

- A procentuální nastavení takto obchodovaného dříví?

Toto nastavení bylo věcí úvahy a konzultace s Úřadem na ochranu hospodářské soutěže. Nechtěli jsme, aby LČR obchodovaly víc než 33 % na trhu. Dohodlo se, že to bude 30 % kulatiny a 50 % vlákniny, ale na tato množství nikdy nedošlo. Kritika zpětného odkupu je logická, protože vyvolal na naše partnery cenový tlak. Před jeho vznikem cenová jednání probíhala tak, že partneři nám na základě statistiky dokazovali, o kolik klesly ceny a vzrostly náklady, a proto je třeba upravit cenu dříví na pni. Poté, co měli v rukou přesný monitoring cen, naše pozice byla výrazně lepší.

- Nemohly LČR právě toto zneužívat a uměle pohybovat cenou dříví u pařezu prostřednictvím výše zpětného odkupu? I na to si zvláště menší akciové společnosti stěžovaly.

Teoretická možnost, že by HLDS prodávala dříví se ztrátou proto, aby bylo možno zvýšit ceny u pařezu, jistě existuje. Tyto praktiky jsme nepoužívali. Vzpomínám si na jediný případ, kdy po propadu cen kupovala HLDS v krátkém období za vyšší ceny, než dokázala prodat. Teď se mluví ale o tom, zda zpětným odkupem vznikla státu škoda - a ta nevznikla v žádném případě, naopak.

- NKÚ uvádí, že ekonomická nevýhodnost zpětného odkupu pro LČR dosáhla v roce 2001 částky 34,6 mil. a v roce 2002 částky 47,5 mil. Kč...?

Jedna část smlouvy s HLDS řeší obchod se dřívím (zpětný odkup) ve prospěch LČR a výši provize, druhá pak marketing na celý objem těžeb LČR. Jestliže pracovník NKÚ započítává náklady na marketing pro 7 mil m3 dřeva do výsledků obchodu, který se týká 1,5 mil m3, pak není opravdu co dodat. Vznikne tím systémově zcela chybný výpočet fiktivní ztráty.

Hodnocení efektivity nákladů vynaložených na marketing se dělá jinak. Můžete např. srovnávat, jakých dosahujete cen proti konkurenci, proti údajům statistiky apod. a z toho usuzovat, jestli se vám náklady na marketing vyplatí. Pokud vezmeme např. statistické srovnání poklesu cen na trhu a cen u LČR, dostaneme efekt + 900 mil Kč.

Stejně fatální chyby jsou i ve srovnávání efektivity lesní správy a lesního závodu, kde nejsou zahrnuty všechny nákladové položky. Toto „zjištění“ považuji za největší odbornou degradaci příslušného kontrolora a tím i NKÚ.

- LČR v současné době zvažují setrvání v HLDS, zřizují nový odbor obchodu a připravuje se nová koncepce obchodu. Co to podle vás bude znamenat a může zvýšení podílu obchodovaného dříví LČR narazit na nesouhlas Úřadu pro hospodářskou soutěž, o kterém jste se zmiňoval?

To bude jistě záležet na stanovisku tohoto úřadu. LČR by musely přijmout na větší objem obchodu ve vlastní režii desítky zaměstnanců, kolem 100-120 lidí, se všemi režijními náklady, které budou vždy u státního podniku větší než u soukromé firmy, a se všemi zmíněnými riziky. Regionální dodavatel - akciová společnost - bude mít vždy lepší výsledek obchodu, hlavně u sortimentů marginální kvality než státní obchodník, který obchoduje na jistotu a bezproblémovost. V konečném důsledku pak dodavatel platí i lepší cenu u pařezu.

Novou koncepci neznám a domnívám se, že ani neexistuje. Pozoruji pouze snahu realizovat vlastními silami obchod se dřívím a údajně se připravuje grandiózní projekt výstavby pilařské kapacity s partnerem z Číny. Toho bych se nikdy neodvážil. Schválení takové, de facto státní investice by mělo být věcí vlády a realizace věcí profesionálů v tomto oboru, nikoliv managementu s nulovými zkušenostmi. Odliv 1 mil. m3 směrem do Číny by současné investice sice neohrozil, ale naopak by nám někdo velmi rychle dokázal, že naše dříví vůbec nepotřebuje. Navíc bude celý záměr znehodnocen vysokými přepravními náklady. V takovém projektu může profitovat jen soukromý

obchodník, přes kterého se z každého m3 na vstupu nebo výstupu oddělí desátek, nebo zprostředkovatel stavby. Rozhodně ne provozovatel, či dokonce vlastníci lesů.

Způsob prodeje dříví

- Dalším souvisejícím aktuálním problémem, o kterém se zmiňuje i kontrolní závěr NKÚ, je způsob prodeje dříví - nastojato, na pni, u pařezu. Mnoho lidí tyto termíny zaměňuje, můžete je vysvětlit? Uvádíte, že prodej nastojato není legislativně možný.

Při prodeji dříví nastojato (správněji na pni) se změří hmota stojícího porostu, např. průměrkováním, relaskopicky apod. Jde o množství orientační, důležitá je cena, za kterou se porost prodá. Sortimenty si pak kupec vymanipuluje sám. Ve Francii se například takto realizuje 90 % objemu těženého dříví, jinde jde o doplňkový způsob. Starý lesní zákon č. 96/1977 Sb. tuto možnost nepřipouštěl. Dnešní zákon žádná omezení nezná. LČR však neprodávají dříví na pni, ale u pařezu. Znamená to, že dříví se měří až po těžbě známými metodami. Sortimentace je rovněž věcí kupujícího.

- Oba zmíněné způsoby jsou často kritizovány z pohledu neefektivity, ztráty zisku absencí sortimentace apod. Proč jste zvolili tento způsob prodeje?

Kdyby tyto způsoby vedly ke ztrátě zisku, nebyly by ve světě používány. Nám se ale jednoznačně ukázalo, že při prodeji dříví u pařezu má soukromá firma vždy nižší náklady na následné operace a také dříví lépe vydruhuje. Dělá to pro sebe a druhuje na hraně. Státní hajný bude vždy druhovat na jistotu a bezproblémovost. To je vždy méně efektivní. Vidíme to i dnes, když porovnáme na srovnatelné lokalitě náklady na m3 lesní správy a lesního závodu, který dělá všechno ve své režii. Prodej u pařezu vychází přibližně o 170 Kč/m3 výhodněji.

- Jak je pak možné, že tolik lesníků tento způsob prodeje pokládá za nevýhodný? Zmiňoval se o tom člen představenstva Rakouských spolkových lesů Thomas Uher v rozhovoru pro náš časopis. Můžete tyto kalkulace zveřejnit?

Samozřejmě je můžeme zveřejnit. Domnívám se, že přístup k metodám prodeje vyplývá z lesnického konzervativizmu.

- Zmiňovaný Thomas Uher ale např. lesníkem není, pracoval v bankovnictví...

Kolega Uher ale mluví o prodeji nastojato. LČR neprodávají dříví nastojato, ale přesně změřené po těžbě, u pařezu. To je velký rozdíl. Navíc, hlavní výhoda ÖBf i rozdíl oproti LČR spočívá v tom, že ÖBf mají cca 7 obchodních partnerů, což struktura našeho trhu se dřevem zatím neumožňovala. Pokud bychom obchodovali dříví sami, počet našich partnerů by byl několik desítek možná i přes stovku. To je obchodní prostředí, vyžadující zcela jiné mechanizmy. Proto nelze srovnávat.

- Měl Vámi zmiňovaná čísla k dispozici NKÚ, který také tvrdí, že současný způsob prodeje dříví je neefektivní?

Ano, jenomže Ing. Průcha do kalkulace nezahrnoval režijní náklady, které tvoří u Lesního závodu pětinásobek nákladů Lesní správy. Nechápu, jak do závěrečného protokolu mohla projít i přes námitky, kde jsme to vysvětlili.

- Tam jde asi o to, zda tyto námitky podala kontrolovaná osoba - tedy LČR?

Samozřejmě, že ne. Ty námitky jsem podal já. Je otázkou, jak s nimi NKÚ naložil. V první řadě však tyto námitky mělo podat současné vedení podniku. Pokud tak neučinilo, ať dobrovolně, či nedobrovolně, nebo pokud se k závěrům NKÚ ústy svého tiskového mluvčího dokonce hlásí, druhotně tím dokumentuje svůj přehled v této oblasti.

- Ve Vašem vyjádření ke kontrolnímu závěru uvádíte podjatost vedoucího kontrolní skupiny Ing. Průchy. Proč jste nepodal tuto námitku v době zahájení kontroly, kdy jste byl ještě generálním ředitelem LČR?

Nechtěl jsem zahajovat kontrolu válkou s NKÚ. Navíc jsem byl přesvědčen, že odborné úlety, které se od Ing. Průchy daly očekávat, v námitkovém řízení uvedeme na pravou míru. Bohužel jsem k tomu neměl již možnost.

Zadávání zakázek

- NKÚ kritizuje fakt, že smlouvy na dodávky komplexních lesních činností byly bez výběrových řízení. Jak se tyto firmy vybíraly?

Když v roce 1992 tyto firmy vznikly, počítalo se, že budou mít zakázku s delší dobou platnosti, než se zbaví všech transformačních potíží a povede se jim zkapitalizovat, často pro ně nepotřebný majetek, převzatý od státních lesů. Smlouvy se tedy automaticky uzavíraly s nástupci státních lesů, aby systém mohl vůbec začít fungovat. Časem pak vznikla potřeba vyhovět regionálním kapacitám menšího rozsahu, které chtěly v lese pracovat. Proto se vytvořil systém základních a vedlejších jednotek, kdy se na každé lesní správě oddělily jedna až dvě „vedlejší“ jednotky, na které se vypisovalo výběrové řízení s tím, že původní dodavatel se do něj mohl přihlásit. Splňovalo to dva účely - možnost pro regionální kapacity a cenový monitoring. Tlak na možnost větší konkurence samozřejmě dále stoupal, proto jsme ještě zavedli metodu tzv. dílčích výběrových řízení - na každé jednotce se určitá část dala do výběrových řízení. Tato opatření jsme vždy projednávali v dozorčí radě a byla provázena lobbistickými tlaky na ministra, aby nám v tom zabránil, protože původní dodavatelé velmi nelibě nesli každé odkrojení z původního krajíce.

- Po zmíněných pěti letech se smlouvy automaticky za předpokladu dodržení podmínek prodlužovaly?

Pokud se dodržely podmínky, které byly stanoveny ve smlouvě, tak bylo možno smlouvu prodloužit. Toto řešení však bylo vždy výsledkem diskuse mezi podnikatelskou sférou, ministrem a LČR. Za ministra Fencla se změnila výpovědní doba smluv na dva roky.

- Počítali jste s postupným nabídnutím všech zakázek do výběrového řízení?

Připravovali jsme novou koncepci smluv - jednak ve vztahu k otevření celé zakázky subjektům EU a z jiných zemí, na druhou stranu bylo nutné uvažovat o dlouhodobých smlouvách, protože technologie, které se dnes používají, jsou tak nákladné, že žádný ze subjektů by si nemohl dovolit jejich pořízení bez přijatelné garance.

- Slyšeli jsme také názory, že změna vedení LČR je pozitivní, protože se konečně k zakázkám dostanou i jiné firmy. Docházelo či mohlo docházet ve výběrových řízeních ke zvýhodňování určitých firem?

Jsem přesvědčen, že ne, protože výběrová řízení byla transparentní, s možností jakékoliv, tedy i veřejné kontroly. Na rozdíl od dnešní situace nic tajného nebylo. Vedlejší jednotky představovaly 25-30 % územního celku a dílčí výběrová řízení cca 10 % z celého objemu prací, který se umístil do obou jednotek. V tomto rozsahu se mohl přihlásit každý. Výměna vedení je pozitivní vždy, když to pro podnik znamená lepší prosperitu, konkurenceschopnost a podnikovou kulturu, takže za dva roky uvidíme. To je dostatečně dlouhá doba na to, aby se činnost managementu projevila konkrétními výsledky.

- Zmiňoval jste lobbistické tlaky na snížení podílu takto nabízených zakázek...

To byl tlak na omezení rozsahu dílčích výběrových řízení. Odbory např. argumentovaly nutností propouštět zaměstnance, ČAPLH uváděl ekonomické argumenty, jednal několikrát s ministrem atd. Tento tlak však považuji za legitimní. Všude ve světě se vytváří různá profesní sdružení, komory apod. Jejich hlavním cílem je vždy ochrana zájmů a lobbing.

- Kdo ve výběrových řízeních firmy vybíral a jaká byla kritéria?

Výběrová komise na oblastních inspektorátech vyhodnocovala nabídky na základě vícekriteriální tabulky, kde měla určitou váhu cena, reference, kvalita práce, počet reklamací apod. Závěrečnou kontrolu a řešení odvolání, sporných případů apod. prováděla ústřední výběrová komise na ředitelství LČR. Předsedou komise byl správní ředitel, členy ekonomický ředitel a vedoucí odboru obchodu a rozpočtu a odboru lesnické inspekce.

Děkujeme za rozhovor

Michal Třeštík, Jan Klíma


U příležitosti zveřejnění výsledků kontroly NKÚ u LČR a devítiměsíčního působení nového vedení LČR jsme požádali o rozhovor bývalého i současného generálního ředitele LČR - Ing. Jiřího Olivu, Ph.D., a Ing. Kamila Vyslyšela. Ten však prostřednictvím svého tiskového mluvčího Ing. Libora Šálka rozhovor odmítl: „Generální ředitel LČR přislíbil podobný rozhovor již časopisu Lesu zdar a vzhledem k časovému zaneprázdnění se nehodlá opakovat, takže je mi líto, ale rozhovor s LP musíme odmítnout.“

Na naše opakované žádosti o rozhovor alespoň s některým kompetentním pracovníkem, který by mohl komentovat současnou situaci u LČR a výsledky kontroly NKÚ, odpověděl L. Šálek, že „výhledově je to možné, byl bych Vám k dispozici, ovšem až po vydání rozhovoru generálního ředitele v časopisu Lesu zdar a dovolím si ještě jednou zdůraznit, že v LP nehodlám komentovat spor Ing. Olivy s NKÚ“. Tiskový mluvčí LČR nám poskytl zatím jen odpovědi na některé z otázek, které jsme mu zaslali již dříve, bezprostředně po zveřejnění výsledků kontroly NKÚ u LČR. Uvedl, že „pro LČR je otázka kontroly NKÚ uzavřena, LČR se závěrem kontroly souhlasí a pracují na odstranění nedostatků“. K vytvoření samostatného útvaru obchodu a marketingu uvedl, že „LČR postupně budou snižovat podíl dříví realizovaného na místě P a část dříví budou realizovat na trhu ve vlastní režii. Dále je budování odboru vedeno snahou LČR intenzivněji se zajímat o zpeněžení dříví, toky dříví, logistiku atd. Odbor obchodu byl zřízen k 1. 1. 2004, podléhá výrobně technickému řediteli, jeho personální obsazení není ještě uzavřeno, jeho vedením je pověřen Ing. Jiří Vykoukal.... To neznamená, že LČR budou na celém území vykonávat činnosti v lese ve vlastní režii. Oddělení správy a strategie hospodaření od výkonu bude i nadále hlavní charakteristikou systému.“ Nezbývá tedy než doufat, že se současné vedení LČR bude k informování širší lesnické veřejnosti v budoucnosti stavět vstřícněji, než je tomu doposud.                                          -MT-

 

Vyjádření Komise pro cenné papíry k závěrům NKÚ ve věci kontroly s. p. LČR pro LP

Společnost Lesy ČR, s. p., nakoupila do svého portfolia cenné papíry společnosti PATRIA INVESTMENT FUND (SICAV) jakožto fondu určeného výlučně institucionálním investorům. Protože podle ustanovení § 5 odst.1 zákona č. 15/1998 Sb., o Komisi pro cenné papíry v platném znění (dále jen „zákon o Komisi“) tato společnost institucionálním investorem není, neměla (dle názoru Komise) cenné papíry zmíněného fondu nakupovat. Komise jako správní úřad pro oblast kapitálového trhu však vykonává státní dozor pouze v rozsahu stanoveném zákonem o Komisi, zákonem č. 248/1992 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech ve znění pozdějších předpisů, resp. aktuálně zákonem č. 189/2004 Sb., o kolektivním investování a podnik Lesy ČR mezi osoby podléhající státnímu dozoru Komise nepatří. Proto není ze strany Komise toto porušení zákona předmětem správního řízení. Komise není z výše uvedených důvodů ani oprávněna posuzovat závěry NKÚ a následnou reakci bývalého generálního ředitele, tj. otázku, zda investici státního podniku Lesy ČR do cenných papírů PATRIA INVESTMENT FUND (SICAV) lze hodnotit jako výhodnou z hlediska dosaženého výnosu, nebo jako rizikovou z důvodu porušení zákona o Komisi, resp. i např. z hlediska předmětu podnikání státního podniku Lesy ČR.

Pro úplnost ještě stručně k charakteristice společnosti PATRIA INVESTMENT FUND (SICAV). Jde o lucemburskou investiční společnost s variabilním kapitálem, která investuje převážně do dluhopisů a bankovních depozit (tzn. konzervativní portfolio s nízkým investičním rizikem). Společnost je v souladu s prospektem povinna do 5 dnů zrealizovat zpětný odkup akcií za cenu, která odpovídá čistému obchodnímu jmění fondu připadajícímu na jednu akcii v den podání žádosti o odkup. Celkový výnos portfolia fondu za období od roku 1999 do roku 2003 činí více než 24 %.

To znamená, že při hodnocení ekonomické efektivnosti této investice (oproti jiným formám zhodnocování finančních prostředků) s. p. Lesy ČR prostřednictvím společnosti PATRIA INVESTMENT FUND (SICAV), by jí bylo možné považovat za investici s nízkým investičním rizikem z pohledu jak tržního rizika, tak rizika subjektů do jejichž cenných papírů fond investuje své finanční prostředky. Avšak ani tento závěr nic nemění na skutečnosti, že s. p. Lesy ČR porušil nákupem akcií společnosti PATRIA INVESTMENT FUND (SICAV) ustanovení § 5 odst.1 zákona o Komisi. ustanovení § 5 odst.1 zákona č. 15/1998 Sb., o Komisi.

Mgr. Libor Michálek,

ředitel odboru kolektivního investování,

 v zastoupení Ing. Tomáš Hauser,

vedoucí oddělení inspekcí;

Ing. Ondřej Libosvár, vedoucí oddělení licencí