Odumírání smrku na severní Moravě a ve Slezsku

Česká lesnická společnost (ČLS) uspořádala v Hradci nad Moravicí 2. června seminář Problematika pěstování lesa v oblastech postihovaných odumíráním smrku v nižších polohách severní Moravy a Slezska. Po dopolední „přednáškové“ části v sále hotelu Červený zámek a nezbytném obědu následovala odpolední exkurze revírem Pustá Polom (LČR, LS Opava), ze kterého Vám také přinášíme bohatou fotoreportáž s komentářem místního revírníka Ing. Ivo Kupky, který připojil i informace o hospodaření v tomto revíru.

Jde o lesy v zájmové oblasti Krajského inspektorátu LČR Frýdek-Místek, do které spadá LS Šenov, Opava a Vítkov. Na tomto území obhospodařují LČR 70 % výměry lesů (mezi ostatní větší vlastníky patří např. města Opava - cca 2300 ha a Ostrava - 1200 ha). S rozvojem průmyslu na Ostravsku potlačila zvyšující se potřeba stavebního dříví spolu s těžbou uhlí původní JDBK skladbu lesů, která byla nahrazena SM. To s sebou mj. přineslo i problémy, kterým byl věnován tento seminář.

V nižších polohách (od 200—500 m n. m.) se po suchých letech 1982—1983, 1992—1993 i po roce 2003 zastoupení SM snížilo a nahodilými těžbami dále klesá.

Příčiny chřadnutí

Jde o komplex mnoha faktorů - abiotických (klima - hlavně teplotní a vlhkostní extrémy, výživa, klimatická změna aj.), biotických (dřevokazné houby, podkorní, listožraví i savý hmyz, vaskulární mykózy aj.) i genetických (otázka původnosti, genetická variabilita). Smrkové porosty 3.-4. LVS na severní Moravě a ve Slezsku byly již před několika lety fyziologicky oslabeny suchem a dále stresovány vysycháním půdy - dochází tak k přetrhávání kořenů (k tomu přispívá i to, že v PLO 32, 39 a 29 se vyskytují těžké hlinité a jílovitohlinité půdy). Redukovaný a poškozený kořenový systém pak usnadňuje průnik podhoubí václavky (Armillaria sp.) do stromů (Armillaria melea je vázaná na smrk v 6. a 8. LVS, v nižších polohách se vyskytuje Armillaria ostoyae) a zhoršuje se také zásobování stromů (svědčí o tom hojný výskyt hladových přírůstů u živých a zdánlivě zdravých stromů). Takto stresované stromy jsou pak často kolonizované podkorním hmyzem. Výrazné sucho ve vegetační sezóně roku 2003 způsobilo další deficit a pozitivně ovlivnilo hmyzí populace.

Vnesení smrku do 3. a 4. LVS také znamenalo, že se „doprovodné organismy“ dostaly do podstatně optimálnějších podmínek a staly se významnými škůdci. V souvislosti s klimatickými změnami lze očekávat další destabilizaci. Kůrovci zde mají až 3 generace do roka, navíc mohou přelétat a poškodit smrk i ve vyšších polohách. Začátkem minulého století se smrk v nižších polohách pěstoval v obmýtí 60 let, proto se negativní účinky např. václavky Armillaria ostoyae tak neprojevovaly. V letech 2002—2003 sice nedošlo k masivní tvorbě plodnic václavky, ale neznamená to, že by došlo k redukci podhoubí v půdě. Jsou však dále napadány a odumírají i jedinci v nárostech. V některých oblastech 5. LVS je hlavním druhem dřevokazné houby kořenovník vrstevnatý (Heterobasidion annosum), který proniká až 8-12 m po kmeni, problémy působí také pevník krvavějící (Stereum sanguinolentum), zvláště v porostech poškozených loupáním (hniloba přirůstá až 40 cm/rok).

Vzhledem k probíhající kůrovcové kalamitě dále poroste především role podkorního hmyzu. V mladých smrkových porostech jsou nejhojnější lýkožrout lesklý (Pityogenes chalcographus) a lýkohub matný (Pityophthorus pityographus), ve starších porostech dominují lýkožrout severský (Ips duplicatus), l. smrkový (I. typographus), l. menší (I. amitinus) a Pityogenes chalcographus. Během vegetační sezóny 2003 bylo možné nalézt hlavně smrkové stromy se silným obsazením lýkožrouta severského. Z foliofágního hmyzu se v posledním období uplatňují více pouze širopasí blanokřídlí, především pilatky vázané na smrk.

Možnosti zlepšení

Komplexní řešením je nejspíše (i s ohledem na možnost klimatické změny) přiblížení se přírodě blízkému, ekologicky stabilnímu lesu. Dřevina v ekologickém optimu má totiž mnohem více možností korigovat nepříznivé vlivy prostředí.

Odpolední exkurze - revír Pustá Polom

(Ing. Ivo Kupka, Ing. Ondřej Demel)

Vnější projev zmíněných vlivů se navenek jeví jako „žloutnutí smrku“. Postihuje smrkové porosty (80 % zásoby) ve všech věkových stupních - od kultur (vzniklých jak umělou, tak přirozenou obnovou) až po kmenoviny. Od jarního do podzimního období je těžba na revíru tvořena pouze těžbou nahodilou. Pouze v posledních letech bylo v zimním období přistoupeno k domýtným sečím porostních zbytků rozvrácených porostů.

Vliv na lesnické hospodaření v revíru

Za současného stavu jsou výchovné zásahy - prořezávky i probírky - ve smrkových porostech prováděny pouze zdravotním výběrem. Nahodilou těžbou vzniklé holiny jsou obnovovány. V posledních letech se k umělé obnově nepoužívá sazenic smrku. Přirozená obnova smrku se dostavuje, ale perspektiva dopěstovat porosty do mýtného věku se v polohách s nebezpečím napadení václavkou v současné době jeví jako malá, nicméně je naším záměrem s přirozenou obnovou smrku i v těchto podmínkách pracovat. Nedostatek matečných porostů melioračních dřevin v mnoha případech neumožňuje přirozenou obnovu, proto jsou vzniklé holiny obnovovány MZD uměle, a tedy s vyššími náklady. Pro doplnění můžeme uvést, že z historického průzkumu vyplývá, že před 200 lety, kdy se začalo s plošnou přeměnou porostů na smrkové, byly místní lesy tvořeny převahou jedle a buku, s podílem dubových pařezin. Část současných smrkových porostů se rozkládá na zalesněných zemědělských půdách.

Ochrana lesa

V rámci ochrany lesa je v roce 2004 v revíru instalováno a monitorováno celkem 250 lapačů. Objem lapáků, které jsou ročně kladeny v několika sériích, je uveden v tabulce (v roce 2004 v 1. a 2. sérii položeno 1365 ks lapáků). Jako obranné opatření byly využity také tzv. „stojící lapáky“- skupiny pěti stromů navnaděné feromonovými odparníky (4 ks na lákání lýkožrouta smrkového, 1 ks na lýkožrouta severského). V letošním roce jsou použity k obraně lesa také otrávené lapáky - „trojnožky“. Obrana proti kůrovci kladením lapáků, podle normou stanoveného kalamitního základu, je v polohách s velkoplošným výskytem václavky problematická.

Zpracování nahodilých těžeb

V roce 2003 se v rámci snahy po urychlení zpracování nahodilých těžeb přistoupilo k nasazení harvestorové technologie. Její uplatnění se však vzhledem k plošně rozpracované obnově lesa v jednotlivých kotlících a vzhledem k rozptýlenosti těžených stromů ukazuje jako nevhodné. Odvozem velkého objemu a rozsahu zpracovávané těžby je nadměrně zatížena dopravní síť.

Vyhledávání chřadnoucích stromů

Soustavné a detailní vyhledávání chřadnoucích stromů je v našich podmínkách jedinou možnou účinnou prevencí a obranou proti přemnožení kalamitních škůdců. Jednotlivé porostní skupiny jsou v pravidelných (během jarního a letního období 14 až 7denních intervalech) procházeny, označovány a zadávány k těžbě. Jako příloha pro zadání ke zpracování je dodavatelským firmám ve většině případů předáván podrobný zákres s vyznačením jednotlivých stromů v rozsáhlejších porostních skupinách (jsou používány obrysové mapy v měřítku 1:5000).

Situace při vlastním vyznačování je však extrémně ztížena vlastním akutním průběhem chřadnutí. Velká část smrků v porostech sice projevuje v korunové části jednak barevné změny (žloutnutí, šednutí jehlic), jednak celkový habitus napovídá o strádání stromu, ale tyto znaky vůbec nenapovídají s „předstihem“, že určitý konkrétní strom v následujících několika dnech zcela ztratí jehličí a odumře. Určitou pomocí je zjišťování známek napadení václavkou jednoduchou sondáží špičkou ostří sekery, nebo pomocí črtáku na kořenových nábězích. V nejvíce kritickém období léta je až šokující, že v porostních skupinách, které byly právě označeny a ve kterých probíhá zpracování těžby, se například po 2—3 dnech průběžně objevují nové a nové souše (se zeleným „kobercem“ jehličí na zemi), které i přes veškerou pozornost při procházení nebyly k těžbě vyznačeny, protože nejevily žádné známky vyššího stupně chřadnutí ani známky napadení škůdci (jevily se jako relativně „zdravé“).

Vypozorovali jsme souvislost mezi velikostí a vzhledem koruny ve vztahu k poškozenému kořenovému systému - bohatá koruna pravděpodobně zvyšuje výpar a urychluje zasychání stromu. Zároveň se ukazuje, že u stromů s vyšším objemem probíhá zasychání lýka pomaleji, dlouhodoběji - například v rámci několika let. Celkově nejzřetelnější a nejrychlejší je prosychání u dvacetiletých - třicetiletých porostů (s následným nebezpečím napadení především lýkožroutem lesklým a lýkohubem matným). Důležitá je i skutečnost, že v posledních letech se u smrku dostavil opakovaně semenný rok. Oslabené, plodící, nadúrovňové smrky byly napadány kůrovci přednostně.

Na patě stromu jsou při vyznačování standardně vyhledávány především drtinky, případně přímo závrtové otvory kůrovců. Je však známou skutečností, že kalamitní kůrovci osídlují v prvních fázích nejprve podkorunovou a korunovou část stromu, což ze země většinou není možné odhalit. Tomu odpovídá i skutečnost, že po pokácení stromu se často zjistí, že pokud již byl strom napaden kůrovci, jsou na tomtéž stromě přítomni v nejrůznějších stadiích vývoje: závrt na patě, výše snubní komůrka, ještě výše matečné chodby s vajíčky, v podkorunové a korunové části larvy.

Nabízí se otázka, zda by nebyl jako vhodný postup při vyznačování těžby přiznačovat preventivně u vyhledaných stromů dalších několik v jejich okolí. V podmínkách s plošným výskytem václavky v kombinaci s kalamitním výskytem především lýkožrouta severského však tento postup nelze doporučit. Václavková kalamita se totiž bohužel projevuje postupným odumíráním jednotlivých stromů, a to na celé ploše porostů, a proto platí, že pravděpodobnost odumření stromů v okolí již vyznačených jedinců není vyšší než u kterýchkoliv jiných jedinců kdekoliv v porostu. Zároveň by přitěžováním nutně došlo k několikanásobnému zvýšení již tak vysokého objemu těžby s následnými provozními problémy se včasným zpracováním a přitom by nebylo dosaženo výsledku v podobě utlumení početnosti podkorních škůdců. Jediným obdobím, kdy je možné přistoupit v jistém smyslu k „preventivní těžbě“, je období jara, kdy je barevně zřetelně odlišitelné, které stromy neraší. (Možná je to však otázka pro výzkum, zda je nenarašení těchto stromů předběžnou známkou odumření, nebo zda naopak nejde jen o projev správně fungujících korelačních vztahů mezi kořeny a korunou, a tedy i obranného mechanizmu, a zda v budoucnu nemůže dojít k regeneraci asimilačního aparátu.)

S využitím sborníku připravil  Michal Třeštík ve spolupráci s Ing. I. Kupkou a Ing. O. Demelem z  LS Opava (LČR)

Foto: Michal Třeštík

 

Revír Pustá Polom

- 1559 ha v PLO 29 - Nízký Jeseník.

- Nadm. výška revíru od 300 m n. m. - do 464 m n. m.

- Průměrná roční teplota je 8 °C, roční srážkový úhrn činí 640 mm. Dostupné klimatické údaje za období 1992-2000 jsou značně odlišné oproti normálu. S výjimkou let 1996 a 1997 byly všechny roky srážkově značně podprůměrné. Celkový srážkový deficit za zmiňované období tak činí téměř 500 mm. Průměrné měsíční teploty za poslední desetiletí se rovněž liší od dlouhodobých hodnot. Desetileté průměry měsíčních teplot jsou vyšší než normál v měsících květen až červen a září až říjen.

- Dřevinná skladba - smrk ztepilý (69,82% plochy revíru), buk lesní (7,86%); jehličnaté porosty pokrývají plochu 1192 ha, listnaté 335 ha (podle LHP pro období 1999-2008).

- Nejčastější bořivé větry jsou JZ (30%), Z (15%), SV (12%) četnosti.

- Průměrná doba obnovní 30,89 let a doba obmýtí 102,87 let.

- LVS - dubovo-bukový (22 %) a bukový (78 %); převládají SLT 4B, 4S, 4H, 3S, 3B, 3H; HS 1451 - hospodářství živných stanovišť středních poloh - porostní typ SM běžné kvality (1281,83 ha); HS 456 - hospodářství živných stanovišť středních poloh porostní typ BK (+smíšené) KL, HB (132,16 ha); HS 457 - Hospodářství živných stanovišť středních poloh porostní typ LP (smíšené listnaté) (41,08 ha).