Odumírání borovice lesní v ČR v roce 2004

František Soukup, Vítězslava Pešková

Po řadě extremit v průběhu počasí se u nás v několika posledních letech setkáváme často s nápadným prosycháním borovice černé (Pinus nigra). V letošním roce však došlo na řadě lokalit i ke kalamitnímu prosychání borovice lesní (Pinus sylvestris), která výkyvy počasí posledních let zatím víceméně úspěšně překonávala. K usychání borovic dochází prakticky všude, masivní je však na přirozeně sušších lokalitách, výrazné je především na jižně či západně exponovaných stanovištích. Odumírají borovice všech věkových tříd - od semenáčků z přirozeného zmlazení přes výsadby a zajištěné kultury až po mýtné porosty.

Prosychání borovice černé

Zpočátku bývají postiženy obvykle pouze jednotlivé letorosty, a to od konců - buď rozptýleně v celé koruně, nebo daleko častěji v jejich spodních partiích. Jehličí na letorostech zasychá, zbarvuje se rezavohnědě. Protože na odumřelých částech větví poměrně dlouho setrvává, je toto postižení velice nápadné. Prosychání může být chronického charakteru, omezené na jednotlivé větve, kdy strom může po čase prakticky bez viditelnějších následků regenerovat, nebo akutní, progresivně postupující s rychlým prosycháním a po několika letech i odumřením stromu, což je v posledních letech stále častější.

Této problematice je v současnosti věnována značná pozornost i na stránkách našeho lesnického

tisku - např. JANKOVSKÝ, PALOVČÍKOVÁ (2003) v Lesnické práci či SOUKUP, PEŠKOVÁ (2003) ve Zpravodaji ochrany lesa. Situace v r. 2004 v prosychání a odumírání borovice černé doznala dalšího výrazného zhoršení ve srovnání s rokem předchozím a na řadě lokalit je další existence této borovice velmi vážně ohrožena.

Odumírání borovice lesní

Rozsáhlá prosychání až odumírání porostů borovice lesní jsme zaznamenali na řadě lokalit především v Čechách, méně ale i na Moravě (hlavně na jihu). Prosychání některých borových porostů ve středních Čechách (Příbramsko, Dobříšsko, Berounsko, Polabí) a na jihozápadě (Strakonicko) či severozápadě Čech (Žatecko) lze označit jako kalamitní.

Příčiny

Jako nejdůležitější a rozhodující příčinu odumírání borovice lesní v Česku v současné době lze označit extrémní průběh loňského počasí - především pak mimořádné sucho na většině území republiky ve vegetačním období. Značný srážkový deficit zapříčinil pokles hladiny spodní vody a srážky, které se dostavily závěrem roku a během zimního období, nedokázaly tento nedostatek vody v půdě nahradit a byly využity spíše dřevinami mělce kořenícími.

Fyziologicky oslabené borovice, trpící nedostatkem vody, se nedokázaly během loňského léta ubránit masivní houbové infekci, která do stromů pronikala letorosty, event. se rozrůstala z již dříve napadených jednotlivých větví. Kořenové systémy a kmeny borovic, které jsme si nechali při terénních šetřeních smýtit, nevykazovaly žádné známky poškození (s výjimkou - zatím - sporadického výskytu podkorního hmyzu), zatímco na odumřelých větévkách či větvích v koruně byly nalézány plodnice (či alespoň jejich základy), které v naprosté většině vyšetřovaných případů (více než v 90 %) náležely houbě Cenangium ferruginosum.

Cenangium ferruginosum

Popis a biologie

Cenangium ferruginosum Fr. (syn. Cenangium abietis (Pers.) Duby) je u nás vcelku běžně se vyskytující vřeckatá terčoplodá houba (z třídy Discomycetes, řádu Helotiales, čeledi Helotiaceae). Vy-skytuje se především v teleomorfním (pohlavním) stadiu. Dozrálé plodnice jsou miskovité, za vlhka "otevřené", o průměru kolem 2 mm (1-3 mm), zevně tmavě až černo-hnědé, jakoby poprášené, drsné, thecium (uvnitř v mističce) je zbarveno šedohnědě až šedookrově. Za sucha jsou plodnice "zavřené", se zdvihnutým okrajem. Vřecka jsou typicky kyjovitá, s obvykle osmi bezbarvými jednobuněčnými vejčitými výtrusy (askosporami), nejčastěji 11-15 x 5-7 mm velkými. Výskyt vedlejších (nepohlavních) plodných stádií je u nás vzácnější - v pyknidách se vytvářejí bezbarvé, krátce elipsoidní (vejčité) drobné konidie, obvykle 5-6 x 2-3 mm velké.

Pro šíření infekce se jako rozhodující jeví askospory. Ty se utvářejí v plodnicích teleomorfního stadia obvykle až koncem jara, resp. začátkem léta (letos jsme výskyt prvních dozrálých volných askospor zaznamenali začátkem června u vzorků odebraných na Příbramsku). Výtrusy jsou postupně během pozdně jarního až letního období uvolňovány, dochází k infekci, mycelium prorůstá napadené partie borovic (větévky, větve, kmínky) a na nich se utvářejí alespoň základy plodnic, které potom následující rok během jara dozrají a vyprodukují nové výtrusy schopné infekce.

Možnosti záměny

Na prosychajících až odumírajících borovicích lesních se u nás můžeme setkat ještě s dvěma dalšími houbami, které působí obdobná poškození, a sice s Ascocalyx abietina (Lagerb.) Schläpfer-Bernhard a Sphaeropsis sapinea (Fr.) Dyko et Sutton. Jsou-li již vytvořeny plodnice, lze původce poškození identifikovat při určité zkušenosti již pouhým okem (event. s použitím lupy). Bezpečně houbu určíme mikroskopicky.

Miskovité plodnice vřeckatého (pohlavního) stadia - teleomorfy Ascocalyx abietina jsou v průměru drobnější (0, 5-1,5 mm) než u Cenangium ferruginosum (1-3 mm). Teleomorfa Ascocalyx abietina bývá u nás častěji nalézána pouze na kleči (Pinus mugo) - na borovici lesní (Pinus sylvestris) byly zatím nalezeny prakticky výhradně pyknidy anamorfního stadia. Výrazně odlišné jsou i askospory: u Ascocalyx abietina jsou protáhle oválné, čtyř (tří) buněčné, bezbarvé, 14-20 x 3-5 mm velké, zatímco u Cenangium ferruginosum oválné, jednobuněčné, bezbarvé, 11-15 x 5-7 mm velké.

Sphaeropsis sapinea vytváří výlučně anamorfní plodnice - drobné, kuželovité, černě až černohnědě zbarvené pyknidy s četnými zpočátku bezbarvými jednobuněčnými, záhy však tmavohnědě zbarvenými, vejčitými až válcovitými, často dvoubuněčnými konidiemi 25-40 x 10-16 mm velkými.

Význam

Cenangium ferruginosum bývá v naprosté většině lesnických fytopatologií označována za slabého či příležitostného parazita, který se však dokáže rychle aktivizovat a prosadit na oslabených borovicích (nejčastěji suchem) a ty pak i zahubit. Daleko častěji se proto setkáváme s touto houbou jako chronicky se vyskytující v starších borových porostech (u nás především borovice lesní), kde působí odumírání jednotlivých větví (větévek), či zahubí jednotlivé borovice krátce po výsadbě.

Vzácné však nejsou ani případy kalamit zapříčiněných houbou Cenangium ferruginosum - PŘÍHODA (1959) uvádí kalamitní odumírání borovic způsobené touto houbou z 90. let 19. století v Německu či v 10. letech 20. století v Švýcarsku). Z řady popisovaných případů, kdy došlo k nápadnému odumírání borových porostů zaviněných touto houbou i u nás, zmíníme alespoň článek, který téměř před 45 lety publikovali v Lesnické práci KALANDRA, UROŠEVIC a ŠROT (1960) - byl věnován kalamitnímu prosychání borovice lesní na Kutnohorsku.

Všechny tyto uváděné případy (včetně současného odumírání borovice lesní u nás) mají jednoho společného jmenovatele: výrazný přísušek před propuknutím kalamity. Současné místy kalamitní odumírání borovice lesní se nicméně poněkud vymyká v několika aspektech: výjimečný bude zřejmě především jeho rozsah (již dnes se jedná o stovky ha více či méně silně poškozených porostů borovice lesní a jejich rozsah se stále ještě zvyšuje), dalším novým faktorem je stále častěji prokazovaný škodlivý výskyt houby Sphaeropsis sapinea (nejen na borovici černé a dalších borových exotech, ale i na borovici lesní).

Možnosti obrany

Možnosti obrany se oproti minulosti výrazně nezměnily. Je třeba se zaměřit na včasné smýcení a zpracování borových souší, ale i borovic proschlých více než z poloviny, protože zde již není příliš pravděpodobná regenerace ani v případě příznivého průběhu počasí a doplnění zásob spodní vody (k čemuž ostatně na naprosté většině území Čech zatím nedochází). Urychlené zpracování dřeva je žádoucí nejen z důvodů ekonomických (zabránit jeho znehodnocení a tím i horší prodejnosti), ale pozornost je třeba věnovat i včasné likvidaci těžebních zbytků (nejlépe spálením, kde to lze), aby se zničily v maximální možné míře zdroje nové infekce.

Důsledné zdravotní probírky a udržování porostní hygieny vůbec jsou nezbytné k zabránění vzniku další možné kalamity v oslabených borových porostech, a sice přemnožení podkorního a dřevokazného škodlivého hmyzu, jako lýkožrouta Ips acuminatus Gyll., krasce Phaenops cyanea F., smoláků z rodu Pissodes, lýkohubů Myelophilus piniperda L., Myelophilus minor Hart. či některých dalších.

Adresa autorů:

Dr. František Soukup, CSc.

Ing. Vítězslava Pešková

VÚLHM Jíloviště-Strnady

156 04 Praha 5 - Zbraslav

e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. ; Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Foto: archiv útvaru ochrany lesa

(V. Pešková, P. Kapitola)