Přirozená obnova borovice lesní
Jiří Šindelář
Ke spontánním přírodním procesům, které probíhají nebo mají probíhat v lesních ekosystémech, patří v prvé řadě přirozená obnova. Vedle řady pozitivních znaků (např. reprodukce cenných populací dřevin, udržení vysoké geneticky podmíněné variability v populacích, značné možnosti pěstební selekce při výchově lesních porostů, nižší náklady na založení, někdy i zajištění následných porostů) je však nutno počítat i s některými nevýhodami, k nimž patří mnohdy pracnější výchova lesních porostů, větší náročnost na práci lesních dělníků i zaměstnanců, zejména v souvislosti s vyznačováním těžeb a vyklizováním vytěženého dříví.
Výrazný vzestup přirozené obnovy lesních porostů je patrný (tab. 1), i když jde stále o podíl, který je ve srovnání s některými dalšími středoevropskými státy malý. Lze předpokládat, že se tento podíl v lesích ČR bude výhledově zvyšovat již jen v relativně malém rozsahu. Obnova lesních porostů v ČR, s ohledem na současné složení lesů (téměř tři čtvrtiny porostní plochy zaujímá smrk ztepilý a borovice lesní), je a bude dlouhodobě spojována s výraznými úpravami druhové skladby lesních porostů. Značný podíl žádoucích dřevin v obnovovaných porostech bude třeba do porostních skladeb vnášet uměle, převážně sadbou.
Předpoklady přirozené obnovy borovice lesní (BO)
Přirozená obnova BO se zvláště ve střední Evropě ČR využívá poměrně zřídka. Ve větším rozsahu se uplatňuje ve skandinávských zemích (až do 25 % - RÖHRIG, GUSSONE 1996), kde jsou i z hlediska ekologických podmínek a systémů těžby a obnovy porostů pro uplatňování přirozené obnovy vhodné podmínky.
Důvody pro uplatňování přirozené obnovy BO jsou v zásadě stejné jako pro ostatní lesní dřeviny. Specifický význam má však v ČR aspekt zachování a reprodukce genových zdrojů hospodářsky mimořádně hodnotných regionálních populací (borovice jihočeská - třeboňská, heraltická, z populací vyšších poloh např. borovice šumavská - stožecká aj.). S ohledem na současný i perspektivní zastoupení, velmi širokou ekologickou amplitudu a variabilitu ekologických podmínek pro uplatnění jsou i možnosti realizace přirozené obnovy BO nejen žádoucí, ale i reálné. I tak bude ale patrně nadále převažovat obnova umělá. V této souvislosti je na místě zmínit se i o určitých současných problémech, s nimiž je spojována umělá obnova (MARTINCOVÁ 1999, KRIEGEL 2000, 1988, NÁROVEC 2000 aj.). Jde zejména o abnormální habitus sazenic v kulturách, deformace kořenů, poškozování kultur kořenovými hnilobami, zejména václavkou. Na základě dosud provedených pozorování bylo možné konstatovat nižší výskyt těchto negativních jevů u nárostů ze síjí a z přirozené obnovy (KRIEGEL 2000).
Ekologické podmínky přirozené obnovy borovice lesní
Mezi ekologické problémy, spojené s přirozenou obnovou BO, patří např. vztahy mezi tvorbou květních orgánů, produkcí semen a počasím. Značnou roli hraje stav humusu a vegetačního krytu v lesních porostech, stupeň uvolnění porostů, podmínky pro nálet semen, dále eventuálně příprava půdy a v následných fázích uvolňování až vyklizování obnovovaného porostu. BO fruktifikuje ve středoevropských podmínkách často, v některých obdobích i ve dvou následujících letech. Stupeň fruktifikace a produkce osiva však může být velmi proměnlivá. Množství a distribuce semen na ploše je závislá nejen na stavu úrody, ale i na počtu a rozmístění stromů v porostu, při obnově v porostních okrajích nebo od stěn obnovovaného porostu pak má rozhodující vliv odstup obnovované plochy od okraje porostu. Značnou roli hraje i počasí, v opadu zejména vlhkost a teplota vzduchu a směr a intenzita vzdušného proudění. S ohledem na obvyklou dobrou klíčivost semen BO bývá hustota náletů i v uvolněných porostech většinou uspokojivá. Může jít často o několik desítek až set opadlých semen na jeden čtvereční metr porostní plochy (RÖHRIG, GUSSONE 1990).
Rozhodujícím kritériem pro pozitivní výsledky plánovitě sledované přirozené obnovy je stav povrchových půdních vrstev a půdní vegetace. V minulosti se úspěch přirozené obnovy v porostech BO, ale i ve smíšených porostech s účastí BO připisoval v některých oblastech polaření, hrabání steliva, lesní pastvě a požárům. Docházelo i k tomu, že i na stanovištích, kde původně BO nebyla zastoupena, se působením zmíněných vlivů objevoval nálet BO jako pionýrské dřeviny, pokud byly v okolí výstavky, porosty, skupiny nebo i jednotlivé stromy BO. V současnosti dochází ke spontánní přirozené obnově BO jen ve vhodných podmínkách (zejména zakmenění obnovovaných porostů, půdní podmínky a přízemní vegetaci apod.).
PLÍVA (2002) charakterizuje heslovitě podmínky pro přirozenou obnovu BO podle SLT. BO přichází v úvahu jako základní, hospodářsky významná dřevina cca na 60 ze 170 specifikovaných SLT. Schopnost přirozené obnovy v těchto souborech je buď slabá, nebo průměrná, avšak prakticky využitelná, případně obtížná. Zmlazovací schopnost dobrou, velmi dobrou, nebo dokonce spontánní autor pro žádný SLT se základní nebo významnou účastí BO neuvádí.
Příznivé podmínky pro vznik spontánní přirozené obnovy (vyklíčení semen a růst a vývoj semenáčků) představují porosty lišejníků a mechů, z mechů zejména rodu Hypnum aj. (HEINSDORF 1994). Mechy, do určité míry i lišejníky, někdy i řídká travní a bylinná vegetace na chudých půdách nejsou překážkou pro klíčení semen. Mechy dále mohou představovat ochranu před vysycháním půdy. Právě z tohoto hlediska může být riziková přirozená obnova BO pod clonou obnovovaného porostu na velmi suchých, hrubozrnných až kamenitých, minerálně chudých půdách. V těchto případech může existovat zvýšené nebezpečí, že nálety během několika málo let suchem, někdy i částečně pro nedostatek živin vyhynou.
Na stanovištích s porosty borůvky, brusinky, některých trav (Deschampsia flexuosa, Molinia coerulea aj.) a některých bylinných druhů rostlin lze často zdařilé obnovy docílit jen tehdy, jestliže dojde k obnažení minerální půdy (zraňování půdy např. s využitím finských bran, pluhu, frézy). Podle výsledků výzkumu a praktických zkušeností (např. MRÁZEK 1999, LENZ, SCHLAMINGER, SCHEIPL 2000) se osvědčuje spíše pomístná nebo pruhová příprava, ve srovnání s celo-plošným zpracováním půdy.
Obtížná je indukce přirozené obnovy BO na lokalitách, minerálně a vodou dobře zásobených, s bohatším půdním krytem bylin a trav, specificky pak se souvislejšími porosty třtiny křovištní, hasivky orličí a některých druhů rodu Rubus. Příprava půdy je zde nezbytná. Místa obnažená až na minerální půdu však opět rychle zarůstají. I při zdaru přirozené obnovy je třeba často pracně a nákladně nálety ošetřovat (malá efektivita). Obvykle jde o stanoviště původně převážně listnatých porostů, na které byla BO uměle zavedena. Na stanovištích silně ohrožených buření byly v některých případech i v souvislosti s následným ošetřováním náletů a nárostů s pozitivními výsledky používány herbicidy (SZELES 1990). Jde zejména o Velpar.
Specifický problém obnovy představují porosty BO se spodním patrem dřevin stromovitého nebo keřovitého růstu. Jde většinou opět o porosty na živných, někdy i obohacených, případně oglejených stanovišť v LVS dubovém, bukodubovém, někdy i dubobukovém. V našich podmínkách jde často o spodní patro dubů, habru obecného, doprovázené někdy některými druhy keřů (např. ptačí zob obecný, hloh, zimolez, líska). Vzácněji tvoří spodní patro buk lesní. Na oglejených až podmáčených půdách přichází v porostech ve spodním patru někdy krušina olšová (Frangula alnus). V porostech tohoto typu se obvykle počítá, pro další porostní generaci, jen s částečným zastoupením BO. V některých případech se dřeviny spodního patra, zejména dobře rostoucí, kvalitní jedinci až skupinky dubů, někdy i buk, lípa a habr začleňují částečně do následného porostu. Pokud má v porostech tohoto typu dojít k alespoň částečné reprodukci BO, je obvykle nutné (zejména v porostních okrajích) spodní listnaté patro odstranit. Na uvolněné plochy se pak uměle vysazují sazenice BO.
Specifický porostní typ, rozšířený např. v jihočeské (třeboňské) pánvi, částečně i v jiných oblastech ČR, např. v západních Čechách nebo na Českomoravské vrchovině, představují porosty BO se spodním patrem smrku ztepilého. V některých případech (např. HS 0N - smrkový bor) může jít o přirozené společenstvo. Při obnově se obvykle postupuje (počítá-li se nadále s podílem BO) obdobně jako v případě spodních pater listnatých dřevin.
Velmi příznivé podmínky pro realizaci přirozené obnovy BO, zvláště pod clonou obnovovaného porostu, jsou na stanovištích středních a horších bonit. Pozitivní výsledky spontánních přirozených obnov lze očekávat např. na relativně chudých a málo zabuřenělých půdách s relativně dostupnou hladinou podzemní vody (např. třeboňská pánev, částečně i Českomoravská vrchovina a východní Čechy). Pokud se přirozená obnova BO s úspěchem realizuje např. na velmi suchých písčitých stanovištích pod clonou obnovovaného porostu, je pro další růst a vývoj náletů a nárostů ze značné části rozhodující kořenová konkurence mateřského porostu. Pak je předpokladem úspěšného výsledku obnovy mj. i včasné vyklizení obnovovaného porostu.
Obnovní postupy
Potřeba úpravy druhové skladby platí i pro lesní porosty BO, i když v některých souborech kyselé řady a dalších specifických jednotkách LVS dubového a dubobukového má i nadále BO představovat hlavní dřevinu s relativně vysokým plošným zastoupením. Při realizaci přirozené obnovy BO bude proto téměř pravidlem současné uplatňování dalších dřevin porostní skladby (do značné míry uměle sadbou, výjimečně síjí). V porostech, jejichž skladba je vhodná, se však souběžně s BO mohou přirozeně obnovovat i některé další dřeviny (např. dub zimní, habr obecný, ve smíšených porostech BO a buku v předstihu i buk lesní).
Postupy přirozené obnovy se diferencují podle konkrétních podmínek prostředí (tzv. železný zákon místních poměrů - OLLBERG 1957).
Clonný způsob obnovy
Porosty mohou být uvolňovány buď stejnoměrně, nebo pomístně (zejména v souvislosti s obnovou dalších cílových dřevin). Podle půdních poměrů a klimatu často stačí pro indukci přirozené obnovy snížení zakmenění na 0, 7, v praxi se však v řadě případů obnovované porosty uvolňují silněji, někdy až na zakmenění 0,5. V předstihu nebo v souběhu s BO probíhá zpravidla obnova ostatních dřevin, které mají být součástí budoucí porostní skladby (většinou ve skupinách - v kotlících, které byly ve vhodném systému založeny v předstihu před zásahy k obnově BO). Po úspěšném vyklíčení semen a růstu nové generace v prvních letech se přistupuje zpravidla k dalšímu zásahu uvolňovacího charakteru a s ohledem na náročnost BO na světlo k postupnému domýcování obnovovaného porostu, často již do 10 let po vzniku náletů. Značnou roli na některých stanovištích hraje i kořenová konkurence mateřského porostu, která může, zejména v období přísušku, ohrozit existenci nové porostní generace. V porostech severního Německa (HEINSDORF 1994) se obvykle postupuje tak, že ve fázi, kdy nárosty dosahují výšky 30-60 cm, se obnovovaný porost domýcuje a vyklizuje.
Zvláště na stanovištích, které jsou dostatečně zásobeny živinami a vodou, v porostech průměrné až nadprůměrné hospodářské hodnoty, se na zmlazovaných plochách ponechávají výstavky (20 až 50 na 1 ha), které mají předpoklady pro produkci cenných sortimentů dřeva. Měly by dále růst ještě několik desetiletí do dosažení žádoucích cílových tloušťek. Efekt spojený s produkcí cenných sortimentů pak dodatečně vyváží případný negativní konkurenční vliv výstavků na nárosty z obnovy.
Předpokladem pozitivních výsledků je vhodné založení linií pro zpřístupnění a vyklizování vytěženého dříví. V náletech a nárostech BO mohou při uvolňovacích a domýcovacích těžbách vznikat značné škody. Vedle zpřístupnění vyklizovacími linkami může přispět k omezení škod směrové kácení a realizace prací v době vegetačního klidu.
Zejména v Německu je někdy aplikován postup obnovy s relativně dlouhodobým ponecháním clony obnovovaného porostu.
Navazuje na známé představy hospodaření v některých objektech (Bärenthoren aj.) a principy tzv. lesa plně tvořivého (Dauerwald). Pozitivním výsledkem tohoto postupu má být jednak maximální využívání přírůstu obnovovaného porostu dopěstování hodnotných sortimentů dřeva, jednak založení nové kvalitní porostní generace v zástinu obnovovaného porostu. Výsledkem přirozené obnovy mají být nárosty s převahou jedinců s přímými kmeny a jemným ovětvením (tzv. polostinné BO - Halbschattenkiefer) . Zkušenosti z SRN (ERTELD et all. 1961, BERGMAN 1993 aj.) však naznačují, že tento postup může být úspěšný jen u populací BO charakteristických zvýšenou schopností snášet zástin, a dále stanoviště s dostatečnými zásobami živin a vody. V podmínkách ČR (konkrétně ve východních Čechách) se tento postup podle některých zkušeností neosvědčil (pod dlouho trvající clonou vznikají nekvalitní nárosty - ŠIMERDA 2001).
Přirozená obnova v porostních okrajích
Porostní okraje se do určité hloubky od porostní stěny do nitra porostu prosvětlí (např. do 20 až 30 m) a půda podle potřeby pro nálety vhodně připraví. Světelný požitek, disponibilní pro nálety a nárosty, který proniká clonou obnovovaného porostu, je tak doplňován zářením z porostního okraje. Ve vhodné vzdálenosti od okraje se obvykle zakládá vyklizovací linie, ke které šikmo směřuje kácení realizované v souvislosti s uvolňováním a vyklizováním porostu nad zdařilým zmlazením. V případech, kdy porost, který se od okraje obnovuje, má větší hloubku, se zpravidla v souvislosti s uvolňováním nárostů pokračuje dalšími zásahy do hloubky porostu. Postup se obvykle kombinuje s uplatňováním dalších druhů cílových dřevin (druhy stinné nebo polostinné se mohou vhodně uplatňovat v předstihu v porostní hloubce, např. v kotlících, podsadbami v uvolňovaných pruzích).
Narozdíl od analogické obnovy např. smrku nebo buku (obvykle se obnovují v severních okrajích - nálety a nárosty jsou chráněny zejména před přímým osluněním a vysýcháním, ale i do určité míry před pozdními a časnými mrazy) se obnova BO neumisťuje do severních okrajů. Ve fázi náletů a nárostů tam totiž nemá obvykle k dispozici dostatek slunečního záření, a může proto trpět sypavkou. Zástin a relativně vysoká vlhkost v severních porostních okrajích vede navíc k rozvoji buřeně, zejména travní (např. druhy rodu Calamagrostis), která může, zejména v časných fázích vývoje náletů, představovat nežádoucí konkurenci. Pozitivní výsledky obnovy jsou konstatovány např. na okrajích jihozápadních (KRATOCHVÍL 1993) nebo východních.
Přirozená obnova na holinách bočním náletem
Jde zpravidla o relativně úzké holiny v šířce do 30-40 m zakládané v borových porostech nebo ve smíšených porostech s BO. Nálet semen se v tomto případě očekává ze stěn i hlubších partií obnovovaného porostu. Předpokladem pozitivních výsledků je zpravidla příprava půdy na holině, obvykle v pruzích buď vhodným zraňovačem (např. finské brány), nebo naoráním mělkých přiměřeně širokých brázd, zpravidla do 30-40 m. Tento posledně jmenovaný postup se až dosud osvědčoval (oblast severoněmecké nížiny - DENGLER 1932 aj., Polska, některých lokalit ČR - např. LS Jaroměřice nad Rokytnou, bývalého LZ Mladá Boleslav). Někdy bývá tento postup spojován i s obnovou dalších zastoupených dřevin. V rámci přípravných prací pro přirozenou obnovu je žádoucí v předstihu několika let v porostu zrealizovat mírné uvolňovací zásahy tak, aby koruny stromů v porostu byly vystaveny slunečnímu záření nejen ve vrcholcích, ale i v boční části korun. Zásah do porostu je potřebné časově usměrňovat a realizovat v roce, kdy lze očekávat dobrou úrodu semen. V podzimním období roku je žádoucí realizovat těžbu a na vzniklé holině následnou přípravu půdy, tak aby prostředí bylo vhodně připraveno pro nálet semen ok pozdního podzimu, přes zimu až do předjaří. Za těchto podmínek lze očekávat klíčení a růst semenáčků v prvním roce v příznivých podmínkách bez akutního nebezpečí konkurence buřeně. V dalších letech je někdy, podle stanovištních podmínek, nutno nálety ošetřovat uvolňováním od dotírající buřeně, zejména trav.
Postup přirozené obnovy BO na holinách je možno spojovat s vnášením dalších cílových dřevin. Osvědčuje se postup, který spočívá v zakládání hloučků nebo skupin dřevin na holině (např. dub, lípa, buk v souvislosti se stanovištními podmínkami a pěstebním cílem) a v následné přirozené obnově BO (např. Týnišťsko, Opočensko).
Opět se nedoporučují náseky od severu (houbové choroby). Vhodným směrem obnovního postupu je postup od východu (vlivem převládajících západních větrů značný podíl semen z porostních okrajů nalétá na plochu). Semenáčky a pozdější odrůstající nárosty mají dostatečný světelný požitek a tím může být ohrožení chorobami omezováno. Výhodou tohoto postupu je eliminace nebezpečí poškozování náletů a nárostů
při těžbě a vyklizování stromů mateřského porostu (BO je ve srovnání s např. jedlí nebo smrkem citlivá a poškození hůře regeneruje).
Přirozená obnova BO z výstavků
Variantu obnovního postupu na holině představuje využívání výstavků jako zdroje osiva. Na holině vhodné šířky, zpravidla ne větší než dvojnásobek střední porostní výšky, se při těžbě ponechává úměrný počet vitálních výstavků s kvalitními kmeny a dostatečně vyvinutými korunami (20 až 30 na 1 ha). Jednotlivé nebo víceméně stejnoměrné rozmístění na ploše není vhodné s ohledem na zhoršenou možnost vzájemného opylování relativně vzdálených stromů a pravděpodobný vyšší podíl semen ze samoopylení. Z genetického hlediska je vhodnější ponechávat výstavky v hloučcích o několika jedincích v průměrném rozestupu stromů 8 až 10 m. V praxi tento postup aplikujeme jak při obnově porostů nesmíšených (ostatní žádoucí dřeviny lze na holině vysazovat jako u obnovy bočním náletem), tak směsích s BO (v předstihu můžeme pomístně zmlazovat ostatní dřeviny).
Těžba a vyklizování výstavků souvisí s jejich hodnotovým přírůstem, zdravotním stavem a také když se zástin a kořenová konkurence výstavků projevuje negativně na růstu a zdravotním stavu nárostů. Se zřetelem na omezení škod na nárostech při těžbě a vyklizování je vhodné volit skupiny výstavků spíše při okrajích obnovované plochy nebo v blízkosti rozdělovací linie.
Zejména depozice částic obsahující vápník nebo dusíkaté substance v imisních oblastech mohou vytvářet, a to i na původně relativně chudých stanovištích mechových a keříčkových typů, husté travní kryty, zejména třtiny křovištní, metličky křivolaké a jiných druhů s vysokou pokryvností. Tyto změny představují značnou překážku pro přirozenou obnovu, proto je z biologických a zejména z ekonomických důvodů na místě spíše obnova umělá, spojovaná často se změnami druhové skladby.
Souhrn a závěry
Vedle aspektů geneticko-šlechtitelských lze zdůraznit i význam, který má přirozená obnova lesních porostů v souvislosti s aplikací prvků ekologicky orientovaného LH a pro ekonomickou efektivnost celého odvětví. Pro aplikaci přirozené obnovy BO má základní význam hospodářská hodnota obnovovaného porostu (zdravotní stav, produkce a jakost produkovaného dříví) a ekologické podmínky stanoviště. Se spontánním průběhem přirozené obnovy BO lze v podmínkách ČR uvažovat jen na relativně malých plochách. Na základě disponibilních podkladů (LHP, Zprávy MZe ČR) a odhadů se BO má ročně obnovovat přibližně na redukované ploše 3500 ha. Se zřetelem na zastoupení BO a její další žádoucí pěstování podle HS a SLT (PLÍVA 2002, PRŮŠA 2001) lze předpokládat, že cca 15 % ploch stanovištních podmínek vhodných pro pěstování této dřeviny je charakteristických příznivými až optimálními podmínkami pro indukci přirozené obnovy. Rozsah realizace přirozené obnovy BO na deseti procentech ročně obnovované plochy (cca 300 ha) lze proto považovat v dlouhodobé perspektivě za reálný.
Příslušná literatura je k dispozici u autora a bude uveřejněna v internetové podobě tohoto příspěvku na www.silvarium.cz/lesprace.
Ing. Jiří Šindelář, CSc.,
Výzkumný ústav lesního hospodářství
a myslivosti
Jíloviště - Strnady
e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.