Rentabilita státních podniků v lesním hospodářství ČR

Václav Kupčák

Rentabilita lesního hospodářství (LH) byla jedním z hlavních cílů transformace a ekonomické reformy LH po roce 1990. Je to logické, protože její průvodní kroky - restituce, transformace a privatizace tehdejších státních podniků, legislativní změny atd. by zřejmě jinak neměly smysl. Předmětem článku jsou analýzy rentability podniků Lesy ČR, s. p. (LČR) a Vojenské lesy a statky ČR, s.p. (VLS) za období let 1996-2002. Hlavními cíli jsou konstrukce a testování metodiky elementární finanční analýzy s využitím dostupných dat, návrh na její sjednocení a příspěvek k odvětvové analýze, obdobné metodice sběru a zpracování dat zemědělských podniků (FADN) či finančních analýz podniků v dřevozpracujícím průmyslu. Odvětvové průměrné hodnoty jsou pak použitelné pro vyhodnocení ekonomické situace podniků působících v LH, jejich konkurenceschopnosti či posouzení LH v rámci národního hospodářství.

Materiál a metody analýzy

K nejznámějším pravidelným zdrojům informací o LH patří každoročně zprávy o stavu lesa a LH ČR (tzv. "zelené zprávy"), zveřejňované také na internetu (www.mze.cz); momentálně jsou k dispozici zprávy za roky 1995-2002. Ze základních vykazovaných ekonomických ukazatelů najdeme v kapitole "Ekonomika v LH" vývoj průměrných vlastních nákladů na příslušnou měrnou jednotku; hospodářský výsledek vlastníků lesa na 1 ha lesa a finanční hospodaření podnikatelských subjektů v lesním hospodářství (Kč/ha lesa). Finanční analýzy hospodařících subjektů, resp. analýzy rentability lesnictví jako odvětví, obdobné např. metodice sběru a zpracování zemědělských účetních dat FADN (Farming Accounting Data Network) využívané v EU, nebo při finanční analýze podniků dřevozpracujícího průmyslu podle metodiky Ministerstva průmyslu a obchodu ČR, však chybí. K dlouhodobým zdrojům informací patří také výroční zprávy lesních podniků (LČR - mj. na www.lesycr.cz - momentálně za roky 1998-2002, do roku 2000 byla součástí i finanční analýza vybraných ukazatelů, např. rentabilita vlastního jmění, doba obratu pohledávek, pohotová likvidita; VLS - mj. na www.vls.cz - aktuálně za roky 2001-2003).

Obecným zdrojem údajů pro finanční analýzu jsou zejména účetní výkazy (rozvaha, výkaz zisků a ztrát), výroční zprávy, různá statistická šetření aj. Povinnost zveřejňování vybraných informací o podnicích - právnických i fyzických osobách a jejich dostupnost je zakotvena v zákoně (zákon 563/1991 Sb. o účetnictví, s odkazem na obchodní zákoník č. 513/1991 Sb.). Jde zejména o data získaná z obchodního rejstříku, obchodního věstníku a dalších zdrojů. Často zmiňované problémy s dostupností, či dokonce utajením účetních informací jsou tedy relativní.

Pro finanční analýzy předmětných podniků jsem zásadně použil veřejně přístupné údaje z jejich výročních zpráv a údaje obchodního věstníku (v elektronické verzi OVEL). Vlastní data za období 1996-2002 jsem čerpal ze zveřejněných účetních výkazů, zpracování a interpretace pak podle účetní metodiky (platné do r. 2002).

V prvém kroku jsem u vybraných aktiv i pasív, obdobně pak u nákladů a výnosů vyhodnotil vertikální analýzu. Z celkové hodnoty aktiv zejména zastoupení stálých a oběžných aktiv, v další úrovni pak zastoupení významných položek - hmotného dlouhodobého majetku, zásob, finančního majetku a krátkodobých pohledávek. Ze struktury pasív zastoupení vlastního a cizího kapitálu, z toho základní kapitál, kapitálové fondy, fondy ze zisku, rezervy, dlouhodobé a krátkodobé závazky. Z celkových nákladů výkonovou spotřebu a náklady na prodané zboží, osobní náklady, odpisy, tvorbu rezerv a finanční náklady. Z celkových výnosů zastoupení tržeb za prodej vlastních výrobků a služeb, zúčtování rezerv a finanční výnosy.

Vedle vyhodnocených průměrných hodnot jsem u vybraných tokových veličin (hospodářské výsledky, náklady, výnosy, přidaná hodnota) testoval jejich vývoj. Těžištěm předmětného metodického přístupu byla aplikace finanční analýzy, resp. konstrukce finančních poměrových ukazatelů rentability.

Použité ukazatele rentability

1. Rentabilita celkového kapitálu = Hospodářský výsledek za běžné období / Pasíva;

2. Základní produkční síla = Provozní hospodářský výsledek / Pasíva;

3. Rentabilita vlastního kapitálu = Hospodářský výsledek za běžné období / Vlastní kapitál;

4. Rentabilita výnosů = Hospodářský výsledek za běžné období / Výnosy celkem;

5. Nákladovost = Náklady celkem / Výnosy celkem;

6. Efektivnost = Výnosy celkem / Náklady celkem.

Z pohledu vývoje za obecně příznivý trend je u všech ukazatelů (kromě 5) logicky považováno zvyšování výsledných hodnot.

Ukazatele byly zpracovány a vyhodnoceny pomocí tabulkového procesoru, výsledky byly sestaveny do tabulek a vyjádřeny graficky, vč. testování lineárních a logaritmických trendů. Slovní, tabulkové i grafické vyhodnocení výsledných hodnot se, vzhledem k rozsahu příspěvku, omezuje na minimální charakteristiky. Je zřejmé, že u téměř všech ukazatelů by bylo možné analyzovat množství objektivních i subjektivních faktorů, dílčí vlivy a váhy stavových i tokových veličin jak celkových, tak v jednotlivých letech.

Výsledky a diskuse

Průměrná hodnota celkového kapitálu za referenční období 1996-2002 se u LČR pohybovala okolo 65,8 mld. Kč, u VLS okolo 6,8 mld. Kč.

Z pohledu tokových veličin byl LČR za referenční období dosažen celkový hospodářský výsledek (po zdanění) - zisk 2694 mil. Kč, což představuje 0,59% výnosnost celkového kapitálu a 0,61% výnosnost vlastního kapitálu. Na tomto hospodářském výsledku se hlavně podílel provozní hospodářský výsledek - zisk ve výši 2769 mil. Kč a hospodářský výsledek z finančních operací - zisk 853 mil. Kč.

U VLS byl za toto období dosažen celkový hospodářský výsledek - zisk 203 mil. Kč, což představuje 0,43% výnosnost celkového kapitálu a 0,46 % výnosnost vlastního kapitálu. Na hospodářském výsledku se podílel provozní hospodářský výsledek - zisk ve výši 277 mil. Kč, hospodářský výsledek z finančních operací - ztráta 96 mil. Kč.

Z vertikální analýzy obou podniků vyplývá velmi vysoký poměr stálých aktiv k oběžnému majetku a obdobně poměr vlastního k cizímu kapitálu. Rozhodující část dlouhodobého majetku totiž tvoří hodnota pozemků (u LČR téměř 88 %, u VLS 65 %), převážně lesních, které byly v roce 1995 zavedeny do účetnictví (ve zdrojové části do základního jmění, od roku 1997 jsou vedeny v kapitálových fondech). Po odpočtu hodnoty lesních pozemků by např. u LČR činilo zastoupení stálých aktiv 65 %, oběžná aktiva by byla zastoupena 34 %. U vlastního kapitálu by zastoupení činilo 74 %, cizí zdroje 26 %. Tyto skutečnosti se logicky zásadně promítají do výsledných hodnot ukazatelů rentability (1-3).

Z pohledu stavových veličin je možno ke společným znakům podniku přiřadit nulové dlouhodobé závazky, velmi nízké zadlužení bankovními úvěry a nulové zatížení úvěry dlouhodobými. K tomu je pozoruhodný stav jejich likvidity (podíl finančního majetku), i přes násobně převyšující saldo krátkodobých pohledávek k závazkům a z něho vyplývající úvěrování odběratelů (u LČR se průměrná doba obratu pohledávek za hodnocené období pohybuje okolo 90 dnů, u VLS 60 dnů).

Z pohledu tokových veličin - nákladů vyplývá u LČR relativně vysoká váha tvorby rezerv a hlavně jiných finančních nákladů (dohromady více než 53 % z celkových nákladů). U osobních nákladů je rozdíl podniků pochopitelný. U celkových výnosů je u LČR obdobně pozoruhodná váha finančních výnosů. Rozdíl jiných provozních výnosů je dán vyšším příjmem dotací u VLS. Váhově nejvýraznější rozdíl mezi podniky je u tržeb za prodej vlastních výrobků, služeb a zboží. Je-li tento výnosový druh rozhodně závislý na tržbách za dříví (a vývoji cen za dříví), je bezprostřední citlivost podniků vzhledem k trhu zřejmá.

Rozhodující vypovídací schopnost výsledných hodnot vyplývá především z konstrukce jednotlivých ukazatelů (viz metodika). Je však na místě upozornit na ošemetné přejímání tzv. "doporučených hodnot" z literatury, vč. bankovních či ratingových standardů. Obdobně je nutno upozornit na vypovídací "spolehlivost" samotných účetních dat - od možných subjektivních přístupů (např. metodika ocenění majetku, princip historických cen) po objektivní vlivy (např. sezónnost, vykazování účetních položek k rozvahovému dni).

Průměrná rentabilita celkového kapitálu (1) činila u LČR 0,6 %, u VLS 0,4 %. Ukazatel je hlavním měřítkem schopnosti firmy využívat vložené zdroje - v literatuře je tento ukazatel interpretován jako ukazatel rentability úhrnných vložených prostředků (Return on Assets = ROA). Současně vypovídá o tom, kolik korun zisku připadá na jednu korunu vloženého kapitálu. Za hodnocené období má sice rentabilita celkového kapitálu u obou podniků celkově vzrůstající trend (gr. 5 na 3. straně obálky), ve druhé polovině časové řady je však zřejmá stagnace a pokles. Rozhodně se zde uplatňuje vliv let 2001 a 2002.

Ukazatel základní produkční síla (2) dosahuje u obou podniků přibližně stejné průměrné úrovně - 0,6 %. Ukazatel vyjadřuje, kolik korun provozního zisku připadá na jednu korunu celkového kapitálu (na jednu korunu pasív). V hodnoceném období má ukazatel u obou podniků vzrůstající trend, avšak s obdobným závěrem jako u rentability celkového kapitálu.

Hodnota ukazatele rentability vlastního kapitálu (3) činí u LČR průměrně 0,6 %, u VLS 0,5 %. Ukazatel podává informaci o výnosnosti kapitálu vloženého vlastníky, resp. o zúročení vlastního kapitálu. V literatuře tento ukazatel vystupuje jako Return on Equity (ROE). Jeho hodnota by měla být vyšší než rentabilita celkového kapitálu. V časové řadě období má rentabilita vlastního kapitálu u obou podniků vzrůstající trend. Tento trend má však obdobnou trajektorii jako u obou výše hodnocených ukazatelů.

Rentabilita výnosů - zisková marže (4) vykazuje u LČR průměrně 3,1 %, u VLS 2,1 %. V časové řadě má u obou podniků vzrůstající trend. I zde je však nutno upozornit na vývoj posledních let časové řady a dlouhodobější pokles u VLS.

U všech ukazatelů rentability je, co do citlivosti změn i vývoje, zřejmá váhově dominantní funkce zisku.

Nákladovost (5) vykazuje u LČR průměrnou hodnotu 0,962, u VLS 0,974.

Efektivnost, podle vztahu (6) vykazuje u LČR průměrnou (reciprokou) hodnotu 1,040, u VLS 1,022.

Hlubší analýzy kvantifikovaných hodnot a jejich trendů nebyly cílem tohoto sdělení. Vedle omezeného rozsahu příspěvku také proto, že okolnosti vykazovaných a použitých extenzivních veličin a jejich meziročních relací jsou převážně ve výročních zprávách obou podniků komentovány.

Souhrn

Těžištěm analýz a jejích výsledků je vypovídací schopnost výsledných hodnot ukazatelů, jejich vzájemných vazeb a způsob jejich interpretace s vědomím, že nepředstavují přesná měřítka sledované charakteristiky podniku, ale mají pravděpodobnostní povahu. Zjištěné hodnoty ukazatelů mají navíc diskrétní charakter, větší váhu mají jejich trendy. Ve věci případných opatření je potřebné vycházet ze zmíněných vah stavových a tokových veličin, u poměrových ukazatelů pak z veličin příslušných vztahů, dekomponovaných v pyramidálním rozkladu.

Z výsledků analýz vyplynula sice pozitivní, avšak nízká míra rentability obou podniků, potvrzující nízkou výnosovost lesních majetků při započtení hodnoty půdy a také obecně nízkou hodnotu tzv. lesní úrokové míry. Z pohledu vývoje rentability se, přes vyhodnocené rostoucí trendy z celé časové řady, projevuje stagnace a tendence k poklesu, vyvolané především snižující se mírou zisku - u LČR poprvé v roce 2002, u VLS již od roku 1999 (zde se projevuje i pokles efektivnosti).

Souběžně ze závěrů vyplynula potřeba hlubšího zkoumání průmětů specifik LH a samotných analyzovaných podniků, z nichž k nejzásadnějším patří jejich účelové poslání (viz např. vliv zemědělské činnosti u VLS). Dále doplnění analýz ekonomické aktivity, zadluženosti a likvidity u těchto podniků. Celkově však potřeba obdobných analýz u dalších subjektů - soukromých lesních majetků, podnikatelských subjektů v LH atd. To může přispět k posouzení celkové výnosnosti lesa jako ekonomické kategorie, což vedle vlastníků lesů a podnikové sféry může být užitečné pro ověřování nákladových a výnosových modelů při oceňování lesů, lesnické legislativy, dotační politiky státu apod. V neposlední řadě tyto výstupy mohou posloužit pro komparaci s dalšími odvětvími národního hospodářství, se srovnatelnými zahraničními subjekty, ať v souvislosti s aktuálními otázkami lesnicko-dřevařského sektoru, či agrárního sektoru ve vazbě na novou úlohu a postavení lesnictví v programových opatřeních v rámci EU.

Použitá literatura:

HAJDÚCHOVÁ, I.  Finančná analýza podniku. Vedecké štúdie 3/2000/A. Technická univerzita Zvolen 2000. ISBN 80-228-0961-6

HOLÉCY, J. Odhad rentability hospodárenia na neštátnej lesnej pode Slovenska. In Zborník z Celoštátnej konferencie s medzinárodnou účasťou „Súčasnosť a budúci vývoj neštátneho lesníckeho sektora SR„ , Banská Štiavnica 1999, s. 65 - 74

KUPČÁK, V. Finanční analýza veřejně přístupných účetních informací pro výuku i praxi. Sborník 2.  pedagogické konference. VŠE Praha 2002, s. 62 – 64. ISBN 80-245-0494-4

KUPČÁK, V. Ekonomika lesního hospodářství. MZLU Brno 2003.  258 s. ISBN 80-7157-734-0

POLÁK, P. Ekonomika lesní a zemědělské výroby v podmínkách Vojenských lesů a statků ČR, s.p. In. Sborník referátů z konference s mezinárodní účastí Ekonomika lesních a zemědělských podniků v kontextu předpokládaného vstupu ČR do EU. MZLU Brno 2003, s. 38 – 43. ISBN 80-7157-694-8

SYNEK, M.a kol. Podniková ekonomika. 3. upravené a doplněné vyd. Praha: C.H.Beck, 2002. 479 s. ISBN 80-7179-736-7

ŽIVĚLOVÁ, I. Finanční řízení podniku I.a II. MZLU Brno 1998, 1999

Výroční zprávy Lesy České republiky, s.p. za roky 1998 – 2002

Výroční zprávy Vojenských lesů a statků ČR, s.p. za roky 2001 – 2003

Internetové odkazy:

http://www.lcr.cz

http://www.vls.cz

 

Adresa autora:

Ing. Václav Kupčák, CSc.

Ústav lesnické a dřevařské ekonomiky a politiky,

LDF MZLU v Brně, Zemědělská 3, 613 00 Brno

e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Grafy k článku najdete na 3. straně obálky.


Rentabilita obvykle vyjadřuje poměr výstupů z určité činnosti k vstupům, jež na ni byly vynaloženy (použity). V ekonomii je většinou interpretována jako účinek, jež je výsledkem užití určitého výrobního faktoru v ekonomickém procesu. V hospodářské praxi podniků se nejčastěji rentabilita vyjadřuje jako poměr zisku k vloženému kapitálu. Zisk je základním motivem i předpokladem podnikání, a tím i hlavním kritériem pro hospodářská rozhodování. Je hlavním zdrojem provozního samofinancování (tj. zdrojem hrazení výdajů vlastními příjmy) a vedle odpisů zdrojem reprodukce základních výrobních faktorů (investiční činnosti).

Ekonomika LH je odvětvovou ekonomikou, jejímž předmětem je využívání výrobních činitelů v lesnictví, z nichž základním výrobním faktorem je les. Les je součástí ekonomického procesu, jestliže se stane objektem přivlastňování, a v souladu s dlouhodobými cíli vlastníka v něm probíhá regulace růstových procesů lesních dřevin, odnímání produkce lesa a další sociálně ekonomické aspekty využívání lesa. V rámci státu tak les vystupuje jako objekt národního hospodářství, minimálně proto, že dřevní produkce je součástí tržního prostředí, vlastníci lesa a hospodařící subjekty odvádí daně, ze státního rozpočtu přijímají dotace, les je zdrojem zaměstnanosti atd.

Rentabilita se historicky objevuje ve středoevropském LH prakticky ve všech ekonomických pojetích, především německých lesníků. Důvodem byly otázky vlastníků lesů - je-li hospodaření v lesích výnosové, kdo a jak toto hospodaření profinancuje. Významným aspektem je přitom nesouměřitelnost aktuálních vstupů (výdaje v daném roce - hlavně na pěstební činnost) s výstupy (příjmy v daném roce - hlavně z tržeb za dříví).

V liberalistickém pojetí hospodaření v 18. století se les pojímal jako kapitál, jehož hodnota byla kapitalizací čisté renty s důrazem na rentabilitu vstupů. V této době nachází teoretické i praktické uplatnění princip výnosové nepřetržitosti a vyrovnanosti, projevující se v učení o tzv. normálním lese. Nejznámějšími stoupenci tohoto pojetí byli M. Faustmann (1822-1876) a J. Ch. Hundeshagen (1783-1834).

Vývojově následující pojetí, založené na teorii renty, zdůrazňovalo, že základem lesní výroby je biologický proces růstu dřevin. Z toho důvodu se nevyžadovala obvyklá míra rentability vloženého kapitálu, ale postačilo jeho nižší zúročení - tzv. lesní úroková míra.

Teorie čistého výnosu z půdy pracovala se ziskem jako s rentou z kapitálu vloženého do půdy a lesa a požadovala, aby poměr mezi vloženým kapitálem a dosahovanou rentou byl co nejvýhodnější. Výlohy byly porovnávány s úroky, které by vynaložené peníze přinesly, kdyby byly uloženy v bance - proto je tato teorie nazývána také školou rentability. Čistý výnos z lesa byl rozdílem mezi součtem hrubých výnosů a součtem výloh, přepočtených pomocí složitého úrokování na dobu obmýtí. Nejvýznamnějšími stoupenci této školy byli M. R. Pressler (1815-1886), A. Schwappach (1851-1932) a další.

Teorie čistého výnosu z lesa vycházela ze zásady, že les je "majetek nepředstavitelné doby", nebo také "dar přírody". Při vytěžení lesa se náklady na jeho obnovu odečítaly od výnosů za dříví z mýtní těžby. Snahou hospodaření bylo udržení lesních porostů ve stavu, jež by umožňoval nepřetržité těžby dříví v rámci tzv. výnosové vyrovnanosti, současně však se záměrem maximalizace rozdí1u mezi dosahovanými výnosy a vkládanými výlohami. K hlavním stoupencům tohoto přístupu patřili G. L. Hartig (1764-1837)a B. Borggreve (1836-1914).

Počátkem 20. století začal při hospodaření v lesích převládat názor, že z ekonomického hlediska mají být výsledky hospodaření porovnatelné s kapitálem vloženým do podnikání, včetně jeho zúročení, alespoň ve výši průměrné úrokové míry. Kapitál uložený v lese měl svoji výhodu v tom, že mu nehrozí takové riziko ztrát jako kapitálu v průmyslu.

Ukazatele rentability v současné pojetí převážně hodnotí tvorbu zisku, ve vztahu k použitým podnikovým zdrojům, a jejich efektivnost. Rentabilita vloženého kapitálu také vyjadřuje schopnost podniku vytvářet nové zdroje. V praxi jsou proto nejčastěji hodnoceny ukazatele: rentabilita celkového kapitálu, základní produkční síla, rentabilita vlastního kapitálu, zisková marže, nákladovost.

Lesy ČR, s.p. (LČR)

- Od r. 1992 obhospodařují více než 1,4 mil. ha lesního majetku ve vlastnictví státu a pečují o téměř 20 tis. km určených vodních toků.

- Roční těžba dříví se dlouhodobě pohybuje okolo 7 mil. m3 (nahodilé těžby okolo 30 %). Roční obnova lesa se v posledních letech snižuje k 11 tis. ha, avšak s narůstajícím podílem přirozené obnovy (v roce 2002 činila 22 %).

- Dvoustupňová org. struktura - 1. ředitelství a regionální pracoviště - oblastní (nyní krajské) inspektoráty; 2. lesní správy (LS) členěné na revíry, přímo řízené lesní závody (LZ), semenářský závod a oblastní správy toků.

- Počet zaměstnanců podniku cca 3,5 tis. osob (v r. 2002).

- Lesnické, respektive ekonomické činnosti zajišťují na více než 90 % z celkové výměry svěřených lesů dodavatelsky, tedy na zakázku (u LZ je hospodářská činnost zajišťována komplexně). To je jedním z nejvýraznějších rysů i zvláštností transformace LH ČR. Obchodní strategie LČR při ní spočívá v komplexním zadávání lesnických činností na základě smluv na provádění pěstebních činností a prodeje a nákupu dříví.

Smlouvy uzavírají LČR s tzv. "smluvními partnery" (podnikatelskými subjekty v lesním hospodářství) na soubory činností odpovídající potřebám konkrétních území, vylišených v rámci jednotlivých lesních správ a revírů.

Vojenské lesy a statky ČR, s.p. (VLS)

- Stávající podnik založen v roce 1989. Určeným předmětem činnosti je nakládání s majetkem státu v působnosti resortu ministerstva obrany v oblasti lesní, zemědělské, dřevo-zpracující a ostatních s nimi souvisejících výrob a služeb.

- Lesní výroba je hlavní podnikovou činností a tvoří okolo 75% z celkové činnosti, na cca 127 tis. ha lesní půdy. Roční těžba se v posledních letech pohybuje okolo 650 tis. m3 (nahodilé těžby okolo 30 %). Roční obnova lesa v posledních letech přesahuje 1,2 tis. ha s narůstajícím podílem přirozené obnovy (v roce 2002 12 %) Zemědělská produkce VLS sestává z živočišné (chov masného skotu - dodávky jatečného skotu se pohybují okolo 300 t ročně a výroba mléka - dodávky okolo 1,5 mil. litrů ročně) i rostlinné výroby (sklizeň a konzervace pícnin, pastva na trvalých travních porostech, souběžně pak realizace dotačních titulů údržby krajiny a plnění mimoprodukčních funkcí, vč. zapojení do ekologického zemědělství).

- Organizační strukturu tvoří ředitelství státního podniku (Praha) a 6 divizí (Hořovice, Horní Planá, Velichov, Mimoň, Plumlov, Lipník nad Bečvou), členěných na LS (ty dále na polesí a lesnické úseky) a střediska.

- Počet zaměstnanců se pohybuje okolo 2,4 tis. osob, z toho 74 % v dělnických profesích.

- Ekonomické činnosti zajišťují VLS vlastními zaměstnanci (až na výjimky zpracování kalamit, harvestorové práce apod.). Hlavním důvodem je činnost armády a charakter vojenských újezdů.

Společným znakem obou podniků je, že se prioritně řídí zákonem o státním podniku (zák. č. 77/1997 Sb.) a příslušnými instrukcemi svých ministerstev - zřizovatelů. Dlouhodobě také vyvíjejí svoji činnost s kladným hospodářským výsledkem. Otázkou je, jestli je tento hospodářský výsledek adekvátní např. ve vztahu k používaným zdrojům, resp. jak se projevuje co do výše a vývoje rentability. To se dá těžko posoudit, chybí-li srovnatelná úroveň - např. odvětvové průměrné hodnoty.