Lesní hospodářství Řecka

Zbyněk Šmída

Řecká republika zaujímá 131 957 km2 na nejjižnějším cípu Balkánského poloostrova. Z toho 106 744 km2 (81 %) je součástí pevniny, zbývajících 25 213 km2 (přibližně plocha Moravy) připadá na více než 1400 ostrovů. Řecko se člení na 14 krajů, ve kterých žije 10,5 milionu obyvatel. Venkovské obyvatelstvo se stěhuje do městských aglomerací a přibližně 60 % obyvatel žije ve dvou největších městech, v Athénách a v Soluni (Thessaloniké). Převažujícím náboženstvím je pravoslaví.

Přírodní podmínky

Reliéf Řecka je velmi svérázný, v paměti utkví charakteristické střídání velkého počtu vysokých horských masivů, hřebenů a kotlin, které tvoří jednotlivé, víceméně uzavřené a relativně malé krajinné celky. Zhruba 80 % plochy pokrývají hory (28 vrcholů přesahuje výšku 2000 m n. m.), které tvoří dvě základní horské soustavy. Západní část je narozdíl od východní poměrně vlhká. Podnebí je charakterizováno suchými, horkými léty a deštivými zimami v nížinách, hornaté části země jsou zasněžené. Středoevropské dělení roku na jaro, léto, podzim a zimu nelze přenést na řecké poměry. Klimatolog Mariolopulos rozeznává tři roční období:

- období květu a zrání (březen - červen);

- období sucha (červen - říjen);

- období dešťů (říjen - březen).

Roční průměrné srážky se pohybují ve velkém rozpětí od 38 mm do 1270 mm. Průměrné roční teploty také výrazně závisí na poloze a pohybují se od -0,6 °C v lednu do 37,2 °C v červenci.

Lesy

Jako v jiných zemích kolem Středozemního moře jsou místní lesy značně degradovány a zdevastovány, převážně se vyskytují pouze na chudých půdách hornatých částí země. Spousta lesníků - historiků oprávněně poznamenává, že jde o daň za zrod slavné civilizace starověkého Řecka. Vznik starověké civilizace ale není jediným důvodem pro současný stav řeckých lesů. Lesy byly poškozovány také během trvání Byzantské říše, následovaly nájezdy Turků, přičemž ničivý kolotoč dospěl ke konci v posledních 150 letech.

Šlo hlavně o:

- lesní požáry (v osmdesátých letech až 200 000 ha/ročně);

- nadměrná pastva (i v lesích);

- nadměrná těžba lesních porostů;

- politické a válečné události (15-20hektarová holina vznikla při stavbě jedné starověké válečné lodi průměrné velikosti;

Pro představu o důsledcích jedné starověké bitvy: Josephus Flavius zaznamenal, že při obléhacích pracích Jeruzaléma římskými legiemi nezůstal stát v okruhu 18 km ani jediný strom.

- sociálně-ekonomické tlaky;

- dlouhodobý nedostatek vhodné a efektivní lesnické politiky.

Lesy pokrývají přibližně 6,03 mil. ha rozlohy země (47 %). Je třeba ale rozlišovat plochy, které se nazývají "lesní pozemky" s nízkou vegetací (výměra přes 3,5 mil. ha), od lesů hospodářských (2,5 mil. ha lesní půdy). Přibližně 65 % lesů vlastní stát, 12 % obce, 8 % soukromé osoby, zbytek ostatní organizace.

Zásoba dříví je odhadována přibližně na 152 mil. m3 a roční přírůst na 1,8 m3/ha (2,3 m3/ha u jehličnanů a 1,5 m3/ha u ostatních dřevin), což je asi 4 mil. m3 ročně (2, 6 % celkových zásob). Je složité hovořit o průměrných zásobách na hektar z důvodu různé struktury řeckých lesů. Celková roční produkce dříví se pohybuje kolem 2,7 mil. m3 (cca 30 % průmyslového a 70 % palivového dříví). Zdravotní stav lesů a kvalita dříví nejsou dobré v důsledku škod lesními požáry, nelegální těžby dříví, ale také pozitivním vyznačováním těžeb u vysokých lesů (těžba kvalitních jedinců).

Většina řeckých lesů (kromě několika plantáží rychle rostoucích dřevin a uměle zalesněných luk) vznikla přirozenou obnovou.

Ročně se průměrně zalesňuje na přibližně 4000 ha. Hlavními důvody tohoto nízkého čísla je nedostatek peněz, pastva v lesích a konflikty mezi vlastníky lesa a jeho uživateli. Postupně se zvyšují snahy o zalesňování půd topolovými plantážemi (převážně na pozemcích soukromých majitelů). Jejich příspěvek je nezanedbatelný, jde přibližně o těžbu 200 000 m3 ročně. Další rozvoj plantáží závisí na cenách za topolové dříví.

Dobytek se pásl skoro na všech lesních pozemcích. Dnes aktuální zákon 1257/99 Sb. zakazuje pastvu po těžbě u vysokého lesa 10 let pro ušlechtilá zvířata (skot, ovce, kozy). U pařezin platí zákaz pastvy po těžbě 10 let pro kozy, 7 let pro skot a 5 let pro ovce.

Země trpí erozemi a povodněmi už od dob starověkého Řecka (Homér, Platón). Potřeba významného nárůstu výměry lesů je vidět díky vážným ekologickým problémům země (lesní požáry, eroze, povodně, nedostatek vodních zdrojů, znečištění životního prostředí).

Lesnická politika

Lesnické hospodaření v Řecku se řídí dvěma hlavními principy - "optimálního výnosu" (sustainable yield) a "víceúčelovým využitím" (multiple use) zdrojů obhospodařovaných podle 10letých lesních hospodářských plánů. V letech 1983-86 Lesnický výzkumný ústav v Soluni (Thessaloniké) vypracoval strategickou studii "Integrovaný program rozvoje řeckého lesnictví" pro období dalších 25 let (1986-2010). Tato strategie vymezuje kromě jiného základní lesnicko-politické direktivy:

- zvažování významu lesů jako důležité součásti ekonomiky státu a sociálního rozvoje;

- zvažování lesů jako zdroje zisku pro redistribuci ve prospěch horských zaostalých oblastí;

- poskytnutí lepších životních podmínek pro obyvatelstvo v horských a podhorských oblastech.

Tyto politické direktivy jsou využity pro formulování následujících dlouhodobých lesnických cílů:

- zvyšování produkce lesnického zboží a služeb;

- rozšiřování plochy lesů za účelem zlepšování sociálních podmínek a podmínek životního prostředí;

- podporování horských zaostalých oblastí a regionálního rozvoje;

- ochrana lesů a životního prostředí;

- zlepšování technické infrastruktury, sociálních podmínek a provozní efektivnosti.

Jak lze vyčíst z jednotlivých bodů, cílem je především snížení nezaměstnanosti v odlehlých a zaostalých oblastech.

S ohledem na vymezené cíle a priority, funkce lesa v jednotlivých regionech a různý stav porostů jsou místní lesy rozděleny do dvou zón:

- 1. zóna (47 %) ve vyšších polohách a odlehlých oblastech.

Produkce dříví je v ní brána jako priorita, podporovány jsou i ostatní funkce (rekreace, myslivost, ale i pastva).

- 2. zóna (53 %) lesů v nižších polohách.

Účelem je poskytování rekreační funkce, lesy jsou zčásti využívány k pastvě a pro produkci palivového dříví.

Hospodaření v lesích

Státní lesy jsou obhospodařovány lesními správami (Forest Services), obyčejně zaměstnávajícími soukromé lesní společnosti (Forest Cooperatives). Vytěžené dříví se prodává prostřednictvím aukcí na lesních cestách a skládkách. Většina lesů je obhospodařována jednotlivým a skupinovým výběrem nebo podrostní formou pasečného hospodářského způsobu. To neplatí pro porosty (pařeziny) dubu a kaštanovníku - tam se hospodaří holosečně (perioda delší než 20 let) a ponechávají se pouze výstavky a malé skupiny stromů. Rychle rostoucí topolové plantáže jsou obhospodařovány jako stejnověké porosty s holosečným hospodářským způsobem v krátkých periodách (15-25 let).

Používané těžební postupy - jednotlivý výběr, těžký členitý terén a nedostatečná infrastruktura znemožňují vyšší využití mechanizace a harvestorů. Řetězové pily jsou používány ke kácení, odvětvování a druhování. Ručně, v porostu, se provádí odkorňování pomocí seker a škrabek, k vyklizování a přibližování dříví se používají koně, osli a muly. Můžete také narazit na LKT. V některých případech se k přibližování rovnaného dříví používají traktory se speciálním vybavením.

Jehličnaté lesy produkují 57 % stavebního a 43 % palivového dříví, listnaté 21 % stavebního a 79 % palivového. Za stavební dříví se považují i krátké výřezy 1-2 m dlouhé o průměru 15 cm. Významná část rovnaného dříví menších rozměrů, zejména z jehličnatých lesů, dále buk a topol, se využívá jako surovina pro dřevovláknité a dřevotřískové desky, celulózu a papír.

Lesní cestní síť, která je na většině území v těžkých terénních podmínkách budována od padesátých let, dosahuje délky 17 500 km s průměrnou hustotou 8-10 m/ha (v lesích I. zóny) a je samozřejmě považována za nedostatečnou. Ve zmiňované strategické studii je uvedená optimální délka cestní sítě 28 000 km. Žádoucí rozdělení vzhledem k lesním zónám je následující:

- 1. zóna; délka 20 000 km, hustota lesní sítě 20-30 m/ha;

- 2. zóna; délka 8 000 km, hustota lesní sítě 5-10 m/ha.

V posledních letech je pozornost věnována povrchovému zpevnění cest a jejich odvodňování, budování propustí a příkopů. Vzhledem k nedostatku kapitálu jsou udržovány jen cesty zpřístupňující porosty, kde probíhá těžba s následným odvozem dříví.

Dřevozpracovatelský průmysl

Řecký dřevařský a nábytkářský průmysl nevyužívá jen domácí zdroje dříví, ale také importované surové materiály. Obecně jsou firmy v tomto odvětví charakterizovány:

- relativně malou velikostí;

- technologickou zastaralostí;

- nedostatečným využíváním potencionálních výrobních kapacit;

- nedostatkem standardizování (normování) a kontroly kvality;

- nízkou produktivitou;

- nízkým stupněm integrace.

Ekonomika a obchod

Řecko je křižovatkou tří kontinentů - Evropy, Asie a Afriky. Plní funkci jižní brány na trhy východní Evropy a má dlouholeté dobré vztahy s těmito regiony. Řecko má také výborné politické a ekonomické vztahy s arabskými zeměmi. Jako člen Evropské unie (od roku 1981) využívá všech výhod, které z tohoto členství vyplývají, včetně investic zemí EU do ekonomické infrastruktury.

Podíl zpracovatelského průmyslu na HDP dosahuje ve srovnání s evropskými standardy nízkých hodnot (19,2 %). Většinu výrobních podniků tvoří malé rodinné firmy. Územní rozmístění průmyslové výroby je značně nerovnoměrné a její podstatná část je soustředěna kolem šesti největších přístavů. Největší koncentrace průmyslu je v oblasti kolem Athén a Pirea. Nejrozvinutější a nejziskovější je výroba spotřebního zboží (oděvů, obuvi, potravin, nápojů a tabáku).

Místní produkce dříví pokrývá domácí poptávku zhruba jen ze 30-40 %. Řecko je tedy silně závislé na dovozu dříví a dřevařských produktů, což způsobuje vysoké záporné saldo obchodu. V odvětví zemědělství, lesnictví a rybolovu je zaměstnáno přes 20 % pracovní síly, přičemž celé odvětví se podílí 8,3 % na tvorbě HDP.

Informace a číselné údaje o lesním hospodářství Řecka byly čerpány především z publikací prof. dr. Paula N. Efthymioua z Faculty of Forestry and Nat. Enviroment, Aristotle University of Thessaloniki vydaných v letech 1986-1999, z publikace Ministerstva zemědělství v Athénách (National Inventory of Forests, 1992), z publikace Lesnického výzkumného ústavu v Thessaloniké (An Integrated Development Programme for Greek Forestry, 1986) a v neposlední řadě z osobních poznatků v rámci odborné stáže na Aristotelově Universitě (únor až květen 2003). Děkuji také řeckému lesníku Jorgosu Karéccosovi za užitečné připomínky.

Seznam použité literatury je k dispozici u autora.


Adresa autora:

Ing. Zbyněk Šmída

Ústav lesnické a dřevařské ekonomiky

a politiky

LDF MZLU v Brně, Zemědělská 3, 613 00 Brno

e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.