Tvorba stabilizačních prvků v krajině zalesněním zemědělských půd

Jaroslav Simon, Štěpán Müller, Jiří Čížek

Jednou ze zásad státní zemědělské politiky, podpořenou i vládním nařízením (č. 500/2001 Sb.), je uvedení části zemědělské půdy do klidového režimu, případně jejich převod na pozemky určené k plnění funkcí lesa zalesněním. Protože část nákladů na realizaci kryjí dotační tituly MZe, vlastníci pozemků v ČR této možnosti využívají, a to v různém rozsahu a s různou strategií. Na tomto místě bychom chtěli informovat o projektu z oblasti podhůří Hrubého Jeseníku, která je významná svým rozsahem i cíleným zaměřením se zakomponováním do systémů územní stability v krajině.

Charakteristika území a záměr realizace

Řešené území spadá do KÚ Jelení u Holčovic v rámci PLO č. 28 Předhoří Hrubého Jeseníku. Jde o rozsáhlý komplex zemědělských pozemků (louky, pastviny) v mírně svažitých terénech mezi lesy s dominantním zastoupením smrku, pomístně s klasickými atributy porostů vzniklých na zemědělských půdách. Páteř území tvoří potoční niva se soustavou zbudovaných drobných vodních ploch (obr. 2). Území spadá do 4. a 5. LVS, převažující ekologickou řadou je živná (4B, 4S, 5B, 5S) s výskytem potočního luhu, lokálně, v místech rozsáhlejších kamenic, které jsou zde výrazným krajinným prvkem, je vytipována kategorie N - kamenitá (obr. 1). Území je intenzivně využíváno k pastvě.

Záměr cíleného zalesnění se zakomponováním do krajinného prostředí vznikl v konkrétních obrysech v r. 1999 v realizační skupině (autoři příspěvku) - vlastník s dostatečným ekonomickým potenciálem - projekční skupina s propojením na univerzitní a výzkumná pracoviště - odborný dohled nad realizací s využitím dlouholetých zkušeností z regionu. Realizace byla zahájena v r. 2000, dokončení řešení jádrového území se předpokládá v r. 2006, kdy by měla být zalesněno a částečně i stabilizováno zhruba 95 ha lesních ploch a prvků.

Cíl řešení

Základním cílem bylo vytvoření diferencované zalesněné části krajiny s charakterem biocentra v rámci územního systému ekologické stability (ÚSES) při snaze zachování krajinného rázu s jeho všemi přírodními i historickými prvky.

Doprovodné požadavky:

- zvýšení biodiverzity dřevinné složky území v širším prostorovém kontextu;

- zvýšení biodiverzity obecně formou prostorové diferenciace zalesněných ploch, porostní diferenciace, propojením lesních, zemědělských částí a zabudováním drobných vodních ploch;

- řešení souladu intenzivní zemědělské výroby, lesního hospodářství a myslivosti,

- ověření metodik zalesňování zemědělských půd při zachování ekonomicky únosných parametrů.

Řešené území je zároveň chápáno jako trvalá monitorovací plocha pro sledování celé řady aspektů.

Vlastní provádění

Výběr ploch (parcel) pro zalesnění jsme vybrali v souladu se záměrem a cílem vlastníka. V centrální, jádrové části (vlastní biocentrum) s již zrealizovaným zalesněním (47, 38 ha) je 68 % lesních ploch, cca 25 % zemědělských ploch (louky), 5 % vodních ploch a toků a 2 % připadá na ostatní plochy. Území bylo dočasně kompletně oploceno (pastevecké uzlíkové pletivo na dřevěných zapuštěných kůlech, rozteč 3m, výška 180 cm). Oplocené plochy jsou logicky bez zvěře. Každá další plocha se oplocuje. Ostatní části zalesnění vybíhají z jádrové části ve směru biokoridorů. Na jádrovou část navazuje vylišená plocha určená pro zbudování obory pro daňčí a mufloní zvěř. Skladbu dřevin pro jednotlivé zóny v závislosti na vymezených hospodářských souborech udává tab. 1. Standardní sadební materiál se vysazuje v období dubna až května z 90 % strojově (zbytek ručně) v drtivé většině jamkovou sadbou (možné využití i výsevu břízy na sníh) v čtvercovém či trojúhelníkovém sponu, ve skupinách po pěti až dvaceti jedincích stejného druhu, ve směsích na plochách minimálně tří dřevin, s výjimkou liniových objektů (zpevňovací pásy, kamenice, porostní okraje a lemy). Pro každou plochu je zpracován samostatný projekt rozmístění dřevin odpovídající cílové představě. Vyžínání se realizuje dvakrát ročně (80 % mechanizovaně). Vylepšení se pohybuje v průměru kolem 10 %. Od třetího roku po výsadbě nejsou ztráty zřetelné.

Vjezd do jádrové části objektu je řešen sroubenou klenbovou branou s poutačem, uprostřed objektu je odpočinkové místo s křížovými průhledy do krajiny, což spolu s výkladovými tabulemi a označením kót bude sloužit do budoucnosti pro širší propagaci.

Závěr

Možných přístupů k řešení zalesnění zemědělských pozemků je jistě celá řada. Obecně lze říci, že nejméně vhodný je přístup zaměřený cílově pouze na preferenci ekonomických parametrů (je obtížné prognózovat, jaké tyto parametry budou např. za 80-100 let).

Výhodný se naopak zdá přístup, kdy nově vytvářené lesní porosty jsou chápány především jako součást krajiny s cílem zlepšit přírodní prostředí a nenarušit jej. Tento pohled preferujeme. S jakým úspěchem, ukáže čas.

Autoři příspěvku děkují celé řadě pracovníků lesního provozu, státní správy, ochranářům a dalším za pomoc a podporu. Jmenovitě pak za konzultační činnost pánům doc. RNDr. Stanislavovi Vackovi, DrSc., a doc. Ing. Antonínovi Bučkovi, CSc.


Adresy autorů:

Prof. Ing. Jaroslav Simon, CSc.,

LDF MZLU v Brně

e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Ing. Štěpán Müller, Karlovice

Jiří Čížek, Město Albrechtice

Foto: Jiří Čížek