120. výročí služby hrazení bystřin a strží
Jiří Bělský
V roce 2004 jsme si připomněli 120. výročí setrvalé služby hrazení bystřin a strží v českých zemích. Tento obor ve svém souvislém vývoji bezesporu příznivě ovlivnil využití horských a podhorských území. Zásady hrazení bystřin a strží jsou dosud nepřekonaným způsobem ochrany obyvatel, území a vůbec přírody, protože zajišťují jejich trvalý rozvoj a udržují jejich hodnoty. Za 120 let setrvalé služby hrazení bystřin a strží se dá dobře předpokládat, kde mohou krizové stavy vzniknout, nevíme však, kdy to bude a zda příští povodeň nebude ještě vyšší než ty minulé.
Jedině stát může rozhodujícím způsobem ovlivňovat průběh katastrofických situací po abnormálních srážkách. Zlomek potřebných prostředků uvolňovaných na prevenci oproti nákladům vynaloženým na sanace povodňových škod je hrubým nepochopením celospolečenského významu tohoto lesnického oboru.
V pramenných územích vodních toků se vytvořily geologické a geomorfologické poměry pro bohatě rozvětvenou síť přítoků významných vodních toků. Přítoky - bystřiny a strže – mají proměnlivou vodnost (až bezvodnost) v závislosti na ročním období a stavu počasí. Jsou charakteristické nejenom svým rychlým a nebezpečným rozvodněním, ale i unášením velkého množství splavenin, spláví, kterými ohrožují životy obyvatel, znehodnocují či poškozují majetky a pozemky v ohrožených územích. Povodí bystřin jsou zcela nebo převážně zalesněna. Lesní technici byli přirozeně prvními, kterým byl úkol hrazení bystřin a strží svěřován při ochraně horských svahů, při zajišťování lesní dopravy účelovými cestami nebo vodními cestami. Odborně přispěli i k chodu státní a politické správy při zdolávání živelních katastrof nejen horských oblastí, ale i oblastí údolních.
Počátky organizované služby a legislativy
Od starověku si význační jedinci všímali možných souvislostí mezi průběhem počasí, výjimečnými odtoky ze srážek a rozsáhlým ukládáním štěrků v dolních tratích. 19. století přivodilo zvrat v řešení těchto místních nebo rozsáhlých katastrof tím, že nelze dále zvyšovat ohroženost životů obyvatel a jejich majetků obecnými zákony o vodách nebo o lesích, ale je nutné je řešit cíleným účelovým zákonodárstvím o neškodném svádění horských vod.
Tato opatření se připravovala od počátku 19. století a vyústila v císařském patentu č. 250 ř. z. ze dne 3. prosince 1852, jímž byl vydán nový lesní zákon. Význam lesa pro ochranu půdy na svazích byl podpořen institutem „lesy chráněné“ a „lesy ochranné“. Bylo zároveň pamatováno na ochranu bezpečnosti osob a majetků, vlastně již na „veřejný zájem“, jehož řízení a vyhlášení prováděl politický úřad jako orgán státní správy. Doplňování těchto úřadů odborným lesním personálem však trvalo řadu let, byli to lesní inspektoři s přidělenými lesními techniky, kteří zajišťovali i službu pro hrazení bystřin.
Vlastní začátek organizované služby v zemích monarchie začíná Výnosem c. k. ministerstva orby z 5. června 1884 č. 7438 zemským služebnám v Celovci (Klagenfurt) a Opavě (Troppau), týkající se zřízení „C. k. lesnicko-technického oddělení pro hrazení bystřin“. V uvedených střediscích, Těšíně a Villachu, byly zřízeny sekce přímo závislé na ministerstvu. Součástí výnosu je příloha o postavení lesních techniků při výkonu služby.
Bezprostředně po výnosu byly vydány zákony ze 30. června 1884, č. 116 ř.z., aby zemědělství zvelebeno bylo stavbami vodními, č. 117 ř.z., o opatřeních k neškodnému svádění horských vod. Oba byly doplněny nařízením ministerstva orby z 18. prosince 1885 č. 2/1886 ř.z., o úpravě a předkládání projektů podniků k neškodnému svádění horských vod (hrazení bystřin), a zákonem ze 7. února 1888 č. 17 ř.z. o přidělování státních orgánů ku projektování a ke správě staveb pro hrazení bystřin. Výnos ministerstva orby z 11. června 1888 č. 8974 měnil dosavadní sídlo severní sekce v Těšíně a její přeložení do Lanškrouna v Čechách. To se záhy změnilo, protože rostoucí potřeby hrazení bystřin v českých zemích a Výnos ministerstva orby z 19. října 1890 č. 15174 přenesl sekci B z Lanškrouna do Královských Vinohrad, tehdejší předměstské obce v obvodu zemského hlavního města Prahy. Potřeby prací a opatření v Rakousku-Uhersku bylo třeba postupně přizpůsobit potřebám jednotlivých zemí. Nebyly zřizovány další sekce, ale zakládaly se expozitury. V českých zemích tak byla ustavena v roce 1906 expozitura v Opavě pro Slezsko a v roce 1909 expozitura v Brně pro Moravu. Obě expozitury měly právo rozhodování a přímého styku s ministerstvem orby jako vlastní sekce. Sekce B se sídlem na Královských Vinohradech tak řídila práce hrazení bystřin a strží jen v Čechách. To ovšem neovlivnilo dosavadní zásady služby hrazení bystřin, protože vedoucí obou expozitur a někteří jejich pracovníci byli právě ze sekce přeloženi a řídili činnosti na expoziturách. Zakladatelská generace rakouských odborníků se tak postupně doplňovala českými hrazenáři, kteří se jim odborně vyrovnali.
Ustavení Zemské komise pro úpravy řek
Významným vstupem do setrvalé a systematické služby hrazení bystřin bylo ustavení Zemské komise pro úpravu řek v Království českém v roce 1903. Protože si služba hrazení bystřin počínala dlouhodobě úspěšně a účelně, asanovala biologickými i stavebními postupy takové poruchy v horských i jiných územích, jimž hrozilo i vylidnění, její činnosti se rozšířily na další veřejně potřebné lokality. Stálým znalcem této komise byl přednosta c.k. lesnicko-technického oddělení pro hrazení bystřin, odbor Královské Vinohrady. Služba tak vycházela z přesné znalosti charakteru a působení bystřin pro řešení stavů jejich povodí. Existovala již strategie protipovodňové ochrany území a odstraňování následků povodní. Postupně byly upraveny všechny významně postihované oblasti bystřin včetně potřebných zalesnění nebo obnovy zalesnění svahů povodí. Zákony služby hrazení bystřin tak vytvořily základ strategie vodního hospodářství a umožnily tehdy věcnou spolupráci mezi odborníky lesního a vodního hospodářství na poměrně dlouhé období.
Legislativa po vzniku samostatného státu
Zákonem č. 125/1927 Sb. byla v Československé republice provedena nová organizace politické správy, a to s účinností od 1. července 1928. Jmenovitě pro české země byly vytvořeny dva zemské obvody, jednak země Česká a země Moravsko-slezská. Dosavadní státní správa a zemská samospráva byly sloučeny do zemských úřadů a do okresních úřadů. Na ministerstvu zemědělství se od roku 1928 agenda služby hrazení bystřin soustředila v oddělení pro zemědělsko-technické záležitosti různě označených odborů.
Přestože zákon o organizaci politické správy byl významným pro chod této správy, služba hrazení bystřin sice převáděla pracovníky do nových organizačních složek, ale ti prakticky prováděli svoji věcnou agendu nadále. To bylo opět pro službu pozitivní, i když nové úpravy se omezily ve prospěch udržovacích prací dřívějších úprav. Venkovní službu obstarávaly stavební správy hrazení bystřin, jež byly součástí zemědělsko-technické služby okresních úřadů. Nová organizace politické správy v roce 1928 fakticky znamenala počátek sestupu nových úprav bystřin v Čechách (ne však na Moravě a ve Slezsku).
Prvních asi 60 let byla služba poměrně organizačně ustálená. Až válečné období 1939–1945 znamená počátek změn, služba byla zařazena k lesní službě dohlédací a pod přímou německou správou. Po roce se 1945 časté organizační úpravy státní správy přenášely i do organizačních úprav služby. Vlastní výkon této služby byl nejdříve usměrňován zemskými národními výbory, později krajskými národními výbory. Počátkem roku 1962 nově vznikly krajské podniky státních lesů a služba se stala jejich organizační součástí. Avšak v průběhu 70. let se postupně slučovala s účelovými stavebními závody těchto krajských podniků.
K 1. lednu 1992 byl zřízen podnik Lesy České republiky, s. p., se sídlem v Hradci Králové. Tím skončila činnost krajských podniků státních lesů a správní a investorská činnost hrazení bystřin je zajišťována organizačním útvarem podniku - Oblastními správami toků, kterých bylo od roku 1992 celkem šest (Benešov, Brno, Frýdek-Místek, Hradec Králové, Plzeň, Teplice), roku 2003 byla ustavena sedmá se sídlem ve Vsetíně. Průměrně v nich pracuje 59 odborně připravených pracovníků. Projektová složka a výrobní složka bývalých krajských podniků státních lesů se bez náhrady privatizovaly. Tyto práce zajišťují Oblastní správy toků Lesů ČR smluvně u oprávněných subjektů.
Údaje o bystřinách v českých zemích
K 31. 12. 1981 byly zpracovány Ministerstvem lesního a vodního hospodářství údaje o bystřinách v českých zemích, které dosud nebyly upřesněny. Z přehledů vyplývá, že k tomuto období bylo upraveno 1283 km bystřin a 130 km strží z celkové odborné správy 19540 km bystřin v odvětví lesního hospodářství MZe. Funkčních bylo asi 2350 přehrážek, 6326 stupňů. Hodnota základních prostředků v tehdejších cenách dosahovala asi 1,3 mld. Kč. Do současné doby se uvedené technické výkony řádově nezměnily.
Možnosti omezení škod, prevence
České země jsou postihovány sice nepravidelně, ale trvale povodňovými škodami z činností bystřin bez ohledu na poměry jednotlivých území. V počátcích služby hrazení bystřin převažovalo odstraňování následků škod, ale součástí opatření bylo zhodnocení potřebných úprav na ploše povodí, aby se předcházelo možným poruchám půdy a vodní erozi. Tyto zásady jsou předmětem kritiky neodborníků, kteří nechápou vzájemné souvislosti. Štěrkonosné toky jsou právě škodlivé posunem, ukládáním hrubých splavenin a spláví na místech vzdálených od místa jejich vzniku. Proto jsou potřebná opatření k omezení nebo zamezení všech možných poruch půdy zdánlivě nesouvisejících s činností bystřin. A jsou to lesní porosty, které jsou přirozeným prvkem půdoochranné funkce lesa.
Přeneseně se dá porovnat povodeň s jevy zemětřesení, příčinou jsou otřesy půdy, ale škodlivým následkem jsou zřícené stavby a sutiny. Hrazenář má ale přiměřené možnosti omezovat jen vznik, posun a ukládání splavenin, nikoli omezovat množství srážek a odtoků. Lesnický hydrologický výzkum již dosáhl prokazatelných poznatků, že zalesněné povodí bystřiny se vyrovná se srážkou rámcově do 70 mm. Vyšší srážky spolu se spádem údolí i svahů způsobují rychlý odtok, protože i z nejvzdálenějších míst povodí ještě za doby trvání vlastní srážky se vody v nižších polohách povodí setkávají a nastává náhlé vyvrcholení odtokové vlny. Krátká doba trvání styku vody s půdou, na horách s mělkou půdou, znemožňuje vysoký vsak a značná část srážkové vody odtéká povrchově, výjimečně i podpovrchově. Je-li číše naplněná, nelze dolévat, jinak . . . Proto hrazení bystřin usiluje především o zvýšení odolnosti dna a svahů koryta bystřiny a svahů v jejím povodí biologickými i technickými opatřeními. Vodní přívaly z katastrofálních srážek nelze snižovat nádržemi, ve velkých spádech a malé šířce údolí bystřin jsou málo účinné, neekonomické. Od samého vzniku služby hrazení bystřin proto účelový zákon požadoval neškodné svádění horských vod.
Od 60. let minulého století, kdy se u nás vyhlašovala velkoplošná chráněná území, se stala předmětem zájmu právě ta území, ve kterých byla provedena v počátcích ustavení služby hrazení bystřin protipovodňová a protierozní opatření. Že to byla dobrá ochrana horských povodí bystřin k zachování přírody, využívání jejich území a pro jejich obyvatelnost, dokládají jednotlivé akty o vyhlášení. Snahy jednotlivců o zpochybnění této ochrany v současnosti jsou úzce osobně zaměřené, územně omezené a nepodložené stoletou skutečností a funkčností.
Hrazenář má možnosti k vymezování ohroženosti a posuzování rizik, vycházejících z možného rozvodnění bystřin a vzniku erozních procesů v povodích nebo vyvolání nepříznivých vzniků takových nebezpečí. Tyto možnosti jsou základem prevence a představují posudek, který v plošném znázornění uvádí výskyt, charakter, intenzitu a rozsah nebezpečí, spojených s činností bystřin, sesuvy svahů, plošnou vodní erozí půdy. Vnější formou je Plán ohrožených území bystřinami, který slouží jako pomůcka při rozhodování pro vnitřní služební potřebu odborného správce bystřiny, slouží i jako pomůcka při rozhodování v rámci informačních procedur a správních řízení na úrovni obcí nebo vyšších samosprávných územních celků. Platí zásada: „Stávající chránit, nová zařízení a budovy umisťovat daleko od zdrojů rizik.“
Rizika útlumu a zanedbání oprav
Při reálném hodnocení tohoto lesnického oboru a i z pohledu nedávných rozsáhlých povodní v ČR je nezbytné systematicky preventivně kontrolovat a dělat opatření k neškodnému odtoku přívalových vod. Za sto let lesnicko-technických prací byly odstraněny nejtíživější dopady na ohrožená území. Pokračováním útlumu a zanedbáním oprav dojde ke zničení již dožívajících úprav a dojde k postupnému uvolňování desítek milionů m3 uložených splavenin z koryt bystřin, svahovým sesuvům, k rozvoji eroze půdy, k povodňovým škodám. Tato rizika mají nadodvětvový význam. Lesní hospodářství má věcné i odborné možnosti, ale bez důstojné finanční podpory státu je již samo nezvládne. V roce 1998, po regionální povodni na Moravě v roce 1997, byl zpracován odborný rozbor stavu, který stanovil nezbytné finanční potřeby pro udržení funkčnosti již provedených opatření a péči o neupravené bystřiny. Roční náklady jen na tyto práce byly stanoveny ve výši 280 mil. Kč (bez nákladů na nové povodňové škody). Skutečné možnosti předcházení poruch a škod v povodích bystřin jsou však nepřiměřené, finanční prostředky na tyto nároky ze zákona o lesích jsou poskytovány asi jen 25% podílem, a to i bez vztahů na vývoj roční inflace ve státě.
Plány ohrožených území bystřinami, základní dokument pro prevenci při ochraně před škodlivou činností bystřin, zatím nemají přímý zákonný podklad pro službu hrazení bystřin. Akt stanovení záplavových území podle platného zákona o vodách nelze racionálně aplikovat na bystřinná povodí. Budoucnost úspěšné služby a činností hrazení bystřin se neobejde bez přímé změny platného zákona o lesích, kde bude jednoznačné ustanovení zejména o rozsahu působnosti služby, specifických úkolech nad rámec zákona o vodách, odborném vzdělání a praxi pracovníků, o finančních podílech státu a veřejné správy. Úspěšnou minulost nelze popřít, zkušenosti nelze nevyužít. Povodně z posledních let dostatečně varují o nepřipravenosti.
Je přirozeným právem v krajní nouzi ohrožení využít nutné obrany ve prospěch veřejných zájmů. Krajní nouze není v přírodě předem vymezitelná, je předpokládána z dlouhodobých zkušeností o průběhu a následcích přírodních jevů.
Adresa autora:
Ing. Jiří Bělský
Janouškova 1/369
Praha 6
V první polovině roku 2003 bývalý odbor tvorby lesa MZe připravil informaci pro vedení odvětví lesního hospodářství o historii činností hrazení bystřin na území ČR a navrhl na podzim roku 2004 pracovní setkání věnované tomuto lesnickému oboru. Setkání nemělo mít formu semináře s přednášením příspěvků. Jeho cílem bylo pozvat převážně představitele veřejnosti, politiky, hejtmany a rozpravou k předem připravené zprávě obnovit v jejich vědomí podstatu a nezbytnost účelové ochrany území ohrožovaných škodlivou činností bystřin v důsledku krizových průběhů přírodních jevů – atmosférických srážek.
V závěru roku 2003 byl určen nový organizátor setkání, cílená příprava se podstatně opožďovala, až se seminář neuskutečnil.
Zpráva pro původní setkání byla podstatně přepracována a rozšířena. Byla předána v září 2004 Lesům ČR, s.p., v Hradci Králové k jejímu uveřejnění pro obecnou podporu činností hrazení bystřin. Předpokladem je, že setkání ke 120. výročí služby hrazení bystřin v českých zemích se uskuteční v roce 2005.