Dřevo našich domácích jeřábů
Aleš Zeidler
Většina druhů jeřábů vyskytujících se v ČR není z dřevařského a často ani z lesnického hlediska zajímavá. Jsou to dřeviny keřovitého charakteru nebo nízké stromy s malým průměrem kmene. Vyskytují se mezi nimi i druhy endemitní, vázané pouze na konkrétní lokalitu a jejich hospodářské využití tedy nepřichází v úvahu. Vyhláška MZe číslo 83/1996 Sb., uvádí v některých hospodářských souborech jako meliorační a zpevňující dřeviny (MZD) z našich jeřábů pouze jeřáb muk, jeřáb ptačí a jeřáb břek. Jen u těchto jeřábů stromovitého vzrůstu se dá předpokládat, že budou cíleně zaváděny do porostů nebo v porostech podporovány a bude tu snaha lesnického provozu svoje úsilí zhodnotit v podobě prodeje dřeva.
Jeřáb muk
Keř nebo strom dorůstající výšky 3–7 m. Vyskytuje se roztroušeně až vzácně v nejteplejších oblastech naší republiky. Jádro a běl jsou od sebe špatně odlišitelné. Běl je většinou narůžovělá až světle červená, jádro je červenohnědé. Dřevo je velmi tvrdé, pevné a houževnaté. Suší se dobře, ale silně sesychá. Je trvanlivé a odolné proti povětrnostním podmínkám. Dobře se opracovává, soustruží i řeže. Balabán (1955) naopak odsuzuje muk jako dřevo nevalného užitku díky tomu, že nedorůstá větších rozměrů. U jádra navíc uvádí, že je často žíhané. Potvrzuje silné sesychání dřeva, dřevo se podle něj musí sušit opatrně, je náchylné k praskání. Málo se bortí. Dřevo je velmi tvrdé a těžko štípatelné. Balabán ho označuje dokonce za velmi trvanlivé. Výhřevností se podobá dřevu buku. Němec (1939) uvádí pro čerstvé dřevo objemovou hmotnost 1,02–1,21 a pro dřevo vyschlé na vzduchu 0,734–1,02, pro radiální sesychání hodnoty 3,9–10,6 % a pro tangenciální sesychání 7,23–11,5 %. Dřevařská technická příručka uvádí hustotu čerstvého dřeva 1050 kg/m3 a hustotu dřeva při 15% vlhkosti 830 kg/m3.
Používá se na násady, klíny, v soustružnictví, na části hudebních nástrojů, na měřítka, ozubená kola, lisy, palivo, v řezbářství, na intarzie, dužiny na sudy, v kolářství, na šrouby, válce a vřetena.
Jeřáb ptačí
Strom, řidčeji keř, 3–12 m vysoký. Vyskytuje se hojně až roztroušeně v celém území. Begemann (1963) popisuje jeřáb ptačí jako dřevinu jádrovou, ale se špatně odlišitelným jádrem a bělí, se dřevem podobným hrušce. Běl je slabě načervenalá, zatímco jádro je světle hnědé, na podélných řezech lesklé. Dřevo je středně těžké, středně tvrdé, špatně štípatelné, ohebné a pružné. Je jen málo trvanlivé. Dřevo se dobře suší, bez většího rizika vzniku trhlin. Dobře se opracovává a soustruží. Hustota čerstvého dřeva je 850–1100 kg/m3 a na vzduchu vyschlého dřeva v průměru 700 kg/m3.
Používá se v řezbářství a soustružnictví, v kolářství, na výrobu dužin pro sudy, hole, násady, dýhy, hudební nástroje a nářadí. Uvádí se hojné použití v nábytkářství, na výrobu dýhy (krájené i loupané) i na překližky, dále na obložení a parkety. Použitelné je na výrobu buničiny a papíru, dřevotřískových i dřevovláknitých desek. Mnohem přínosnější než dřevo je produkce plodů, které se dají využít jako krmivo pro ptactvo a dobytek, na výrobu octa, vína a likéru. Kůra má podobný obsah tříslovin jako dub a dá se využít na činění kůží. Vzhledem k podobné struktuře dřeva se nerozlišuje a zpracovává se společně s dalšími druhy jeřábů, např. břekem.
Jeřáb břek
Strom, řidčeji keř, dorůstající výšky 3–12 m. Begemann (1963) uvádí výšku do 20 m a Pagan (1997) 20–25 m. Dosahuje průměru kmene až 1 m. Je rozšířený především v teplejších oblastech naší republiky.
V otázce výskytu jádra a běli nejsou autoři jednotní. Většinou se zmiňují o široké běli a fakultativním výskytu jádra. Podle Begemanna (1963) není možné jádro a běl odlišit. Naopak Lysý – Jírů (1954) popisují břek jako jádrovou dřevinu. Stromy z území naší republiky, na kterých jsme prováděli výzkum, jádro měly (málo výrazné), nebo měly nepravé jádro. Barva běle je proměnlivá od bílé přes odstíny žluté, růžovou až po načervenalou s tím, že dřevo věkem tmavne. Na vzduchu pak dřevo hnědne. Barva jádra se uvádí jako červenohnědá, skořicově hnědá nebo jen hnědá. Značné barevné rozdíly jsou mezi jednotlivými stromy, zejména v závislosti na stanovišti. Dřevo je silně sesychavé a snadno praská. Po skácení se musí opatrně sušit. Vyschlé si však udržuje rozměrovou stálost, nepraská a nebortí se. Dřevo břeku je velmi pevné, těžké, tuhé a pružné, ohebné a neobyčejně houževnaté, dosti tvrdé. Dřevo se dá dobře mechanicky opracovávat, hoblováním a soustružením poskytuje velmi pěkné a lesklé plochy. Výborně se leští. Je špatně štípatelné.
Břekové dřevo se využívá v řezbářství, na soustružení, v nábytkářství, na výrobu hudebních nástrojů, v kolářství, na výrobu řeznických špalků, násad, biliárových tág, jako nástrojařské dřevo, v modelářství, v xylografii. Pro svou tvrdost a rozměrovou stálost se břek používal na výrobu tkalcovských člunků, špulek, válců, kuželů a kuželek, různých měřítek a pravítek, rýsovacích pomůcek, průměrek, nářadí, klínů, šroubů, ozubených kol, dřevěných součástí různých strojů a přístrojů, mlýnských složení, dřevěných hřídelí a dalších, mechanicky vysoce namáhaných součástek.
Perspektiva jednotlivých druhů
Vyhláška číslo 83/1996 Sb. s využitím jeřábu muku jako MZD počítá pouze v ochranných lesích, v hospodářském souboru (HS) 01 – mimořádně nepříznivá stanoviště. Vzhledem k extrémním podmínkám těchto stanovišť se nedá počítat s velkou výškou stromu a většími průměry kmene. Otázkou zůstává také tvárnost kmene a výskyt dalších vad, které ztěžují využitelnost a výtěž dřeva. Navíc charakter ochranných lesů nepřipouští těžbu většího objemu dřevní hmoty a hospodářská opatření se v těchto porostech řídí jinými než ekonomickými kritérii. Na základě těchto skutečností se nedá v tomto hospodářském souboru počítat s mukem jako s příliš perspektivní dřevinou pro dřevozpracující průmysl.
Jeřáb ptačí uvádí vyhláška jako MZD v HS 13, 71 až 79 a v HS 01, 02 a 03 (ochranné lesy). Podobně jako v případě muku jde o stanoviště extrémní nebo chudá, která neposkytují záruku dostatečných dimenzí kmene a produkce dřeva. Problematický je i nízký věk, kterého se jeřáb ptačí v porovnání s ostatními dřevinami, s nimiž se na stanovištích vyskytuje, dožívá a jeho atraktivita pro zvěř jako okusové dřeviny. Uvedené limitující faktory snižují využitelnost dřeva, a degradují tak jeřábové dřevo většinou na palivo a jiné podřadnější účely.
Jako nejzajímavější se z hlediska dřevozpracujícího průmyslu, a tedy i ekonomického zhodnocení jeví jeřáb břek. Z těchto tří druhů dosahuje největších průměrů kmene a dožívá se také poměrně vysokého věku. Břek je uveden ve vyhlášce jako MZD v HS 19, 35 a 01. Poměrně příznivou skutečnost, dimenze, které může kmen dosáhnout, tak negativně ovlivňuje omezený výskyt na našem území. Navíc se v porostech vyskytuje jednotlivě, převážně v zanedbatelném množství.
Kmen bývá často svalcovitý a díky zanedbané pěstební výchově i hluboko zavětvený. U dřeva existují značné rozdíly mezi barvou dřeva jednotlivých stromů, což ztěžuje použití břekového dřeva na sériovou výrobu nábytku. Doporučuje proto používat dřevo hlavně na kusovou výrobu. Použitelnost dřeva může negativně ovlivnit i výskyt nepravého jádra. I když v cenících některých firem břekové sortimenty figurují, jde o speciální záležitost převážně na objednávku ze zahraničí. U nás bývá jeho dřevo většinou zpracováno na palivo, na výrobu dřevěného uhlí či jako příměs do sortimentů na výrobu dřevotřískových desek.
Závěr
Označení dřeviny za meliorační je jakousi nálepkou podřadnosti ve srovnání s hlavní dřevinou. Tomu pak odpovídá pěstební výchova věnovaná těmto dřevinám a z toho opět plynoucí tvárnost a kvalita kmene. Dřevo jeřábů tak končí převážně v palivovém dříví, případně v jiných, finančně málo ohodnocených sortimentech. Zmiňované možnosti využití dřeva jsou ve většině případů již historickou záležitostí. Poměrně dobře ale odráží roli, kterou dřevo ve společnosti v té dané době hrálo. V současné době je ekonomicky zajímavé dřevo listnatých dřevin využít na výrobu dýh nebo masivního nábytku.
Dřevo jeřábů by mohlo být pro nábytkářský trh atraktivní díky neotřelosti svého vzhledu a jeho doposud malému zastoupení na trhu. Vzhledem k ceně paliva a vlákniny je žádoucí dosáhnout zařazení dřeva jeřábů do jiných sortimentů, a dosáhnout tak lepšího zpeněžení. To předpokládá především dostatečně kvalitní kmeny vhodných rozměrů, z hlediska efektivnosti těžby pak dostatečnou koncentraci dřeviny na jednom místě.
Seznam použité literatury
Balabán, K. Nauka o dřevě. Praha: SZN, 1955. 216 s.
Begemann, H.F. Lexikon der Nutzhölzer – Band 1,2. Mering: Verlag und Fachbuchdienst Emmi Kittel, 1963.
Bluďovský, Z. Kvalita dřeva a výnosovost lesa. Lesnická práce, 1999, 12, s. 536-537.
Hejný, S., Slavík, B. Květena ČR 3. Praha: Academia, 1992. 554 s.
Kavina, K. Anatomie dřeva. Praha: MZ, 1932. 296 s.
Kausch - Blecken von Schmeling, W. Die Elsbeere. Bovenden, 1994. 263 s.
Kofránek, V. Stručný přehled našich dřev. Praha: Statní nakladatelsvtí, 1950. 39 s.
Kolektiv. Dřevařská technická příručka. Praha: SNTL, 1970. 748 s.
Lanier, L. Le boom sur le marché de l´Alisier torminal. Revue forestiére francaise, 1993, 3, s. 319-320.
Lobžanidze, E.D., Kartvělišvili, N.I., Sinauridze, L.N., Ruchadze, M.Š. Anatomičeskoje strojenije i fiziko-mechaničeskije svojstva drevěsiny glogoviny (Sorbus torminalis L.) i perspektivy jej ispolzovanija. Izvěstija vysšich učebnych zavěděnij
– Lesnoj žurnal, 1991, 3, s. 128-130.
Lysý, F., Jírů, P. Nauka o dřevě. Praha: SNTL, 1954. 760 s.
Pagan, J. Lesnícka dendrológia. Zvolen: TU, 1997. 378 s.
Svoboda, P. Lesní dřeviny a jejich porosty III. Praha: SZN, 1957. 460 s.
Wagenführ, R. Holzatlas. Leipzig: Fachbuchverlag, 2000. 707 s.
Wagenführ, R., Scheiber, Ch. Holzatlas. Leipzig: Fachbuchverlag, 1974. 690 s.
Zeidler, A. Předpoklady lepšího zhodnocení dřeva domácích vtroušených listnatých dřevin na příkladu dřeva břeku Sorbus torminalis ( L.) Crantz. Dizertační práce: Praha LF ČZU, 2003, 128 s.
Adresa autora:
Ing. Aleš Zeidler, Ph.D.
Katedra zpracování dřeva
FLE ČZU Praha
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.