Přeměny smrkových porostů podsadbami
Pavel Mauer, Jiří Truhlář
Z celkové rozlohy lesa v ČR připadá na smrk cca 1 395 328 ha (53,9 %). V přirozené skladbě porostů přitom zaujímá pouze 11 %. Porosty se zastoupením smrku nad 90 % zabírají plochu 739 525 ha (53 %). Jsou značně nestabilní, nepříznivě se také projevuje zhoršený stav půdního prostředí. Proto je nutné přistoupit ke zpevnění porostů a k melioraci půd. Řešením je přeměna porostů zaváděním MZD. Způsoby převodů hospodářského způsobu a přeměn smrkových porostů v ČR byly v roce 2004 zjišťovány pomocí ankety s jednotným systémem otázek, zaslané všem subjektům LH. Zúčastnilo se jí 49 z 80 lesních správ LČR a 21 organizací lesů obecních, družstevních a soukromých. Vyhodnocením odpovědí byl získán následující přehled.
Počátek podsadeb smrkových porostů
Většina lesních majetků začala s podsadbami smrkových porostů v období 1951 až 2000. Několik málo až po roce 2000 pod vlivem zákonných předpisů, které ukládají povinnost výsadby melioračních a zpevňujících dřevin (MZD). Jen 3 lesní majetky uvádějí počátek podsadeb v období 1901 až 1950 (LS Teplá, LS Nové Hrady a ŠLP Křtiny).
Důvody podsadeb
Jako hlavní současné i budoucí důvody podsadeb jsou uváděny biodiverzita, meliorační účinky a zpevnění porostů proti škodlivým abiotickým i biotickým činitelům. Ve dvou případech je zmiňován význam pro rekreační využívání lesů. Pouze v jednom případě se uváděn důvod získání paliva. To je třeba chápat spíše jako upozornění na skutečnost, že buk v malé příměsi ve smrkových porostech vytváří většinou velmi netvárné stromy.
Rozsah smrkových porostů
Z dotazovaných organizací má 67 % rozlohu smrkových porostů vyšší než 51 %, do 50 % pak 24 % organizací. 9 % organizací v nížinných a pahorkatinných polohách nemá vůbec zastoupení smrkových porostů.
Rozsah podsadeb
37 % organizací nevykazuje podsadby listnáči, 52 % organizací uvádí rozsah podsadeb v rozmezí 1– 2,5 %, 7 % organizací v rozsahu do 5 % a 4 % organizací do 30 % rozlohy podsázených smrkových porostů. Jen 28 % organizací předpokládá, že do budoucna rozsah podsadeb vzroste. Zbývající část nepředpokládá výraznější změny.
2/3 respondentů se domnívají, že rozsah podsadeb se v budoucnu výrazně nezmění, 1/3 naopak předpokládá vyšší používání podsadeb.
Dřeviny v podsadbách a provenience sadebního materiálu
Ve všech případech se k podsadbě používá buk, ve třetině případů se do podsadby přidává příměs javoru a lípy, ojediněle jilm, habr, ve zvláštních případech jeřáb a bříza. 10 % organizací používá též dub letní i zimní a jasan. K podsadbám se užívá i jedle. Jen jedna třetina organizací používá při podsadbách směsi dřevin, ostatní zalesňují jen jednou dřevinou. Nejčastěji se uvádí podsadba buku v kombinaci s přirozenou obnovou smrku. Častá je kombinace buku s jedlí, někdy i s douglaskou. Jen v málo případech se uvádí buk s javorem a buk s dubem. Téměř všechny organizace používají sadební materiál ze svých místních zdrojů. Pokud je nemají, nakupují sazenice z jiných oblastí. Přenos sadebního materiálu se řídí zákonnými předpisy.
Charakteristika půd pro podsadby
Podsadby buku se provádějí hlavně na vlhkých a středně bohatých půdách, místy též na půdách suchých i mokrých. Javor se podsazuje na půdách vlhkých a středně bohatých, omezeně na půdách mokrých, dub na půdách středně bohatých, převážně suchých nebo vlhkých.
Způsob zakládání a druh sadebního materiálu
Zakládání nového porostu se děje výlučně sadbou. Případ použití síje je ojedinělý, většinou neúspěšný.
K podsadbám se u buku používají všeobecně neškolkované prostokořenné sazenice, nejčastěji staré 2–3 roky, omezeně sazenice staré 4 až 5 let. Někde se uplatňují semenáčky vyzvednuté přímo v porostech z přirozené obnovy a zakořeňované ve školkách. Ve ztížených zalesňovacích podmínkách se místy uplatňují i obalované sazenice. Výška sazenic buku se pohybuje od 25 do 50 cm. U dubu se používají 2–3leté sazenice s výškou 25–50 cm; u javoru pak 2–3leté (zřídka 4leté) sazenice s výškou nejčastěji od 35 do 50 cm. Buk se nejčastěji podsazuje v řadách v počtu 4–6 tis. nebo 6–10 tis. ks/ha. Vzdálenost sazenic v řadách se pohybuje mezi 0,8–1,4 m, vzdálenost řad mezi 1–1,5 m.
Forma výsadby
Výsadbu jednotlivých sazenic vykazuje 28 % dotázaných organizací. Převažuje výsadba v malých skupinkách (100–400 m2) – 42 % organizací, podsadby ve velkých skupinách (400–1600 m2) vykazuje 25 % organizací. Podsadby na velkých plochách přes 1600 m2 provádí 5 % organizací.
Podsadby se téměř výhradně provádějí ručně. Běžně se používá sadba jamková o velikosti 25 x 25 nebo 35 x 35 cm. Téměř ve stejném rozsahu se provádí sadba štěrbinová sazečem.
Příprava stanoviště a použití chemie
72 % organizací neprovádí žádnou přípravu půdy. 28 % provádí přípravu mechanicky, většinou naoráváním pluhem nebo diskovými bránami.
Herbicidy nejsou většinou používány, ojediněle se k ničení buřeně používá Roundup. Aplikovány jsou pouze nátěry proti okusu zvěří, vše v kontextu s vysokými stavy zvěře v Česku a následnými škodami.
Příprava porostu pro podsadby
- Při přeměnách porostů se v převážné míře uplatňují skupinové seče clonné (42 %) a pruhové clonné seče (30 %). Kromě toho se užívají též velkoplošné clonné seče (22 %). Výběr cílových tlouštěk uvádí 4 % organizací a použití holosečných prvků 2 % organizací.
- Doba clonění je běžná po dobu 5–10 let – 49 %; ve 26 % se protahuje až na 15 let. Clonění do 20 let je uváděno v 11 % případů a delší rovněž v 11 %. Doba clonění do 5 let se užívá výjimečně jen ve 3 % případů.
- Mateřský porost se odstraňuje v 53 % ve dvou fázích, v 26 % ve 3 fázích a použití jednofázové seče clonné se uvádí v 21 % případů.
- V 5 % organizací je výše těžby clonného zásahu do 20 m3/ha, u 23 % organizací je těžba 20–50 m3, u 26 % organizací 50–80 m3, u 32 % organizací činí těžba 80–120 m3. Těžbu nad 120 m3/ha uvádí 14 % organizací.
Strategie podsadeb
Třetina podniků provádí aktivní podsazování do úmyslně procloněných porostů. Třetina se zaměřuje jen na podsazování nahodile vzniklých mezer. Třetina uplatňuje kombinaci obou postupů.
Kruhová výčetní základna SM porostu
Při počátku podsadeb se uvádí kruhová výčetní základna horního smrkového porostu nejčastěji 20–30 m2 (40 % případů) nebo 30–40 m2 (32 %). Při výčetní základně 40–50 m2 začíná s podsadbami 14 % organizací. Při výčetní základně do 10 m2 a nad 50 m2 jsou podsadby započaty velmi zřídka (7 %). V ČR se však v běžném provozu místo kruhové výčetní základny používá zakmenění - k podsadbám se přistupuje při zakmenění nižším než 7.
Způsob těžby a přibližování
Těžby se v naprosté převaze provádějí ručně motorovou pilou. Jen ojediněle se doplňují těžbou mechanizovanou – harvestory.
Zásadně se požaduje rozčlenění porostu přibližovacími linkami, a to v intervalu 20–80 m; nejvíce doporučovaný je rozestup 60 m. Důraz je kladen na směrové kácení a šetrné vyklizování dřevní hmoty. Dvě třetiny organizací přibližují vytěžené dřevo v krácených sortimentech a jedna třetina přibližuje dříví v celých délkách, nebo v kombinaci obou způsobů.
Oplocování podsadeb
Téměř 40 % organizací podsadby neoplocuje. Oplocení do 25 % plochy provádí 20 % organizací. Oplocení mezi 51–75 % podsazené plochy provádí 11 % organizací a nad 75 % plochy 29 % organizací.
Ekonomika
Tyto údaje bohužel oslovené subjekty většinou vzhledem k citlivosti předávaných dat neuvedly. Celkově podle praktických zkušeností s celostátně používanými normami lze konstatovat, že průměrné náklady při metodě podsadeb jsou následující: těžba 1 m3 = 3,35 eur; přibližování 1 m3 = 4,55 eur; příprava stanoviště (vyklizení klestu, včetně jeho likvidace pálením nebo štěpkováním) = 606 eur na 1 ha; oplocování 1 km = 1818 eur (při ploše 1 ha ve tvaru 50 x 200 m jde o 500 běžných m - 908,00 eur); chemická ochrana proti buřeni = 150 eur/ha.
Dotace (příspěvek na hospodaření v lesích od MZe) lze uplatňovat pouze na zalesněnou sazenici, a to 0,25 eur na 1 ks, a na ekologické přibližování lesními lanovkami a koňmi, což představuje 2,4 eur, resp. 0,90 eur na 1 m3. Na další činnosti - tedy těžbu, přípravu stanoviště, oplocování a ochranu - se dotace běžně neposkytují, výjimkou je zakládání a následná ochrana porostů v oblastech s imisními škodami.
Další informace
- Sazenice ze školek trpí v zástinu šokem, který se projevuje 1–2letým nepřirůstáním podsazených dřevin. Dále hospodáři poukazovali na potíže s ujímavostí a odrůstáním sazenic při vláhovém deficitu a na nutnost vystižení nejvhodnějšího stupně zakmenění pro založení kultury podsadeb.
- Těžební příprava před podsadbou je nezbytná.
- Podsadby je vhodné zahajovat v dostatečném předstihu, cca 1 decennium před počátkem obmýtí.
- Již z výchovných zásahů je nezbytné rozčlenění na základní pracovní pole.
- Je vhodné využít maximální možnou dobu pro odrůstání kultury pod mateřským porostem, nedotěžovat předčasně a jednorázově.
- Používat fenomén bočního světla a tzv. komínový efekt při těžební přípravě pro podsadby.
- Nepodsazovat jednotlivě, vždy ve skupinách, a to ne malých.
- Odrostky a poloodrostky k podsadbám nejsou vhodné, jsou pouze neadekvátní obranou proti vysokým stavům spárkaté zvěře.
- Naopak za vhodné sazenice se považují semenáčky vyzvednuté z porostu, zaškolkované, a poté použité do podsadeb.
Adresa autorů:
Ing. Pavel Mauer
Ing. Jiří Truhlář, CSc.
ŠLP Masarykův les, Křtiny
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Další informace a poznatky vzešlé z projektu SUSTMAN Vám přineseme v některém z příštích čísel LP.