Úvodník
Vážení čtenáři,
vnášení melioračních a zpevňujících dřevin (MZD) do porostů vzbuzuje od začátku platnosti nové právní úpravy živou diskuzi v celém lesním hospodářství ČR. Zásadní legislativní úprava (vyhláška č. 83/1996 Sb.) je chápána jako výrazný ústupek ekologizujícím snahám, vedoucím ke ztrátě efektivnosti LH a k jeho nahrazení veřejnou službou péče o les pouze jako o přírodní fenomén bez možnosti jeho využívání jako trvale udržitelného a obnovitelného zdroje dříví i jiných hmotných produktů, pro tvorbu a ochranu vodních zdrojů apod. Tento přístup vede v současné době v celé Evropě - až na výjimky (např. skandinávské země) - k ústupu lesního hospodářství jako hospodářského oboru se značným dopadem na venkovský prostor.
Ekonomická náročnost zvyšování druhové pestrosti byla částečně zohledněna i dotacemi, vyplácenými na výsadbu a zajištění daných dřevin v obnovovaných lesních porostech. Další pěstební procesy i spontánní vývoj lesních porostů však již často další existenci daných dřevin v lesních porostech nezajišťují.
Zavádění MZD však má nejen negativní hospodářský rozměr. Pěstování smíšených porostů a zavádění jiných než hlavních hospodářských dřevin při obnově a jejich následné udržení při dalším pěstování lesních porostů má klíčový význam z hlediska biodiverzity lesních ekosystémů. Jako MZD byly ostatně pro jednotlivá stanoviště vylišovány převážně dřeviny, které jsou součástí přirozené druhové skladby kromě dřevin hlavních, tedy dominantních či klimaxových. Jen výjimečně k nim jsou řazeny druhy stanovištně nepůvodní či dřeviny introdukované, byť by byly stanovištně vhodné a jejich podíl na druhové skladbě by výrazně zvýšil stabilitu pěstovaných lesních porostů, či ekonomický výsledek hospodaření.
Tradičněji chápané pěstební postupy s cílenějším pěstováním příměsí většinou nepočítají. Hlavní pozornost se věnuje spíše hlavním dřevinám a ostatní druhy se využívají spíše nahodile, podle daných možností. Systémové využívání MZD stálo dosud mimo hlavní proud pěstebního úsilí a uvažovalo se o nich spíše z hlediska determinace optimálního času jejich odstranění. Přitom v řadě případů jsou druhy takto ze zákonné úpravy pojímané svojí hodnotovou produkcí alespoň potenciálně před dřevinami hlavními. Klasickým případem jsou například bukové porosty, kde téměř každá příměs, vhodně pěstovaná, znamená zvýšení hodnoty vyprodukované dřevní hmoty.
Na téma MZD uspořádala FLE ČZU začátkem června konferenci Meliorační a zpevňující dřeviny - přínos, nebo ztráta? Cílem bylo zahájit diskuzi především o ekonomickém významu MZD a jejich zavádění, ať již s kladným, nebo záporným dopadem na lesní provoz, a dále o požadavcích společnosti na stav lesů a o ochotě na toto přispět. Pouhé proklamování potřeby "ekologizace lesnictví" je v tomto případě, stejně tak i v případech jiných, zcela nedostatečné. Jedním z hlavních důvodů oslovení odborné veřejnosti tak byla potřeba diskuze o environmentálních funkcích a ekonomice lesního hospodářství při zavádění a pěstování MZD. Důležitá je otázka, respektive odpověď na ni - lze cílevědomou péčí o porosty a zvýšením jejich diverzity zvýšit plnění funkcí lesa a zlepšit ekonomiku lesního hospodářství? I na konferenci se několikrát objevily úvahy o tom, že to možné je, zejména v případě tzv. cenných listnáčů. Jako příklad byla uváděna třešeň ptačí. Podobné dřeviny pak lze determinovat pro většinu typů stanovišť.