Editorial 9/2005
Vážení čtenáři,
hlavním tématem zářijového čísla jsou první výsledky národní inventarizace lesů (NIL). Jsou určitě zajímavé, ale bez dalších měření (opakování) není jejich využití příliš velké. Většina z námi oslovených lesníků se shodla na tom, že NIL potřebujeme. Srovnání nákladů a efektů NIL je ale určitě jednou z nedůležitějších otázek, které by se měly řešit, mj. na připravovaném zářijovém semináři. Je třeba připravit konkrétní příklady, kde všude a jak je možné tato data využívat. Určitě by si ale měl každý uvědomit, že NIL poskytuje vypovídající a srovnatelná data pouze na mezinárodní, národní, maximálně krajské úrovni. Z tohoto a dalších důvodů (cíle, použití) tedy nemůže nahradit ani lesní hospodářské plány (LHP), ani lesní hospodářské osnovy (LHO), jak někdy slyšíme.
Tímto editorialem bych se s Vámi chtěl rozloučit. Časopisu pomohu ještě během hledání nového šéfredaktora, kterému přeji hodně úspěchů a elánu. S Lesnickou prací ale budu vždy rád spolupracovat. Tento časopis totiž pokládám za velkou hodnotu (hlavně svým důrazem na otevřenost, pro svobodnou atmosféru v redakci a pro široký a kvalitní okruh přispěvatelů). Únava z kancelářské práce a chuť pracovat opět blíže k lesu byla ale silnější.
Za tři roky práce v redakci jsem alespoň trochu pronikl do mnoha problémů našeho lesnictví a poznal mnoho zajímavých a slušných lidí, ale bohužel i mnoho lidí křivých a nepoctivých. Zvlášť po odvolání bývalého managementu LČR v září roku 2003 a následných změnách na MZe se ve vysokých funkcích takových lidí objevilo více, než jsem si dokázal dříve představit. Pořád si ale myslím, že vše záleží hlavně na nás. Dokud si však budeme neustále posouvat hranice toho, co je ještě z hlediska dodržování základních pravidel únosné, situace se patrně nezlepší.
Přeji Lesnické práci mnoho spokojených čtenářů.