EDITORIAL 4/2006

Jan Bercha

Vážená obci čtenářská,

odteklo mnoho vody soutěskou Porta Bohemica od doby, kdy naše země mohly plnými doušky čerpat ze zásob nerostných surovin. Jejich těžba, zpracování prvotní i následné, s sebou neslo výraznou spotřebu dřeva. Časy, kdy bychom se mohli spoléhat na vlastní zdroje kovových rud, jsou nenávratně pryč. Místa spjatá s těžbou nerostných surovin byla namnoze odlesněna, ať již byl důvod jakýkoli – buď zvýšení dostupnosti ložisek, potřeba dříví jako energetického zdroje ke zpracování či užití dřeva coby doloviny k zabezpečení důlních děl. Na Brdech, v Krkonoších, Krušných horách a dalších místech naší země se bezlesou krajinou proháněl vítr.

Po nerostných surovinách v dobyvatelné podobě se slehla zem. Bezlesá půda, nevhodná k zemědělství, se pod neúprosným během věků opět zazelenala a dala tak prostor vodě, vzduchu a slunci k obnově naší tradiční suroviny – dřevu.

 

Je načase tohoto zdroje plně využít? A na druhou stranu – máme jej skutečně dostatek? Továrny, nejen automobilového průmyslu, mají surovinové nároky, jež z tuzemských zdrojů není možné uspokojit. Ocel, hliník, měď, plastické hmoty, pryž a další látky jsme nuceni dovážet v různých podobách.

 

Uran, uhlí, drobné zásoby ropy v naší zemi nevyhnutelně čeká podobný osud jako jejich předchůdce.

 

Dovedeme a chceme plně využít vlastních obnovitelných zdrojů ku všeobecnému prospěchu? Věnujeme se důslednému využití dřevní hmoty na našem území tak, aby ho opouštěla v podobě dokonalého finálního produktu s vysokou přidanou hodnotou, ve vysoké kvalitě?

 

Jak toho dosáhnout? Je to čistě jen věc politických rozhodnutí? Závisí to na rozhodnutí vlastníků lesa, z nichž největším je stát? Jak se bude v tomto ohledu chovat obnovený management Lesů ČR, s.p.? Vzbudí dostatečnou motivaci zpracovatelé dřevní suroviny? Je zde jejich dostatečná kapacita?

 

I na Vaše reflexe se těšíme.